Povedzme niektoré základné pojmy a definície Mariológie
Panna Mária presvätá Bohorodička dostala od Boha osobitnú úlohu: Stala sa Matkou Vykupiteľa.
KKC 509: Panna Mária je skutočne „Božia Matka“, pretože je Matkou večného Božieho Syna, ktorý sa stal človekom a sám je Boh.
KKC 490: Aby Panna Mária mohla byť matkou Spasiteľa, „bola od Boha obdarovaná darmi hodnými takej veľkej úlohy“.
Anjel Gabriel ju vo chvíli zvestovania pozdravuje ako plnú milosti. A skutočne, aby mohla dať slobodný súhlas svojej viery zvestovaniu svojho povolania, bolo potrebné, aby ju úplne viedla Božia milosť.
Z toho vyplýva zvláštne postavenie Panny Márie:
Ktoré je 1.) v jej dôstojnosti:
- tým, že je Matkou Boha má najvyššiu dôstojnosť.
2.) v jej zvláštnych výsadách:
Panna Mária je: a) nepoškvrnené počatie
b) dokonalá svätosť
má c) oslávenú dušu i telo
vzdávame jej d) zvláštnu úctu, tzv nad-úctu – hyper-dúliu
Absolútna úcta, Adorácia, klaňanie sa patrí iba Bohu. Panne Márii patrí nad úcta - tzv nad-úctu – hyper-dúliu. Zároveň môžeme povedať, že sv. Jozefovi patrí trošku väčšia úcta ako ostatným svätým a svätým patrí úcta. Nie preto, aby sme uctievali svätých pre nich samých, ale preto, aby nás vzory ich životov viedli k Bohu. A to platí aj o nad - úcte k Panne Márii. Vedie nás k Bohu.
Ďalšia výsada Panny Márie: jej večité panenstvo !
Panna Mária má:
virginitas mentis – panenské zmýšľanie
virginitas sensus – oslobodenie od nezriadených hnutí pohlavnej žiadostivosti
virginitas corporis – telesnú neporušenosť
a po 3.) - tým, že Panna Mária počala a porodila Pána Ježiša, spolupôsobila na vykúpení. (v jej spolupôsobení na diele vykúpenia)
O zvláštnom postavení a poslaní Panny Márie hovoria aj Mariánske Dogmy:
Efezský koncil, r. 431:
Panna Mária je skutočne a vo vlastnom zmysle Matkou Božou.
- Panna Mária je skutočne Matkou
- Panna Mária Mária je skutočne Božou Matkou
- Panna Mária Mária je Bohorodička
5.snímka. IV. Lateránsky koncil, r. 1215:
Panna Mária bola a ostala pannou: pred pôrodom, pri pôrode a po pôrode.
- Panna Mária bola pannou pred pôrodom: počala z Ducha Svätého, bez spolupôsobenia muža.
- Panna Mária ostala pannou pri pôrode, bez porušenia svojej panenskej neporušenosti.
- Panna Mária ostala navždy pannou aj po pôrode.
6.snímka. Tridentský koncil, r. 1546 nás učí veriť:
Panna Mária bola uchránená nielen od dedičného hriechu, ale aj vždy a úplne od každého osobného hriechu.
pápež Pius IX., 8. 12. r. 1854:
Panna Mária bola bez poškvrny dedičného hriechu počatá.
pápež Pius XII., 1. 11. r. 1950:
Panna Mária bola s telom i s dušou vzatá do Nebeskej slávy.
Pápež Pius XII. r. 1942 zasvätil celé ľudské pokolenie Nepoškvrnenému srdcu Panny Márie a pre celú Cirkev ustanovil aj osobitný sviatok Nepoškvrneného Srdca Panny Márie, ktorý si pripomíname v sobotu po piatku Slávnosti Najsvätejšieho srdca Pána Ježiša.
7.snímka. Samozrejme, že k našej základnej Katolíckej inteligencii patrí aj poznať a svätiť Prikázané Mariánske sviatky. Sú tri:
1. január - Slávnosť Bohorodičky Panny Márie
15. august - Slávnosť Nanebovzatia Panny Márie
8. december - Slávnosť Nepoškvrneného počatia Panny Márie
Na Slovensku máme aj štátny sviatok:
15. september - Sedembolestnej Panny Márie, Patrónky Slovenska
Porovnaj:
Uctievanie-Panny-Márie
Scott Hahn - návrat do katolíckej cirkvi cez P. Máriu
Zasvätenie sa Božskému srdcu a Panne Márií
Je Mariánska úcta biblická ?
Je pravda, že Panna Maria nám nemůže pomáhat ke spáse pro své zásluhy ?
Kdyby nám Ježíš nezasloužil a nezískal spásu, ani ten nejsvětější život Panny Marie a všech lidí na zemi by nikomu nepomohl. Ale pokud jsme už vykoupeni a křtem ponořeni do Ježíše Krista, v něm naše skutky získávají záslužnou hodnotu před Bohem. Na více místech sv. Písma se říká, že Bůh nás bude hodnotit podle zásluh za své skutky: "nadělí jim podle jejich skutků a podle ničemnosti jejich výmyslů. Odplatí jim podle díla jejich rukou, financovaní je podle zásluhy "(Ž 28, 4).
"Odplať jim, Pane, podle zásluh, podle jejich činů!" (Nár. 3, 64).
"Nezhromažďujte si poklady na zemi, kde je mol a rez ničí a kde je zloději dobývají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou "(Mt 6, 19-20). "Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi" (Mt 19, 21).
"Prodejte, co máte, a rozdejte! Dělejte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kde se zloděj nedostane a kde mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce "(Lk 12, 33-34).
Pokud platí zejména poslední citát, že v nebi můžeme mít nevyčerpatelný poklad zásluh, čím spíše ho může mít Panna Maria, nejvěrnější Boží služebnice, která se vzdala všech svých plánů?! O co dříve může ona z tohoto pokladu ustavičně přidělovat jiným!
Pán Ježiš blahoslavenej Márie Ježišovej z Agredy - Táto žena, ktorú si nechceš uctiť, ti pošliape hlavu, premôže ťa a zničí ťa - porovnaj TU
Je Modlitba k Panně Marii a skrze Ni rouháním?
Zeptám se takto: Můžeme se modlit jeden za druhého tady na zemi? Řeknete mi: "Ano!" A je to správně. Vždyť apoštol Pavel napsal: "Bratři, modlete se i za nás!" (1 Sol 5, 25). A apoštol Jakub povzbuzuje: "Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého "(Jk 5, 16). Mohou se modlit ti, kteří jsou v nebi? Sv. Jan ve Zjevení píše: "Čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo před Beránkem. Každý měl loutnu a zlatou číši plnou kadidla, což jsou modlitby svatých "(Zj 5, 8). "A každá z těchto čtyř bytostí ... ve dne v noci bez přestání volali: "Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, který byl, který je a který přijde!" "(Zj 4, 8).
Můžeme poprosit člověka, aby se za nás modlil? Ano, a nejednou to děláme. Zvláště prosíme ty, kteří jsou zbožní před Bohem nebo kterým Bůh udělil zvláštní charisma, to znamená, že na jejich přímluvu jaksi spíše udělá některé věci, například pokud někdo má charisma přivádět lidi k obrácení, charisma uzdravování nebo poznání a pod.
Můžeme poprosit nějakého člověka, který odešel do věčnosti, aby se za nás modlil? Pokud vyznáváme společenství svatých, pokud jsme v Kristu jedno tělo, nic tomu nebrání. Snad Bůh bude bránit takové prosbě, když on chce, abychom se modlili jeden za druhého?
Někdo zde může namítnout: "Ale Bůh ve Starém zákoně zakázal vyvolávání mrtvých" (např. v Dt 18, 10-12). To je pravda, ale my při modlitbě neusilujeme, aby se nám zjevili mrtví nebo aby k nám promluvili. A nakonec nevzývame ani mrtvé. Bratr Efraim to vyjádřil takto: "Četl jsem:" Bůh není Bohem mrtvých, ale živých "(Mk 12, 27) Abraham žije, Mojžíš žije ... Pochopil jsem ... že kdo dostal život, ten víc nemůže zemřít. A z tohoto důležitého Božího zjevení vyplynulo ostatní. Štěpán nezemřel, když ho ukamenovali, pouze usnul. Maria nezemřela, odešla k Synu. Tak, jako lotr z pravé strany: "Dnes budeš se mnou v ráji" (Lk 23, 43)
... Panna Maria tedy žije a já jsem se rozhodl, že k ní promluvím. "[18]
Většina křesťanských církví se ve Vyznání víry modlí: "věřím ve společenství svatých." A svatí nejsou jen na zemi. Jsou především v nebi, neboť jsou již dokonale očištěni Boží milostí. Pokud mám mít s někým společenství, musím s ním v první řadě komunikovat. A to se vztahuje i na prosby o přímluvu.
Vrátím se k Mariinu proroctví v Magnificat: "Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení ..." (Lk 1, 48). Toto slovo zahrnuje nejen úctu v srdci, ale i vyjádřené velebení Ježíšovy Matky, což je v podstatě modlitbou. Samozřejmě nesměřuje to k Marii jako k poslednímu cíli, ale k Bohu, který v ní udělal takové velké věci.
A jak mocný je Mariin proslov! Lukáš píše: "Jen co Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě v jejím lůně se zachvělo a Alžbětu naplnil Duch Svatý. Zvolala velikým hlasem "(Lk 1, 41-42).
Později když na svatbě v Káně řekla Synovi: "Nemají vína" (Jan 2, 3), Ježíš vyhověl její prosbě, ačkoliv ještě "nepřišla jeho hodina" (Jan 2, 4). Ježíš udělal na Mariinu prosbu výjimku! To je něco úžasného! A proto křesťané od prvních dob nacházejí odvahu a prosí ji o přímluvu u Syna.
Když v starozákonních časech Bůh chtěl potrestat nevěrné Izraelce, prosil Mojžíše, aby mu nebránil potrestat je: "Teď mě nech, ať zahoří můj hněv proti nim a skoncuji s nimi! Z tebe však udělám velký národ.
"Mojžíš se pokoušel uklidnit Hospodina, svého Boha, a říkal:" Proč by měl, Pane, vzplanout tvůj hněv proti lidu, který jsi mohutnou silou a mocnou rukou vyvedl z egyptské země?! Proč by měli Egypťané říkat: "V zlobě je vyvedl, aby je zahubil na horách a nadobro je smetl ze zemského povrchu?!" Odlož svůj prudký hněv a měj slitování nad neštěstím svého lidu! Vzpomeň si na své služebníky Abrahama, Izáka a Izraele, kterým jsi na sebe samého přísahal a přislíbil: "Rozmnožím vaše potomstvo jako hvězdy na nebi a celou tuto zemi, o níž jsem mluvil, dám vašemu potomstvu, aby ji vlastnilo na věčné věky!" A Pán litoval neštěstí, kterým chtěl navštívit svůj lid "(Ex 32, 10-11.14). Tedy udělal výjimku ve svých záměrech.
A přesně toto dělá i Panna Maria. Nejednou stojí jako kdysi Mojžíš před Bohem a prosí, aby Bůh zadržel svůj spravedlivý hněv pro hříchy a nevěrnost svého lidu. A Bůh znovu, pohnutý Mariinou láskou, dobrotou a věrností "lituje neštěstí, kterým chtěl navštívit svůj lid" (Ex 32, 14)
Martin Luther v komentáři k Magnificat napsal: "Maria si nepřeje, abychom si z ní udělali modlu. Ne ona koná, nýbrž Bůh uskutečňuje všechno. Pokud vzýváme Marii, děláme tak proto, aby nám Bůh s ohledem na ni dal to, o co prosíme. Ostatně, se stejným úmyslem vzýváme všechny svaté, s vědomím, že vše se děje prostřednictvím Boha. "[19]
Hned v první kapitole Skutků apoštolů se píše o církvi shromážděné ve večeřadle: "Tito všichni jednomyslně setrvávali na modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými" (Sk 1, 14).
Opravdu nevím, co je nebiblické, když se modlíme k Bohu ve společenství s Pannou Marií. Je to spíše čest. V uvedeném textu se píše, že "setrvávali na modlitbách spolu s Marií". Pokud nechceme v tomto společenství modlitby setrvávat, v jistém smyslu se vzdalujeme i od církve. Neboť Maria je vždy tam, kde se církev modlí.
Proč si někteří křesťané myslí, že je vhodnější přicházet k Bohu přes Pannu Marii?
Neboť je to výraz pokory, v níž si přiznáváme, že i při všemožném snažení jsme stále hříšní a nehodní přistoupit k Bohu. Hřích v nás vzbuzuje Boží odpor. Modlitby vycházející z hříšného srdce nejsou důstojné a hodné vystoupit k Božímu trůnu. Proto je svěřujeme Panně Marii, která je bere za své a přednese je naším jménem.
Ti, kteří si myslí, že jsou dost dobří, neboť jsou bibličtí a zachovávají Ježíšovu vůli, se podobají farizeovi, který se vpředu modlil v chrámu. "Celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal:» Bože, buď milostiv mně hříšnému "(Lk 18, 13). Ježíš toto podobenství zakončil slovy: "Říkám vám: Tento odešel domů ospravedlněn, a ne tamten. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen "(Lk 18, 14). Pokud se tedy pokládáme za nehodné přistoupit k Ježíši a svěřujeme své potřeby a prosby čisté a svaté Panně, připodobňuje se celníkovi a najdeme milost u Boha. Už sv. Augustin, který žil ve čtvrtém století, napsal: "Svět byl nehodný přijmout Syna Božího z rukou Otce; dal ho Marii, aby ho svět přijal skrze ni." [20]
Modlitba růžence
Na tomto místě bych ještě chtěl něco říci o modlitbě sv. růžence. Při jeho vysvětlení si pomohu událostí z dob krále Davida. Víme, že v té době napadali Izraelce Pelištejci. Byli to silní a obratní bojovníci, kteří měli legendárního vůdce Goliáše. Vojákům při pohledu na něj mrzla krev v žilách. Nikdo se neodvážil proti němu bojovat. A tak si Pelištejci velmi dovolovali: brali Izraelcům úrodu, plenili jejich vesnice ... A Izraelité v bitvách s nimi neustále prohrávali.
Zde vnukl Bůh mladému zrzavému chlapci Davidovi, aby se postavil v boji proti němu. David nebyl cvičen v boji. Když řekl Izraelitům, že bude bojovat s Goliášem, vysmáli se mu. I král Saul ho odrazoval. Ale on odpověděl: "Pán, který mě vytrhl z moci lva a z moci medvěda, on mě vysvobodí i z moci tohoto Pelištejce" (1 Sam 17, 37).
Když mu dal obléci svůj pancíř a do ruky dal meč, nemohl v tom chodit. Svlékl si to, do ruky vzal hůl a odebral se na bojiště. V potoku si vzal pět kamenů a dal si je do kapsy. Když ho uviděl Goliáš i jeho vojáci, pukali smíchy a posmívali se mu. Ale on odpověděl: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, kterého jsi hanobil" (1 Sam 17, 45).
David se nespoléhal na sebe, na své zbraně, na svůj trénink, dovednosti nebo zkušenosti, ale na moc jména Hospodina zástupů. Vybral z kapsy kámen, dal ho do praku a vystřelil. Goliáš se nenadál a kámen se mu vryl hluboko do čela. Zasažený padl na zem a David mu usekl hlavu. Izraelský národ zvítězil a Pelištejci se rozprchli.
Možná jste už viděli růžence, které namísto dřevěných zrníček mají kameny. Růženec je duchovní zbraní proti nepřátelským šikům, které vede už ne Goliáš, ale kníže temnot, vládce tohoto věku - ďábel. A moc této zbraně spočívá v důvěře v Boha, v jeho Slovo, v moc jeho jména a v mocnou přímluvu Panny Marie.
Co tvoří modlitbu růžence? Začíná se vyznáním víry, které je shrnutím biblické víry a toho, co Bůh udělal v dějinách spásy. Otče náš je čistě biblická modlitba, kterou nás naučil Ježíš.
I modlitba Zdrávas je biblická. Začíná andělovým pozdravem: "Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou" (Lk 1, 28). Pokračuje zvoláním Alžběty: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života" (Lk 1, 42).
Následuje jméno Ježíš, které je plně biblické. Anděl Páně řekl ve snu Josefovi: "Maria ... porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z hříchů "(Mt 1, 21). Neboť jméno Ježíš znamená "Bůh spasí", "Bůh je spása" "Bůh zachraňuje".
Druhá část modlitby Zdrávas: "Svatá Maria", vyplývá z toho, že Panna Maria je milosti plná a tedy svatá. Titul Matka Boží je také plně biblický, jak si to ještě podrobněji rozebereme v kapitole 3.9. Že Panna Maria může za nás prosit, už bylo rozebráno v této kapitole a je to také biblické.
Nakonec modlitba Sláva Otci je také v plném souladu se svatým Písmem.
Modlitbě "Ó, Ježíši, odpusť nám naše hříchy ..." z biblického hlediska skutečně nelze nic namítat. Kromě toho během jednotlivých desátků růžence rozjímáme o tajemstvích z Ježíšova života. Z dvaceti tajemství růžence se pouze dva poslední přímo zmíněny v Božím slovo, ale jako ještě uvidíme v kapitole 3. 12, jsou v souladu s Božím slovem a nijak mu neodporují.
Modlitba růžence je v podstatě kristocentrická modlitba - to znamená, že její centrem je Ježíš. My vlastně s Marií a Mariinýma očima uvažujeme o tom, co Ježíš udělal pro naši spásu. Skutečně nevím, co z toho může někoho odvést od Krista a od úcty, která mu patří. A kdo tuto modlitbu zavrhuje, dělá tak z pohnutek, které jsou plně nebiblické.
Je Zasvěcení nebo úplné svěření se Panně Marii v rozporu s veršem Listu Filipanům 2, 11?
Z Božího slova víme, že Nebeský Otec se nebál vložit svého Syna do Panny Marie. Nechal ho uvěznit v jejím mateřském lůně. Nebál se že tím nějak ztratí ze své nesmírnosti. A o co méně se to máme bát udělat my, bídně stvoření! Co tak velké ztratíme, když Nejvyšší Bůh nic neztratil v ní ze své velikosti?! Bůh se nebál spojit s naším lidstvím skrze Marii, žeby tím ztratil něco ze své velebnosti. Vzal si z Marie celé své tělo, ztotožnil se s ním a později, po svém narození, dobrovolně zůstal závislým na své Matce. [21]
Sv.. Pavel napsal o něm: "ponížil se, stal se poslušným až k smrti" (Flp 2, 8). A to se nevztahuje pouze na Ježíšův vztah k Otci, jak napsal Lukáš: "Pak se s nimi vrátil do Nazareta a byl jim poslušný" (Lk 2, 51).
Pokud se Ježíš nebál být podřízený a poslušný Panně Marii většinu svého života na zemi, není se co bát svěřit se jí, aby i nás učila a vychovávala, jako kdysi Ježíše. Sv. Pavel jednou napsal: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2, 20). O co dříve to platí o Panně Marii?! Pokud se jí tedy zcela svěřím a platí, co řekl Pavel Korinťanům: "Všechno je vaše, ale vy jste Kristovi a Kristus Boží" (1 Kor 3, 22-23), pak se přes Marii dávám jedině Bohu. Ona si mě nenechá pro sebe, ale protože zcela patří Bohu, s ní, přes ni a v ní budu patřit Bohu.
Panna Maria je formou, v níž byl ztvárněn Boží Syn. Ti, kteří se jí svěří, jsou ztvárňovaní v Krista, připodobnění Kristu. Vždyť sv. Pavel napsal: "On ustanovil některé za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby připravovali svaté k dílu služby, k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, k zralosti muže , k míře Kristovy plnosti, abychom už nebyli malými dětmi, kterými sem tam hází a zmítá ledajaký vítr klamavého lidského učení, který podvodně strhává do bludu. Ale žijme podle pravdy v lásce, všestranně vrůstejme do toho, který je hlavou, do Krista. Z něj celé tělo, pevně spojené klouby navzájem podpírajícími, podle činnosti přiměřené každé části, roste a buduje se v lásce "(Ef 4, 11-16).
Panna Maria, v níž byl ztvárněn Ježíš, byla Bohem ustanovena, aby v nás budovala podobnost s Kristem v mnohem větší míře, než apoštolové, proroci, evangelisté, pastýři a učitelé. Pokud jí tuto úlohu odepřeme, stavíme se proti Božímu záměru.
Je Uctívání soch a obrazů Panny Marie modlářstvím?
Výrok, který vede mnohé křesťany k takovému přesvědčení pochází z knihy Exodus a zní: "Nezobrazíš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí!" (Ex 20, 4). O co tu jde?
Opravdu Bohu vadí, abychom zobrazili cokoli z toho, co udělal? To bychom nemohli mít žádné učebnice s nákresy rostlin, hvězd či zvířat, nemohli bychom se věnovat malířskému ani sochařského umění, nemohli bychom dělat fotografie, filmy a pohádky. Nemohli bychom si dělat žádné ornamenty s motivy čehokoliv co existuje ve vesmíru. Tento výrok by nebyl pouze proti náboženským sochám, ale proti jakémukoliv druhu zobrazování. A nakonec i napsané slovo je obraz. To bychom nemohli psát o ničem, co existuje. Nepřipadá vám to absolutně nelogické a absurdní?
Pokud se však podíváme blíže na zmíněný výrok, zjistíme, že tento zákaz má význam jedině kvůli verši, který hned za ním následuje: "Nebudeš se jim klaněti, ani jej uctívat, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý" (Ex 20, 4).
Mnohem zřetelněji je to vyjádřeno v knize Leviticus, kde se píše: "Nedělejte si modly, nestavte si vyřezávané podoby a pomníky a nestavte namalované kameny ve své zemi, abyste se před nimi klaněli, vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!" ( Lv 26, 1).
Tedy Božím záměrem bylo, aby Izraelité, podle vzoru pohanů, nepovažovali sochy, obrazy a předměyt za bohy nebo za božské nástroje, aby se jim neklaněli a nevzdávali jim úctu, jaká náleží jedině Bohu. Riziko modlářství bylo v starozákonních časech skutečné velké.
Ale přesto sám Bůh přikázal, aby Izraelité zhotovili některé obrazy a sochy:
Uděláš z tepaného zlata dva cheruby, uděláš je k oběma konům slitovnice. Jednoho z cherubů udělej k jednomu konci a druhého cheruba k druhému konci: uděláš cheruby tak, aby tvořili celek se slitovnicí na obou jejich koncích. Cherubové budou mít křídla rozpjatá vzhůru a čelem k sobě budou svými křídly chránit slitovnici. Tváře cherubů budou obráceny ke slitovnici. Slitovnici položíš na vrch na archu a do archy vložíš Svědectví, které ti dám. Tam se s tebou budu setkávat. Z místa nad slitovnicí mezi dvěma cheruby, kteří jsou na Arše svědectví, odtud ti budu dávat svá nařízení pro Izraelity" (Ex 25, 18-22).
Čili Bůh přislíbil, což později i splnil, že bude mluvit "právě z prostoru mezi oběma postavami, zhotovenými lidskou rukou. Čili to nejsvětější, nejposvátnější místo má být uprostřed dvou soch! Navíc Archa smlouvy představuje opravdový relikviář, vždyť obsahuje Mojžíšovu hůl, tabule se zákonem a snad hlavně manu, takže ji lze považovat za první monstranci v našich dějinách. Marii proto nazvali Archou Úmluvy, neboť v životě nosila toho, který je Chlebem života.
Dále v následující kapitole knihy Exodus Bůh žádá, aby obrazy archandělů byly vetkané do opony oddělující svatyni od svatyně. (...) Dnes její roli splňuje ikonostas ve východní tradici, která je věrná duchovní struktuře jeruzalémského chrámu. Copak si Bůh protiřečí? "[22]
A to ještě není všechno. O něco později Bůh řekl Mojžíšovi: "Udělej měděného hada a vyvěs ho na kůl! Pak každý kdo se na něj podívá, zůstane naživu. Mojžíš tedy udělal bronzového hada a vyvěsil ho na kůl. A když někoho hadi uštknuli a on pohlédl na měděného hada, zůstal naživu "(Num 21, 8, 9).
Had zavěšený na kůlu byl vlastně předobrazem Ježíše Krista, visel na dřevě, stal "se stal prokletím za nás, neboť je psáno:" Proklet je každý, kdo visí na dřevě, "" (Gal 3, 13). To proto, že "on nesl naše nemoci a našimi bolestmi byl obtížen ..." (Iz 53, 4). Neměl "podoby ani krásy, abychom hleděli na něj, a nemá vzhledu, abychom po něm toužili. Opovržený a poslední z lidí ... "(Iz 53, 2-3). To je ten největší obraz Toho, který je na nebi, a kterého Bůh dal lidem, aby na něj hleděli, jak píše sv. Pavel: "On je obraz neviditelného Boha ..." (Kol 1, 15). Nebo sv. Jan napsal: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života" (1 Jan 1, 1).
A tak Bůh sám ukázal, že zákaz zobrazovat stvořené věci, byl pouze dočasný, ale zákaz klanět se stvořeným věcem a dávat je na úroveň Boha, je trvalý.
Ale zde mohou někteří namítat. Vždyť Bůh přece zakázal sochy i uctívat (Ex 20, 4).
Ale i stupně a formy úcty jsou různé. Vždyť sám Bůh přikázal v Desateru: "Cti svého otce a svou matku" (Dt 5, 16) a nikdo to nepovažuje za modloslužbu. Každému patří úcta podle stavu a hodnosti. Bohu šlo při zákazu klanění se lidským výtvorům o to, aby se sochám a obrazem nevzdávala taková úcta, jaká patří jedině jemu. Proto řekl: "Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý" (Ex 20, 4). Takže pouze tehdy jde o modlářství, pokud by se něčemu na tomto světě vzdávala taková čest, úcta a zvelebení, jaká se má vzdávat Pánu Bohu.
"Od vzniku křesťanství se synagogy stále více vyzdobují, zákaz zobrazování se nedodržuje tak striktně. A skutečně, už nemá opodstatnění. Rabínskému židovství více nehrozí pokušení splynutí s okolním světem, ani pokušení modlářství. Tento problém je historicky překonán. "[23]
Spíše je třeba jednat, jak píše sv. Pavel: "Cokoliv děláte, všechno dělejte k Boží slávě" (1 Kor 10, 31). A pokud prokazujeme úctu Panně Marii, svatým nebo jejich obrazům, vše má být nasměrováno na toho, koho jsou obrazem, na Ježíše Krista, jak píše na jiném místě sv. Pavel: "Cokoliv děláte, dělejte z té duše jako Pánu, a ne jako lidem!" (Kol 3, 23).
Je pravdou, že Panna Maria byla pouze obyčejná hříšná žena a potřebovala být spasena?
Panna Maria byla skutečně obyčejnou ženou. Sv. Ludvík Maria Grignon, jeden z největších ctitelů Panny Marie, to vyjádřil slovy: "Uznávám s celou církví, že Maria je jen obyčejným tvorem, který vyšel z rukou Nejvyššího. Když se přirovná k jeho nekonečné Velebnosti, je méně, než prášek, nebo spíše není vůbec nic, protože on jediný je "Ten, který je" (Ex 3, 14). Tento velký Pán, vždy nezávislý a sám sobě dostačující, nepotřeboval a vůbec nepotřebuje svatou Pannu, aby se naplnila jeho vůle a ukázala jeho sláva. Stačí mu jen chtít, aby učinil vše. "[24]
Bůh konec konců ke své slávě nepotřeboval ani anděly. A přece je stvořil. Nepotřeboval k tomu ani lidí ... A přece nás stvořil. Nepotřeboval Matku. A přece si ji vybral a posvětil.
Panna Maria, podobně jako všichni lidé, potřebovala být spasena. Sama to přiznala v chvalozpěvu Magnificat: "Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli ..." (Lk 1, 46-47). Pro zásluhy svého Syna byla již při početí uchráněna od dědičného hříchu a Boží milostí byla po celý život chráněna, aby nespáchala žádný osobní hřích. Sv. Písmo ani tradice církve nemluví o tom, že by Panna Maria byla přijala křest na očištění od hříchů. Už dávno předtím, než Ježíš a jeho apoštolové začali křtít, anděl řekl o Panně Marii: "Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou." (Lk 1, 28). Řecký to zní: Chair, kecharitoméne, ho Kyrios meta jsou. doslovně: "Raduj se, těš se", nebo "buď pozdravena, plná milosti, Pán je uprostřed tebe", nebo "v Tobě." [25]
Kde je hřích, třeba i ten nejmenší, nebo nějaká náklonnost k hříchu, nemůže být plnost milosti . Anděl to vyslovil ve chvíli, kdy v Marii ještě tělesným způsobem nepřebýval Ježíš, o kterém Boží slovo říká, že je "jednorozený Syn, plný milosti a pravdy" (Jan 1, 14).
Nikomu jinému z lidí, kromě Panny Marie, Boží slovo tento titul nepřiznává. Na základě toho, církev vedená Duchem Svatým, podle Ježíšova příslibu, věří, že Panna Maria byla Boží milostí uchráněna od dědičného hříchu i od všech osobních hříchů.
Je nesprávné nazvat Pannu Marii Bohorodičkou?
Bratr Efraim, který byl původně protestantským pastorem a později se stal katolíkem, v knize Pozdní deště píše: "Pokud je Ježíš Bohem - a on jím je - tak Maria, Ježíšova matka, je Boží matka. (...) Nepovyšujeme stvoření nad Boha, ani ho nezbožšťujeme, ale tvrdíme, že Bůh udělil výjimečné místo u sebe jednomu stvoření, Marii, a že to místo jí přísluší navěky. "[26]
Martin Luther v komentáři k chvalozpěvu Magnificat říká: "Tyto" velké věci "nejsou ničím jiným než faktem, že se stala Matkou Boží. V této události dostala tak mnohá a tak velká dobra, že nikdo není schopen pochopit to. Hle, zde je skutečný pramen všech poct a každého štěstí. Proto je ona jedinou osobou z celé lidské rodiny, osobou povýšenou nad všechny a nikdo se jí nevyrovná. Ona, opravdu, má Dítě s Nebeským Otcem, a to jaké dítě! (...) To jsou ty velké věci, které nelze ani vyjádřit ani vyměřit. To je to, proč se celá úcta k ní sbíhá v jeden titul, nazývajíce ji "Matkou Boha". Nikdo, kdo o ní říká, nebo se k ní obrací, nemůže říct nic většího, i kdyby měl tolik jazyků, jako je listů na stromech, hvězd na nebi či písku v moři. Co znamená být Matkou Boha, třeba proniknout také srdcem. "[27]
Je označení Panny Marie jako Spoluvykupitelky rouháním?
Pokud bychom chápali Pannu Marii jako Spoluvykupitelku ve smyslu, že byla rovnocennou partnerkou Ježíši při vykoupení, nebo že ve stejné míře přispěla k vykoupení lidí, tak by to bylo skutečně v rozporu s Božím slovem a s úctou, která patří jedině Bohu.
Pokud bychom to však chápalive smyslu, že spolupracovala s Ježíšem na vykoupeni, ale ne z nutnosti, to znamená, že vykoupení by se uskutečnilo i bez ní, pak by to nebylo v rozporu s Božím slovem.
Vzpomeňme si, co řekl sv. Pavel: "Na vlastním těle doplňuje" to, co chybí Kristovu utrpení pro jeho tělo, kterým je církev "(Kol 1, 24). Jelikož Panna Maria byla čistá od jakéhokoliv hříchu díky Ježíšovým zásluhám, její utrpení spojené s Ježíšovým utrpením mělo výkupnou hodnotu. Ale bez něj by nebylo ničím. Sama, bez Ježíše, by nevykoupila nikoho.
Velmi výstižným příkladem je symbolika používaná při mši sv. Při přípravě darů pro eucharistii kněz přidává do vína několik kapek vody. Eucharistie by byla platná i bez této vody, ale přidány do vína a ve víně získávají podíl na eucharistii na spásu světa.
Avšak, jak vidíte, titul Spoluvykupiteľka, bez bližšího vysvětlení a vymezení, může skutečně vést k nesprávným závěrům. Proto nynější sv. Otec, ještě když byl prefektem Kongregace pro nauku víry, odpověděl na otázku, zda katolická církev vyhlásí Marii za Spoluvykupiteľku: "Nemyslím si, že by se tomuto požadavku ... v dohledné době mělo vyhovět. Odpověď Kongregace pro nauku víry zní, že to, co tento požadavek obsahuje, je už lépe vyjádřeno jinými tituly Panny Marie, zatímco formulace "Spoluvykupiteľka" je příliš vzdálená řeči svatého písma i řeči církevních Otců, a tedy vyvolává nedorozumění. Co je na tom správně? Nuž správně je to, že Kristus nestojí mimo nás nebo vedle nás, ale tvoří s námi hluboké, nové společenství. Vše, co je jeho, se stáva naším, a všechno, co je naše, přijal, aby bylo jeho: Tato velká výměna je skutečným obsahem vykoupení, odstraňuje bariéry našemu "já" a umožňuje pronikat do společenství s Bohem. Jelikož Maria předchází církev jako takovou a stává se jakousi církví v osobě, toto "spolu s ním" se příkladně uskutečňuje již v ní. Ale nesmíme zapomínat, že nad tímto "spolu" je Kristovo "nejprve". Vše pochází od něj, jak nám to říkají listy Kolosanům i Efesanům; i Maria je vším, čím je, jen přes něj. Slovo "Spoluvykupiteľka" by tento původ zatemňovalo. Správný záměr se vyjádřil nesprávným slovem. Ve věcech víry je podstatná právě kontinuita s řečí Písma a Otců; s jazykem nelze zacházet ľubovolně. [28]
Je Titul Matka církve a Matka křesťanů nesprávný?
"Když se v ní narodil Ježíš, Hlava lidí, vyplývá z toho nutně, že věřící, kteří jsou údy této Hlavy, také se musí narodit v ní. Tatáž matka nerodí na svět hlavu bez údů a údy bez hlavy ... Rovněž v řádu milosti se Hlava i údy rodí z téže matky ... "[29]
Ježíš je i nyní plodem Panny Marie, jak o něm řekla Alžběta, naplněná Duchem Svatým (srov. Lk 1, 42). Skrze něho a v něm jsme i my Mariiny děti, rodíme se v ní a připodobňujeme se Kristu. Ještě se vám to nezdá? Vzpomeňte si, co řekl sv. Pavel Galaťanům: "Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus" (Gal 4, 19). O co dříve to může říct Panna Maria, která porodila Ježíše Krista, do kterého jsme byli ve křtu ponoření, nebo jak píše sv. Pavel: "Neboť všichni, co jste pokřtěni v Kristu, Krista jste oblékli" (Gal 3, 27).
Když Ježíš umíral, při jeho "kříži stála jeho Matka, sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl učedníkovi: "Hle, tvá matka!" A od té hodiny si ji učedník vzal k sobě "(Jan 19, 25-27). V tomto učedníkovi Ježíš říká každému svému učedníkovi, kterého miluje: "Hle, tvá matka!"
V knize Zjevení se o Panně Marii píše: "Drak se na ženu rozhněval a odešel bojovat s ostatními z jejího potomstva, kteří zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova" (Zj 12, 17). Kdo jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání? Kdo jsou ti, kteří mají Ježíšovo svědectví? Jsou to křesťané, je to církev. A Boží Slovo o nich říká, že oni jsou z "jejího potomstva". Panna Maria je tedy Matkou Církve.
Panna Maria, naplněná a zastíněna Duchem Svatým, počala největší a nejsvětější bytost - Bohočlověka. Ona nepřestala být jím naplněna a proto znovu, duchovním způsobem, rodí největší světce. Podívejte se na velké světce posledních století. Téměř každý z nich měl k ní mimořádně vřelý vztah. Ať to už byl Páter Pio, Jan Maria Vianney, papež Jan Pavel II., Matka Tereza ...
Ježíš se nebál říci Panně Marii: "Matko" v obavě, že by tím nějak urazil svého Otce. Pokud ji i my tak nazýváme a považujeme za svoji matku, stáváme se Ježíšovi ještě bližšími a podobnějšími. Oslovením "Matko" vzdáváme tak úctu Bohu, který si vybral a posvětil pro svého Syna takovou úžasnou bytost. V knize Siracha čteme: "Kdo si ctí matku, (počíná) si tak, jako kdyby si shromažďoval poklady" (Sir 3, 5). Ježíš si ji ctil. Pokud to já odmítám, přicházím o velké poklady v nebi.
Na závěr přidám ještě jeden biblický obraz, který nám může pomoci pochopit význam přicházení k Ježíši skrze Pannu Marii. Nacházíme ho v knize Genesis. Jakub chtěl získat požehnání od svého otce Izáka, které mu nepatřilo od přirozenosti, protože nebyl prvorozeným synem. Ale jeho matka udělala zajímavou věc.
Oblékla Jakuba do Ezauových šatů, které voněly lesem, na ruce a krk mu dala kozí kůže, aby byl chlupatý, jako Ezau a připravila jídlo, podobné těm, které dělal Ezau ze zvěřiny. Když to ucítil Izák, řekl: "Hle, vůně mého syna jako vůně nivy, kterou požehnal Pán" ... (Gn 27, 27)
Když přicházíme za Ježíšem, nehodní jeho požehnání, svěřeni Panně Marii, své Matce, poslušní jejím pokynům, jako kdysi Jakub, poslušný své Matce Rebece, Ježíš cítíc vůni Mariiny svatosti, kterou nás přikrývá, vidouce krásu jejích ctností a lásku, kterou nás objímá, znovu vyslovuje slova, která řekl Duch Svatý ústy Alžběty při navštívení: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života" (Lk 1, 42). A přestože slyší hlas hříšníka nehodného jeho požehnání, mluví jako kdysi Jákobovi: "Hlas je hlasem Jakubovým, ale ruce jsou ruce Ezauovy" (Gn 27, 22). "Budu jíst z úlovku svého syna, abych tě požehnal" (Gn 27, 25).
Je pravda, že Neposkvrněné početí a Nanebevzetí Panny Marie nemají ve svatém Písmu žádný základ?
Na první otázku jsem již odpověděl v kapitole 3.8 o tom, zda byla Panna Maria hříšná. O nanebevzatí Panny Marie skutečně ve svatém Písmu nemáme zmínku. S určitostí však víme, že Panna Maria je v nebi, jak to říká kniha Zjevení: "Pak se na nebi ukázalo veliké znamení: Žena oděná sluncem ..." (Zj 12, 1). Druhé místo ve Sv. Písmu, které podporuje toto přesvědčení, je v evangeliu sv. Jana, kde Ježíš říká: "Pokud mi někdo slouží, ať mě následuje! A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo bude mně sloužit, toho poctí Otec "(Jan 12, 26).
Panna Maria, jako věrná Boží služebnice, která následovala Ježíše více než kdokoli jiný, byla poctěna Otcem tím, že ji přijal do své slávy a ona je mu podobná, neboť vidí Boha takového, jaký je "(srov. 1 Jan 3, 2) .
O tom, že je možné být vzat do nebe s tělem i s duší, říká samotné Boží slovo: "A jak šli v rozhovoru, najednou je oddělil od sebe ohnivý vůz s ohnivými koni a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe" (2 KRL 2, 11). Druhým člověkem, který byl vzat do nebe, byl Henoch, jak o tom čteme v knize Genesis: "Henoch chodil s Bohem a nebylo ho, neboť Bůh ho vzal" (5, 24). Sirach o něm napsal: "Henoch se líbil Bohu, a proto ho přenesl do ráje, aby dal národům (příklad) pokání" (Sir 44, 16). Vzpomíná ho i sv. Pavel: "Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt; nenašli ho, protože Bůh ho přenesl" (Žid 11, 5).
O Ježíšově nanebevstoupení píše sv. Marek v 16. kapitole, 19 verš. Když byl Ježíš vzat do nebe s tělem, které si vzal z Panny Marie, což je v rozporu se Svatým Písmem, když církev tvrdí, že Panna Maria, která byla Boží milostí uchráněna od dědičného hříchu a ani nepodlehla žádnému osobnímu hříchu, byla vzata s tělem i duší do nebe?!
Závěr
Po tom všem, co jsme řekli, se může někdo zeptat: "Takže v mariánské úctě a jejích projevech, jak to vidíme v katolické církvi, je vše v pořádku, protože tato úcta je biblická? Samozřejmě, že ne. A to není jen moje přesvědčení. V exhortaci o mariánské úctě papež Pavel VI. napsal: "Jak všichni vědí, zbožnost a úcta věřících k Matce Boží nabyla různé formy podle časových a místních okolností, podle rozmanité povahy a kulturní tradice národů. To má za následek, že způsoby, kterými se tato zbožnost projevuje a které se časem opotřebují, třeba důkladně prozkoumat a obnovit, aby se nahradily zastaralé a zhodnotily nehynoucí prvky a aby se patřičně obohatili o věroučné pravdy, nabyté teologickým výzkumem, který předkládá učitelský úřad církve. "[30]
Někteří věřící zase odmítají zjevení Panny Marie. Zde třeba říci, že žádný věřící není povinen věřit zjevením Panny Marie nebo jiným, byť by je církev i schválila. Papež Benedikt XIV (1740-1758) v této otázce prohlásil: "Je třeba vědět, že uznání nějakého soukromého zjevení není nic jiného, než po pečlivém zkoumání vysloveno dovolení seznámit věřící s tímto zjevením k jejich poučení a k jejich prospěchu." [31]
Bibliografie
PRAMENY
Dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu I, II, SSV, Trnava 1993.
GRIGNON L. M., O pravej úcte k Panne Márii, Vydavateľstvo Michala Vaška, Košice 1993.
JÁN PAVOL II. Redemptoris Mater, SSV, Trnava 1999.
Katechizmus katolíckej Cirkvi, SSV, Trnava 1998.
KEATING K., Čomu skutočne veria katolíci?, Lúč, Bratislava 2006.
KOREC J. CH., O úcte k Panne Márii, Lúč, Bratislava 1995.
NESTLÉ - ALAND, Novum Testamentum graece et latine, 2. vydanie, Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart 1991.
Sväté Písmo Starého i Nového zákona, SSV, Trnava 1996.
WYSZYŃSKI S., Matka Syna człowieczego, Pallotinum, Poznań 1984.
POMOCNÁ LITERATURA
DomaŃski J., Myšlenky sv. Maximiliána M. Kolbeho o Panně Marii, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1997.
brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991.
HÖRSTER G., Úvod do Nového zákona, Oliva 1994.
Hudymač P., PRISTAŠ P., Grécko-slovenský slovník k Novému zákonu, Verbum, Košice 2000.
MATKA TEREZA, BRAT ROGER, Marie, matka smíření, Cesta, Brno 1991.
MIKLUŠČÁK P., Mariológia, UK RKCMBF TI, Spišské Podhradie 1995.
RATZINGER J., Boh a svet, SSV, Trnava 2002.
Odkazy k textu:
18 brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991, s. 33.
19 LUTHER M. cit. v brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991, s. 34.
20 SV. AUGUSTÍN, cit. v GRIGNON L. M., O pravej úcte k Panne Márii, Vydavateľstvo Michala Vaška, Košice 1993, s. 15.
21 Porov. GRIGNON L. M., O pravej úcte k Panne Márii, Vydavateľstvo Michala Vaška, Košice 1993, s. 16.
22 brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991, s. 37.
23 brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991, s. 38.
24 GRIGNON L. M., O pravej úcte k Panne Márii, Vydavateľstvo Michala Vaška, Košice 1993, s. 15.
25 Pozri: Hudymač P., PRISTAŠ P., Grécko-slovenský slovník k Novému zákonu, Verbum, Košice 2000, s. 192 a 128.
26 brat EFRAIM, Neskoré dažde, Serafín, Bratislava 1991, s. 32.
27 Internet: www.
28 RATZINGER J., Boh a svet, SSV, Trnava 2002, s. 248-249.
29 GRIGNON L. M., O pravej úcte k Panne Márii, Vydavateľstvo Michala Vaška, Košice 1993, s. 21.
30 PAVOL VI., Marialis cultus, cit. v KOREC J. CH., O úcte k Panne Márii, Lúč, Bratislava 1995, s. 82.
31 BENEDIKT XIV., cit. v KOREC J. CH., O úcte k Panne Márii, Lúč, Bratislava 1995, s. 159.
Zdroj:
http://www.modlitba.sk/htm/okultizmus/prace/prace/maria_ucta_2.htm
Valtorta o Panne Marii
Ale teď se o tom nevi, a tak se všichni usmívají, když vidí tyto zrnítající se krásné nôžky, miniatúrni buclatá stehna, vytváŕející s bŕíškem dolíčky a záhyby, tuto šiji, vystupující z dokonalého hrudničku. Pod jeho belostným hedvábím lze vidét pohyby dýchání a pnložime-li k nemu rty k polibku, jak to právé činí šťastný otec, uslyšíme bít malé srdíčko... srdíčko, které je nejkrásnéjší ze všech, jež zemé kdy v prubéhu staletí nosila: jediné lidské neposkvrnéné srdce.
A záda? Teď ji právé obracejí a je vidét krivku bokú, pak buclatá ramínka a ružovou šiji. Ale hle: hlavička se zvedá na oblouku páte- re a ŕeklo by se, že je to hlavička ptáčete, kolem sebe si prohlížející- ho nový svét, který právé objevuje. Malým zaplakáním protestuje, že ji takto ukazují, ji, tak čistou, cudnou, očím tolika lidí, ji, kterou už nikdo nikdy neuvidí nahou, provždy Pannu, Svätou a Nepoškvrnenou. Pŕikryjte, pŕikryjte to poupé lilie, které se na zemi nikdy ne- otevfe a které vydá svúj kvét ješté krásnéjší než je samo a pritom zustane poupétem. Teprve v nebi rozevŕe lilie Trojjediného Boha všechny své korunní plátky, protože tam nahoŕe není prach, který by i nechte mohl zneuctít tuto čistotu. Protože tam nahoŕe bude pŕi- jat pred zraky celého Nebe Ten, který teď už za málo let v ní bude pŕebývat, skryt v srdci bez poškvrny: Otec, Syn, Snoubenec.
Teď už je Maria opét v plenkách a v náruči svého pozemského otce, na néhož je podobná. Nyní ovšem ješté ne. Teď je pouhým ná- črtem človéka. Chci ŕíci, že se mu bude podobat, až dospeje v ženu. Z matky nemá nie. Od otce má zabarvení pleti a barvu očí i vlasú, které jsou teď šedivé, ale jisté bývalý plavé, jak to naznačuje obočí. Po otci má i rysy obličeje, ovšem dokonalejší a jemnéjší, protože je to žena, a jaká Žena! Po otci má i úsmév a pohled, gesta i postavu. Myslím-li na Ježíše, jak ho vidím, shledávám, že Anna dala svou postavu a barvu pleti s nádechem tmavšího odstínu slonové kosti svému Vnukovi. Maria nemá Anninu statnou postavu vznosné a pružné palmy, ale otcovu ušlechtilost.
Ženy ješté hovorí o bouŕi a zázraku mésíce, hvézdy a obrovské dúhy, zatímeo s Jáchymem vstupují do pokoje šťastné matky a ode- vzdávají jí déťátko.
Anna se usmívá pri své myšlence: „Je to Hvézda,“ ŕíká. „Její znamení je na nebi. Maria, dúha míru! Maria, má hvézda! Maria, záíivá luna! Maria, naše perla!“
„Ty ji jmenuješ Maria?“
„Ano. Maria, hvézda, perla, svétlo, pokoj...“
„Ale její jméno také znamená hofkost... Nebojíš se, že jí pŕinese neštéstí?“
„Je s ní Biih. Je Boží ješté pŕedtím, než začala existovat. Biih ji povede po svých cestách a všechna hofkost se proméní v rajský med. Nyní jsi u své maminky... ješté na chvíli, než budeš zcela Boží...“
A vidéní končí prvním spánkem Anny jako matky a Márie, jejího dítéte.
Ježíš promlouvá: „ Vstaň a pospéš si, má malá pŕítelkyné. Vrele si pfeji povznést te s sebou do nebeského blankytu rozjímaní o Máriine Panenství. Vyjdeš odtud s duší tak svéží, jako bys práve byla stvorená Otcem, malá Eva, dosud nevédoucí o sve'm tele. Vyjdeš odtud s duchem plným svetla, protože se pohrouiíš do mistrovského Božího díla. Vyjdeš odtud s celou svou bytostí prekypující láskou, protože porozumíš, jak dovede milovat Búh. Hovoŕit o Máriine po- četí, o Nepoškvrnené, znamená hroužit se do blankytu, svetla, lásky. Pôjd a pŕečti si o její sláve v knize Pŕedkú (Prísloví 8, 22-30):
Búh m é vlastnil od počátku svých dél, od počátku, pred stvorením.
Ustanovil mé od pradávna, dokud ješté zeme nebyla stvorená. Myslil na mé,
když ješté propasti neexistovaly.
Prameny živé vody ješté nevytékaly a hory se netyčily svými mohutnými hrebený a kopce nebyly vystaveny slunci, kdyžjsem byla zplozena.
Búh ješté neučinil zem, reky a osu sveta a já už jsem byla.
Když pripravoval nebesá, byla jsem prítomna; když podie nevývratného zákona uzavrel propast pod klenbou nebes; když ve výšinách zajišťoval stabilitu nebeské klenby
a učinil prameny živé vody;
když mori dal jeho vymezení
a jeho spoustdm vody uložil zákony;
když naŕídil vodám,
aby nepfestupovaly svoje hranice;
když vymezoval základy zeme,
byla jsem s ním pri poŕádání všech vecí.
V radosti bez konce
jsem si hrdla uprostred vesmíru...
Tato slova jste vztahovali k Moudrosti, ale hovorí se zde o Ní: o Matce plne' krásy, svätosti, o Panne, Matce Moudrosti, jíž jsem já osobné, já, který s tebou hovorím. Chtél jsem, abys první verš te'to hymny napsala do záhlaví te'to knihy, která o ní hovorí, aby se poznalo a vedelo, že Maria je Boží útechou a radostí, duvodem ke stále, dokonalé, intimní radosti tohoto Trojjediného Boha, který vám vládne a miluje vás a kterému človék dal tolik podnetu ke smutku. Je dúvodem, pro který obnovuje lidský rod, i když po první zkoušce si zasloužil zničení; je dúvodem k odpušténí, které jste obdrželi.
Mít Márii a být jí milován. Ó, to skutečne stálo za to stvoŕit člo- véka, nechat ho žít, rozhodnout, že mu bude odpušténo, aby Buh mohl mít i tuto krásnou Pannu, svätou Pannu, nepoškvrnenou Pannu, Pannu plnou lásky, milovanou dcéru, prečistou Matku, milující Snoubenku! Búh vám dal mnoho a dal by vám ješté více, jen aby vlastnil Stvorení, které je jeho potešením, Slunce svého slunce, Kvetinu své záhrady. A stále vám jejím prostrednictvím dává, na její prosby, jí pro radost, protože její radost se mísí s Boží radostí a zvétšuje zúr, z které vystupují paprsky svetla, velkého svetla Ráje; a každý paprsek je milostí pro svet, pro lidský rod, i pro samotné blažené, ktefí odpovídají zárivým zvoláním aleluja na každý Boží zázrak, stvorený Trojjediným Bohém v touze, aby vidél radostný úsmev Panny...
Nejvyšší Inteligence, které nie není neznámo, vedela ješté pred- tím, než existoval človek, že bude prostrednictvím své svobodné vúle zlodéjem a vrahem. A protože večná Dobrota je bez hranie, myslela ješté pŕedtím, než došlo ke hŕíchu, na prostredek, jakým zpusobem ho zničit. Prostredek: Já, Slovo. Nástroj, který mél z prostŕedku vy- tvoŕit účinný nástroj: Maria. A tak byla ve vznešené Boží Myšlence stvorená Panna. Všechny véci byly stvorený pro Mne a skrze Mne, milovaného Syna Božího.
Já jako Král bych mél mít pod svýma nohama božského Krále ta- kové koberce a ozdoby, jaké nevlastnil nikdy žádný královský dvúr, a mély mé obklopovat zpevy a hlasy služebníku, jaké dosud nemél žádný vládce, a kvétiny a drahokamy, všechno vznešené a nádherné, všechno, co je jemné, príjemné, všechno, na co vúbec Búh múže po- myslet. Ale mél j sem být télem a ne pouze duchem. Télem, aby ch spasil téla. Télem, abych télúm dodal vznešenosti, abych télo vynesl na nebesá mnoho století pred určenou dobou. Neboť télo obývané Duchem je Božím mistrovským dilem a pravé pro né byla stvorená Nebesá.
Abych mohl být télem, potreboval jsem matku. Abych byl Bohém, potreboval jsem otce, který je Bohém. Pravé proto Búh stvoril Snoubenku a rekl jí: „ Pojď se Mnou. Po mém boku pohled na vše, co jsem učinil pro našeho syna. Pohleď a zaraduj se, véčná Panno, véčné Díté, a necht' tvúj úsmév zaplní Nebesá a necht' andélúm udá- vá tón a Ráj naučí nebeské harmónii. Dívám se na tebe a vidím, ja- kou budeš, ó, neposkvrnéná Ženo, která jsi teď ješté jen duchem: duchem, v kterém mám zalíbení. Dívám se na tebe a blankyt tvého pohledu dávám mori a obloze, barvu tvých vlasú zlatým zrnúm, tvou bélost liliím a rúžovou barvu tvé jemné pleti rúžím, perly jsou tvé malé zoubky. Sladké jahody jsem učinil pri pohledu na tvá ústa, do hrdla slavíkú jsem vložil noty tvého zpévu a hrdličce tvúj pláč. Tak jak čtu tvé budoucí myšlenky a naslouchám tlukotu tvého srdce, mám po ruce model a vedení pro další tvorbu. Pojď, má radosti, svety jsou zde pro tvou zábavu, dokud jsi ješté v mé myšlence tančí- cím svétlem; zde jsou svéty pro tvúj úsmév, pro tebe jsou girlandy hvézd a náhrdelníky souhvézdí, mésíc pod tvýma néžnýma nohama, učiň si stuhu z hvézd mléčné dráhy. Pro tebe jsou hvéz.dy i planéty. Pôjd a raduj se z pohledu na kvétiny, se kterými se bude bavit tvé Díté a které budou polštárkem pod hlavu tvého Syna. Pojď a divej se, jak tvorím stáda a ovce, orly i holuby. Buď vedie mne, když tvorím podloží morí a koryta rek, když vztyčuji hory a pokrývám je sné- hem a lesy, když seju obilí a sázím stromy a vinice a olivovník pro tebe, má Mírumilovná, i vinici pro tebe, múj Výhonku, který poneseš eucharistický Hrozen. Pŕibéhni, Let, jásej, má Krasavice, a priprav vesmír z hodiny na hodinu se tvorící, aby mé miloval, Pŕelíbezná, a nechť tvým úsmévem ješté více zkrásní, Matko mého Syna, Krá- lovno mého Ráje, Lásko svého Boha... Pôjd za mnou, ty, která sma- zdváš hofkost lidského nevdéku. Tebou se Satanovi pomstím.«
Proti muži a žene, zkaženým Satanem, chtél Búh postavit Muže zrozeného z Ženy, Bohém tak povznesené, že by počala, aniž by poznala muže: Kvétinu, která zrodí Kvétinu, aniž potrebovala hmotného oplodnéní, ale která se stane Matkou účinkem pouhého polibku Slunce na neporušený kalich Lilie - Márie.
Boží pomsta!
Sípej, Satane, nenávistí, zatímco Ona se rodí. Taková malá díven- ka té porazila! Ješté predtím, než ses stal vzbouŕencem, potméšil- cem, kazisvétem, jsi byl už poražen a Ona se stala Vítézkyní nad tebou. Tisíce armád seŕazených k bitvé nie nezmohou proti tvé moci. Zbrane padají z rukou mužú v boji s tvou zlobou, ty, neustálý kazite- li, a není vétru dosti silného, aby rozptýlil zápach tvého dechu. A pŕesto tato détská pata, tak ružová jako vnitrek ružové kamélie, tak hebká a jemná, že hedvábí je ve srovnání s ní drsné, která je tak maličká, že by se vešla do kalichu tulipánu a mohla si z tohoto rost- linného saténu učinit strevíček, nuže, práve ta té beze strachu drtí a zavírá do tvé sloje. I pouhý pláč tohoto dítéte té obrací na útek, tebe, který se neobáváš armád, a jeho decli očisťuje svet od tvého zápachu. Jsi poražen. Jeho jméno, jeho pohled, jeho čistota jsou: kopí, blesk a kámen tebou pronikající, pribíjející té k zemi, zavírají- cí té do tvého pekelného doupéte, ó, Zlorečený, který jsi Bohu odňal radost být Otcem všech stvorených lidí!
Vznešená Boží pomsta nad pomstou Satanovou spočívala v tom, že Búh pŕivedl své tvory k vrcholné dokonalosti, která aspoň v jednom tvoru neutralizovala jakoukoliv vzpomínku na lidství prístupné jedu Satanovu...
U Panny není ani stopy po náklonosti k hríchu. Její duše se pro- jevuje ve vší kráse a neporušenosti, jako když ji myslel Otec a spojoval v n í všechny milosti. To je Panna, Jediná, Dokonalá, Úplná. Zústává, tak jak byla myšlena, tak jak byla zplozena. Jako taková je korunována a zústává véčné. Panna. Propast nedotknutelnosti, čisto ty, milosti, která se ztrácí v Propasti, odkud vzešla, v Bohu, napros tá a nej dokonalej ši Nedotknutelnost, Čistota, Milost.
Toto je tedy pomsta Trojjediného Boha. Proti všem zneucténým tvorúm pozvedá tuto Hvézdu dokonalosti... “
„Za tri roky budeš zde“
Vidím Jáchyma a Annu se Zachariášem a Alžbetou. Vycházejí z jednoho domu v Jeruzalémé, jisté z domu pŕátel nebo príbuzných. Smérují do chrámu k obradu očisťování.
Anna má v náručí díté celé zavinuté do plenek a ješté k tomu zabalené do lehké vlnéné pokrývky, která je jisté jemná a teplá. S ja- kou starostlivostí a láskou nese a opatruje svého tvorečka a každou chvíli pozvedá okraj jemné a teplé látky a divá se, zda se Márii dobre dýchá, a opét ji zakrývá, aby ji uchránila pred studeným vzdu- chem krásného, ale studeného dne uprostred zimy!
Alžbéta má v rukou balíčky. Jáchym vede na provaze dva tučné a velmi bílé beránky, spíše už ovce než jehňátka. Zachariáš nenese nie. Je velmi hezký ve svém bílém lnéném šaté, který lze zahléd- nout pod téžkým, rovnéž bílým vlnéným pláštém. Zachariáš mno- hem mladší než tehdy, jak jsem ho vidéla pri Kxtitelové narození, a plný sily. I Alžbéta je ženou zralého véku, ale dosud svéžího vzhledu. Pokaždé, když se Anna podívá na díté, i ona se okouzlené skloní nad jeho spici tváričkou. Alžbéta je velmi hezká ve svém blankytném, ponékud nafialovélém odévu se závojem, pokrývají- cím jí hlavu a splývajícím ji na ramena a plášť ponékud tmavšího odstínu.
Ale obzvlášté slávnostní ve svých svátečních odévech jsou Jáchym s Annou. Jáchym proti svému zvyku nemá tmavohnédou tuniku, ale dlouhý, temné červený šat a tfásné na jeho plášti jsou zce- la nové a pékné. Na hlavé má jakousi pravouhlou roušku obtočenou kruhovou stuhou z kuže. Všechny jeho svršky jsou nové a jemné.
Anna! Ó, dnes to není temný šat! Má odev lehounce svétležlutý, téméř barvy staré slonoviny, v pase, u krku a v zápéstích sepjatý zlatostííbŕitou stuhou. Hlava je pokrytá velmi jemným závojem ja- koby z damašku, na čele rovnéž pfidržovaným tenkou drahocennou.
http://jezismaria.weebly.com/
Ale teď se o tom nevi, a tak se všichni usmívají, když vidí tyto zrnítající se krásné nôžky, miniatúrni buclatá stehna, vytváŕející s bŕíškem dolíčky a záhyby, tuto šiji, vystupující z dokonalého hrudničku. Pod jeho belostným hedvábím lze vidét pohyby dýchání a pnložime-li k nemu rty k polibku, jak to právé činí šťastný otec, uslyšíme bít malé srdíčko... srdíčko, které je nejkrásnéjší ze všech, jež zemé kdy v prubéhu staletí nosila: jediné lidské neposkvrnéné srdce.
A záda? Teď ji právé obracejí a je vidét krivku bokú, pak buclatá ramínka a ružovou šiji. Ale hle: hlavička se zvedá na oblouku páte- re a ŕeklo by se, že je to hlavička ptáčete, kolem sebe si prohlížející- ho nový svét, který právé objevuje. Malým zaplakáním protestuje, že ji takto ukazují, ji, tak čistou, cudnou, očím tolika lidí, ji, kterou už nikdo nikdy neuvidí nahou, provždy Pannu, Svätou a Nepoškvrnenou. Pŕikryjte, pŕikryjte to poupé lilie, které se na zemi nikdy ne- otevfe a které vydá svúj kvét ješté krásnéjší než je samo a pritom zustane poupétem. Teprve v nebi rozevŕe lilie Trojjediného Boha všechny své korunní plátky, protože tam nahoŕe není prach, který by i nechte mohl zneuctít tuto čistotu. Protože tam nahoŕe bude pŕi- jat pred zraky celého Nebe Ten, který teď už za málo let v ní bude pŕebývat, skryt v srdci bez poškvrny: Otec, Syn, Snoubenec.
Teď už je Maria opét v plenkách a v náruči svého pozemského otce, na néhož je podobná. Nyní ovšem ješté ne. Teď je pouhým ná- črtem človéka. Chci ŕíci, že se mu bude podobat, až dospeje v ženu. Z matky nemá nie. Od otce má zabarvení pleti a barvu očí i vlasú, které jsou teď šedivé, ale jisté bývalý plavé, jak to naznačuje obočí. Po otci má i rysy obličeje, ovšem dokonalejší a jemnéjší, protože je to žena, a jaká Žena! Po otci má i úsmév a pohled, gesta i postavu. Myslím-li na Ježíše, jak ho vidím, shledávám, že Anna dala svou postavu a barvu pleti s nádechem tmavšího odstínu slonové kosti svému Vnukovi. Maria nemá Anninu statnou postavu vznosné a pružné palmy, ale otcovu ušlechtilost.
Ženy ješté hovorí o bouŕi a zázraku mésíce, hvézdy a obrovské dúhy, zatímeo s Jáchymem vstupují do pokoje šťastné matky a ode- vzdávají jí déťátko.
Anna se usmívá pri své myšlence: „Je to Hvézda,“ ŕíká. „Její znamení je na nebi. Maria, dúha míru! Maria, má hvézda! Maria, záíivá luna! Maria, naše perla!“
„Ty ji jmenuješ Maria?“
„Ano. Maria, hvézda, perla, svétlo, pokoj...“
„Ale její jméno také znamená hofkost... Nebojíš se, že jí pŕinese neštéstí?“
„Je s ní Biih. Je Boží ješté pŕedtím, než začala existovat. Biih ji povede po svých cestách a všechna hofkost se proméní v rajský med. Nyní jsi u své maminky... ješté na chvíli, než budeš zcela Boží...“
A vidéní končí prvním spánkem Anny jako matky a Márie, jejího dítéte.
Ježíš promlouvá: „ Vstaň a pospéš si, má malá pŕítelkyné. Vrele si pfeji povznést te s sebou do nebeského blankytu rozjímaní o Máriine Panenství. Vyjdeš odtud s duší tak svéží, jako bys práve byla stvorená Otcem, malá Eva, dosud nevédoucí o sve'm tele. Vyjdeš odtud s duchem plným svetla, protože se pohrouiíš do mistrovského Božího díla. Vyjdeš odtud s celou svou bytostí prekypující láskou, protože porozumíš, jak dovede milovat Búh. Hovoŕit o Máriine po- četí, o Nepoškvrnené, znamená hroužit se do blankytu, svetla, lásky. Pôjd a pŕečti si o její sláve v knize Pŕedkú (Prísloví 8, 22-30):
Búh m é vlastnil od počátku svých dél, od počátku, pred stvorením.
Ustanovil mé od pradávna, dokud ješté zeme nebyla stvorená. Myslil na mé,
když ješté propasti neexistovaly.
Prameny živé vody ješté nevytékaly a hory se netyčily svými mohutnými hrebený a kopce nebyly vystaveny slunci, kdyžjsem byla zplozena.
Búh ješté neučinil zem, reky a osu sveta a já už jsem byla.
Když pripravoval nebesá, byla jsem prítomna; když podie nevývratného zákona uzavrel propast pod klenbou nebes; když ve výšinách zajišťoval stabilitu nebeské klenby
a učinil prameny živé vody;
když mori dal jeho vymezení
a jeho spoustdm vody uložil zákony;
když naŕídil vodám,
aby nepfestupovaly svoje hranice;
když vymezoval základy zeme,
byla jsem s ním pri poŕádání všech vecí.
V radosti bez konce
jsem si hrdla uprostred vesmíru...
Tato slova jste vztahovali k Moudrosti, ale hovorí se zde o Ní: o Matce plne' krásy, svätosti, o Panne, Matce Moudrosti, jíž jsem já osobné, já, který s tebou hovorím. Chtél jsem, abys první verš te'to hymny napsala do záhlaví te'to knihy, která o ní hovorí, aby se poznalo a vedelo, že Maria je Boží útechou a radostí, duvodem ke stále, dokonalé, intimní radosti tohoto Trojjediného Boha, který vám vládne a miluje vás a kterému človék dal tolik podnetu ke smutku. Je dúvodem, pro který obnovuje lidský rod, i když po první zkoušce si zasloužil zničení; je dúvodem k odpušténí, které jste obdrželi.
Mít Márii a být jí milován. Ó, to skutečne stálo za to stvoŕit člo- véka, nechat ho žít, rozhodnout, že mu bude odpušténo, aby Buh mohl mít i tuto krásnou Pannu, svätou Pannu, nepoškvrnenou Pannu, Pannu plnou lásky, milovanou dcéru, prečistou Matku, milující Snoubenku! Búh vám dal mnoho a dal by vám ješté více, jen aby vlastnil Stvorení, které je jeho potešením, Slunce svého slunce, Kvetinu své záhrady. A stále vám jejím prostrednictvím dává, na její prosby, jí pro radost, protože její radost se mísí s Boží radostí a zvétšuje zúr, z které vystupují paprsky svetla, velkého svetla Ráje; a každý paprsek je milostí pro svet, pro lidský rod, i pro samotné blažené, ktefí odpovídají zárivým zvoláním aleluja na každý Boží zázrak, stvorený Trojjediným Bohém v touze, aby vidél radostný úsmev Panny...
Nejvyšší Inteligence, které nie není neznámo, vedela ješté pred- tím, než existoval človek, že bude prostrednictvím své svobodné vúle zlodéjem a vrahem. A protože večná Dobrota je bez hranie, myslela ješté pŕedtím, než došlo ke hŕíchu, na prostredek, jakým zpusobem ho zničit. Prostredek: Já, Slovo. Nástroj, který mél z prostŕedku vy- tvoŕit účinný nástroj: Maria. A tak byla ve vznešené Boží Myšlence stvorená Panna. Všechny véci byly stvorený pro Mne a skrze Mne, milovaného Syna Božího.
Já jako Král bych mél mít pod svýma nohama božského Krále ta- kové koberce a ozdoby, jaké nevlastnil nikdy žádný královský dvúr, a mély mé obklopovat zpevy a hlasy služebníku, jaké dosud nemél žádný vládce, a kvétiny a drahokamy, všechno vznešené a nádherné, všechno, co je jemné, príjemné, všechno, na co vúbec Búh múže po- myslet. Ale mél j sem být télem a ne pouze duchem. Télem, aby ch spasil téla. Télem, abych télúm dodal vznešenosti, abych télo vynesl na nebesá mnoho století pred určenou dobou. Neboť télo obývané Duchem je Božím mistrovským dilem a pravé pro né byla stvorená Nebesá.
Abych mohl být télem, potreboval jsem matku. Abych byl Bohém, potreboval jsem otce, který je Bohém. Pravé proto Búh stvoril Snoubenku a rekl jí: „ Pojď se Mnou. Po mém boku pohled na vše, co jsem učinil pro našeho syna. Pohleď a zaraduj se, véčná Panno, véčné Díté, a necht' tvúj úsmév zaplní Nebesá a necht' andélúm udá- vá tón a Ráj naučí nebeské harmónii. Dívám se na tebe a vidím, ja- kou budeš, ó, neposkvrnéná Ženo, která jsi teď ješté jen duchem: duchem, v kterém mám zalíbení. Dívám se na tebe a blankyt tvého pohledu dávám mori a obloze, barvu tvých vlasú zlatým zrnúm, tvou bélost liliím a rúžovou barvu tvé jemné pleti rúžím, perly jsou tvé malé zoubky. Sladké jahody jsem učinil pri pohledu na tvá ústa, do hrdla slavíkú jsem vložil noty tvého zpévu a hrdličce tvúj pláč. Tak jak čtu tvé budoucí myšlenky a naslouchám tlukotu tvého srdce, mám po ruce model a vedení pro další tvorbu. Pojď, má radosti, svety jsou zde pro tvou zábavu, dokud jsi ješté v mé myšlence tančí- cím svétlem; zde jsou svéty pro tvúj úsmév, pro tebe jsou girlandy hvézd a náhrdelníky souhvézdí, mésíc pod tvýma néžnýma nohama, učiň si stuhu z hvézd mléčné dráhy. Pro tebe jsou hvéz.dy i planéty. Pôjd a raduj se z pohledu na kvétiny, se kterými se bude bavit tvé Díté a které budou polštárkem pod hlavu tvého Syna. Pojď a divej se, jak tvorím stáda a ovce, orly i holuby. Buď vedie mne, když tvorím podloží morí a koryta rek, když vztyčuji hory a pokrývám je sné- hem a lesy, když seju obilí a sázím stromy a vinice a olivovník pro tebe, má Mírumilovná, i vinici pro tebe, múj Výhonku, který poneseš eucharistický Hrozen. Pŕibéhni, Let, jásej, má Krasavice, a priprav vesmír z hodiny na hodinu se tvorící, aby mé miloval, Pŕelíbezná, a nechť tvým úsmévem ješté více zkrásní, Matko mého Syna, Krá- lovno mého Ráje, Lásko svého Boha... Pôjd za mnou, ty, která sma- zdváš hofkost lidského nevdéku. Tebou se Satanovi pomstím.«
Proti muži a žene, zkaženým Satanem, chtél Búh postavit Muže zrozeného z Ženy, Bohém tak povznesené, že by počala, aniž by poznala muže: Kvétinu, která zrodí Kvétinu, aniž potrebovala hmotného oplodnéní, ale která se stane Matkou účinkem pouhého polibku Slunce na neporušený kalich Lilie - Márie.
Boží pomsta!
Sípej, Satane, nenávistí, zatímco Ona se rodí. Taková malá díven- ka té porazila! Ješté predtím, než ses stal vzbouŕencem, potméšil- cem, kazisvétem, jsi byl už poražen a Ona se stala Vítézkyní nad tebou. Tisíce armád seŕazených k bitvé nie nezmohou proti tvé moci. Zbrane padají z rukou mužú v boji s tvou zlobou, ty, neustálý kazite- li, a není vétru dosti silného, aby rozptýlil zápach tvého dechu. A pŕesto tato détská pata, tak ružová jako vnitrek ružové kamélie, tak hebká a jemná, že hedvábí je ve srovnání s ní drsné, která je tak maličká, že by se vešla do kalichu tulipánu a mohla si z tohoto rost- linného saténu učinit strevíček, nuže, práve ta té beze strachu drtí a zavírá do tvé sloje. I pouhý pláč tohoto dítéte té obrací na útek, tebe, který se neobáváš armád, a jeho decli očisťuje svet od tvého zápachu. Jsi poražen. Jeho jméno, jeho pohled, jeho čistota jsou: kopí, blesk a kámen tebou pronikající, pribíjející té k zemi, zavírají- cí té do tvého pekelného doupéte, ó, Zlorečený, který jsi Bohu odňal radost být Otcem všech stvorených lidí!
Vznešená Boží pomsta nad pomstou Satanovou spočívala v tom, že Búh pŕivedl své tvory k vrcholné dokonalosti, která aspoň v jednom tvoru neutralizovala jakoukoliv vzpomínku na lidství prístupné jedu Satanovu...
U Panny není ani stopy po náklonosti k hríchu. Její duše se pro- jevuje ve vší kráse a neporušenosti, jako když ji myslel Otec a spojoval v n í všechny milosti. To je Panna, Jediná, Dokonalá, Úplná. Zústává, tak jak byla myšlena, tak jak byla zplozena. Jako taková je korunována a zústává véčné. Panna. Propast nedotknutelnosti, čisto ty, milosti, která se ztrácí v Propasti, odkud vzešla, v Bohu, napros tá a nej dokonalej ši Nedotknutelnost, Čistota, Milost.
Toto je tedy pomsta Trojjediného Boha. Proti všem zneucténým tvorúm pozvedá tuto Hvézdu dokonalosti... “
„Za tri roky budeš zde“
Vidím Jáchyma a Annu se Zachariášem a Alžbetou. Vycházejí z jednoho domu v Jeruzalémé, jisté z domu pŕátel nebo príbuzných. Smérují do chrámu k obradu očisťování.
Anna má v náručí díté celé zavinuté do plenek a ješté k tomu zabalené do lehké vlnéné pokrývky, která je jisté jemná a teplá. S ja- kou starostlivostí a láskou nese a opatruje svého tvorečka a každou chvíli pozvedá okraj jemné a teplé látky a divá se, zda se Márii dobre dýchá, a opét ji zakrývá, aby ji uchránila pred studeným vzdu- chem krásného, ale studeného dne uprostred zimy!
Alžbéta má v rukou balíčky. Jáchym vede na provaze dva tučné a velmi bílé beránky, spíše už ovce než jehňátka. Zachariáš nenese nie. Je velmi hezký ve svém bílém lnéném šaté, který lze zahléd- nout pod téžkým, rovnéž bílým vlnéným pláštém. Zachariáš mno- hem mladší než tehdy, jak jsem ho vidéla pri Kxtitelové narození, a plný sily. I Alžbéta je ženou zralého véku, ale dosud svéžího vzhledu. Pokaždé, když se Anna podívá na díté, i ona se okouzlené skloní nad jeho spici tváričkou. Alžbéta je velmi hezká ve svém blankytném, ponékud nafialovélém odévu se závojem, pokrývají- cím jí hlavu a splývajícím ji na ramena a plášť ponékud tmavšího odstínu.
Ale obzvlášté slávnostní ve svých svátečních odévech jsou Jáchym s Annou. Jáchym proti svému zvyku nemá tmavohnédou tuniku, ale dlouhý, temné červený šat a tfásné na jeho plášti jsou zce- la nové a pékné. Na hlavé má jakousi pravouhlou roušku obtočenou kruhovou stuhou z kuže. Všechny jeho svršky jsou nové a jemné.
Anna! Ó, dnes to není temný šat! Má odev lehounce svétležlutý, téméř barvy staré slonoviny, v pase, u krku a v zápéstích sepjatý zlatostííbŕitou stuhou. Hlava je pokrytá velmi jemným závojem ja- koby z damašku, na čele rovnéž pfidržovaným tenkou drahocennou.
http://jezismaria.weebly.com/
Související články:
Sdružení mariánské mládeže (03.07.2014)
Dvě srdce na medaili (28.06.2014)
Panna Maria Královna, 31. květen - Závažné poselství z Amsterdamu
Dosud nenaplněné předpovědi (01.06.2014)
NAŠE PANÍ Z KIBEHO - Panna Maria promlouvá ke světu ze srdce Afriky (20.05.2014)
Fatima a zasvěcení Ruska - fakta (13.05.2014)
Fatima změnila dějiny světa (12.05.2014)
Fatima a 20. století - přednáška PhDr. Radomíra Malého (12.05.2014)
FATIMA - MÍSTO ZÁZRAKŮ + POSELSTVÍ Z FATIMY (12.05.2014)
Obnova církve krví (souvislost poselství z Fatimy a Akity - Japonska) (09.05.2014)
Panna Maria Spoluvykupitelka, Prostřednice, Orodovníce (08.05.2014)
Čas Matky (07.05.2014)
140 mariánských kázání - 70 kazatelů (05.05.2014)
Nejznámější mariánská svatyně v Brazílii? (17.03.2014)
Poselství Královny pomoci, Dechtice 15. 3. 2014 (17.03.2014)
Aktuálně: Proč pláčou v současnosti ikony na Ukrajině a v Rusku? (28.02.2014)
Lurdy - 11. únor 1858: Zjevení Panny Marie - Neposkvrněného Početí (09.02.2014)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 7. díl: Druhá filipínská růžencová revoluce r. 2001 (30.01.2014)
Zaslíbení prvních sobot v měsíci (30.01.2014)
Alfons Ratisbonne byl zapřisáhlým nepřítelem Boha i Jeho církve (20.01.2014)
Biskup zasvětil diecézi Panně Marii
DOKUMENT: zásvětná modlitba k Panně Marii (04.01.2014)
Hradec Králové: Biskup zasvětí diecézi Panně Marii (30.12.2013)
Video: o.Juraj Augustin: O pravé úctě k Panně Marii (28.12.2013)
Obrana proti démonům (26.12.2013)
Jak znovu počít a porodit Krista (13.12.2013)
O soše na námestí v Dechticích, zjeveních Panny Marie a její kapli (video) (13.12.2013)
Neposkvrněné početí Panny Marie (09.12.2013)
Aktuálně: Neposkvrněné Početí Panny Marie (církevní svátek 8. prosince) (08.12.2013)
Neposkvrněná Panna Maria: Tajemství Boží lásky k lidstvu (8. prosinec) (08.12.2013)
Neposkvrněná a její medaile, úvod: Zázračná medaile a jiné medaile (08.12.2013)
Hodina milosti pro svět (07.12.2013)
Slovenští biskupové vyhlásili Rok Sedmibolestné Panny Marie (06.12.2013)
ARCHIV TV-LUX - U Nikodéma: DUCHOVNÍ SVĚT A "ZÁZRAKY" (27.11.2013)
Dechtice, poselství Královny pomoci z 15. 11. 2013 (19.11.2013)
Je mariánska úcta biblická? 1/2 (12.11.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 6. díl: První filipínská růžencová revoluce r. 1986 (18.10.2013)
Papež svěřil lidstvo pod ochranu Panny Marie Fatimské + text zásvětné modlitby (14.10.2013)
NYNÍ přímý přenos - 12. a 13. října se v Římě bude konat Den mariánské úcty (13.10.2013)
Fatima: Cesta k míru - přednáška (13.10.2013)
Poutní místo Hora Zvir: Litmanovské Zvěsti od o.Vasila Kindju (09.10.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, 6. říjen 2013 + poselství (09.10.2013)
Byl to jako Mariin podpis (07.10.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 2. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Lepanta (06.10.2013)
Madona pláče - Tajemná řeč slz (02.10.2013)
P. Slavko Barbarič: Maria si přeje mít nás ve svém náručí (26.09.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Poselství z 15. září 2013 (16.09.2013)
Poselství Královny pomoci, Dechtice, 8. září 2013 +video + svědectví (15.09.2013)
Pečeť kříže. Svátek Sedmibolestné Panny Marie (15.09.2013)
Aktuálně: Myrna Nazzoura ze Sýrie (opět) na Slovensku!
Výzva vladyky Mons. Jána Babjaka (12.09.2013)
12. září - Svátek Panny Marie - svátek vítězství.
OROL TV (film): Bitva u Vídně (12.09.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 3. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně (12.09.2013)
Sýrie: Panna Maria se nezjevila v Damašku bez příčiny (08.09.2013)
Mise Královny pomoci v Rakousku – Adriana Kúdelová: Odprošujme urážky Ježíše (07.09.2013)
Turzovka: 3. výročí smrti vizionáře Matouše Lašúta - video + svědectví (17.08.2013)
Sv. Maxmilián Maria Kolbe (13.08.2013)
Mariánský sloup v Praze (31.07.2013)
Mladifest 2013 v Medžugorje (28.07.2013)
Prof. Mark Miravalle: VAROVÁNÍ - EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÉ FALEŠNÉ PROROCTVÍ (27.07.2013)
Karmelitánský škapulíř (18.07.2013)
Panna Maria, Královna Libanonu (28.06.2013)
Aktuálně: Libanon zasvěcený Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (28.06.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, Dechtice, 9. června 2013: Zraňuje mě nedůvěra ... (19.06.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. června 2013: Naplňte se oslavou Otce (18.06.2013)
Zapomněli jsme se snažit o svou nápravu (06.06.2013)
Amsterdam: 31. 5. 1965 - závažné poselství Panny Marie
Jan Pavel II. a Spoluvykupitelka (01.06.2013)
Výzva Matky Milosrdenství (20.05.2013)
Matka všech národů - modlitbou za vyhlášení pátého mariánského dogmatu (18.05.2013)
10 let od uznání zjevení P. Marie v Amsterodamu (18.05.2013)
Dechtice 15. 05. 2013 - prostřednictvím Martina (17.05.2013)
Panna Maria to myslí vážně (14.05.2013)
Videopřednášky: O zjeveních, o pravé mariánské úctě a zasvěcení se Panně Marii (09.05.2013)
Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně (08.05.2013)
Jak se úcta k Panně Marii rozvazující uzly ujala v Buenos Aires (08.05.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 4. 2013: svědčte láskou srdcí (21.04.2013)
Praha: Pannu Marii přirovnávají ke Stalinovi, nebo – boj o Mariánský sloup (16.04.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Buďte světlem + Video + svědectví (12.04.2013)
Rwanda: Vize života a smrti, Matka Slova a genocida
Výročí masového vraždenia v Rwande (11.04.2013)
Maria - zářivá duha (sv. Antonín Paduánský) (08.04.2013)
Královna pomoci, 15. března 2013: Kříž je znamením vítězství (18.03.2013)
Kdy ďábel prohrává? (09.03.2013)
Půst a rodina 9 - Modifikované způsoby půstu (05.03.2013)
TV orol - Pro modlitební skupiny: Křížová cesta, Dechtice, 3. března 2013 (05.03.2013)
Komentujeme: Pravost lásky + cyklus videí o mariánských zjeveních (18.02.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 02. 2013: Zaměřte svůj zrak na Ježíše (18.02.2013)
Video: Královná pomoci, Dechtice, 3. 2. 2013: Jsem šťastná, že sem přicházíte (07.02.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 1. díl: Záchrana Prahy před švédským vojskem (27.01.2013)
Panna Maria v Brazílii: Nebojte se a nezoufejte! (26.01.2013)
Matka Boží - nejdůležitější činitel ekumenické jednoty (18.01.2013)
Královna pomoci, 15. ledna 2013: Ponořte se do modlitby lásky (17.01.2013)
Kněz vyznává: Jsem čerstvě zamilovaný! (16.01.2013)
Panna Maria v Banneux: „Věřte ve mne, já věřím ve vás“ (16.01.2013)
TV orol: Zjevení Královny pomoci, 6. leden 2013 (12.01.2013)
K naší víře v Boha nevyhnutelně patří Maria (03.01.2013)
Panna Maria, která nevede ke Kristu, není ta pravá (02.01.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. prosince 2012: Oslavujte novorozeného Pána (18.12.2012)
Milost přináší pravou radost (09.12.2012)
Milost je s to vyvolat odpověď (09.12.2012)
Královna pomoci k jejímu svátku, dne 4. XII. 2012: Vkládám do vás svou naději (05.12.2012)
Neposkvrněná a její medaile, 2. kapitola: Zjevení (25.11.2012)
Zjevení, Tajemství, Varování - realita naší doby (24.11.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15.XI. 2012: Přinášejte uzdravující lásku,
Vizionáři: Stanovisko k "varování" (19.11.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 4.11.2012: Noste vůni svatosti (11.11.2012)
Panna Maria: Nový Jeruzalém (Slavnost všech svatých) (01.11.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje na Radiu Proglas (28.10.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. X. 2012: Ukažte světu Ježíše (20.10.2012)
Lurdy: Nový uznaný zázrak - uzdravení ochrnuté ženy (17.10.2012)
Obraz Panny Marie v Guadalupe (17.10.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 7. října 2012: Vaše modlitby přináším před mého Syna (10.10.2012)
Pláč Panny Marie v Japonsku (také videozáznam) (03.10.2012)
K poselství Královny míru z 2. IX. 2012: Maria je s námi (28.09.2012)
Spoluvykupitelka (19.09.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. září 2012: Otevřete se tichu ... (18.09.2012)
O Sedmibolestné Panně Marii (15.09.2012)
Benedikt XVI. k účastníkům mariologického kongresu (10.09.2012)
Medžugorje - Podbrdo v plamenech, Očekávání stanoviska Vatikánu ke zjevením (05.09.2012)
Medžugorje: Pozvání k pokoji a míru (31.08.2012)
Maria je královnou ve službě Bohu a lidstvu (27.08.2012)
K poselství Královny míru 2. srpna 2012 NEVZDÁVÁM SE (25.08.2012)
TV Magnificat: Královna pomoci 15. srpna 2012: Nutná denní účast na sv. mši za obnovu církve! (21.08.2012)
Maria neodchází do neznámé galaxie, ale k Bohu, který je nám nablízku (16.08.2012)
Královna pomoci, Dechtice, (15. srpna 2012): Noste Boha ve svých srdcích (15.08.2012)
Dechtice, 5. srpna 2012, zjevení Královny pomoci
(také video) (13.08.2012)
Výročí Litmanové - Neposkvrněná Čistota: Prosím celé Slovensko (08.08.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje se blíží / aktualizováno (30.07.2012)
Rozhodni se! (28.07.2012)
Co nám o Marii říká titul "Matka Boží"? (22.07.2012)
Zjevení v Lípě (Filipíny): Biskupové podepsali negativní posudek pod hrozbou exkomunikace! (21.07.2012)
Mariina dokonalá svatost -
Jan Pavel II. při generální audienci 5. června 1996 (14.07.2012)
Video: Dechtice 8. července 2012 - Nebojte se! (14.07.2012)
Odpovědi katolíků protestantům 1: Jediný prostředník (13.07.2012)
„Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?" (13.07.2012)
Kard. Tomáš Špidlík: Smysl vidění a zjevení (07.07.2012)
Královna pomoci, Dechtice 15. června 2012: Věřte Ježíši! (18.06.2012)
Královna míru, Medžugorje: Já vám pomůžu! (Zprávy sestry Emmanuely) (18.06.2012)
Modlitební den ke cti Panny Marie, Matky všech národů (12.06.2012)
Matko veškeré útěchy (28.05.2012)
Vizionáři z MEDŽUGORJE, jejich vyšetřování a zkoumání (27.05.2012)
Zveřejněny Normy pro rozlišování údajných vidění a zjevení (23.05.2012)
Svatý Pán Bůh mě posílá do celého světa (23.05.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. května 2012: žízniví po lásce (19.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Kibeho (16.05.2012)
Zjevení Panny Marie v La Vang (15.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Mukuyu-ini (14.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Our Lady of Good Help (13.05.2012)
Soukromá mariánská zjevení (10.05.2012)
Předobrazy Panny Marie v Písmu svatém Starého zákona (06.05.2012)
Upřesnění k výzkumu obrazu z Guadalupe agenturou NASA (+ možnost objednání DVD) (01.05.2012)
Panna Maria v Nikaraguy: Spěcháte ke III. světové válce (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Nikaraguy (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Damašku (30.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Guadalupe (29.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Coromoto (28.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Civitavecchia (27.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Akitě (26.04.2012)
Video: Přednáška o. Juraje Augustina: O pravé úctě k Panně Marii (23.04.2012)
Dokumentární film Královna pomoci + dubnové poselství (22.04.2012)
20 let od pomoci Medžugorje (19.04.2012)
Změnila děsivý rozsudek: "Peklo navěky!" (18.04.2012)
Zprávy sestry Emmanuely z Medžugorje: sv. Josef hledá práci! (17.04.2012)
Královna pomoci, Dechtice, Velikonoční neděle 2012: Modlete se za dar víry (13.04.2012)
Evangelium se obrozuje v mariánských svatyních (10.04.2012)
Dechtice 31.března 2012: Pouť lásky a požehnání (+video) (03.04.2012)
Dva svátky Dítěte Ježíše (Početí a Vánoce) (27.03.2012)
Panna Maria na Maltě: Modlete se za Írán, Rusko, USA, Čínu a Austrálii! (26.03.2012)
Katolíci se Marii neklaní, oni k ní chovají úctu. (20.03.2012)
Královna pomoci, 15. března 2012: Vítězství kříže (19.03.2012)
Svědectví z Dechtic 2: svědectví poutníků (19.03.2012)
Bez Marie není církev (19.03.2012)
Dechtice 4. března 2012: Křížová cesta a Zjevení Královny pomoci (video) + stanoviska k falešným poselstvím (10.03.2012)
Panna Maria v Argentině: Kdokoliv chce následovat Pána, musí následovat mne ... (14.02.2012)
Video - Dechtice, Zjevení Královny pomoci, 5. únor 2012 (10.02.2012)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (dokončení) (31.01.2012)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (1. část) (29.01.2012)
Černá Madona Brněnská na divadelním jevišti (25.01.2012)
Královna pomoci, 15. ledna 2012: Pojďte se Mnou měnit svět (17.01.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 8. ledna 2012: Děti moje, nebojte se! (12.01.2012)
Medžugorje: Smrtelně nemocný 3-letý chlapec uzdraven (04.01.2012)
Panna Maria a její zjevení: starší televizní debata s otci biskupy + film Garabandal (02.01.2012)
Slova Panny Marie (donu Gobbimu) na svátek Bohorodičky (02.01.2012)
Tobě, má milá!(pokračování) (20.12.2011)
Mexiko: K Matce Boží v Guadalupe přišlo přes 5 milionů lidí! (17.12.2011)
NASA přináší zajímavosti o obrazu Guadalupské Panny Marie (12.12.2011)
Památka Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina a zjevení P. Marie v Guadalupe (9. a 12. 12.) (11.12.2011)
Video a reportáž: Dechtice 4.12.2011 - Královna pomoci přichází už 17 let (10.12.2011)
Neposkveněná a její medaile, 6. kapitola: Nosme zázračnou medaili (25.11.2011)
Neposkveněná a její medaile, 5. kapitola: Pastorační poselství (22.11.2011)
Neposkveněná a její medaile, 4. kapitola: Věroučné poselství medaile (21.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 3. kapitola: Jaké úmysly měla Neposkvrněná (20.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 1. kapitola: Poselkyně, svatá Kateřina Labouré (18.11.2011)
Královna pomoci, 6. listopad 2011: Bůh vás opravdu miluje! (16.11.2011)
Nevýstižná velikost Matky Církve (14.11.2011)
Svátek Všech svatých očima Panny Marie (31.10.2011)
Perly o Marii, úryvek z knížky Benedikta XVI. a jedno svědectví (25.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 9. díl: Vítězství Panny Marie v Africe (2008 - 2009) (23.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 8. díl: Záchrana katolických kněží
v Hirošimě (19.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 5. díl: Osvobození Rakouska (13.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 4. díl: Záchrana Portugalska (11.10.2011)
8.12. Panna Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu (16.08.2011)
VI. CYKLOPOUŤ do Jeníkova u Duchcova (06.06.2011)
Potřebovala Panna Maria Vykoupení? (29.05.2011)
Mariánské večeřadlo (15.05.2011)
Básnička Panně Marii (03.05.2011)
Wisconsin - první církevně uznané mariánské zjevení v USA (17.12.2010)
Souhrn zjevení Panny Marie ve 20. století (15.12.2010)
ZJEVENÍ PANNY MARIE V LA SALETTE VE FRANCII 19. ZÁŘÍ 1846 (22.09.2010)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 17. 11. 2013 | 6679 přečtení | Počet komentářů: 14 | Přidat komentář | |
Zdroj: www.modlitba.sk
Mariánská úcta - vyváženě bez přehánění nebo ukracování (Jan Pavel II.)
Kardinál Špidlík - kontemplácia, Ruženec
Kardinál Špidlík - Posmrtny zivot, povolanie
Kardinál Špidlík . kontemplácia, ruženec
Špidlík - Kríž, Vzkriesenie, Najsvetejšia Trojica
Špidlík dobro a zlo
Kardinál Špidlík - Modlitba
Tomáš Josef kardinál Špidlík O rozlišování duchů 1.část/3
Tomáš Josef kardinál Špidlík O věčném životě 1část/2
Tomáš Josef kardinál Špidlík O hříchu 1.část/3
Špidlík - Symboly Eucharistie, Kňažská služba, celibát
Tomáš Josef kardinál Špidlík O hříchu
http://jezismaria.weebly.com/
