
Rozsudok znie: Peklo na veky: ale Panna Mária ho zachánila
Svedectvo - Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený.
ˇUvod: Hriech a peklo - Je určené, že človek raz zomrie a potom príde suúd. Hebr.9, 27
Panna Mária vo Fatime pripomenula, že najväčšou tragédiou a nešťastím človeka je hriech a zotrvávanie v hriechu, čo vedie k úplnému odmietnutiu Boha, teda do pekla.
Svätá Faustína píše: Milosrdenstvo dosahuje neraz hriešnika v poslednej chvíli zvláštnym a tajomným spôsobom. Podľa vonkajších znakov sa nám zdá, akoby všetko bolo stratené, ale nie je to tak. Duša osvietená lúčom poslednej silnej Božej milosti sa v poslednej chvíli obracia k Bohu s takou silou lásky, že v jednom okamihu dostáva od Boha odpustenie vín aj trestov. Ó, aké nepochopiteľné je Božie milosrdenstvo.
Ale, čo je hrozné – sú aj duše, ktoré dobrovoľne a vedome túto milosť odmietajú a pohŕdajú ňou. Aj keď už zomierajú, ale milosrdný Boh dáva duši ten jasný vnútorný okamih, a ak duša chce, má možnosť vrátiť sa k Bohu. často sú tak duše zatvrdlivé, že sa vedome rozhodnú pre peklo, zmaria všetky modlitby, ktoré iné duše za nich prednášajú Bohu, dokonca aj samotné úsilie Boha. Ó, ako dobre, že Ježiš nás bude súdiť podľa nášho svedomia a nie
podľa ľudských rečí a súdov. Ó, nepochopiteľná Dobrota, dokonca aj pri samom súde Ťa vidím plného dobrotivosti. (Denníček sv. Faustíni1698)
O PEKLE ( vlažných) KRESŤANOV
svätá Veronika Giuliani

Rozsudok znie: Peklo na veky: ale Panna Mária ho zachánila
Svedectvo
Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený.
Hovori.: krátko po mojej nehode sa udialo toto. Bol som pred súdnou stolicou Všemohúceho Boha a Jeho Syna Ježiša Krista.
Pán veľmi rýchlo prešiel celým mojim životom. Zvlášť ma obžaloval z ťažkých smrteľných hriechov, z ktorých som sa už nemal čas vyspovedať, alebo ich ľutovať. Myslel som, že by som na to mohol mať čas ešte teraz. On však zmýšľal inak. Keď skončil svoju obžalobu, povedal:
Rozsudok znie: Peklo na veky!
Nebolo to prekvapenie. Povedal som: „Áno, Pane, viem. To si zaslúžim!“ Keď hovoríte s Večnou Pravdou, nemáte ospravedlnenie, alebo výhovorku. Všetko, čo povedal som poznával ako správne a pravdivé. Nebolo nič, čo by sa dalo ospravedlniť.
Krátko nato som počul ženský hlas ( Panna Mária ). Nevidel som osobu, len som ju počul. Hlas povedal: „Syn môj, nechceš zachrániť jeho život a jeho nesmrteľnú dušu?“
Nato povedal Ježiš Kristus: „Matka, bol dvanásť rokov kňazom len sám pre seba a nie pre Mňa. Nech má trest, ktorý si zaslúži.
Nato ženský hlas: „Ale aké by to bolo, Syn môj, keby sme mu dali zvláštnu milosť a potom videli či prinesie ovocie? Keď ho neprinesie, potom nech sa stane Tvoja vôľa.“ Nasledovalo krátke mlčanie. Potom som Ho počul hovoriť: „Matka milovaná , patrí tebe!“ A tak tu dnes môžem vďaka Panne Márií byť s vami!

SVATÁ VERONIKA GIULIANI HOVORÍ KŇAZOM A KRESŤANOM
Rozsudok znie: Peklo na veky!
Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený.
Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený. Prežil svoj rozsudok večného zatratenia, ktorý na príhovor Matky Božej, Pán Ježiš zrušil, zatiaľ čo sa jeho farníci modlili za záchranu jeho života. Svedectvo kňaza Stevena Scheiera odvysielala televízia matky Angeliky (EWTN –Eternal World Television Network) v týždennom živom vysielaní „Mother Angelica Live“ prvý krát 9. apríla 1997, druhý krát 17. júna 1998. Svedectvo vyšlo knižne pod názvom: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2002. Ukážka z knižky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ, výber zo str. 10 – 24.
Náhle som si spomenul na udalosť, ktorá sa udiala krátko po mojej nehode: Bol som pred súdnou stolicou Všemohúceho Boha a Jeho Syna Ježiša Krista. Pán veľmi rýchlo prešiel celým mojim životom. Zvlášť ma obžaloval z ťažkých smrteľných hriechov, z ktorých som sa už nemal čas vyspovedať, alebo ich ľutovať. Myslel som, že by som na to mohol mať čas ešte teraz. On však zmýšľal inak. Keď skončil svoju obžalobu, povedal: „Rozsudok znie: Peklo na veky!“ Nebolo to prekvapenie. Povedal som: „Áno, Pane, viem. To si zaslúžim!“ Keď hovoríte s Večnou Pravdou, nemáte ospravedlnenie, alebo výhovorku. Všetko, čo povedal som poznával ako správne a pravdivé. Nebolo nič, čo by sa dalo ospravedlniť....
Krátko nato som počul ženský hlas. ( Panna Mária ). Nevidel som osobu, len som ju počul. Hlas povedal: „Syn môj, nechceš zachrániť jeho život a jeho nesmrteľnú dušu?“
Nato povedal Ježiš Kristus: „Matka, bol dvanásť rokov[1] kňazom len sám pre seba a nie pre Mňa. Nech má trest, ktorý si zaslúži.“
Nato ženský hlas: „Ale aké by to bolo, Syn môj, keby sme mu dali zvláštnu milosť a potom videli či prinesie ovocie? Keď ho neprinesie, potom nech sa stane Tvoja vôľa.“
Nasledovalo krátke mlčanie. Potom som Ho počul hovoriť: „Matka, patrí tebe!“
A tak tu dnes môžem byť s vami!
Od tej doby už prešlo viac ako dvanásť rokov. Matka Božia je teraz mojou matkou. Patrím jej úplne, a to v prirodzenom i nadprirodzenom zmysle. Neviem, ako by som dnes mohol žiť bez nej. Predtým som k nej neprechovával žiadnu zvláštnu úctu. Dnes ju mimoriadne ctím. Môj kňazský život sa dramaticky premenil. Teraz viem, že je k tomu potrebný celý život, áno, skutočne celý život, stať sa dobrým kňazom, ako ho Boh chce mať. To nezvládneme za mesiac, za rok či za päť rokov. Náš Pán povedal, že máme byť dokonalí ako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pre kňaza. Spoznal som, že je mojím poslaním „vrátiť sa“ a povedať ľuďom, že za prvé peklo existuje, skutočne existuje, a za druhé, že i kňazi môžu byť odsúdený naveky do pekla.
Po lekárskej stránke to bol zázrak. Prežil som, pretože sa nebeská Matka prihovorila za môj život. Bolo to takpovediac vyhradené nášmu Pánovi, aby „vypol prúd“. Ale On to neurobil. Bol veľmi milosrdný a nechal ma žiť. Ušetril nielen moju dušu od večnej smrti. Zachránil i môj telesný život. Považujem to za dvojitý zázrak.
Čítame, alebo počujeme v evanjeliu o bohatom hodovníkovi, ktorý jedol za stolom, a o chudobnom Lazarovi, ktorý žobral pred jeho dverami. Po smrti boháč v pekle prosil, aby sa Lazar vrátil a varoval jeho bratov, aby sa nedostali na toto miesto utrpenia. Ale Abrahám odpovedal : „Majú Mojžiša a prorokov, tých nech počúvajú. (…) Keď neposlúchajú Mojžiša a prorokov, neuveria ani keby niekto vstal z mŕtvych.“ (Lk 16; 27,31)
Ja som napriek tomu tu. Ani vo svojich najsmelších snoch som nepomyslel na to, že sa niekedy stanem objektom takéhoto Jeho milosrdenstva.
Pre nás kňazov platia rovnaké prikázania ako pre všetkých ostatných. Desatoro Božích prikázaní. Keď prekročíme jedno či viac z týchto prikázaní, musíme ísť k sv. spovedi, pretože sme zhrešili. Možno sme sa proti Pánovi previnili ťažko. I kňazi môžu hrešiť ťažko. Kolárik, ktorý kňaz nosí, mu v žiadnom prípade nezaručuje nebo. Musíme na sebe rovnako tvrdo pracovať, a veľa krát viac než priemerný katolík. To preto, že máme väčšiu zodpovednosť, veď dávame rady veriacim ako žiť. Predstavujeme pre nich Jeho Cirkev. Hovoríme o tom čo hovoril Ježiš. Z toho vyplýva, že máme oveľa väčšiu zodpovednosť. Ľudia to nevedia, ale nesieme skutočne veľmi veľkú zodpovednosť. Veriaci si myslia, že máme zaistenú spásu. To nie je pravda, vôbec nie!
Od prvého dňa po svojom obrátení som vedel, že je treba povedať oveľa viac, než len podať správu o existencii pekla. Som do určitej miery poverený a poslaný, ak to tak môžem povedať, vrátiť sa, aby som hovoril o pekle a ďalších dôležitých veciach. Práve toto musím robiť! Vydať svedectvo o skutočnosti, že Cirkev a kňazstvo musí byť obnovené, to je nepohodlná úloha, ktorá mi nepôsobí nejaké zvláštne potešenie. Ale je to niečo, k čomu nemôžem povedať: „Prečo práve ja?“ Častejšie som o tom premýšľal, prečo som mal také šťastie a ako môžem za to Pánovi poďakovať, pretože s každou milosťou a s každým požehnaním je spojená zodpovednosť. A to platí i pre mňa. Som veľmi rád, že to môžem robiť z lásky k Nemu a ku svojim spolubratom v kňazskom úrade ako i k bratom a sestrám v Kristovi, ktorí sa Ho rozhodli nasledovať.
Ak teraz budem hovoriť o nešvároch v Cirkvi, neznamená to v žiadnom prípade, že by som sa sám nikdy nebol previnil takýmito skutkami a nedbalosťami. Skôr to znamená, že sú to oblasti, ktorých si treba zvlášť všímať a ktoré v dnešnej Cirkvi musia byť obnovené, a síce – to je zvlášť dôležité – na celom svete, nie len v USA.
Prvá oblasť sa týka sv. spovedi. Správna spoveď je ušná spoveď! Je to sviatosť zmierenia. To už sa z kazateľní nekáže. Veriaci už o tom od kňazov nič nepočujú. Ak ide človek k spovedi, často sa mu povie, že sa spovedá príliš často. Povie sa mu: „Neprichádzajte tak často!“ Spovedať sa každé dva týždne nezriedka považujú niektorí kňazi za časté. Ale taktiež sa často stáva, že človeku, ktorý vyznal svoje hriechy, je vysvetľované, že to či ono nie je žiaden hriech. Sám som to ako kajúcnik zažil. Keď sa niekto spovedá z ťažkých smrteľných hriechov, dozvie sa často, že tým či oným skutkom nie je vinný; bol vraj unavený, alebo znechutený životom, a preto vraj nie je vinný.[2]
Často je treba tiež pokarhať psychológov a psychoanalytikov. Psychológovia ľuďom v súkromí či verejne doporučujú: „Necíťte sa vinní! Prečo by ste sa mali cítiť vinní, keď za vašu terajšiu životnú situáciu sú zodpovední rodičia?“ Alebo hovoria: „Prostredie z vás urobilo to, čím ste. Preto by ste sa nemali cítiť vinnými.“
Výsledkom toho je, že si človek povie: „Prečo vôbec ešte chodím ku spovedi, keď tak či tak nemám žiadnu vinu.“ Ľudia už nevidia naliehavú potrebu spovede. Mnohí už teda nechodia ku spovedi, pretože sa necítia vinní. Takto sú ovplyvňované i verejné oznamovacie prostriedky. Bohužiaľ i od kňazov počujú to isté. Vidíme to i na malých deťoch, keď sa učia ako sa spovedať. Už im nie je predkladané desatoro prikázaní ako základ ku spytovaniu svedomia. Len málo ľudí pozná ešte prikázania cirkevné! Veľa dnešných mladých nepozná rozdiel medzi ľahkým a ťažkým hriechom, celkom vzaté nevedia, že sú dva druhy hriechov. Takisto už nepoznajú ľútosť z lásky k Bohu. To viem zo skúseností.
Vlastná mienka kňazov je takisto jednou z hlavných príčin klesajúceho počtu spovedí. Keď kňaz povie svoju osobnú mienku, ktorá sa nezhoduje s učením Cirkvi, mal by radšej odložiť kňazský kolárik. Hovoriť niečo iné – napr. svoju vlastnú mienku – to nepatrí k jeho úlohe. Tým mnohí kňazi vedú ľudí do bludu, pretože svoju vlastnú mienku prejavujú nielen v spovedi, ale aj pri kázni. Jeden z dôvodov, prečo nechceme hovoriť o dôležitých veciach viery je to, že si nechceme ľudí nijako pohnevať. Kňazi nechcú, aby sa ich farníci cítili vinní, zvlášť tí, ktorí pre kostol vystavujú tučné šeky. Kňazi chcú, aby ľudia pri odchode z kostola hovorili: „Pán Farár, to bolo dobré kázanie, skutočne dobré kázanie!“
Aké sú následky? Hovorí sa prevažne o „pokoji, láske a radosti“, nie už o ústredných témach učenia viery a o morálke, spravodlivosti Božej, o pekle i o spovedi. O tom všetkom už sa nehovorí.
Takisto vo farnostiach ubudlo veľa z rôznych pobožností a služieb, ktoré priamo nesúvisia s liturgiou, napríklad zmierne modlitebné hodiny, a bola potlačená ľudová zbožnosť. Ešte si dobre pamätám a väčšina z vás isto tiež, že sa ľudia vo farnostiach častejšie modlili novény a ruženec a že bývali požehnania a nepretržitá adorácia Najsvätejšej sviatosti. To je dnes zastarané. Prečo vlastne?
Keď si vezmeme farské spravodaje niektorých farností, dočítame sa všetko o organizáciach, ktoré pôsobia v tom či onom spoločenstve. Tieto organizácie sú tu nato, aby pomohli ľuďom, ktorí sami nedokážu zvládnuť svoje problémy: slobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikom, a ďalším. Ľudia sa zídu a zistia, že druhí ľudia majú rovnaké problémy ako oni sami. Ale čo z toho nakoniec vyplýva, je toto: Hovorí sa, že modlitba je zbytočná, bez úžitku! Ľudia chcú mať organizáciu, ktorá uspokojí ich potreby. Myslia si, že je to moderné a že jedine to im môže pomôcť. Väčšinou to bývajú len spoločenské stretnutia, kde sa zídu a potom konštatujú, že druhí ľudia majú rovnaké problémy. Ale to všetko pomôže len málo.
V mene ekumény sa v kostoloch stalo veľa strašných vecí! Niekde sú z kostola odstránené sochy a lavice s kľakátkami, svätostánok je na strane či dokonca v inom priestore. A kňaz sedí na niečom, čo vyzerá ako trón a stáva sa stredom liturgie – uprostred oltárneho priestoru. V strede je kňaz, nie už Ježiš. Ježiša už nie je vidieť.
Zoberme si iný bod. Už nemáme kríž s Kristom, už len holý kríž bez korpusu. Tradičný kríž musí isť preč. Prečo? Pretože to uráža našich protestantských bratov! Keď vidia náš kríž, hovoria: „Prečo máte na kríži korpus? Ježiš predsa vstal z mŕtvych! Teraz je to už len kríž!“ To je pravda. Ale vidieť na ňom Ježiša, to znamená iné posolstvo. Vidíme Ježišovo telo na kríži; vidíme, koľko pre nás vytrpel. Ale to už dnes neplatí.
Vigília a krížová cesta už nie sú moderné a už sa nekonajú. Vyjadrením vnútorného postoja úcty veriaceho a kňaza – kľačanie a pokľaknutie – to už patrí do minulosti. Okolo svätostánku sú stoličky ako v divadle… Úklon k Najsvätejšej sviatosti sa dnes považuje za dostačujúci, pokľaknutie je zastaralé. Stáť pri premenení sa v mnohých farnostiach považuje za moderné. Všetky tieto veci sú jednoducho zlé!
Ďalšou vecou je podpora kňazom ostatnými kňazmi. V mnohých diecézach to už dnes nie je. V päťdesiatych rokoch sme počuli od kňazov, že kňazstvo je najvznešenejším spoločenstvom tohto sveta. To sa už dnes nehovorí! Miesto toho dnes kňazi hrajú hru. Sú dva spôsoby ako ju hrať. Prvým je: Keď kňaz koná dobru prácu, iní kňazi hovoria: „Čo tým sleduje? Čo zamýšľa?“ Druhý spôsob je tento: Keď v malom či veľkom padne, potom sa hovorí: „Vidíte, ja som to hovoril, že sa mu to nepodarí.“ Čo môžeme čakať od takéhoto človeka? Paradoxom takýchto situácii je, že v týchto diecézach – áno, má to každá diecéza –je niečo ako „kňaz pre kňaza“. Je to osoba, ku ktorej kňaz môže prísť, keď má problémy.
Posledným okruhom tém ku ktorým by som rád niečo povedal sú katolícke učebnice. Je smutnou skutočnosťou, že dnes deti – to znamená od 60. a 70. rokov – už nie sú vychovávané v katolíckej viere. Učebnice pre deti, ktoré nechodia do súkromných či cirkevných škôl, vykazujú mimoriadne nedostatky, pokiaľ ide o učenie Cirkvi, zvlášť v oblasti mravov. V 70. rokoch som raz v našej škole podrobne skúmal katechetický učebný text. Na jednej strane knihy bolo vyobrazenie usmievajúceho Ježiša, na druhej strane napísané tučným písmom: „Ježiš, ťa miluje.“ Dieťa listuje ďalej… Týmto spôsobom sú dnes deti vyučované. Nepoznajú ani Božie prikázania, ani dogmy či učenie Cirkvi, ani ako môžu vykonať dobrú sv. spoveď. Keď som raz povedal, že deti, ktoré pôjdu k prvému sv. prijímaniu, musia vedieť naspamäť Desatoro Božích prikázaní, prišli za mnou rodičia jedného dieťaťa. Mysleli si, že je to zbytočné. Vysvetlil som im, že tak môže dieťa lepšie skúmať svoje svedomie, zvlášť neskôr v živote. Nakoniec som ich presvedčil.
To všetko dnes škodí Cirkvi. Je ešte veľa tém o ktorých by som mal hovoriť.
Ako dlho ešte bude Boh toto všetko trpieť? Nie som prorok. Ako dlho ešte bude čakať, až zase prídeme k rozumu? Viem – ako taktiež hovorila naša nebeská Matka – že je veľmi milosrdný a trpezlivý. Ale trpezlivý je len z jedného ohľadu a z jedného dôvodu: chce, aby všetci boli spasení; chce, aby sme s Ním raz boli v nebi. Preto je taký trpezlivý a čaká až zasa zmúdrieme.
Matka Angelika:
To je veľké poslanie, pán farár, pretože je nám to treba stále pripomínať. Pred tak 30. rokmi – bolo už pomyslenie na potrat ohavnosťou pre každého. Ale dnes sme si na to zvykli! Myslím, že snáď sú ľudia ešte šokovaní a pobúrení. Napriek tomu sa bojím, že si zvykáme, že už o tom probléme ani neuvažujeme a nevnímame ho. Myslím, že vaše dnešné svedectvo, pán farár je veľmi dôležité. Úlohou našej televíznej stanice je ľudí nielen poučovať, ale tiež varovať, že existuje Boh a súd.
Dve veci sú iste: smrť a dane. Všetko ostatné príde a odíde, ale tieto dve veci sú isté. A ešte jedno je isté pre nás pre všetkých, pre každého z nás: Jedného dňa musíme stáť pred Bohom ako otec Scheier a nemôžeme sa spoliehať na to, že Matka Božia sa za nás prihovorí. Dúfam, že to urobí. Dúfam, že to urobí pre každého z nás. Ale som presvedčená, že zážitok otca Scheiera je jednoducho mimoriadny a má hlbší zmysel. Myslím, že jeho dnešné svedectvo hovorí samé za seba.
Ďalším zmyslom tohto svedectva je: Nám všetkým, Cirkvi, kňazom, rehoľným osobám, rovnako ako laikom, je treba pripomínať obrátenie!
-------------------------
Sv. Hieronym na konci svojho života, v prítomnosti svojich učeníkov, vyslovil tieto hrozné slová: „Zo stotisíc ľudí, ktorých životy boli vždy zlé, nájdete sotva jedného, kto je hoden zhovievavosti.“Sväté písmo jasne hovorí o tejto otázke. Pozrite sa do Starého i Nového zákona a nájdete tam veľa postáv, symbolov a slov, ktoré jasne poukazujú na túto pravdu: spasených bude iba veľmi málo. Napr. V čase Noema bolo celé ľudské pokolenie zaplavené pri potope a v korábe sa zachránilo iba osem ľudí. a sv. Augustín dodáva: „A týchto osem ľudí, čo sa zachránili, znamená, že je zachránených veľmi málo kresťanov, pretože je veľmi málo tých, ktorí sa úprimne zriekajú sveta, a tí, čo sa ho zriekajú iba slovami, nepatria k tajomstvu, ktoré predstavuje archa.“
Biblia nám tiež hovorí, že iba dvaja Hebreji z dvoch miliónov tých, čo odišli z Egypta, vošli do Zasľúbenej zeme a že iba štyria utiekli pred ohňom Sodomy a iných horiacich miest, ktoré v dôsledku ohňa zanikli. Všetko to znamená, že počet zatratených, ktorí budú ako slama vrhnutí do ohňa, je omnoho väčší než počet zachránených, ktorých nebeský Otec jedného dňa zhromaždí vo svojich stodolách ako vzácnu pšenicu.
Nasledujúce rozprávanie od sv. Vincenta Ferrerského opisuje, ako istý arcidiakon v Lyone sa vzdal svojho poverenia a odišiel do púšte konať pokánie, a zomrel v ten istý deň a v tú istú hodinu ako sv. Bernard. Po svojej smrti sa zjavil svojmu biskupovi a povedal mu: „Viete, monsignore, že v tej hodine, keď som odišiel, zomrelo tiež 33 000 ľudí. Z tohto množstva Bernard a ja sme išli hore do neba bezodkladne, traja išli do očistca a všetci ostatní padli do pekla.
http://ukrizovana nekonecna laska
svätý Leonardo z Porto Maurzio
O PEKLE ( vlažných) KRESŤANOV
http://ocistec-purgatory.weebly.com/svata-veronika-giuliani.html
Svedectvá
http://jezismaria.weebly.com/svedectvo-steven-scheier.html
http://jezismaria.weebly.com/lurdy--zazracna-medaila--alfons-ratisbonne.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/posolstvo-menendez.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/gloria-polo-staacutela-som-pri-braacutene-neba-a-pekla.html
http://jezismaria.weebly.com/svata-mariana-torrres.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/svata-veronika-giuliani.html
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ
Rozsudek zní: Peklo na věky!
Farář Steven Scheier
Nezapomeňte na své pastýře. Modlete se, aby myslí byli stále s mým Synem, který je pozval, aby o něm svědčili. Děkuji vám! " (Královna míru, 2. dubna 2012, Medžugorje)
Farář Steven Scheier (na obr.). Z Kansasu (USA) byl při autonehodě 18. října 1985 smrtelně zraněn. Prožil svůj rozsudek věčného zatracení, který na přímluvu Matky Boží, Pán Ježíš zrušil, zatímco se jeho farníci modlili za záchranu jeho života.
Svědectví kněze Stevena Scheiera. Odvysílala televize matky Angeliky (EWTN-Eternal World Television Network) v týdenním živém vysílání "Mother Angelica Live" poprvé 9. dubna 1997, podruhé 17. června 1998. Svědectví vyšlo knižně pod názvem:
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
Matice cyrilometodějská sro,
Olomouc 2002.
Ukázka z knížky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
výběr ze str. 10 - 24.
Citujeme:
Náhle jsem si vzpomněl na událost,
která se udála krátce po mé nehodě: Byl jsem před soudnou stolicí Všemohoucího Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. Pan velmi rychle prošel celým mým životem. Zvlášť mě obžaloval z těžkých smrtelných hříchů, z nichž jsem se už neměl čas vyzpovídat, nebo jich litovat. Myslel jsem, že bych na to mohl mít čas ještě teď. On však smýšlel jinak. Když skončil svou obžalobu, řekl: "Rozsudek zní: Peklo na věky!" Nebylo to překvapení. Řekl jsem: "Ano, Pane, vím. To si zasloužím! " Když mluvíte s věčnou Pravdou, nemáte omluvu, nebo výmluvu. Všechno, co řekl jsem poznával jako správné a pravdivé. Nebylo nic, co by se dalo omluvit.
Krátce nato jsem slyšel ženský hlas
Neviděl jsem osobu, jen jsem ji slyšel. Hlas řekl: "Synu, nechceš zachránit jeho život a jeho nesmrtelnou duši?"
Nato řekl Ježíš Kristus:"Matko, byl dvanáct let [1] knězem jen sám pro sebe a ne pro Mně. Ať má trest, který si zaslouží. "
Nato ženský hlas: "Ale jaké by to bylo, Synu, kdybychom mu dali zvláštní milost a pak viděli, jestli přinese ovoce? Když ho nepřinese, pak ať se stane Tvá vůle. "
Následovalo krátké mlčení. Pak jsem Ho slyšel říkat: "Matko, patří tobě!"
A tak tu dnes mohu být s vámi!
Od té doby už uplynulo více než dvanáct let. Matka Boží je nyní mou matkou. Patřím jí úplně, a to v přirozeném i nadpřirozeném smyslu. Nevím, jak bych dnes mohl žít bez ní. Předtím jsem k ní nechoval žádnou zvláštní úctu. Dnes ji mimořádně ctím. Můj kněžský život se dramaticky proměnil. Teď vím, že je k tomu potřebný celý život, ano, skutečně celý život, stát se dobrým knězem, jak ho Bůh chce mít. To nezvládneme za měsíc, za rok či za pět let.
Náš Pán řekl, že máme být dokonalí jako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pro kněze. Poznal jsem, že je mým posláním "vrátit se" a říct lidem, že za první peklo existuje, skutečně existuje, a za druhé, že i kněží mohou být odsouzen navěky do pekla.
Po lékařské stránce to byl zázrak.
Prožil jsem, protože se nebeská Matka promluvila za můj život. Bylo to takříkajíc vyhrazena našemu Pánu, aby "vypnul proud". Ale On to neudělal. Byl velmi milosrdný a nechal mě žít. Ušetřil nejen mou duši od věčné smrti. Zachránil i můj tělesný život. Považuji to za dvojitý zázrak.
Čteme, nebo slyšíme v evangeliu o bohatém hodovníky, který jedl za stolem, a o chudém Lazarovi, který žebral před jeho dveřmi. Po smrti boháč v pekle prosil, aby se Lazar vrátil a varoval jeho bratry, aby se nedostaly na toto místo utrpení. Ale Abraham odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, těch ať poslouchají. (...) Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, neuvěří ani kdyby někdo vstal z mrtvých. "(Lk 16; 27,31)
Já jsem přesto tu. Ani ve svých nejsmělejších snech jsem nepomyslel na to, že se někdy stanu objektem takového Jeho milosrdenství.
Pro nás kněze platí stejná přikázání
jako pro všechny ostatných.Desatoro Božích přikázání. Když překročíme jedno či více z těchto přikázání, musíme jít k sv. zpovědi, protože jsme zhřešili. Možná směsi proti Pánu provinili těžko. I kněží mohou hřešit těžko. Kolárik, který kněz nosí, mu v žádném případě nezaručuje nebe. Musíme na sobě stejně tvrdě pracovat, a mnoho krát více než průměrný katolík. To proto, že máme větší odpovědnost, vždyť dáváme rady věřícím jak žít. Představujeme pro ně Jeho Církev. Mluvíme o tom co říkal Ježíš. Z toho vyplývá, že máme mnohem větší odpovědnost. Lidé to nevědí, ale neseme skutečně velmi velkou zodpovědnost. Věřící si myslí, že máme zajištěnou spásu. To není pravda, vůbec ne!
Od prvního dne po svém obrácení
jsem věděl, že je třeba říci mnohem více, než jen podat zprávu o existenci pekla. Jsem do určité míry pověřen a poslán, pokud to tak mohu říci, vrátit se, abych mluvil o pekle a dalších důležitých věcech. Právě toto musím dělat! Vydat svědectví o skutečnosti, že církev a kněžství musí být obnoveno, to je nepohodlná úkol, který mi nepůsobí nějaké zvláštní potěšení. Ale je to něco, k čemu nemohu říct: "Proč právě já?" Častěji jsem o tom přemýšlel, proč jsem měl takové štěstí a jak mohu za to Pánu poděkovat, protože s každou milostí as každým požehnáním je spojena odpovědnost. A to platí i pro mě. Jsem velmi rád, že to můžu dělat z lásky k Němu a ke svým spolubratřím v kněžském úřadě jako ik bratřím a sestrám v Kristu, kteří se Ho rozhodli následovat.
Pokud teď budu mluvit o nešvarech v církvi, neznamená to v žádném případě, že bych se sám nikdy nebyl provinil takovými skutky a nedbalostmi. Spíše to znamená, že jsou to oblasti, kterých si třeba zvlášť všímat a které v dnešní církvi musí být obnoveny, a sice - to je zvlášť důležité - na celém světě, nejen v USA.
První oblast se týká sv. zpovědi.
Správná zpověď je ušní zpověď! Je to svátost smíření. To už se z kazatelna neříká. Věřící už o tom od kněží nic neslyší. Pokud jde člověk ke zpovědi, často se mu řekne, že se zpovídá příliš často. Řekne se mu: "Nepřicházejte tak často!"
Zpovídat se každé dva týdny nezřídka považují někteří kněží za časté. Ale také se často stává, že člověku, který vyznal své hříchy, je vysvětlováno, že to či ono není žádný hřích. Sám jsem to jako kajícník zažil. Když se někdo zpovídá z těžkých smrtelných hříchů, dozví se často, že tím či oním skutkem není vinen; byl prý unavený, nebo znechucen životem, a proto prý není vinen. [2]
----------------- ...---------------
video(24:16min):
Bill Wiese - 23 minut v pekle
----------------- ...---------------
Často je třeba také pokárat psychology
a psychoanalytikovi. Psychologové lidem v soukromí či veřejně doporučují: "Nemějte pocit vinni! Proč byste se měli cítit vinni, když za vaši nynější životní situaci jsou zodpovědní rodiče? " Nebo říkají:" Prostředí z vás udělalo to, čím jste. Proto byste se neměli cítit vinnými. "
Výsledkem toho je, že si člověk řekne: "Proč vůbec ještě chodím ke zpovědi, když tak či tak nemám žádnou vinu." Lidé už nevidí naléhavou potřebu zpovědi. Mnozí už tedy nechodí ke zpovědi, protože se necítí vinni. Takto jsou ovlivňovány i veřejné sdělovací prostředky. Bohužel i od kněží slyší totéž. Vidíme to i na malých dětech, když se učí jak se zpovídat. Už jim není předkládány desatero přikázání jako základ ke zpytování svědomí. Jen málo lidí zná ještě přikázání církevní! Mnoho dnešních mladých nezná rozdíl mezi lehkým a těžkým hříchem, celkem vzato nevědí, že jsou dva druhy hříchů. Také už neznají lítost z lásky k Bohu. To vím ze zkušeností.
Vlastní mínění kněží
je také jednou z hlavních příčin klesajícího počtu zpovědí. Když kněz řekne své osobní mínění, které se neshoduje s učením církve, měl by raději odložit kněžský kolárek. Mluvit něco jiného - např.. své vlastní mínění - to nepatří k jeho roli. Tím mnozí kněží vedou lidi do bludu, protože své vlastní mínění projevují nejen ve zpovědi, ale i při kázání. Jeden z důvodů, proč nechceme mluvit o důležitých věcech víry je to, že si nechceme lidi nijak pohněvat. Kněží nechtějí, aby se jejich farníci cítili vinni, zvláště ti, kteří pro kostel vystavují tučné šeky. Kněží chtějí, aby lidé při odchodu z kostela říkali: "Pane faráři, to bylo dobré kázání, skutečně dobré kázání!"
Jaké jsou následky?
Hovoří se převážně o "pokoji, lásce a radosti", ne už o ústředních tématech učení víry a o morálce, spravedlnosti Boží, o pekle ani o zpovědi. O tom všem už se nemluví. Také ve farnostech ubylo hodně z různých pobožností a služeb, které přímo nesouvisejí s liturgií, například smírné modlitební hodiny, a byla potlačena lidová zbožnost. Ještě si dobře pamatuji a většina z vás jistě také, že se lidé ve farnostech častěji modlili novény a růženec a že bývala požehnání a nepřetržitá adorace Nejsvětější Svátosti. To je dnes zastaralé. Proč vlastně? Když si vezmeme farní zpravodaje některých farností, dočteme se vše o organizacích, které působí v tom či onom společenství.
Tyto organizace jsou zde nato,
aby pomohliy lidem, kteří sami nedokáží zvládnout své problémy: svobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikům, a dalším. Lidé se sejdou a zjistí, že druzí lidé mají stejné problémy jako oni sami. Ale co z toho nakonec vyplývá, je toto: Říká se, že modlitba je zbytečná, bez užitku! Lidé chtějí mít organizaci, která uspokojí jejich potřeby. Myslí si, že je to moderní a že jedině to jim může pomoci. Většinou to bývají jen společenská setkání, kde se sejdou a pak konstatují, že druzí lidé mají stejné problémy. Ale to všechno pomůže jen málo.
Ve jménu ekumeny
se v kostelích stalo hodně strašných věcí! Někde jsou z kostela odstraněny sochy a lavice s klekátky, svatostánek je na straně nebo dokonce v jiném prostoru. A kněz sedí na něčem, co vypadá jako trůn a stává se středem liturgie - uprostřed oltářního prostoru. Ve středu je kněz, ne už Ježíš. Ježíše už není vidět. Vezměme si jiný bod. Už nemáme kříž s Kristem, už jen holý kříž bez korpusu. Tradiční kříž musí jít pryč. Proč? Protože to uráží naše protestantské bratry!
Když vidí náš kříž, říkají: "Proč máte na kříži korpus? Ježíš přece vstal z mrtvých! Teď je to už jen kříž!" To je pravda. Ale vidět na něm Ježíše, to znamená jiné poselství. Vidíme Ježíšovo tělo na kříži; vidíme, kolik pro nás vytrpěl. Ale to už dnes neplatí.
Kam až sahá lidská hloupost nebo drzost? "Srandičky" - vlastně rouhání a předvádění pekla v kostele sv. Jana v rámci tzv.. Halloweenu v New Yorku.
----------------- ...---------------
video:
St John the Divine Halloween Extravaganza 2008
----------------- ...---------------
Vigilie a křížová cesta
už nejsou moderní a už se nekonají. Vyjádřením vnitřního postoje úcty věřícího a kněze - klečení a pokleknutí - to už patří do minulosti. Kolem svatostánku jsou židle jako v divadle ... Úklona k Nejsvětější Svátosti se dnes považuje za dostačující, pokleknutí je zastaralé. Stát při proměňování se v mnoha farnostech považuje za moderní. Všechny tyto věci jsou prostě špatné!
Další věcí je podpora kněze ostatními kněžími. V mnoha diecézích to už dnes není. V padesátých letech jsme slyšeli od kněží, že kněžství je nejvznešenější společenstvím tohoto světa. To se už dnes neříká! Místo toho dnes kněží hrají hru. Jsou dva způsoby jak ji hrát. Prvním je: Když kněz koná dobrou práci, jiní kněží říkají: "Co tím sleduje? Co zamýšlí? "Druhý způsob je tento: Když v malém či velkém padne, pak se říká:" Vidíte, já jsem to říkal, že se mu to nepodaří." Co můžeme čekat od takového člověka? Paradoxem takových situaci je, že v těchto diecézích - ano, má to každá diecéze-je něco jako "kněz pro kněze". Je to osoba, ke které kněz může přijít, když má problémy.
Posledním okruhem témat,
ke kterým bych rád něco řekl, jsou katolické učebnice. Je smutnou skutečností, že dnes děti - to znamená od 60. a 70. let - už nejsou vychovávány v katolické víře. Učebnice pro děti, které nechodí do soukromých či církevních škol, vykazují mimořádné nedostatky, pokud jde o učení církve, zvláště v oblasti mravů. V 70. letech jsem jednou v naší škole podrobně zkoumal katechetický učební text. Na jedné straně knihy bylo vyobrazení usmívajícího se Ježíše, na druhé straně napsáno tučným písmem: "Ježíš, tě miluje." Dítě listuje dál ... Tímto způsobem jsou dnes děti vyučovány. Neznají ani Boží přikázání, ani dogmata či učení církve, ani jak mohou provést dobrou sv. zpověď. Když jsem jednou řekl, že děti, které půjdou k prvnímu sv. přijímání, musí umět nazpaměť Desatero Božích přikázání, přišli za mnou rodiče jednoho dítěte. Mysleli si, že je to zbytečné. Vysvětlil jsem jim, že tak může dítě lépe zkoumat své svědomí, zvláště později v životě. Nakonec jsem je přesvědčil.
----------------- ...---------------
video:
V pekle i v nebi
1.část.wmv , (10min)
----------------- ...---------------
To vše dnes škodí Církvi. Je ještě mnoho témat o kterých bych měl mluvit. Jak dlouho ještě bude Bůh toto všechno trpět? Nejsem prorok. Jak dlouho ještě bude čekat, až zase přijdeme k rozumu? Vím - jak také říkala naše nebeská Matka - že je velmi milosrdný a trpělivý. Ale trpělivý je jen z jednoho ohledu a z jednoho důvodu: chce, aby všichni byli spaseni; chce, abychom s Ním jednou byli v nebi. Proto je tak trpělivý a čeká až zase zmoudříme.
Matka Angelika: "To je velké poslání, pane faráři, protože je nám to třeba stále připomínat. Před tak 30 lety - bylo už pomyšlení na potrat pro každého ohavností. Ale dnes jsme si na to zvykli!
Myslím, že snad jsou lidé ještě šokováni a pobouřeni. Přesto se bojím, že si zvykáme, že už o tom problému ani neuvažujeme a nevnímáme ho. Myslím, že vaše dnešní svědectví, pane faráři je velmi důležité. Úkolem naší televizní stanice je lidí nejen poučovat, ale také varovat, že existuje Bůh a soud. "
Dvě věci jsou jisté: smrt a daně. Vše ostatní přijde a odejde, ale tyto dvě věci jsou jisté. A ještě jedno je jisté pro nás pro všechny, pro každého z nás: Jednoho dne musíme stát před Bohem jako otec Scheier a nemůžeme se spoléhat na to, že Matka Boží se za nás přimluví. Doufám, že to udělá. Doufám, že to udělá pro každého z nás. Ale jsem přesvědčena, že zážitek otce Scheiera je prostě mimořádný a má hlubší smysl. Myslím, že jeho dnešní svědectví hovoří samo za sebe. Dalším smyslem tohoto svědectví je: Nám všem, církvi, kněžím, řeholním osobám, stejně jako laikům, je třeba připomínat obrácení!
zdroj fotografie:
http://www.frtommylane.com/homilies/year_c/lent3.htm
poznámka:
Vysvětlení o. Scheiera, co tím Ježíš chtěl říct, o. Scheier mimo jiné říká: "V průběhu těch dvanácti let jsem byl zbabělec. Věděl jsem, že nedělám, co bych měl dělat ... a že nejsem takovým knězem, jakým bych měl být. Moje kněžství nebylo službou věřícím, ale bylo zaměřené na to, co si o mně myslí lidé, nebo jiní kněží. Můj postoj neodpovídal následování Krista, které se vyjadřuje snášením utrpení. Já jsem se stále více vzdaloval od kříže. Během těch dvanácti let jsem si namlouval, že jsem kněz. Ale kněžství je život oběti. Když nemilujeme oběť, nemůžeme být knězem. "
[2] Pozn.. vyd..: srov. KKC 1385
Převzato. zwww.magnificat.sk. (Na Fatym.com vydáno 18. 4. 2012/6563)
Související články:
Nová kniha: Boj Panny Marie a ďábla během exorcismu (04.03.2016)
Lurdy potřebují jen pravdu (23.02.2016)
Lurdy - 11. únor 1858: Zjevení Panny Marie - Neposkvrněného Početí (11.02.2016)
PLNOMOCNÉ ODPUSTKY PRO ČLENY RYTÍŘSTVA NEPOSKVRNĚNÉ (07.02.2016)
Interview s nejvyšším římským exorcistou, otcem Gabrielem Amorthem (02.02.2016)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 1. díl: Záchrana Prahy před švédským vojskem (19.01.2016)
Neposkvrněná a její medaile, úvod: Zázračná medaile a jiné medaile (19.01.2016)
Matka Boží - nejdůležitější činitel ekumenické jednoty (17.01.2016)
Panna Maria z Guadalupe: světlo pro lidskou důstojnost tváří v tvář kultuře smrti (08.01.2016)
Mariino Neposkvrněné srdce (05.01.2016)
Jak znovu počít a porodit Krista (21.12.2015)
TILMA Z GUADALUPE (10.12.2015)
Památka Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina a zjevení P. Marie v Guadalupe (9. a 12. 12.) (10.12.2015)
Upřesnění k výzkumu obrazu z Guadalupe agenturou NASA (+ možnost objednání DVD) (10.12.2015)
Výstava obrázků Panny Marie (09.12.2015)
Hodina milosti pro svět (08.12.2015)
Neposkvrněné početí Panny Marie (08.12.2015)
8. prosinec - Neposkvrněné početí Panny Marie - modlitba (06.12.2015)
8. prosince: Hodina milosti (12.00-13.00) (06.12.2015)
Neposkvrněná a její medaile, 2. kapitola: Zjevení (25.11.2015)
Zaslíbení prvních sobot v měsíci (06.11.2015)
Svátek Všech svatých očima Panny Marie (01.11.2015)
Čas spásy + 13. říjen - III. Fatimské tajemství (14.10.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 4. díl: Záchrana Portugalska (14.10.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 2. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Lepanta (07.10.2015)
Byl to jako Mariin podpis (07.10.2015)
ZJEVENÍ PŘESVATÉ PANNY NA HOŘE LA SALETSKÉ 19. září L. P. 1846 (24.09.2015)
Pláč Panny Marie v Japonsku (také videozáznam) (15.09.2015)
Obnova církve krví (souvislost poselství z Fatimy a Akity - Japonska) (15.09.2015)
O Sedmibolestné Panně Marii (14.09.2015)
Vyhodnocení soutěže "Nakresli Pannu Marii" (13.09.2015)
A jméno té panny bylo Maria (12.09.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 3. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně (09.09.2015)
Sv. Maxmilián Maria Kolbe (14.08.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 8. díl: Záchrana katolických kněží v Hirošimě (07.08.2015)
Tři mariánská znamení pro Blízký východ (27.06.2015)
27. 6. - svátek Matky ustavičné pomoci (24.06.2015)
Dvě srdce na medaili (12.06.2015)
Amsterdam: 31. 5. 1965 - závažné poselství Panny Marie
Jan Pavel II. a Spoluvykupitelka (29.05.2015)
Pochopení úplné pravdy (24.05.2015)
Naše Paní Dobrého díla - poselství pro naši dobu (16.05.2015)
* Papež František chce navštívit Fatimu v roce stého výročí mariánského zjevení
* 34. výročí atentátu na Jana Pavla II. (14.05.2015)
Fatima a zasvěcení Ruska - fakta (12.05.2015)
Fatima a 20. století - přednáška PhDr. Radomíra Malého (12.05.2015)
Panna Maria Spoluvykupitelka, Prostřednice, Orodovníce (07.05.2015)
Neposkvrněná a její medaile, 4. kapitola: Věroučné poselství medaile (07.05.2015)
Zjevení Panny Marie v Beauraing (1933) (12.04.2015)
Ať nic neruší váš pokoj! (05.04.2015)
Litanie - MATKO BOŽSKÉ MILOSTI (05.04.2015)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (1. část) (23.12.2014)
Panna a Evin hřích - Strom se čtyřmi větvemi (17.12.2014)
Trnavská novéna: 12. - 21. 11. 2014 - přímé přenosy TV Lux (16.11.2014)
TOTUS TUUS, MARIA... (02.11.2014)
Mariánský sloup jako pomník Stalina? (28.10.2014)
Zjevení Panny Marie u Tří klasů (17.10.2014)
Františkánská pouť do Montichiari v Itálii pod duchovním vedením otce Jaroslava Stříže (19.09.2014)
Tělesné nanebevzetí Panny Marie (15.08.2014)
Sdružení mariánské mládeže (03.07.2014)
Panna Maria Královna, 31. květen - Závažné poselství z Amsterdamu
Dosud nenaplněné předpovědi (01.06.2014)
NAŠE PANÍ Z KIBEHO - Panna Maria promlouvá ke světu ze srdce Afriky (20.05.2014)
Fatima změnila dějiny světa (12.05.2014)
FATIMA - MÍSTO ZÁZRAKŮ + POSELSTVÍ Z FATIMY (12.05.2014)
Čas Matky (07.05.2014)
140 mariánských kázání - 70 kazatelů (05.05.2014)
Nejznámější mariánská svatyně v Brazílii? (17.03.2014)
Poselství Královny pomoci, Dechtice 15. 3. 2014 (17.03.2014)
Aktuálně: Proč pláčou v současnosti ikony na Ukrajině a v Rusku? (28.02.2014)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 7. díl: Druhá filipínská růžencová revoluce r. 2001 (30.01.2014)
Alfons Ratisbonne byl zapřisáhlým nepřítelem Boha i Jeho církve (20.01.2014)
Biskup zasvětil diecézi Panně Marii
DOKUMENT: zásvětná modlitba k Panně Marii (04.01.2014)
Hradec Králové: Biskup zasvětí diecézi Panně Marii (30.12.2013)
Video: o.Juraj Augustin: O pravé úctě k Panně Marii (28.12.2013)
Obrana proti démonům (26.12.2013)
O soše na námestí v Dechticích, zjeveních Panny Marie a její kapli (video) (13.12.2013)
Aktuálně: Neposkvrněné Početí Panny Marie (církevní svátek 8. prosince) (08.12.2013)
Neposkvrněná Panna Maria: Tajemství Boží lásky k lidstvu (8. prosinec) (08.12.2013)
Slovenští biskupové vyhlásili Rok Sedmibolestné Panny Marie (06.12.2013)
ARCHIV TV-LUX - U Nikodéma: DUCHOVNÍ SVĚT A "ZÁZRAKY" (27.11.2013)
Dechtice, poselství Královny pomoci z 15. 11. 2013 (19.11.2013)
Je mariánská úcta biblická? 2/2 (17.11.2013)
Je mariánska úcta biblická? 1/2 (12.11.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 6. díl: První filipínská růžencová revoluce r. 1986 (18.10.2013)
Papež svěřil lidstvo pod ochranu Panny Marie Fatimské + text zásvětné modlitby (14.10.2013)
NYNÍ přímý přenos - 12. a 13. října se v Římě bude konat Den mariánské úcty (13.10.2013)
Fatima: Cesta k míru - přednáška (13.10.2013)
Poutní místo Hora Zvir: Litmanovské Zvěsti od o.Vasila Kindju (09.10.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, 6. říjen 2013 + poselství (09.10.2013)
Madona pláče - Tajemná řeč slz (02.10.2013)
P. Slavko Barbarič: Maria si přeje mít nás ve svém náručí (26.09.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Poselství z 15. září 2013 (16.09.2013)
Poselství Královny pomoci, Dechtice, 8. září 2013 +video + svědectví (15.09.2013)
Pečeť kříže. Svátek Sedmibolestné Panny Marie (15.09.2013)
Aktuálně: Myrna Nazzoura ze Sýrie (opět) na Slovensku!
Výzva vladyky Mons. Jána Babjaka (12.09.2013)
12. září - Svátek Panny Marie - svátek vítězství.
OROL TV (film): Bitva u Vídně (12.09.2013)
Sýrie: Panna Maria se nezjevila v Damašku bez příčiny (08.09.2013)
Mise Královny pomoci v Rakousku – Adriana Kúdelová: Odprošujme urážky Ježíše (07.09.2013)
Turzovka: 3. výročí smrti vizionáře Matouše Lašúta - video + svědectví (17.08.2013)
Mariánský sloup v Praze (31.07.2013)
Mladifest 2013 v Medžugorje (28.07.2013)
Prof. Mark Miravalle: VAROVÁNÍ - EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÉ FALEŠNÉ PROROCTVÍ (27.07.2013)
Karmelitánský škapulíř (18.07.2013)
Panna Maria, Královna Libanonu (28.06.2013)
Aktuálně: Libanon zasvěcený Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (28.06.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, Dechtice, 9. června 2013: Zraňuje mě nedůvěra ... (19.06.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. června 2013: Naplňte se oslavou Otce (18.06.2013)
Zapomněli jsme se snažit o svou nápravu (06.06.2013)
Výzva Matky Milosrdenství (20.05.2013)
Matka všech národů - modlitbou za vyhlášení pátého mariánského dogmatu (18.05.2013)
10 let od uznání zjevení P. Marie v Amsterodamu (18.05.2013)
Dechtice 15. 05. 2013 - prostřednictvím Martina (17.05.2013)
Panna Maria to myslí vážně (14.05.2013)
Videopřednášky: O zjeveních, o pravé mariánské úctě a zasvěcení se Panně Marii (09.05.2013)
Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně (08.05.2013)
Jak se úcta k Panně Marii rozvazující uzly ujala v Buenos Aires (08.05.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 4. 2013: svědčte láskou srdcí (21.04.2013)
Praha: Pannu Marii přirovnávají ke Stalinovi, nebo – boj o Mariánský sloup (16.04.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Buďte světlem + Video + svědectví (12.04.2013)
Rwanda: Vize života a smrti, Matka Slova a genocida
Výročí masového vraždenia v Rwande (11.04.2013)
Maria - zářivá duha (sv. Antonín Paduánský) (08.04.2013)
Královna pomoci, 15. března 2013: Kříž je znamením vítězství (18.03.2013)
Kdy ďábel prohrává? (09.03.2013)
Půst a rodina 9 - Modifikované způsoby půstu (05.03.2013)
TV orol - Pro modlitební skupiny: Křížová cesta, Dechtice, 3. března 2013 (05.03.2013)
Komentujeme: Pravost lásky + cyklus videí o mariánských zjeveních (18.02.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 02. 2013: Zaměřte svůj zrak na Ježíše (18.02.2013)
Video: Královná pomoci, Dechtice, 3. 2. 2013: Jsem šťastná, že sem přicházíte (07.02.2013)
Panna Maria v Brazílii: Nebojte se a nezoufejte! (26.01.2013)
Královna pomoci, 15. ledna 2013: Ponořte se do modlitby lásky (17.01.2013)
Kněz vyznává: Jsem čerstvě zamilovaný! (16.01.2013)
Panna Maria v Banneux: „Věřte ve mne, já věřím ve vás“ (16.01.2013)
TV orol: Zjevení Královny pomoci, 6. leden 2013 (12.01.2013)
K naší víře v Boha nevyhnutelně patří Maria (03.01.2013)
Panna Maria, která nevede ke Kristu, není ta pravá (02.01.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. prosince 2012: Oslavujte novorozeného Pána (18.12.2012)
Milost přináší pravou radost (09.12.2012)
Milost je s to vyvolat odpověď (09.12.2012)
Královna pomoci k jejímu svátku, dne 4. XII. 2012: Vkládám do vás svou naději (05.12.2012)
Zjevení, Tajemství, Varování - realita naší doby (24.11.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15.XI. 2012: Přinášejte uzdravující lásku,
Vizionáři: Stanovisko k "varování" (19.11.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 4.11.2012: Noste vůni svatosti (11.11.2012)
Panna Maria: Nový Jeruzalém (Slavnost všech svatých) (01.11.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje na Radiu Proglas (28.10.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. X. 2012: Ukažte světu Ježíše (20.10.2012)
Lurdy: Nový uznaný zázrak - uzdravení ochrnuté ženy (17.10.2012)
Obraz Panny Marie v Guadalupe (17.10.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 7. října 2012: Vaše modlitby přináším před mého Syna (10.10.2012)
K poselství Královny míru z 2. IX. 2012: Maria je s námi (28.09.2012)
Spoluvykupitelka (19.09.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. září 2012: Otevřete se tichu ... (18.09.2012)
Benedikt XVI. k účastníkům mariologického kongresu (10.09.2012)
Medžugorje - Podbrdo v plamenech, Očekávání stanoviska Vatikánu ke zjevením (05.09.2012)
Medžugorje: Pozvání k pokoji a míru (31.08.2012)
Maria je královnou ve službě Bohu a lidstvu (27.08.2012)
K poselství Královny míru 2. srpna 2012 NEVZDÁVÁM SE (25.08.2012)
TV Magnificat: Královna pomoci 15. srpna 2012: Nutná denní účast na sv. mši za obnovu církve! (21.08.2012)
Maria neodchází do neznámé galaxie, ale k Bohu, který je nám nablízku (16.08.2012)
Královna pomoci, Dechtice, (15. srpna 2012): Noste Boha ve svých srdcích (15.08.2012)
Dechtice, 5. srpna 2012, zjevení Královny pomoci
(také video) (13.08.2012)
Výročí Litmanové - Neposkvrněná Čistota: Prosím celé Slovensko (08.08.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje se blíží / aktualizováno (30.07.2012)
Rozhodni se! (28.07.2012)
Co nám o Marii říká titul "Matka Boží"? (22.07.2012)
Zjevení v Lípě (Filipíny): Biskupové podepsali negativní posudek pod hrozbou exkomunikace! (21.07.2012)
Mariina dokonalá svatost -
Jan Pavel II. při generální audienci 5. června 1996 (14.07.2012)
Video: Dechtice 8. července 2012 - Nebojte se! (14.07.2012)
Odpovědi katolíků protestantům 1: Jediný prostředník (13.07.2012)
„Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?" (13.07.2012)
Kard. Tomáš Špidlík: Smysl vidění a zjevení (07.07.2012)
Královna pomoci, Dechtice 15. června 2012: Věřte Ježíši! (18.06.2012)
Královna míru, Medžugorje: Já vám pomůžu! (Zprávy sestry Emmanuely) (18.06.2012)
Modlitební den ke cti Panny Marie, Matky všech národů (12.06.2012)
Matko veškeré útěchy (28.05.2012)
Vizionáři z MEDŽUGORJE, jejich vyšetřování a zkoumání (27.05.2012)
Zveřejněny Normy pro rozlišování údajných vidění a zjevení (23.05.2012)
Svatý Pán Bůh mě posílá do celého světa (23.05.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. května 2012: žízniví po lásce (19.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Kibeho (16.05.2012)
Zjevení Panny Marie v La Vang (15.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Mukuyu-ini (14.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Our Lady of Good Help (13.05.2012)
Soukromá mariánská zjevení (10.05.2012)
Předobrazy Panny Marie v Písmu svatém Starého zákona (06.05.2012)
Panna Maria v Nikaraguy: Spěcháte ke III. světové válce (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Nikaraguy (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Damašku (30.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Guadalupe (29.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Coromoto (28.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Civitavecchia (27.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Akitě (26.04.2012)
Video: Přednáška o. Juraje Augustina: O pravé úctě k Panně Marii (23.04.2012)
Dokumentární film Královna pomoci + dubnové poselství (22.04.2012)
20 let od pomoci Medžugorje (19.04.2012)
Zprávy sestry Emmanuely z Medžugorje: sv. Josef hledá práci! (17.04.2012)
Královna pomoci, Dechtice, Velikonoční neděle 2012: Modlete se za dar víry (13.04.2012)
Evangelium se obrozuje v mariánských svatyních (10.04.2012)
Dechtice 31.března 2012: Pouť lásky a požehnání (+video) (03.04.2012)
Dva svátky Dítěte Ježíše (Početí a Vánoce) (27.03.2012)
Panna Maria na Maltě: Modlete se za Írán, Rusko, USA, Čínu a Austrálii! (26.03.2012)
Katolíci se Marii neklaní, oni k ní chovají úctu. (20.03.2012)
Svědectví z Dechtic 2: svědectví poutníků (19.03.2012)
Bez Marie není církev (19.03.2012)
Dechtice 4. března 2012: Křížová cesta a Zjevení Královny pomoci (video) + stanoviska k falešným poselstvím (10.03.2012)
Panna Maria v Argentině: Kdokoliv chce následovat Pána, musí následovat mne ... (14.02.2012)
Video - Dechtice, Zjevení Královny pomoci, 5. únor 2012 (10.02.2012)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (dokončení) (31.01.2012)
Černá Madona Brněnská na divadelním jevišti (25.01.2012)
Královna pomoci, 15. ledna 2012: Pojďte se Mnou měnit svět (17.01.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 8. ledna 2012: Děti moje, nebojte se! (12.01.2012)
Medžugorje: Smrtelně nemocný 3-letý chlapec uzdraven (04.01.2012)
Panna Maria a její zjevení: starší televizní debata s otci biskupy + film Garabandal (02.01.2012)
Slova Panny Marie (donu Gobbimu) na svátek Bohorodičky (02.01.2012)
Tobě, má milá!(pokračování) (20.12.2011)
Mexiko: K Matce Boží v Guadalupe přišlo přes 5 milionů lidí! (17.12.2011)
NASA přináší zajímavosti o obrazu Guadalupské Panny Marie (12.12.2011)
Video a reportáž: Dechtice 4.12.2011 - Královna pomoci přichází už 17 let (10.12.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 6. kapitola: Nosme zázračnou medaili (25.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 5. kapitola: Pastorační poselství (22.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 3. kapitola: Jaké úmysly měla Neposkvrněná (20.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 1. kapitola: Poselkyně, svatá Kateřina Labouré (18.11.2011)
Královna pomoci, 6. listopad 2011: Bůh vás opravdu miluje! (16.11.2011)
Nevýstižná velikost Matky Církve (14.11.2011)
Perly o Marii, úryvek z knížky Benedikta XVI. a jedno svědectví (25.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 9. díl: Vítězství Panny Marie v Africe (2008 - 2009) (23.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 5. díl: Osvobození Rakouska (13.10.2011)
8.12. Panna Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu (16.08.2011)
VI. CYKLOPOUŤ do Jeníkova u Duchcova (06.06.2011)
Potřebovala Panna Maria Vykoupení? (29.05.2011)
Mariánské večeřadlo (15.05.2011)
Básnička Panně Marii (03.05.2011)
Wisconsin - první církevně uznané mariánské zjevení v USA (17.12.2010)
Souhrn zjevení Panny Marie ve 20. století (15.12.2010)
ZJEVENÍ PANNY MARIE V LA SALETTE VE FRANCII 19. ZÁŘÍ 1846 (22.09.2010)
http://fatym.com/view.php?nazevclanku=zmenila-desivy-rozsudek-quotpeklo-navekyquot&cisloclanku=2012040103
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ
Rozsudek zní: Peklo na věky!
Farář Steven Scheier
Nezapomeňte na své pastýře. Modlete se, aby myslí byli stále s mým Synem, který je pozval, aby o něm svědčili. Děkuji vám! " (Královna míru, 2. dubna 2012, Medžugorje)
Farář Steven Scheier (na obr.). Z Kansasu (USA) byl při autonehodě 18. října 1985 smrtelně zraněn. Prožil svůj rozsudek věčného zatracení, který na přímluvu Matky Boží, Pán Ježíš zrušil, zatímco se jeho farníci modlili za záchranu jeho života.
Svědectví kněze Stevena Scheiera. Odvysílala televize matky Angeliky (EWTN-Eternal World Television Network) v týdenním živém vysílání "Mother Angelica Live" poprvé 9. dubna 1997, podruhé 17. června 1998. Svědectví vyšlo knižně pod názvem:
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
Matice cyrilometodějská sro,
Olomouc 2002.
Ukázka z knížky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
výběr ze str. 10 - 24.
Citujeme:
Náhle jsem si vzpomněl na událost,
která se udála krátce po mé nehodě: Byl jsem před soudnou stolicí Všemohoucího Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. Pan velmi rychle prošel celým mým životem. Zvlášť mě obžaloval z těžkých smrtelných hříchů, z nichž jsem se už neměl čas vyzpovídat, nebo jich litovat. Myslel jsem, že bych na to mohl mít čas ještě teď. On však smýšlel jinak. Když skončil svou obžalobu, řekl: "Rozsudek zní: Peklo na věky!" Nebylo to překvapení. Řekl jsem: "Ano, Pane, vím. To si zasloužím! " Když mluvíte s věčnou Pravdou, nemáte omluvu, nebo výmluvu. Všechno, co řekl jsem poznával jako správné a pravdivé. Nebylo nic, co by se dalo omluvit.
Krátce nato jsem slyšel ženský hlas
Neviděl jsem osobu, jen jsem ji slyšel. Hlas řekl: "Synu, nechceš zachránit jeho život a jeho nesmrtelnou duši?"
Nato řekl Ježíš Kristus:"Matko, byl dvanáct let [1] knězem jen sám pro sebe a ne pro Mně. Ať má trest, který si zaslouží. "
Nato ženský hlas: "Ale jaké by to bylo, Synu, kdybychom mu dali zvláštní milost a pak viděli, jestli přinese ovoce? Když ho nepřinese, pak ať se stane Tvá vůle. "
Následovalo krátké mlčení. Pak jsem Ho slyšel říkat: "Matko, patří tobě!"
A tak tu dnes mohu být s vámi!
Od té doby už uplynulo více než dvanáct let. Matka Boží je nyní mou matkou. Patřím jí úplně, a to v přirozeném i nadpřirozeném smyslu. Nevím, jak bych dnes mohl žít bez ní. Předtím jsem k ní nechoval žádnou zvláštní úctu. Dnes ji mimořádně ctím. Můj kněžský život se dramaticky proměnil. Teď vím, že je k tomu potřebný celý život, ano, skutečně celý život, stát se dobrým knězem, jak ho Bůh chce mít. To nezvládneme za měsíc, za rok či za pět let.
Náš Pán řekl, že máme být dokonalí jako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pro kněze. Poznal jsem, že je mým posláním "vrátit se" a říct lidem, že za první peklo existuje, skutečně existuje, a za druhé, že i kněží mohou být odsouzen navěky do pekla.
Po lékařské stránce to byl zázrak.
Prožil jsem, protože se nebeská Matka promluvila za můj život. Bylo to takříkajíc vyhrazena našemu Pánu, aby "vypnul proud". Ale On to neudělal. Byl velmi milosrdný a nechal mě žít. Ušetřil nejen mou duši od věčné smrti. Zachránil i můj tělesný život. Považuji to za dvojitý zázrak.
Čteme, nebo slyšíme v evangeliu o bohatém hodovníky, který jedl za stolem, a o chudém Lazarovi, který žebral před jeho dveřmi. Po smrti boháč v pekle prosil, aby se Lazar vrátil a varoval jeho bratry, aby se nedostaly na toto místo utrpení. Ale Abraham odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, těch ať poslouchají. (...) Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, neuvěří ani kdyby někdo vstal z mrtvých. "(Lk 16; 27,31)
Já jsem přesto tu. Ani ve svých nejsmělejších snech jsem nepomyslel na to, že se někdy stanu objektem takového Jeho milosrdenství.
Pro nás kněze platí stejná přikázání
jako pro všechny ostatných.Desatoro Božích přikázání. Když překročíme jedno či více z těchto přikázání, musíme jít k sv. zpovědi, protože jsme zhřešili. Možná směsi proti Pánu provinili těžko. I kněží mohou hřešit těžko. Kolárik, který kněz nosí, mu v žádném případě nezaručuje nebe. Musíme na sobě stejně tvrdě pracovat, a mnoho krát více než průměrný katolík. To proto, že máme větší odpovědnost, vždyť dáváme rady věřícím jak žít. Představujeme pro ně Jeho Církev. Mluvíme o tom co říkal Ježíš. Z toho vyplývá, že máme mnohem větší odpovědnost. Lidé to nevědí, ale neseme skutečně velmi velkou zodpovědnost. Věřící si myslí, že máme zajištěnou spásu. To není pravda, vůbec ne!
Od prvního dne po svém obrácení
jsem věděl, že je třeba říci mnohem více, než jen podat zprávu o existenci pekla. Jsem do určité míry pověřen a poslán, pokud to tak mohu říci, vrátit se, abych mluvil o pekle a dalších důležitých věcech. Právě toto musím dělat! Vydat svědectví o skutečnosti, že církev a kněžství musí být obnoveno, to je nepohodlná úkol, který mi nepůsobí nějaké zvláštní potěšení. Ale je to něco, k čemu nemohu říct: "Proč právě já?" Častěji jsem o tom přemýšlel, proč jsem měl takové štěstí a jak mohu za to Pánu poděkovat, protože s každou milostí as každým požehnáním je spojena odpovědnost. A to platí i pro mě. Jsem velmi rád, že to můžu dělat z lásky k Němu a ke svým spolubratřím v kněžském úřadě jako ik bratřím a sestrám v Kristu, kteří se Ho rozhodli následovat.
Pokud teď budu mluvit o nešvarech v církvi, neznamená to v žádném případě, že bych se sám nikdy nebyl provinil takovými skutky a nedbalostmi. Spíše to znamená, že jsou to oblasti, kterých si třeba zvlášť všímat a které v dnešní církvi musí být obnoveny, a sice - to je zvlášť důležité - na celém světě, nejen v USA.
První oblast se týká sv. zpovědi.
Správná zpověď je ušní zpověď! Je to svátost smíření. To už se z kazatelna neříká. Věřící už o tom od kněží nic neslyší. Pokud jde člověk ke zpovědi, často se mu řekne, že se zpovídá příliš často. Řekne se mu: "Nepřicházejte tak často!"
Zpovídat se každé dva týdny nezřídka považují někteří kněží za časté. Ale také se často stává, že člověku, který vyznal své hříchy, je vysvětlováno, že to či ono není žádný hřích. Sám jsem to jako kajícník zažil. Když se někdo zpovídá z těžkých smrtelných hříchů, dozví se často, že tím či oním skutkem není vinen; byl prý unavený, nebo znechucen životem, a proto prý není vinen. [2]
----------------- ...---------------
video(24:16min):
Bill Wiese - 23 minut v pekle
----------------- ...---------------
Často je třeba také pokárat psychology
a psychoanalytikovi. Psychologové lidem v soukromí či veřejně doporučují: "Nemějte pocit vinni! Proč byste se měli cítit vinni, když za vaši nynější životní situaci jsou zodpovědní rodiče? " Nebo říkají:" Prostředí z vás udělalo to, čím jste. Proto byste se neměli cítit vinnými. "
Výsledkem toho je, že si člověk řekne: "Proč vůbec ještě chodím ke zpovědi, když tak či tak nemám žádnou vinu." Lidé už nevidí naléhavou potřebu zpovědi. Mnozí už tedy nechodí ke zpovědi, protože se necítí vinni. Takto jsou ovlivňovány i veřejné sdělovací prostředky. Bohužel i od kněží slyší totéž. Vidíme to i na malých dětech, když se učí jak se zpovídat. Už jim není předkládány desatero přikázání jako základ ke zpytování svědomí. Jen málo lidí zná ještě přikázání církevní! Mnoho dnešních mladých nezná rozdíl mezi lehkým a těžkým hříchem, celkem vzato nevědí, že jsou dva druhy hříchů. Také už neznají lítost z lásky k Bohu. To vím ze zkušeností.
Vlastní mínění kněží
je také jednou z hlavních příčin klesajícího počtu zpovědí. Když kněz řekne své osobní mínění, které se neshoduje s učením církve, měl by raději odložit kněžský kolárek. Mluvit něco jiného - např.. své vlastní mínění - to nepatří k jeho roli. Tím mnozí kněží vedou lidi do bludu, protože své vlastní mínění projevují nejen ve zpovědi, ale i při kázání. Jeden z důvodů, proč nechceme mluvit o důležitých věcech víry je to, že si nechceme lidi nijak pohněvat. Kněží nechtějí, aby se jejich farníci cítili vinni, zvláště ti, kteří pro kostel vystavují tučné šeky. Kněží chtějí, aby lidé při odchodu z kostela říkali: "Pane faráři, to bylo dobré kázání, skutečně dobré kázání!"
Jaké jsou následky?
Hovoří se převážně o "pokoji, lásce a radosti", ne už o ústředních tématech učení víry a o morálce, spravedlnosti Boží, o pekle ani o zpovědi. O tom všem už se nemluví. Také ve farnostech ubylo hodně z různých pobožností a služeb, které přímo nesouvisejí s liturgií, například smírné modlitební hodiny, a byla potlačena lidová zbožnost. Ještě si dobře pamatuji a většina z vás jistě také, že se lidé ve farnostech častěji modlili novény a růženec a že bývala požehnání a nepřetržitá adorace Nejsvětější Svátosti. To je dnes zastaralé. Proč vlastně? Když si vezmeme farní zpravodaje některých farností, dočteme se vše o organizacích, které působí v tom či onom společenství.
Tyto organizace jsou zde nato,
aby pomohliy lidem, kteří sami nedokáží zvládnout své problémy: svobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikům, a dalším. Lidé se sejdou a zjistí, že druzí lidé mají stejné problémy jako oni sami. Ale co z toho nakonec vyplývá, je toto: Říká se, že modlitba je zbytečná, bez užitku! Lidé chtějí mít organizaci, která uspokojí jejich potřeby. Myslí si, že je to moderní a že jedině to jim může pomoci. Většinou to bývají jen společenská setkání, kde se sejdou a pak konstatují, že druzí lidé mají stejné problémy. Ale to všechno pomůže jen málo.
Ve jménu ekumeny
se v kostelích stalo hodně strašných věcí! Někde jsou z kostela odstraněny sochy a lavice s klekátky, svatostánek je na straně nebo dokonce v jiném prostoru. A kněz sedí na něčem, co vypadá jako trůn a stává se středem liturgie - uprostřed oltářního prostoru. Ve středu je kněz, ne už Ježíš. Ježíše už není vidět. Vezměme si jiný bod. Už nemáme kříž s Kristem, už jen holý kříž bez korpusu. Tradiční kříž musí jít pryč. Proč? Protože to uráží naše protestantské bratry!
Když vidí náš kříž, říkají: "Proč máte na kříži korpus? Ježíš přece vstal z mrtvých! Teď je to už jen kříž!" To je pravda. Ale vidět na něm Ježíše, to znamená jiné poselství. Vidíme Ježíšovo tělo na kříži; vidíme, kolik pro nás vytrpěl. Ale to už dnes neplatí.
Kam až sahá lidská hloupost nebo drzost? "Srandičky" - vlastně rouhání a předvádění pekla v kostele sv. Jana v rámci tzv.. Halloweenu v New Yorku.
----------------- ...---------------
video:
St John the Divine Halloween Extravaganza 2008
----------------- ...---------------
Vigilie a křížová cesta
už nejsou moderní a už se nekonají. Vyjádřením vnitřního postoje úcty věřícího a kněze - klečení a pokleknutí - to už patří do minulosti. Kolem svatostánku jsou židle jako v divadle ... Úklona k Nejsvětější Svátosti se dnes považuje za dostačující, pokleknutí je zastaralé. Stát při proměňování se v mnoha farnostech považuje za moderní. Všechny tyto věci jsou prostě špatné!
Další věcí je podpora kněze ostatními kněžími. V mnoha diecézích to už dnes není. V padesátých letech jsme slyšeli od kněží, že kněžství je nejvznešenější společenstvím tohoto světa. To se už dnes neříká! Místo toho dnes kněží hrají hru. Jsou dva způsoby jak ji hrát. Prvním je: Když kněz koná dobrou práci, jiní kněží říkají: "Co tím sleduje? Co zamýšlí? "Druhý způsob je tento: Když v malém či velkém padne, pak se říká:" Vidíte, já jsem to říkal, že se mu to nepodaří." Co můžeme čekat od takového člověka? Paradoxem takových situaci je, že v těchto diecézích - ano, má to každá diecéze-je něco jako "kněz pro kněze". Je to osoba, ke které kněz může přijít, když má problémy.
Posledním okruhem témat,
ke kterým bych rád něco řekl, jsou katolické učebnice. Je smutnou skutečností, že dnes děti - to znamená od 60. a 70. let - už nejsou vychovávány v katolické víře. Učebnice pro děti, které nechodí do soukromých či církevních škol, vykazují mimořádné nedostatky, pokud jde o učení církve, zvláště v oblasti mravů. V 70. letech jsem jednou v naší škole podrobně zkoumal katechetický učební text. Na jedné straně knihy bylo vyobrazení usmívajícího se Ježíše, na druhé straně napsáno tučným písmem: "Ježíš, tě miluje." Dítě listuje dál ... Tímto způsobem jsou dnes děti vyučovány. Neznají ani Boží přikázání, ani dogmata či učení církve, ani jak mohou provést dobrou sv. zpověď. Když jsem jednou řekl, že děti, které půjdou k prvnímu sv. přijímání, musí umět nazpaměť Desatero Božích přikázání, přišli za mnou rodiče jednoho dítěte. Mysleli si, že je to zbytečné. Vysvětlil jsem jim, že tak může dítě lépe zkoumat své svědomí, zvláště později v životě. Nakonec jsem je přesvědčil.
----------------- ...---------------
video:
V pekle i v nebi
1.část.wmv , (10min)
----------------- ...---------------
To vše dnes škodí Církvi. Je ještě mnoho témat o kterých bych měl mluvit. Jak dlouho ještě bude Bůh toto všechno trpět? Nejsem prorok. Jak dlouho ještě bude čekat, až zase přijdeme k rozumu? Vím - jak také říkala naše nebeská Matka - že je velmi milosrdný a trpělivý. Ale trpělivý je jen z jednoho ohledu a z jednoho důvodu: chce, aby všichni byli spaseni; chce, abychom s Ním jednou byli v nebi. Proto je tak trpělivý a čeká až zase zmoudříme.
Matka Angelika: "To je velké poslání, pane faráři, protože je nám to třeba stále připomínat. Před tak 30 lety - bylo už pomyšlení na potrat pro každého ohavností. Ale dnes jsme si na to zvykli!
Myslím, že snad jsou lidé ještě šokováni a pobouřeni. Přesto se bojím, že si zvykáme, že už o tom problému ani neuvažujeme a nevnímáme ho. Myslím, že vaše dnešní svědectví, pane faráři je velmi důležité. Úkolem naší televizní stanice je lidí nejen poučovat, ale také varovat, že existuje Bůh a soud. "
Dvě věci jsou jisté: smrt a daně. Vše ostatní přijde a odejde, ale tyto dvě věci jsou jisté. A ještě jedno je jisté pro nás pro všechny, pro každého z nás: Jednoho dne musíme stát před Bohem jako otec Scheier a nemůžeme se spoléhat na to, že Matka Boží se za nás přimluví. Doufám, že to udělá. Doufám, že to udělá pro každého z nás. Ale jsem přesvědčena, že zážitek otce Scheiera je prostě mimořádný a má hlubší smysl. Myslím, že jeho dnešní svědectví hovoří samo za sebe. Dalším smyslem tohoto svědectví je: Nám všem, církvi, kněžím, řeholním osobám, stejně jako laikům, je třeba připomínat obrácení!
zdroj fotografie:
http://www.frtommylane.com/homilies/year_c/lent3.htm
poznámka:
Vysvětlení o. Scheiera, co tím Ježíš chtěl říct, o. Scheier mimo jiné říká: "V průběhu těch dvanácti let jsem byl zbabělec. Věděl jsem, že nedělám, co bych měl dělat ... a že nejsem takovým knězem, jakým bych měl být. Moje kněžství nebylo službou věřícím, ale bylo zaměřené na to, co si o mně myslí lidé, nebo jiní kněží. Můj postoj neodpovídal následování Krista, které se vyjadřuje snášením utrpení. Já jsem se stále více vzdaloval od kříže. Během těch dvanácti let jsem si namlouval, že jsem kněz. Ale kněžství je život oběti. Když nemilujeme oběť, nemůžeme být knězem. "
[2] Pozn.. vyd..: srov. KKC 1385
Převzato. zwww.magnificat.sk. (Na Fatym.com vydáno 18. 4. 2012/6563)
Rozsudok znie: Peklo na veky!
Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený.
Farár Steven Scheier z Kansasu (USA) bol pri autonehode 18. októbra 1985 smrteľne zranený. Prežil svoj rozsudok večného zatratenia, ktorý na príhovor Matky Božej, Pán Ježiš zrušil, zatiaľ čo sa jeho farníci modlili za záchranu jeho života. Svedectvo kňaza Stevena Scheiera odvysielala televízia matky Angeliky (EWTN –Eternal World Television Network) v týždennom živom vysielaní „Mother Angelica Live“ prvý krát 9. apríla 1997, druhý krát 17. júna 1998. Svedectvo vyšlo knižne pod názvom: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2002. Ukážka z knižky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ, výber zo str. 10 – 24.
Náhle som si spomenul na udalosť, ktorá sa udiala krátko po mojej nehode: Bol som pred súdnou stolicou Všemohúceho Boha a Jeho Syna Ježiša Krista. Pán veľmi rýchlo prešiel celým mojim životom. Zvlášť ma obžaloval z ťažkých smrteľných hriechov, z ktorých som sa už nemal čas vyspovedať, alebo ich ľutovať. Myslel som, že by som na to mohol mať čas ešte teraz. On však zmýšľal inak. Keď skončil svoju obžalobu, povedal: „Rozsudok znie: Peklo na veky!“ Nebolo to prekvapenie. Povedal som: „Áno, Pane, viem. To si zaslúžim!“ Keď hovoríte s Večnou Pravdou, nemáte ospravedlnenie, alebo výhovorku. Všetko, čo povedal som poznával ako správne a pravdivé. Nebolo nič, čo by sa dalo ospravedlniť....
Krátko nato som počul ženský hlas. ( Panna Mária ). Nevidel som osobu, len som ju počul. Hlas povedal: „Syn môj, nechceš zachrániť jeho život a jeho nesmrteľnú dušu?“
Nato povedal Ježiš Kristus: „Matka, bol dvanásť rokov[1] kňazom len sám pre seba a nie pre Mňa. Nech má trest, ktorý si zaslúži.“
Nato ženský hlas: „Ale aké by to bolo, Syn môj, keby sme mu dali zvláštnu milosť a potom videli či prinesie ovocie? Keď ho neprinesie, potom nech sa stane Tvoja vôľa.“
Nasledovalo krátke mlčanie. Potom som Ho počul hovoriť: „Matka, patrí tebe!“
A tak tu dnes môžem byť s vami!
Od tej doby už prešlo viac ako dvanásť rokov. Matka Božia je teraz mojou matkou. Patrím jej úplne, a to v prirodzenom i nadprirodzenom zmysle. Neviem, ako by som dnes mohol žiť bez nej. Predtým som k nej neprechovával žiadnu zvláštnu úctu. Dnes ju mimoriadne ctím. Môj kňazský život sa dramaticky premenil. Teraz viem, že je k tomu potrebný celý život, áno, skutočne celý život, stať sa dobrým kňazom, ako ho Boh chce mať. To nezvládneme za mesiac, za rok či za päť rokov. Náš Pán povedal, že máme byť dokonalí ako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pre kňaza. Spoznal som, že je mojím poslaním „vrátiť sa“ a povedať ľuďom, že za prvé peklo existuje, skutočne existuje, a za druhé, že i kňazi môžu byť odsúdený naveky do pekla.
Po lekárskej stránke to bol zázrak. Prežil som, pretože sa nebeská Matka prihovorila za môj život. Bolo to takpovediac vyhradené nášmu Pánovi, aby „vypol prúd“. Ale On to neurobil. Bol veľmi milosrdný a nechal ma žiť. Ušetril nielen moju dušu od večnej smrti. Zachránil i môj telesný život. Považujem to za dvojitý zázrak.
Čítame, alebo počujeme v evanjeliu o bohatom hodovníkovi, ktorý jedol za stolom, a o chudobnom Lazarovi, ktorý žobral pred jeho dverami. Po smrti boháč v pekle prosil, aby sa Lazar vrátil a varoval jeho bratov, aby sa nedostali na toto miesto utrpenia. Ale Abrahám odpovedal : „Majú Mojžiša a prorokov, tých nech počúvajú. (…) Keď neposlúchajú Mojžiša a prorokov, neuveria ani keby niekto vstal z mŕtvych.“ (Lk 16; 27,31)
Ja som napriek tomu tu. Ani vo svojich najsmelších snoch som nepomyslel na to, že sa niekedy stanem objektom takéhoto Jeho milosrdenstva.
Pre nás kňazov platia rovnaké prikázania ako pre všetkých ostatných. Desatoro Božích prikázaní. Keď prekročíme jedno či viac z týchto prikázaní, musíme ísť k sv. spovedi, pretože sme zhrešili. Možno sme sa proti Pánovi previnili ťažko. I kňazi môžu hrešiť ťažko. Kolárik, ktorý kňaz nosí, mu v žiadnom prípade nezaručuje nebo. Musíme na sebe rovnako tvrdo pracovať, a veľa krát viac než priemerný katolík. To preto, že máme väčšiu zodpovednosť, veď dávame rady veriacim ako žiť. Predstavujeme pre nich Jeho Cirkev. Hovoríme o tom čo hovoril Ježiš. Z toho vyplýva, že máme oveľa väčšiu zodpovednosť. Ľudia to nevedia, ale nesieme skutočne veľmi veľkú zodpovednosť. Veriaci si myslia, že máme zaistenú spásu. To nie je pravda, vôbec nie!
Od prvého dňa po svojom obrátení som vedel, že je treba povedať oveľa viac, než len podať správu o existencii pekla. Som do určitej miery poverený a poslaný, ak to tak môžem povedať, vrátiť sa, aby som hovoril o pekle a ďalších dôležitých veciach. Práve toto musím robiť! Vydať svedectvo o skutočnosti, že Cirkev a kňazstvo musí byť obnovené, to je nepohodlná úloha, ktorá mi nepôsobí nejaké zvláštne potešenie. Ale je to niečo, k čomu nemôžem povedať: „Prečo práve ja?“ Častejšie som o tom premýšľal, prečo som mal také šťastie a ako môžem za to Pánovi poďakovať, pretože s každou milosťou a s každým požehnaním je spojená zodpovednosť. A to platí i pre mňa. Som veľmi rád, že to môžem robiť z lásky k Nemu a ku svojim spolubratom v kňazskom úrade ako i k bratom a sestrám v Kristovi, ktorí sa Ho rozhodli nasledovať.
Ak teraz budem hovoriť o nešvároch v Cirkvi, neznamená to v žiadnom prípade, že by som sa sám nikdy nebol previnil takýmito skutkami a nedbalosťami. Skôr to znamená, že sú to oblasti, ktorých si treba zvlášť všímať a ktoré v dnešnej Cirkvi musia byť obnovené, a síce – to je zvlášť dôležité – na celom svete, nie len v USA.
Prvá oblasť sa týka sv. spovedi. Správna spoveď je ušná spoveď! Je to sviatosť zmierenia. To už sa z kazateľní nekáže. Veriaci už o tom od kňazov nič nepočujú. Ak ide človek k spovedi, často sa mu povie, že sa spovedá príliš často. Povie sa mu: „Neprichádzajte tak často!“ Spovedať sa každé dva týždne nezriedka považujú niektorí kňazi za časté. Ale taktiež sa často stáva, že človeku, ktorý vyznal svoje hriechy, je vysvetľované, že to či ono nie je žiaden hriech. Sám som to ako kajúcnik zažil. Keď sa niekto spovedá z ťažkých smrteľných hriechov, dozvie sa často, že tým či oným skutkom nie je vinný; bol vraj unavený, alebo znechutený životom, a preto vraj nie je vinný.[2]
Často je treba tiež pokarhať psychológov a psychoanalytikov. Psychológovia ľuďom v súkromí či verejne doporučujú: „Necíťte sa vinní! Prečo by ste sa mali cítiť vinní, keď za vašu terajšiu životnú situáciu sú zodpovední rodičia?“ Alebo hovoria: „Prostredie z vás urobilo to, čím ste. Preto by ste sa nemali cítiť vinnými.“
Výsledkom toho je, že si človek povie: „Prečo vôbec ešte chodím ku spovedi, keď tak či tak nemám žiadnu vinu.“ Ľudia už nevidia naliehavú potrebu spovede. Mnohí už teda nechodia ku spovedi, pretože sa necítia vinní. Takto sú ovplyvňované i verejné oznamovacie prostriedky. Bohužiaľ i od kňazov počujú to isté. Vidíme to i na malých deťoch, keď sa učia ako sa spovedať. Už im nie je predkladané desatoro prikázaní ako základ ku spytovaniu svedomia. Len málo ľudí pozná ešte prikázania cirkevné! Veľa dnešných mladých nepozná rozdiel medzi ľahkým a ťažkým hriechom, celkom vzaté nevedia, že sú dva druhy hriechov. Takisto už nepoznajú ľútosť z lásky k Bohu. To viem zo skúseností.
Vlastná mienka kňazov je takisto jednou z hlavných príčin klesajúceho počtu spovedí. Keď kňaz povie svoju osobnú mienku, ktorá sa nezhoduje s učením Cirkvi, mal by radšej odložiť kňazský kolárik. Hovoriť niečo iné – napr. svoju vlastnú mienku – to nepatrí k jeho úlohe. Tým mnohí kňazi vedú ľudí do bludu, pretože svoju vlastnú mienku prejavujú nielen v spovedi, ale aj pri kázni. Jeden z dôvodov, prečo nechceme hovoriť o dôležitých veciach viery je to, že si nechceme ľudí nijako pohnevať. Kňazi nechcú, aby sa ich farníci cítili vinní, zvlášť tí, ktorí pre kostol vystavujú tučné šeky. Kňazi chcú, aby ľudia pri odchode z kostola hovorili: „Pán Farár, to bolo dobré kázanie, skutočne dobré kázanie!“
Aké sú následky? Hovorí sa prevažne o „pokoji, láske a radosti“, nie už o ústredných témach učenia viery a o morálke, spravodlivosti Božej, o pekle i o spovedi. O tom všetkom už sa nehovorí.
Takisto vo farnostiach ubudlo veľa z rôznych pobožností a služieb, ktoré priamo nesúvisia s liturgiou, napríklad zmierne modlitebné hodiny, a bola potlačená ľudová zbožnosť. Ešte si dobre pamätám a väčšina z vás isto tiež, že sa ľudia vo farnostiach častejšie modlili novény a ruženec a že bývali požehnania a nepretržitá adorácia Najsvätejšej sviatosti. To je dnes zastarané. Prečo vlastne?
Keď si vezmeme farské spravodaje niektorých farností, dočítame sa všetko o organizáciach, ktoré pôsobia v tom či onom spoločenstve. Tieto organizácie sú tu nato, aby pomohli ľuďom, ktorí sami nedokážu zvládnuť svoje problémy: slobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikom, a ďalším. Ľudia sa zídu a zistia, že druhí ľudia majú rovnaké problémy ako oni sami. Ale čo z toho nakoniec vyplýva, je toto: Hovorí sa, že modlitba je zbytočná, bez úžitku! Ľudia chcú mať organizáciu, ktorá uspokojí ich potreby. Myslia si, že je to moderné a že jedine to im môže pomôcť. Väčšinou to bývajú len spoločenské stretnutia, kde sa zídu a potom konštatujú, že druhí ľudia majú rovnaké problémy. Ale to všetko pomôže len málo.
V mene ekumény sa v kostoloch stalo veľa strašných vecí! Niekde sú z kostola odstránené sochy a lavice s kľakátkami, svätostánok je na strane či dokonca v inom priestore. A kňaz sedí na niečom, čo vyzerá ako trón a stáva sa stredom liturgie – uprostred oltárneho priestoru. V strede je kňaz, nie už Ježiš. Ježiša už nie je vidieť.
Zoberme si iný bod. Už nemáme kríž s Kristom, už len holý kríž bez korpusu. Tradičný kríž musí isť preč. Prečo? Pretože to uráža našich protestantských bratov! Keď vidia náš kríž, hovoria: „Prečo máte na kríži korpus? Ježiš predsa vstal z mŕtvych! Teraz je to už len kríž!“ To je pravda. Ale vidieť na ňom Ježiša, to znamená iné posolstvo. Vidíme Ježišovo telo na kríži; vidíme, koľko pre nás vytrpel. Ale to už dnes neplatí.
Vigília a krížová cesta už nie sú moderné a už sa nekonajú. Vyjadrením vnútorného postoja úcty veriaceho a kňaza – kľačanie a pokľaknutie – to už patrí do minulosti. Okolo svätostánku sú stoličky ako v divadle… Úklon k Najsvätejšej sviatosti sa dnes považuje za dostačujúci, pokľaknutie je zastaralé. Stáť pri premenení sa v mnohých farnostiach považuje za moderné. Všetky tieto veci sú jednoducho zlé!
Ďalšou vecou je podpora kňazom ostatnými kňazmi. V mnohých diecézach to už dnes nie je. V päťdesiatych rokoch sme počuli od kňazov, že kňazstvo je najvznešenejším spoločenstvom tohto sveta. To sa už dnes nehovorí! Miesto toho dnes kňazi hrajú hru. Sú dva spôsoby ako ju hrať. Prvým je: Keď kňaz koná dobru prácu, iní kňazi hovoria: „Čo tým sleduje? Čo zamýšľa?“ Druhý spôsob je tento: Keď v malom či veľkom padne, potom sa hovorí: „Vidíte, ja som to hovoril, že sa mu to nepodarí.“ Čo môžeme čakať od takéhoto človeka? Paradoxom takýchto situácii je, že v týchto diecézach – áno, má to každá diecéza –je niečo ako „kňaz pre kňaza“. Je to osoba, ku ktorej kňaz môže prísť, keď má problémy.
Posledným okruhom tém ku ktorým by som rád niečo povedal sú katolícke učebnice. Je smutnou skutočnosťou, že dnes deti – to znamená od 60. a 70. rokov – už nie sú vychovávané v katolíckej viere. Učebnice pre deti, ktoré nechodia do súkromných či cirkevných škôl, vykazujú mimoriadne nedostatky, pokiaľ ide o učenie Cirkvi, zvlášť v oblasti mravov. V 70. rokoch som raz v našej škole podrobne skúmal katechetický učebný text. Na jednej strane knihy bolo vyobrazenie usmievajúceho Ježiša, na druhej strane napísané tučným písmom: „Ježiš, ťa miluje.“ Dieťa listuje ďalej… Týmto spôsobom sú dnes deti vyučované. Nepoznajú ani Božie prikázania, ani dogmy či učenie Cirkvi, ani ako môžu vykonať dobrú sv. spoveď. Keď som raz povedal, že deti, ktoré pôjdu k prvému sv. prijímaniu, musia vedieť naspamäť Desatoro Božích prikázaní, prišli za mnou rodičia jedného dieťaťa. Mysleli si, že je to zbytočné. Vysvetlil som im, že tak môže dieťa lepšie skúmať svoje svedomie, zvlášť neskôr v živote. Nakoniec som ich presvedčil.
To všetko dnes škodí Cirkvi. Je ešte veľa tém o ktorých by som mal hovoriť.
Ako dlho ešte bude Boh toto všetko trpieť? Nie som prorok. Ako dlho ešte bude čakať, až zase prídeme k rozumu? Viem – ako taktiež hovorila naša nebeská Matka – že je veľmi milosrdný a trpezlivý. Ale trpezlivý je len z jedného ohľadu a z jedného dôvodu: chce, aby všetci boli spasení; chce, aby sme s Ním raz boli v nebi. Preto je taký trpezlivý a čaká až zasa zmúdrieme.
Matka Angelika:
To je veľké poslanie, pán farár, pretože je nám to treba stále pripomínať. Pred tak 30. rokmi – bolo už pomyslenie na potrat ohavnosťou pre každého. Ale dnes sme si na to zvykli! Myslím, že snáď sú ľudia ešte šokovaní a pobúrení. Napriek tomu sa bojím, že si zvykáme, že už o tom probléme ani neuvažujeme a nevnímame ho. Myslím, že vaše dnešné svedectvo, pán farár je veľmi dôležité. Úlohou našej televíznej stanice je ľudí nielen poučovať, ale tiež varovať, že existuje Boh a súd.
Dve veci sú iste: smrť a dane. Všetko ostatné príde a odíde, ale tieto dve veci sú isté. A ešte jedno je isté pre nás pre všetkých, pre každého z nás: Jedného dňa musíme stáť pred Bohom ako otec Scheier a nemôžeme sa spoliehať na to, že Matka Božia sa za nás prihovorí. Dúfam, že to urobí. Dúfam, že to urobí pre každého z nás. Ale som presvedčená, že zážitok otca Scheiera je jednoducho mimoriadny a má hlbší zmysel. Myslím, že jeho dnešné svedectvo hovorí samé za seba.
Ďalším zmyslom tohto svedectva je: Nám všetkým, Cirkvi, kňazom, rehoľným osobám, rovnako ako laikom, je treba pripomínať obrátenie!
-------------------------
Sv. Hieronym na konci svojho života, v prítomnosti svojich učeníkov, vyslovil tieto hrozné slová: „Zo stotisíc ľudí, ktorých životy boli vždy zlé, nájdete sotva jedného, kto je hoden zhovievavosti.“Sväté písmo jasne hovorí o tejto otázke. Pozrite sa do Starého i Nového zákona a nájdete tam veľa postáv, symbolov a slov, ktoré jasne poukazujú na túto pravdu: spasených bude iba veľmi málo. Napr. V čase Noema bolo celé ľudské pokolenie zaplavené pri potope a v korábe sa zachránilo iba osem ľudí. a sv. Augustín dodáva: „A týchto osem ľudí, čo sa zachránili, znamená, že je zachránených veľmi málo kresťanov, pretože je veľmi málo tých, ktorí sa úprimne zriekajú sveta, a tí, čo sa ho zriekajú iba slovami, nepatria k tajomstvu, ktoré predstavuje archa.“
Biblia nám tiež hovorí, že iba dvaja Hebreji z dvoch miliónov tých, čo odišli z Egypta, vošli do Zasľúbenej zeme a že iba štyria utiekli pred ohňom Sodomy a iných horiacich miest, ktoré v dôsledku ohňa zanikli. Všetko to znamená, že počet zatratených, ktorí budú ako slama vrhnutí do ohňa, je omnoho väčší než počet zachránených, ktorých nebeský Otec jedného dňa zhromaždí vo svojich stodolách ako vzácnu pšenicu.
Nasledujúce rozprávanie od sv. Vincenta Ferrerského opisuje, ako istý arcidiakon v Lyone sa vzdal svojho poverenia a odišiel do púšte konať pokánie, a zomrel v ten istý deň a v tú istú hodinu ako sv. Bernard. Po svojej smrti sa zjavil svojmu biskupovi a povedal mu: „Viete, monsignore, že v tej hodine, keď som odišiel, zomrelo tiež 33 000 ľudí. Z tohto množstva Bernard a ja sme išli hore do neba bezodkladne, traja išli do očistca a všetci ostatní padli do pekla.
http://ukrizovana nekonecna laska
svätý Leonardo z Porto Maurzio
O PEKLE ( vlažných) KRESŤANOV
http://ocistec-purgatory.weebly.com/svata-veronika-giuliani.html
Svedectvá
http://jezismaria.weebly.com/svedectvo-steven-scheier.html
http://jezismaria.weebly.com/lurdy--zazracna-medaila--alfons-ratisbonne.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/posolstvo-menendez.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/gloria-polo-staacutela-som-pri-braacutene-neba-a-pekla.html
http://jezismaria.weebly.com/svata-mariana-torrres.html
http://ocistec-purgatory.weebly.com/svata-veronika-giuliani.html
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ
Rozsudek zní: Peklo na věky!
Farář Steven Scheier
Nezapomeňte na své pastýře. Modlete se, aby myslí byli stále s mým Synem, který je pozval, aby o něm svědčili. Děkuji vám! " (Královna míru, 2. dubna 2012, Medžugorje)
Farář Steven Scheier (na obr.). Z Kansasu (USA) byl při autonehodě 18. října 1985 smrtelně zraněn. Prožil svůj rozsudek věčného zatracení, který na přímluvu Matky Boží, Pán Ježíš zrušil, zatímco se jeho farníci modlili za záchranu jeho života.
Svědectví kněze Stevena Scheiera. Odvysílala televize matky Angeliky (EWTN-Eternal World Television Network) v týdenním živém vysílání "Mother Angelica Live" poprvé 9. dubna 1997, podruhé 17. června 1998. Svědectví vyšlo knižně pod názvem:
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
Matice cyrilometodějská sro,
Olomouc 2002.
Ukázka z knížky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
výběr ze str. 10 - 24.
Citujeme:
Náhle jsem si vzpomněl na událost,
která se udála krátce po mé nehodě: Byl jsem před soudnou stolicí Všemohoucího Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. Pan velmi rychle prošel celým mým životem. Zvlášť mě obžaloval z těžkých smrtelných hříchů, z nichž jsem se už neměl čas vyzpovídat, nebo jich litovat. Myslel jsem, že bych na to mohl mít čas ještě teď. On však smýšlel jinak. Když skončil svou obžalobu, řekl: "Rozsudek zní: Peklo na věky!" Nebylo to překvapení. Řekl jsem: "Ano, Pane, vím. To si zasloužím! " Když mluvíte s věčnou Pravdou, nemáte omluvu, nebo výmluvu. Všechno, co řekl jsem poznával jako správné a pravdivé. Nebylo nic, co by se dalo omluvit.
Krátce nato jsem slyšel ženský hlas
Neviděl jsem osobu, jen jsem ji slyšel. Hlas řekl: "Synu, nechceš zachránit jeho život a jeho nesmrtelnou duši?"
Nato řekl Ježíš Kristus:"Matko, byl dvanáct let [1] knězem jen sám pro sebe a ne pro Mně. Ať má trest, který si zaslouží. "
Nato ženský hlas: "Ale jaké by to bylo, Synu, kdybychom mu dali zvláštní milost a pak viděli, jestli přinese ovoce? Když ho nepřinese, pak ať se stane Tvá vůle. "
Následovalo krátké mlčení. Pak jsem Ho slyšel říkat: "Matko, patří tobě!"
A tak tu dnes mohu být s vámi!
Od té doby už uplynulo více než dvanáct let. Matka Boží je nyní mou matkou. Patřím jí úplně, a to v přirozeném i nadpřirozeném smyslu. Nevím, jak bych dnes mohl žít bez ní. Předtím jsem k ní nechoval žádnou zvláštní úctu. Dnes ji mimořádně ctím. Můj kněžský život se dramaticky proměnil. Teď vím, že je k tomu potřebný celý život, ano, skutečně celý život, stát se dobrým knězem, jak ho Bůh chce mít. To nezvládneme za měsíc, za rok či za pět let.
Náš Pán řekl, že máme být dokonalí jako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pro kněze. Poznal jsem, že je mým posláním "vrátit se" a říct lidem, že za první peklo existuje, skutečně existuje, a za druhé, že i kněží mohou být odsouzen navěky do pekla.
Po lékařské stránce to byl zázrak.
Prožil jsem, protože se nebeská Matka promluvila za můj život. Bylo to takříkajíc vyhrazena našemu Pánu, aby "vypnul proud". Ale On to neudělal. Byl velmi milosrdný a nechal mě žít. Ušetřil nejen mou duši od věčné smrti. Zachránil i můj tělesný život. Považuji to za dvojitý zázrak.
Čteme, nebo slyšíme v evangeliu o bohatém hodovníky, který jedl za stolem, a o chudém Lazarovi, který žebral před jeho dveřmi. Po smrti boháč v pekle prosil, aby se Lazar vrátil a varoval jeho bratry, aby se nedostaly na toto místo utrpení. Ale Abraham odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, těch ať poslouchají. (...) Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, neuvěří ani kdyby někdo vstal z mrtvých. "(Lk 16; 27,31)
Já jsem přesto tu. Ani ve svých nejsmělejších snech jsem nepomyslel na to, že se někdy stanu objektem takového Jeho milosrdenství.
Pro nás kněze platí stejná přikázání
jako pro všechny ostatných.Desatoro Božích přikázání. Když překročíme jedno či více z těchto přikázání, musíme jít k sv. zpovědi, protože jsme zhřešili. Možná směsi proti Pánu provinili těžko. I kněží mohou hřešit těžko. Kolárik, který kněz nosí, mu v žádném případě nezaručuje nebe. Musíme na sobě stejně tvrdě pracovat, a mnoho krát více než průměrný katolík. To proto, že máme větší odpovědnost, vždyť dáváme rady věřícím jak žít. Představujeme pro ně Jeho Církev. Mluvíme o tom co říkal Ježíš. Z toho vyplývá, že máme mnohem větší odpovědnost. Lidé to nevědí, ale neseme skutečně velmi velkou zodpovědnost. Věřící si myslí, že máme zajištěnou spásu. To není pravda, vůbec ne!
Od prvního dne po svém obrácení
jsem věděl, že je třeba říci mnohem více, než jen podat zprávu o existenci pekla. Jsem do určité míry pověřen a poslán, pokud to tak mohu říci, vrátit se, abych mluvil o pekle a dalších důležitých věcech. Právě toto musím dělat! Vydat svědectví o skutečnosti, že církev a kněžství musí být obnoveno, to je nepohodlná úkol, který mi nepůsobí nějaké zvláštní potěšení. Ale je to něco, k čemu nemohu říct: "Proč právě já?" Častěji jsem o tom přemýšlel, proč jsem měl takové štěstí a jak mohu za to Pánu poděkovat, protože s každou milostí as každým požehnáním je spojena odpovědnost. A to platí i pro mě. Jsem velmi rád, že to můžu dělat z lásky k Němu a ke svým spolubratřím v kněžském úřadě jako ik bratřím a sestrám v Kristu, kteří se Ho rozhodli následovat.
Pokud teď budu mluvit o nešvarech v církvi, neznamená to v žádném případě, že bych se sám nikdy nebyl provinil takovými skutky a nedbalostmi. Spíše to znamená, že jsou to oblasti, kterých si třeba zvlášť všímat a které v dnešní církvi musí být obnoveny, a sice - to je zvlášť důležité - na celém světě, nejen v USA.
První oblast se týká sv. zpovědi.
Správná zpověď je ušní zpověď! Je to svátost smíření. To už se z kazatelna neříká. Věřící už o tom od kněží nic neslyší. Pokud jde člověk ke zpovědi, často se mu řekne, že se zpovídá příliš často. Řekne se mu: "Nepřicházejte tak často!"
Zpovídat se každé dva týdny nezřídka považují někteří kněží za časté. Ale také se často stává, že člověku, který vyznal své hříchy, je vysvětlováno, že to či ono není žádný hřích. Sám jsem to jako kajícník zažil. Když se někdo zpovídá z těžkých smrtelných hříchů, dozví se často, že tím či oním skutkem není vinen; byl prý unavený, nebo znechucen životem, a proto prý není vinen. [2]
----------------- ...---------------
video(24:16min):
Bill Wiese - 23 minut v pekle
----------------- ...---------------
Často je třeba také pokárat psychology
a psychoanalytikovi. Psychologové lidem v soukromí či veřejně doporučují: "Nemějte pocit vinni! Proč byste se měli cítit vinni, když za vaši nynější životní situaci jsou zodpovědní rodiče? " Nebo říkají:" Prostředí z vás udělalo to, čím jste. Proto byste se neměli cítit vinnými. "
Výsledkem toho je, že si člověk řekne: "Proč vůbec ještě chodím ke zpovědi, když tak či tak nemám žádnou vinu." Lidé už nevidí naléhavou potřebu zpovědi. Mnozí už tedy nechodí ke zpovědi, protože se necítí vinni. Takto jsou ovlivňovány i veřejné sdělovací prostředky. Bohužel i od kněží slyší totéž. Vidíme to i na malých dětech, když se učí jak se zpovídat. Už jim není předkládány desatero přikázání jako základ ke zpytování svědomí. Jen málo lidí zná ještě přikázání církevní! Mnoho dnešních mladých nezná rozdíl mezi lehkým a těžkým hříchem, celkem vzato nevědí, že jsou dva druhy hříchů. Také už neznají lítost z lásky k Bohu. To vím ze zkušeností.
Vlastní mínění kněží
je také jednou z hlavních příčin klesajícího počtu zpovědí. Když kněz řekne své osobní mínění, které se neshoduje s učením církve, měl by raději odložit kněžský kolárek. Mluvit něco jiného - např.. své vlastní mínění - to nepatří k jeho roli. Tím mnozí kněží vedou lidi do bludu, protože své vlastní mínění projevují nejen ve zpovědi, ale i při kázání. Jeden z důvodů, proč nechceme mluvit o důležitých věcech víry je to, že si nechceme lidi nijak pohněvat. Kněží nechtějí, aby se jejich farníci cítili vinni, zvláště ti, kteří pro kostel vystavují tučné šeky. Kněží chtějí, aby lidé při odchodu z kostela říkali: "Pane faráři, to bylo dobré kázání, skutečně dobré kázání!"
Jaké jsou následky?
Hovoří se převážně o "pokoji, lásce a radosti", ne už o ústředních tématech učení víry a o morálce, spravedlnosti Boží, o pekle ani o zpovědi. O tom všem už se nemluví. Také ve farnostech ubylo hodně z různých pobožností a služeb, které přímo nesouvisejí s liturgií, například smírné modlitební hodiny, a byla potlačena lidová zbožnost. Ještě si dobře pamatuji a většina z vás jistě také, že se lidé ve farnostech častěji modlili novény a růženec a že bývala požehnání a nepřetržitá adorace Nejsvětější Svátosti. To je dnes zastaralé. Proč vlastně? Když si vezmeme farní zpravodaje některých farností, dočteme se vše o organizacích, které působí v tom či onom společenství.
Tyto organizace jsou zde nato,
aby pomohliy lidem, kteří sami nedokáží zvládnout své problémy: svobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikům, a dalším. Lidé se sejdou a zjistí, že druzí lidé mají stejné problémy jako oni sami. Ale co z toho nakonec vyplývá, je toto: Říká se, že modlitba je zbytečná, bez užitku! Lidé chtějí mít organizaci, která uspokojí jejich potřeby. Myslí si, že je to moderní a že jedině to jim může pomoci. Většinou to bývají jen společenská setkání, kde se sejdou a pak konstatují, že druzí lidé mají stejné problémy. Ale to všechno pomůže jen málo.
Ve jménu ekumeny
se v kostelích stalo hodně strašných věcí! Někde jsou z kostela odstraněny sochy a lavice s klekátky, svatostánek je na straně nebo dokonce v jiném prostoru. A kněz sedí na něčem, co vypadá jako trůn a stává se středem liturgie - uprostřed oltářního prostoru. Ve středu je kněz, ne už Ježíš. Ježíše už není vidět. Vezměme si jiný bod. Už nemáme kříž s Kristem, už jen holý kříž bez korpusu. Tradiční kříž musí jít pryč. Proč? Protože to uráží naše protestantské bratry!
Když vidí náš kříž, říkají: "Proč máte na kříži korpus? Ježíš přece vstal z mrtvých! Teď je to už jen kříž!" To je pravda. Ale vidět na něm Ježíše, to znamená jiné poselství. Vidíme Ježíšovo tělo na kříži; vidíme, kolik pro nás vytrpěl. Ale to už dnes neplatí.
Kam až sahá lidská hloupost nebo drzost? "Srandičky" - vlastně rouhání a předvádění pekla v kostele sv. Jana v rámci tzv.. Halloweenu v New Yorku.
----------------- ...---------------
video:
St John the Divine Halloween Extravaganza 2008
----------------- ...---------------
Vigilie a křížová cesta
už nejsou moderní a už se nekonají. Vyjádřením vnitřního postoje úcty věřícího a kněze - klečení a pokleknutí - to už patří do minulosti. Kolem svatostánku jsou židle jako v divadle ... Úklona k Nejsvětější Svátosti se dnes považuje za dostačující, pokleknutí je zastaralé. Stát při proměňování se v mnoha farnostech považuje za moderní. Všechny tyto věci jsou prostě špatné!
Další věcí je podpora kněze ostatními kněžími. V mnoha diecézích to už dnes není. V padesátých letech jsme slyšeli od kněží, že kněžství je nejvznešenější společenstvím tohoto světa. To se už dnes neříká! Místo toho dnes kněží hrají hru. Jsou dva způsoby jak ji hrát. Prvním je: Když kněz koná dobrou práci, jiní kněží říkají: "Co tím sleduje? Co zamýšlí? "Druhý způsob je tento: Když v malém či velkém padne, pak se říká:" Vidíte, já jsem to říkal, že se mu to nepodaří." Co můžeme čekat od takového člověka? Paradoxem takových situaci je, že v těchto diecézích - ano, má to každá diecéze-je něco jako "kněz pro kněze". Je to osoba, ke které kněz může přijít, když má problémy.
Posledním okruhem témat,
ke kterým bych rád něco řekl, jsou katolické učebnice. Je smutnou skutečností, že dnes děti - to znamená od 60. a 70. let - už nejsou vychovávány v katolické víře. Učebnice pro děti, které nechodí do soukromých či církevních škol, vykazují mimořádné nedostatky, pokud jde o učení církve, zvláště v oblasti mravů. V 70. letech jsem jednou v naší škole podrobně zkoumal katechetický učební text. Na jedné straně knihy bylo vyobrazení usmívajícího se Ježíše, na druhé straně napsáno tučným písmem: "Ježíš, tě miluje." Dítě listuje dál ... Tímto způsobem jsou dnes děti vyučovány. Neznají ani Boží přikázání, ani dogmata či učení církve, ani jak mohou provést dobrou sv. zpověď. Když jsem jednou řekl, že děti, které půjdou k prvnímu sv. přijímání, musí umět nazpaměť Desatero Božích přikázání, přišli za mnou rodiče jednoho dítěte. Mysleli si, že je to zbytečné. Vysvětlil jsem jim, že tak může dítě lépe zkoumat své svědomí, zvláště později v životě. Nakonec jsem je přesvědčil.
----------------- ...---------------
video:
V pekle i v nebi
1.část.wmv , (10min)
----------------- ...---------------
To vše dnes škodí Církvi. Je ještě mnoho témat o kterých bych měl mluvit. Jak dlouho ještě bude Bůh toto všechno trpět? Nejsem prorok. Jak dlouho ještě bude čekat, až zase přijdeme k rozumu? Vím - jak také říkala naše nebeská Matka - že je velmi milosrdný a trpělivý. Ale trpělivý je jen z jednoho ohledu a z jednoho důvodu: chce, aby všichni byli spaseni; chce, abychom s Ním jednou byli v nebi. Proto je tak trpělivý a čeká až zase zmoudříme.
Matka Angelika: "To je velké poslání, pane faráři, protože je nám to třeba stále připomínat. Před tak 30 lety - bylo už pomyšlení na potrat pro každého ohavností. Ale dnes jsme si na to zvykli!
Myslím, že snad jsou lidé ještě šokováni a pobouřeni. Přesto se bojím, že si zvykáme, že už o tom problému ani neuvažujeme a nevnímáme ho. Myslím, že vaše dnešní svědectví, pane faráři je velmi důležité. Úkolem naší televizní stanice je lidí nejen poučovat, ale také varovat, že existuje Bůh a soud. "
Dvě věci jsou jisté: smrt a daně. Vše ostatní přijde a odejde, ale tyto dvě věci jsou jisté. A ještě jedno je jisté pro nás pro všechny, pro každého z nás: Jednoho dne musíme stát před Bohem jako otec Scheier a nemůžeme se spoléhat na to, že Matka Boží se za nás přimluví. Doufám, že to udělá. Doufám, že to udělá pro každého z nás. Ale jsem přesvědčena, že zážitek otce Scheiera je prostě mimořádný a má hlubší smysl. Myslím, že jeho dnešní svědectví hovoří samo za sebe. Dalším smyslem tohoto svědectví je: Nám všem, církvi, kněžím, řeholním osobám, stejně jako laikům, je třeba připomínat obrácení!
zdroj fotografie:
http://www.frtommylane.com/homilies/year_c/lent3.htm
poznámka:
Vysvětlení o. Scheiera, co tím Ježíš chtěl říct, o. Scheier mimo jiné říká: "V průběhu těch dvanácti let jsem byl zbabělec. Věděl jsem, že nedělám, co bych měl dělat ... a že nejsem takovým knězem, jakým bych měl být. Moje kněžství nebylo službou věřícím, ale bylo zaměřené na to, co si o mně myslí lidé, nebo jiní kněží. Můj postoj neodpovídal následování Krista, které se vyjadřuje snášením utrpení. Já jsem se stále více vzdaloval od kříže. Během těch dvanácti let jsem si namlouval, že jsem kněz. Ale kněžství je život oběti. Když nemilujeme oběť, nemůžeme být knězem. "
[2] Pozn.. vyd..: srov. KKC 1385
Převzato. zwww.magnificat.sk. (Na Fatym.com vydáno 18. 4. 2012/6563)
Související články:
Nová kniha: Boj Panny Marie a ďábla během exorcismu (04.03.2016)
Lurdy potřebují jen pravdu (23.02.2016)
Lurdy - 11. únor 1858: Zjevení Panny Marie - Neposkvrněného Početí (11.02.2016)
PLNOMOCNÉ ODPUSTKY PRO ČLENY RYTÍŘSTVA NEPOSKVRNĚNÉ (07.02.2016)
Interview s nejvyšším římským exorcistou, otcem Gabrielem Amorthem (02.02.2016)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 1. díl: Záchrana Prahy před švédským vojskem (19.01.2016)
Neposkvrněná a její medaile, úvod: Zázračná medaile a jiné medaile (19.01.2016)
Matka Boží - nejdůležitější činitel ekumenické jednoty (17.01.2016)
Panna Maria z Guadalupe: světlo pro lidskou důstojnost tváří v tvář kultuře smrti (08.01.2016)
Mariino Neposkvrněné srdce (05.01.2016)
Jak znovu počít a porodit Krista (21.12.2015)
TILMA Z GUADALUPE (10.12.2015)
Památka Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina a zjevení P. Marie v Guadalupe (9. a 12. 12.) (10.12.2015)
Upřesnění k výzkumu obrazu z Guadalupe agenturou NASA (+ možnost objednání DVD) (10.12.2015)
Výstava obrázků Panny Marie (09.12.2015)
Hodina milosti pro svět (08.12.2015)
Neposkvrněné početí Panny Marie (08.12.2015)
8. prosinec - Neposkvrněné početí Panny Marie - modlitba (06.12.2015)
8. prosince: Hodina milosti (12.00-13.00) (06.12.2015)
Neposkvrněná a její medaile, 2. kapitola: Zjevení (25.11.2015)
Zaslíbení prvních sobot v měsíci (06.11.2015)
Svátek Všech svatých očima Panny Marie (01.11.2015)
Čas spásy + 13. říjen - III. Fatimské tajemství (14.10.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 4. díl: Záchrana Portugalska (14.10.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 2. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Lepanta (07.10.2015)
Byl to jako Mariin podpis (07.10.2015)
ZJEVENÍ PŘESVATÉ PANNY NA HOŘE LA SALETSKÉ 19. září L. P. 1846 (24.09.2015)
Pláč Panny Marie v Japonsku (také videozáznam) (15.09.2015)
Obnova církve krví (souvislost poselství z Fatimy a Akity - Japonska) (15.09.2015)
O Sedmibolestné Panně Marii (14.09.2015)
Vyhodnocení soutěže "Nakresli Pannu Marii" (13.09.2015)
A jméno té panny bylo Maria (12.09.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 3. díl: Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně (09.09.2015)
Sv. Maxmilián Maria Kolbe (14.08.2015)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 8. díl: Záchrana katolických kněží v Hirošimě (07.08.2015)
Tři mariánská znamení pro Blízký východ (27.06.2015)
27. 6. - svátek Matky ustavičné pomoci (24.06.2015)
Dvě srdce na medaili (12.06.2015)
Amsterdam: 31. 5. 1965 - závažné poselství Panny Marie
Jan Pavel II. a Spoluvykupitelka (29.05.2015)
Pochopení úplné pravdy (24.05.2015)
Naše Paní Dobrého díla - poselství pro naši dobu (16.05.2015)
* Papež František chce navštívit Fatimu v roce stého výročí mariánského zjevení
* 34. výročí atentátu na Jana Pavla II. (14.05.2015)
Fatima a zasvěcení Ruska - fakta (12.05.2015)
Fatima a 20. století - přednáška PhDr. Radomíra Malého (12.05.2015)
Panna Maria Spoluvykupitelka, Prostřednice, Orodovníce (07.05.2015)
Neposkvrněná a její medaile, 4. kapitola: Věroučné poselství medaile (07.05.2015)
Zjevení Panny Marie v Beauraing (1933) (12.04.2015)
Ať nic neruší váš pokoj! (05.04.2015)
Litanie - MATKO BOŽSKÉ MILOSTI (05.04.2015)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (1. část) (23.12.2014)
Panna a Evin hřích - Strom se čtyřmi větvemi (17.12.2014)
Trnavská novéna: 12. - 21. 11. 2014 - přímé přenosy TV Lux (16.11.2014)
TOTUS TUUS, MARIA... (02.11.2014)
Mariánský sloup jako pomník Stalina? (28.10.2014)
Zjevení Panny Marie u Tří klasů (17.10.2014)
Františkánská pouť do Montichiari v Itálii pod duchovním vedením otce Jaroslava Stříže (19.09.2014)
Tělesné nanebevzetí Panny Marie (15.08.2014)
Sdružení mariánské mládeže (03.07.2014)
Panna Maria Královna, 31. květen - Závažné poselství z Amsterdamu
Dosud nenaplněné předpovědi (01.06.2014)
NAŠE PANÍ Z KIBEHO - Panna Maria promlouvá ke světu ze srdce Afriky (20.05.2014)
Fatima změnila dějiny světa (12.05.2014)
FATIMA - MÍSTO ZÁZRAKŮ + POSELSTVÍ Z FATIMY (12.05.2014)
Čas Matky (07.05.2014)
140 mariánských kázání - 70 kazatelů (05.05.2014)
Nejznámější mariánská svatyně v Brazílii? (17.03.2014)
Poselství Královny pomoci, Dechtice 15. 3. 2014 (17.03.2014)
Aktuálně: Proč pláčou v současnosti ikony na Ukrajině a v Rusku? (28.02.2014)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 7. díl: Druhá filipínská růžencová revoluce r. 2001 (30.01.2014)
Alfons Ratisbonne byl zapřisáhlým nepřítelem Boha i Jeho církve (20.01.2014)
Biskup zasvětil diecézi Panně Marii
DOKUMENT: zásvětná modlitba k Panně Marii (04.01.2014)
Hradec Králové: Biskup zasvětí diecézi Panně Marii (30.12.2013)
Video: o.Juraj Augustin: O pravé úctě k Panně Marii (28.12.2013)
Obrana proti démonům (26.12.2013)
O soše na námestí v Dechticích, zjeveních Panny Marie a její kapli (video) (13.12.2013)
Aktuálně: Neposkvrněné Početí Panny Marie (církevní svátek 8. prosince) (08.12.2013)
Neposkvrněná Panna Maria: Tajemství Boží lásky k lidstvu (8. prosinec) (08.12.2013)
Slovenští biskupové vyhlásili Rok Sedmibolestné Panny Marie (06.12.2013)
ARCHIV TV-LUX - U Nikodéma: DUCHOVNÍ SVĚT A "ZÁZRAKY" (27.11.2013)
Dechtice, poselství Královny pomoci z 15. 11. 2013 (19.11.2013)
Je mariánská úcta biblická? 2/2 (17.11.2013)
Je mariánska úcta biblická? 1/2 (12.11.2013)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 6. díl: První filipínská růžencová revoluce r. 1986 (18.10.2013)
Papež svěřil lidstvo pod ochranu Panny Marie Fatimské + text zásvětné modlitby (14.10.2013)
NYNÍ přímý přenos - 12. a 13. října se v Římě bude konat Den mariánské úcty (13.10.2013)
Fatima: Cesta k míru - přednáška (13.10.2013)
Poutní místo Hora Zvir: Litmanovské Zvěsti od o.Vasila Kindju (09.10.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, 6. říjen 2013 + poselství (09.10.2013)
Madona pláče - Tajemná řeč slz (02.10.2013)
P. Slavko Barbarič: Maria si přeje mít nás ve svém náručí (26.09.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Poselství z 15. září 2013 (16.09.2013)
Poselství Královny pomoci, Dechtice, 8. září 2013 +video + svědectví (15.09.2013)
Pečeť kříže. Svátek Sedmibolestné Panny Marie (15.09.2013)
Aktuálně: Myrna Nazzoura ze Sýrie (opět) na Slovensku!
Výzva vladyky Mons. Jána Babjaka (12.09.2013)
12. září - Svátek Panny Marie - svátek vítězství.
OROL TV (film): Bitva u Vídně (12.09.2013)
Sýrie: Panna Maria se nezjevila v Damašku bez příčiny (08.09.2013)
Mise Královny pomoci v Rakousku – Adriana Kúdelová: Odprošujme urážky Ježíše (07.09.2013)
Turzovka: 3. výročí smrti vizionáře Matouše Lašúta - video + svědectví (17.08.2013)
Mariánský sloup v Praze (31.07.2013)
Mladifest 2013 v Medžugorje (28.07.2013)
Prof. Mark Miravalle: VAROVÁNÍ - EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÉ FALEŠNÉ PROROCTVÍ (27.07.2013)
Karmelitánský škapulíř (18.07.2013)
Panna Maria, Královna Libanonu (28.06.2013)
Aktuálně: Libanon zasvěcený Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (28.06.2013)
Video: Zjevení Královny pomoci, Dechtice, 9. června 2013: Zraňuje mě nedůvěra ... (19.06.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. června 2013: Naplňte se oslavou Otce (18.06.2013)
Zapomněli jsme se snažit o svou nápravu (06.06.2013)
Výzva Matky Milosrdenství (20.05.2013)
Matka všech národů - modlitbou za vyhlášení pátého mariánského dogmatu (18.05.2013)
10 let od uznání zjevení P. Marie v Amsterodamu (18.05.2013)
Dechtice 15. 05. 2013 - prostřednictvím Martina (17.05.2013)
Panna Maria to myslí vážně (14.05.2013)
Videopřednášky: O zjeveních, o pravé mariánské úctě a zasvěcení se Panně Marii (09.05.2013)
Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně (08.05.2013)
Jak se úcta k Panně Marii rozvazující uzly ujala v Buenos Aires (08.05.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 4. 2013: svědčte láskou srdcí (21.04.2013)
Praha: Pannu Marii přirovnávají ke Stalinovi, nebo – boj o Mariánský sloup (16.04.2013)
Královna pomoci, Dechtice: Buďte světlem + Video + svědectví (12.04.2013)
Rwanda: Vize života a smrti, Matka Slova a genocida
Výročí masového vraždenia v Rwande (11.04.2013)
Maria - zářivá duha (sv. Antonín Paduánský) (08.04.2013)
Královna pomoci, 15. března 2013: Kříž je znamením vítězství (18.03.2013)
Kdy ďábel prohrává? (09.03.2013)
Půst a rodina 9 - Modifikované způsoby půstu (05.03.2013)
TV orol - Pro modlitební skupiny: Křížová cesta, Dechtice, 3. března 2013 (05.03.2013)
Komentujeme: Pravost lásky + cyklus videí o mariánských zjeveních (18.02.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. 02. 2013: Zaměřte svůj zrak na Ježíše (18.02.2013)
Video: Královná pomoci, Dechtice, 3. 2. 2013: Jsem šťastná, že sem přicházíte (07.02.2013)
Panna Maria v Brazílii: Nebojte se a nezoufejte! (26.01.2013)
Královna pomoci, 15. ledna 2013: Ponořte se do modlitby lásky (17.01.2013)
Kněz vyznává: Jsem čerstvě zamilovaný! (16.01.2013)
Panna Maria v Banneux: „Věřte ve mne, já věřím ve vás“ (16.01.2013)
TV orol: Zjevení Královny pomoci, 6. leden 2013 (12.01.2013)
K naší víře v Boha nevyhnutelně patří Maria (03.01.2013)
Panna Maria, která nevede ke Kristu, není ta pravá (02.01.2013)
Královna pomoci, Dechtice, 15. prosince 2012: Oslavujte novorozeného Pána (18.12.2012)
Milost přináší pravou radost (09.12.2012)
Milost je s to vyvolat odpověď (09.12.2012)
Královna pomoci k jejímu svátku, dne 4. XII. 2012: Vkládám do vás svou naději (05.12.2012)
Zjevení, Tajemství, Varování - realita naší doby (24.11.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15.XI. 2012: Přinášejte uzdravující lásku,
Vizionáři: Stanovisko k "varování" (19.11.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 4.11.2012: Noste vůni svatosti (11.11.2012)
Panna Maria: Nový Jeruzalém (Slavnost všech svatých) (01.11.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje na Radiu Proglas (28.10.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. X. 2012: Ukažte světu Ježíše (20.10.2012)
Lurdy: Nový uznaný zázrak - uzdravení ochrnuté ženy (17.10.2012)
Obraz Panny Marie v Guadalupe (17.10.2012)
Video: Královna pomoci, Dechtice, 7. října 2012: Vaše modlitby přináším před mého Syna (10.10.2012)
K poselství Královny míru z 2. IX. 2012: Maria je s námi (28.09.2012)
Spoluvykupitelka (19.09.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. září 2012: Otevřete se tichu ... (18.09.2012)
Benedikt XVI. k účastníkům mariologického kongresu (10.09.2012)
Medžugorje - Podbrdo v plamenech, Očekávání stanoviska Vatikánu ke zjevením (05.09.2012)
Medžugorje: Pozvání k pokoji a míru (31.08.2012)
Maria je královnou ve službě Bohu a lidstvu (27.08.2012)
K poselství Královny míru 2. srpna 2012 NEVZDÁVÁM SE (25.08.2012)
TV Magnificat: Královna pomoci 15. srpna 2012: Nutná denní účast na sv. mši za obnovu církve! (21.08.2012)
Maria neodchází do neznámé galaxie, ale k Bohu, který je nám nablízku (16.08.2012)
Královna pomoci, Dechtice, (15. srpna 2012): Noste Boha ve svých srdcích (15.08.2012)
Dechtice, 5. srpna 2012, zjevení Královny pomoci
(také video) (13.08.2012)
Výročí Litmanové - Neposkvrněná Čistota: Prosím celé Slovensko (08.08.2012)
Mladifest 2012 v Medžugorje se blíží / aktualizováno (30.07.2012)
Rozhodni se! (28.07.2012)
Co nám o Marii říká titul "Matka Boží"? (22.07.2012)
Zjevení v Lípě (Filipíny): Biskupové podepsali negativní posudek pod hrozbou exkomunikace! (21.07.2012)
Mariina dokonalá svatost -
Jan Pavel II. při generální audienci 5. června 1996 (14.07.2012)
Video: Dechtice 8. července 2012 - Nebojte se! (14.07.2012)
Odpovědi katolíků protestantům 1: Jediný prostředník (13.07.2012)
„Proč Církev tolik vyvyšuje Marii, když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?" (13.07.2012)
Kard. Tomáš Špidlík: Smysl vidění a zjevení (07.07.2012)
Královna pomoci, Dechtice 15. června 2012: Věřte Ježíši! (18.06.2012)
Královna míru, Medžugorje: Já vám pomůžu! (Zprávy sestry Emmanuely) (18.06.2012)
Modlitební den ke cti Panny Marie, Matky všech národů (12.06.2012)
Matko veškeré útěchy (28.05.2012)
Vizionáři z MEDŽUGORJE, jejich vyšetřování a zkoumání (27.05.2012)
Zveřejněny Normy pro rozlišování údajných vidění a zjevení (23.05.2012)
Svatý Pán Bůh mě posílá do celého světa (23.05.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 15. května 2012: žízniví po lásce (19.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Kibeho (16.05.2012)
Zjevení Panny Marie v La Vang (15.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Mukuyu-ini (14.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Our Lady of Good Help (13.05.2012)
Soukromá mariánská zjevení (10.05.2012)
Předobrazy Panny Marie v Písmu svatém Starého zákona (06.05.2012)
Panna Maria v Nikaraguy: Spěcháte ke III. světové válce (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Nikaraguy (01.05.2012)
Zjevení Panny Marie v Damašku (30.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Guadalupe (29.04.2012)
Zjevení Panny Marie v Coromoto (28.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Civitavecchia (27.04.2012)
Plačící socha Panny Marie v Akitě (26.04.2012)
Video: Přednáška o. Juraje Augustina: O pravé úctě k Panně Marii (23.04.2012)
Dokumentární film Královna pomoci + dubnové poselství (22.04.2012)
20 let od pomoci Medžugorje (19.04.2012)
Zprávy sestry Emmanuely z Medžugorje: sv. Josef hledá práci! (17.04.2012)
Královna pomoci, Dechtice, Velikonoční neděle 2012: Modlete se za dar víry (13.04.2012)
Evangelium se obrozuje v mariánských svatyních (10.04.2012)
Dechtice 31.března 2012: Pouť lásky a požehnání (+video) (03.04.2012)
Dva svátky Dítěte Ježíše (Početí a Vánoce) (27.03.2012)
Panna Maria na Maltě: Modlete se za Írán, Rusko, USA, Čínu a Austrálii! (26.03.2012)
Katolíci se Marii neklaní, oni k ní chovají úctu. (20.03.2012)
Svědectví z Dechtic 2: svědectví poutníků (19.03.2012)
Bez Marie není církev (19.03.2012)
Dechtice 4. března 2012: Křížová cesta a Zjevení Královny pomoci (video) + stanoviska k falešným poselstvím (10.03.2012)
Panna Maria v Argentině: Kdokoliv chce následovat Pána, musí následovat mne ... (14.02.2012)
Video - Dechtice, Zjevení Královny pomoci, 5. únor 2012 (10.02.2012)
Následování Matky Boží: být Kristovými matkami (dokončení) (31.01.2012)
Černá Madona Brněnská na divadelním jevišti (25.01.2012)
Královna pomoci, 15. ledna 2012: Pojďte se Mnou měnit svět (17.01.2012)
Královna pomoci, Dechtice, 8. ledna 2012: Děti moje, nebojte se! (12.01.2012)
Medžugorje: Smrtelně nemocný 3-letý chlapec uzdraven (04.01.2012)
Panna Maria a její zjevení: starší televizní debata s otci biskupy + film Garabandal (02.01.2012)
Slova Panny Marie (donu Gobbimu) na svátek Bohorodičky (02.01.2012)
Tobě, má milá!(pokračování) (20.12.2011)
Mexiko: K Matce Boží v Guadalupe přišlo přes 5 milionů lidí! (17.12.2011)
NASA přináší zajímavosti o obrazu Guadalupské Panny Marie (12.12.2011)
Video a reportáž: Dechtice 4.12.2011 - Královna pomoci přichází už 17 let (10.12.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 6. kapitola: Nosme zázračnou medaili (25.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 5. kapitola: Pastorační poselství (22.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 3. kapitola: Jaké úmysly měla Neposkvrněná (20.11.2011)
Neposkvrněná a její medaile, 1. kapitola: Poselkyně, svatá Kateřina Labouré (18.11.2011)
Královna pomoci, 6. listopad 2011: Bůh vás opravdu miluje! (16.11.2011)
Nevýstižná velikost Matky Církve (14.11.2011)
Perly o Marii, úryvek z knížky Benedikta XVI. a jedno svědectví (25.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 9. díl: Vítězství Panny Marie v Africe (2008 - 2009) (23.10.2011)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 5. díl: Osvobození Rakouska (13.10.2011)
8.12. Panna Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu (16.08.2011)
VI. CYKLOPOUŤ do Jeníkova u Duchcova (06.06.2011)
Potřebovala Panna Maria Vykoupení? (29.05.2011)
Mariánské večeřadlo (15.05.2011)
Básnička Panně Marii (03.05.2011)
Wisconsin - první církevně uznané mariánské zjevení v USA (17.12.2010)
Souhrn zjevení Panny Marie ve 20. století (15.12.2010)
ZJEVENÍ PANNY MARIE V LA SALETTE VE FRANCII 19. ZÁŘÍ 1846 (22.09.2010)
http://fatym.com/view.php?nazevclanku=zmenila-desivy-rozsudek-quotpeklo-navekyquot&cisloclanku=2012040103
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ
Rozsudek zní: Peklo na věky!
Farář Steven Scheier
Nezapomeňte na své pastýře. Modlete se, aby myslí byli stále s mým Synem, který je pozval, aby o něm svědčili. Děkuji vám! " (Královna míru, 2. dubna 2012, Medžugorje)
Farář Steven Scheier (na obr.). Z Kansasu (USA) byl při autonehodě 18. října 1985 smrtelně zraněn. Prožil svůj rozsudek věčného zatracení, který na přímluvu Matky Boží, Pán Ježíš zrušil, zatímco se jeho farníci modlili za záchranu jeho života.
Svědectví kněze Stevena Scheiera. Odvysílala televize matky Angeliky (EWTN-Eternal World Television Network) v týdenním živém vysílání "Mother Angelica Live" poprvé 9. dubna 1997, podruhé 17. června 1998. Svědectví vyšlo knižně pod názvem:
VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
Matice cyrilometodějská sro,
Olomouc 2002.
Ukázka z knížky: VAROVNÉ SVĚDECTVÍ,
výběr ze str. 10 - 24.
Citujeme:
Náhle jsem si vzpomněl na událost,
která se udála krátce po mé nehodě: Byl jsem před soudnou stolicí Všemohoucího Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. Pan velmi rychle prošel celým mým životem. Zvlášť mě obžaloval z těžkých smrtelných hříchů, z nichž jsem se už neměl čas vyzpovídat, nebo jich litovat. Myslel jsem, že bych na to mohl mít čas ještě teď. On však smýšlel jinak. Když skončil svou obžalobu, řekl: "Rozsudek zní: Peklo na věky!" Nebylo to překvapení. Řekl jsem: "Ano, Pane, vím. To si zasloužím! " Když mluvíte s věčnou Pravdou, nemáte omluvu, nebo výmluvu. Všechno, co řekl jsem poznával jako správné a pravdivé. Nebylo nic, co by se dalo omluvit.
Krátce nato jsem slyšel ženský hlas
Neviděl jsem osobu, jen jsem ji slyšel. Hlas řekl: "Synu, nechceš zachránit jeho život a jeho nesmrtelnou duši?"
Nato řekl Ježíš Kristus:"Matko, byl dvanáct let [1] knězem jen sám pro sebe a ne pro Mně. Ať má trest, který si zaslouží. "
Nato ženský hlas: "Ale jaké by to bylo, Synu, kdybychom mu dali zvláštní milost a pak viděli, jestli přinese ovoce? Když ho nepřinese, pak ať se stane Tvá vůle. "
Následovalo krátké mlčení. Pak jsem Ho slyšel říkat: "Matko, patří tobě!"
A tak tu dnes mohu být s vámi!
Od té doby už uplynulo více než dvanáct let. Matka Boží je nyní mou matkou. Patřím jí úplně, a to v přirozeném i nadpřirozeném smyslu. Nevím, jak bych dnes mohl žít bez ní. Předtím jsem k ní nechoval žádnou zvláštní úctu. Dnes ji mimořádně ctím. Můj kněžský život se dramaticky proměnil. Teď vím, že je k tomu potřebný celý život, ano, skutečně celý život, stát se dobrým knězem, jak ho Bůh chce mít. To nezvládneme za měsíc, za rok či za pět let.
Náš Pán řekl, že máme být dokonalí jako je dokonalý Jeho nebeský Otec. A to platí i pro kněze. Poznal jsem, že je mým posláním "vrátit se" a říct lidem, že za první peklo existuje, skutečně existuje, a za druhé, že i kněží mohou být odsouzen navěky do pekla.
Po lékařské stránce to byl zázrak.
Prožil jsem, protože se nebeská Matka promluvila za můj život. Bylo to takříkajíc vyhrazena našemu Pánu, aby "vypnul proud". Ale On to neudělal. Byl velmi milosrdný a nechal mě žít. Ušetřil nejen mou duši od věčné smrti. Zachránil i můj tělesný život. Považuji to za dvojitý zázrak.
Čteme, nebo slyšíme v evangeliu o bohatém hodovníky, který jedl za stolem, a o chudém Lazarovi, který žebral před jeho dveřmi. Po smrti boháč v pekle prosil, aby se Lazar vrátil a varoval jeho bratry, aby se nedostaly na toto místo utrpení. Ale Abraham odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, těch ať poslouchají. (...) Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, neuvěří ani kdyby někdo vstal z mrtvých. "(Lk 16; 27,31)
Já jsem přesto tu. Ani ve svých nejsmělejších snech jsem nepomyslel na to, že se někdy stanu objektem takového Jeho milosrdenství.
Pro nás kněze platí stejná přikázání
jako pro všechny ostatných.Desatoro Božích přikázání. Když překročíme jedno či více z těchto přikázání, musíme jít k sv. zpovědi, protože jsme zhřešili. Možná směsi proti Pánu provinili těžko. I kněží mohou hřešit těžko. Kolárik, který kněz nosí, mu v žádném případě nezaručuje nebe. Musíme na sobě stejně tvrdě pracovat, a mnoho krát více než průměrný katolík. To proto, že máme větší odpovědnost, vždyť dáváme rady věřícím jak žít. Představujeme pro ně Jeho Církev. Mluvíme o tom co říkal Ježíš. Z toho vyplývá, že máme mnohem větší odpovědnost. Lidé to nevědí, ale neseme skutečně velmi velkou zodpovědnost. Věřící si myslí, že máme zajištěnou spásu. To není pravda, vůbec ne!
Od prvního dne po svém obrácení
jsem věděl, že je třeba říci mnohem více, než jen podat zprávu o existenci pekla. Jsem do určité míry pověřen a poslán, pokud to tak mohu říci, vrátit se, abych mluvil o pekle a dalších důležitých věcech. Právě toto musím dělat! Vydat svědectví o skutečnosti, že církev a kněžství musí být obnoveno, to je nepohodlná úkol, který mi nepůsobí nějaké zvláštní potěšení. Ale je to něco, k čemu nemohu říct: "Proč právě já?" Častěji jsem o tom přemýšlel, proč jsem měl takové štěstí a jak mohu za to Pánu poděkovat, protože s každou milostí as každým požehnáním je spojena odpovědnost. A to platí i pro mě. Jsem velmi rád, že to můžu dělat z lásky k Němu a ke svým spolubratřím v kněžském úřadě jako ik bratřím a sestrám v Kristu, kteří se Ho rozhodli následovat.
Pokud teď budu mluvit o nešvarech v církvi, neznamená to v žádném případě, že bych se sám nikdy nebyl provinil takovými skutky a nedbalostmi. Spíše to znamená, že jsou to oblasti, kterých si třeba zvlášť všímat a které v dnešní církvi musí být obnoveny, a sice - to je zvlášť důležité - na celém světě, nejen v USA.
První oblast se týká sv. zpovědi.
Správná zpověď je ušní zpověď! Je to svátost smíření. To už se z kazatelna neříká. Věřící už o tom od kněží nic neslyší. Pokud jde člověk ke zpovědi, často se mu řekne, že se zpovídá příliš často. Řekne se mu: "Nepřicházejte tak často!"
Zpovídat se každé dva týdny nezřídka považují někteří kněží za časté. Ale také se často stává, že člověku, který vyznal své hříchy, je vysvětlováno, že to či ono není žádný hřích. Sám jsem to jako kajícník zažil. Když se někdo zpovídá z těžkých smrtelných hříchů, dozví se často, že tím či oním skutkem není vinen; byl prý unavený, nebo znechucen životem, a proto prý není vinen. [2]
----------------- ...---------------
video(24:16min):
Bill Wiese - 23 minut v pekle
----------------- ...---------------
Často je třeba také pokárat psychology
a psychoanalytikovi. Psychologové lidem v soukromí či veřejně doporučují: "Nemějte pocit vinni! Proč byste se měli cítit vinni, když za vaši nynější životní situaci jsou zodpovědní rodiče? " Nebo říkají:" Prostředí z vás udělalo to, čím jste. Proto byste se neměli cítit vinnými. "
Výsledkem toho je, že si člověk řekne: "Proč vůbec ještě chodím ke zpovědi, když tak či tak nemám žádnou vinu." Lidé už nevidí naléhavou potřebu zpovědi. Mnozí už tedy nechodí ke zpovědi, protože se necítí vinni. Takto jsou ovlivňovány i veřejné sdělovací prostředky. Bohužel i od kněží slyší totéž. Vidíme to i na malých dětech, když se učí jak se zpovídat. Už jim není předkládány desatero přikázání jako základ ke zpytování svědomí. Jen málo lidí zná ještě přikázání církevní! Mnoho dnešních mladých nezná rozdíl mezi lehkým a těžkým hříchem, celkem vzato nevědí, že jsou dva druhy hříchů. Také už neznají lítost z lásky k Bohu. To vím ze zkušeností.
Vlastní mínění kněží
je také jednou z hlavních příčin klesajícího počtu zpovědí. Když kněz řekne své osobní mínění, které se neshoduje s učením církve, měl by raději odložit kněžský kolárek. Mluvit něco jiného - např.. své vlastní mínění - to nepatří k jeho roli. Tím mnozí kněží vedou lidi do bludu, protože své vlastní mínění projevují nejen ve zpovědi, ale i při kázání. Jeden z důvodů, proč nechceme mluvit o důležitých věcech víry je to, že si nechceme lidi nijak pohněvat. Kněží nechtějí, aby se jejich farníci cítili vinni, zvláště ti, kteří pro kostel vystavují tučné šeky. Kněží chtějí, aby lidé při odchodu z kostela říkali: "Pane faráři, to bylo dobré kázání, skutečně dobré kázání!"
Jaké jsou následky?
Hovoří se převážně o "pokoji, lásce a radosti", ne už o ústředních tématech učení víry a o morálce, spravedlnosti Boží, o pekle ani o zpovědi. O tom všem už se nemluví. Také ve farnostech ubylo hodně z různých pobožností a služeb, které přímo nesouvisejí s liturgií, například smírné modlitební hodiny, a byla potlačena lidová zbožnost. Ještě si dobře pamatuji a většina z vás jistě také, že se lidé ve farnostech častěji modlili novény a růženec a že bývala požehnání a nepřetržitá adorace Nejsvětější Svátosti. To je dnes zastaralé. Proč vlastně? Když si vezmeme farní zpravodaje některých farností, dočteme se vše o organizacích, které působí v tom či onom společenství.
Tyto organizace jsou zde nato,
aby pomohliy lidem, kteří sami nedokáží zvládnout své problémy: svobodným, rozvedeným, vdovám, alkoholikům, a dalším. Lidé se sejdou a zjistí, že druzí lidé mají stejné problémy jako oni sami. Ale co z toho nakonec vyplývá, je toto: Říká se, že modlitba je zbytečná, bez užitku! Lidé chtějí mít organizaci, která uspokojí jejich potřeby. Myslí si, že je to moderní a že jedině to jim může pomoci. Většinou to bývají jen společenská setkání, kde se sejdou a pak konstatují, že druzí lidé mají stejné problémy. Ale to všechno pomůže jen málo.
Ve jménu ekumeny
se v kostelích stalo hodně strašných věcí! Někde jsou z kostela odstraněny sochy a lavice s klekátky, svatostánek je na straně nebo dokonce v jiném prostoru. A kněz sedí na něčem, co vypadá jako trůn a stává se středem liturgie - uprostřed oltářního prostoru. Ve středu je kněz, ne už Ježíš. Ježíše už není vidět. Vezměme si jiný bod. Už nemáme kříž s Kristem, už jen holý kříž bez korpusu. Tradiční kříž musí jít pryč. Proč? Protože to uráží naše protestantské bratry!
Když vidí náš kříž, říkají: "Proč máte na kříži korpus? Ježíš přece vstal z mrtvých! Teď je to už jen kříž!" To je pravda. Ale vidět na něm Ježíše, to znamená jiné poselství. Vidíme Ježíšovo tělo na kříži; vidíme, kolik pro nás vytrpěl. Ale to už dnes neplatí.
Kam až sahá lidská hloupost nebo drzost? "Srandičky" - vlastně rouhání a předvádění pekla v kostele sv. Jana v rámci tzv.. Halloweenu v New Yorku.
----------------- ...---------------
video:
St John the Divine Halloween Extravaganza 2008
----------------- ...---------------
Vigilie a křížová cesta
už nejsou moderní a už se nekonají. Vyjádřením vnitřního postoje úcty věřícího a kněze - klečení a pokleknutí - to už patří do minulosti. Kolem svatostánku jsou židle jako v divadle ... Úklona k Nejsvětější Svátosti se dnes považuje za dostačující, pokleknutí je zastaralé. Stát při proměňování se v mnoha farnostech považuje za moderní. Všechny tyto věci jsou prostě špatné!
Další věcí je podpora kněze ostatními kněžími. V mnoha diecézích to už dnes není. V padesátých letech jsme slyšeli od kněží, že kněžství je nejvznešenější společenstvím tohoto světa. To se už dnes neříká! Místo toho dnes kněží hrají hru. Jsou dva způsoby jak ji hrát. Prvním je: Když kněz koná dobrou práci, jiní kněží říkají: "Co tím sleduje? Co zamýšlí? "Druhý způsob je tento: Když v malém či velkém padne, pak se říká:" Vidíte, já jsem to říkal, že se mu to nepodaří." Co můžeme čekat od takového člověka? Paradoxem takových situaci je, že v těchto diecézích - ano, má to každá diecéze-je něco jako "kněz pro kněze". Je to osoba, ke které kněz může přijít, když má problémy.
Posledním okruhem témat,
ke kterým bych rád něco řekl, jsou katolické učebnice. Je smutnou skutečností, že dnes děti - to znamená od 60. a 70. let - už nejsou vychovávány v katolické víře. Učebnice pro děti, které nechodí do soukromých či církevních škol, vykazují mimořádné nedostatky, pokud jde o učení církve, zvláště v oblasti mravů. V 70. letech jsem jednou v naší škole podrobně zkoumal katechetický učební text. Na jedné straně knihy bylo vyobrazení usmívajícího se Ježíše, na druhé straně napsáno tučným písmem: "Ježíš, tě miluje." Dítě listuje dál ... Tímto způsobem jsou dnes děti vyučovány. Neznají ani Boží přikázání, ani dogmata či učení církve, ani jak mohou provést dobrou sv. zpověď. Když jsem jednou řekl, že děti, které půjdou k prvnímu sv. přijímání, musí umět nazpaměť Desatero Božích přikázání, přišli za mnou rodiče jednoho dítěte. Mysleli si, že je to zbytečné. Vysvětlil jsem jim, že tak může dítě lépe zkoumat své svědomí, zvláště později v životě. Nakonec jsem je přesvědčil.
----------------- ...---------------
video:
V pekle i v nebi
1.část.wmv , (10min)
----------------- ...---------------
To vše dnes škodí Církvi. Je ještě mnoho témat o kterých bych měl mluvit. Jak dlouho ještě bude Bůh toto všechno trpět? Nejsem prorok. Jak dlouho ještě bude čekat, až zase přijdeme k rozumu? Vím - jak také říkala naše nebeská Matka - že je velmi milosrdný a trpělivý. Ale trpělivý je jen z jednoho ohledu a z jednoho důvodu: chce, aby všichni byli spaseni; chce, abychom s Ním jednou byli v nebi. Proto je tak trpělivý a čeká až zase zmoudříme.
Matka Angelika: "To je velké poslání, pane faráři, protože je nám to třeba stále připomínat. Před tak 30 lety - bylo už pomyšlení na potrat pro každého ohavností. Ale dnes jsme si na to zvykli!
Myslím, že snad jsou lidé ještě šokováni a pobouřeni. Přesto se bojím, že si zvykáme, že už o tom problému ani neuvažujeme a nevnímáme ho. Myslím, že vaše dnešní svědectví, pane faráři je velmi důležité. Úkolem naší televizní stanice je lidí nejen poučovat, ale také varovat, že existuje Bůh a soud. "
Dvě věci jsou jisté: smrt a daně. Vše ostatní přijde a odejde, ale tyto dvě věci jsou jisté. A ještě jedno je jisté pro nás pro všechny, pro každého z nás: Jednoho dne musíme stát před Bohem jako otec Scheier a nemůžeme se spoléhat na to, že Matka Boží se za nás přimluví. Doufám, že to udělá. Doufám, že to udělá pro každého z nás. Ale jsem přesvědčena, že zážitek otce Scheiera je prostě mimořádný a má hlubší smysl. Myslím, že jeho dnešní svědectví hovoří samo za sebe. Dalším smyslem tohoto svědectví je: Nám všem, církvi, kněžím, řeholním osobám, stejně jako laikům, je třeba připomínat obrácení!
zdroj fotografie:
http://www.frtommylane.com/homilies/year_c/lent3.htm
poznámka:
Vysvětlení o. Scheiera, co tím Ježíš chtěl říct, o. Scheier mimo jiné říká: "V průběhu těch dvanácti let jsem byl zbabělec. Věděl jsem, že nedělám, co bych měl dělat ... a že nejsem takovým knězem, jakým bych měl být. Moje kněžství nebylo službou věřícím, ale bylo zaměřené na to, co si o mně myslí lidé, nebo jiní kněží. Můj postoj neodpovídal následování Krista, které se vyjadřuje snášením utrpení. Já jsem se stále více vzdaloval od kříže. Během těch dvanácti let jsem si namlouval, že jsem kněz. Ale kněžství je život oběti. Když nemilujeme oběť, nemůžeme být knězem. "
[2] Pozn.. vyd..: srov. KKC 1385
Převzato. zwww.magnificat.sk. (Na Fatym.com vydáno 18. 4. 2012/6563)