Vnešenosti Panny Marie
​

Sv. Alfons Maria de Liguori rozpráva - 

V Perugii uzavrel akýsi mladík zmluvu s diablom za to, že mu pomohl spáchať hriech.

Keď  Satan chcel za to mladíkovu dušu, nútil ho, aby skočil do studne.

Nešťastný muž sa však bál skočiť do studne a nahováral satana, nech mu  v tom pomôže, že aby ho sám do studne hodil.
 

​

---

Zlý duch ale ho nemohol zahubiť pre sv. škapuliar

Zlý duch ale ho nemohol zahubiť dokiaľ mal nešťastník u seba škapuliar.

​Zlý duch mladíkovi potom povedal - ja ale ťa nemôžem hodiť do studne.

Bráni mi v tom škapuliar čo nosiš na krku- ale keď ho dáš z krku preč, potom ťa budem mocť hodil do studne a zabiť ťa. 

​Z toho sebevrah spoznal moc Panny Marie, získal dôveru polepšil sa a vyspovedal sa.  

Všetko o Panne Márií


​

Ďalšie príklady
Pápež svätý Gregor Veľký rozpráva o jednej dievčine, menom Múza, ktorá sa vyznačovala velkou pobožnosťou k najsvätejšej Panne. Keď sa raz ocitla v nebezpečenstve, že pre zlý príklad svojich kamarátok že stratí nevinnosť, zjavila sa jej Panna Mária obklopená zástupom mnohých svätých panien a povedala jej: Múza, chceš patriť do tohto zástupu?" A keď Múza odpovedala, kladne, Panna Mária jej povedala: "Dobre, oddeľ sa teda od svojich kamarátok ( hriešna spoločnosť )a dobre sa priprav, lebo o mesiac sa pripojíš k nám. Múza vyrozprávala toto zjavenie a urobila všetko, čo jej najsvätejšia Matka prikázala. Po tridsiatich dňoch ochorela a vtedy sa jej znovu zjavila Panna Mária a volala ju k sebe. Múza 0dpovedala: "Už idem, Pani" a pokojne usnula v Pánovi.

Zázraky Panny Márie
Zázraky P. Márie
O pekle - Kuffa

---

Sv. Petr Damiani vypráví, že se jakási paní, jménem Marozia, zjevila po smrti své přítelkyni a sdělila jí, že byla vysvobozena z očistce na slavnost Nanebevzetí Panny Marie s tolika jinými dušemi, že jejich počet převýšil počet římského obyvatelstva. Diviš Kartuzián tvrdí, že se totéž opakuje o Narození a Zmrtvýchvstání Páně.

​V tyto dny Maria sestupuje v průvodu andělských sborů do očistce a vysvobozuje mnoho duší z jeho muk. Novarino se kloní k názoru, že se to stává o každé větší mariánské slavnosti.

Je známé zaslíbení Panny Marie, učiněné papeži Janu XXII
​
Jednoho dne se mu zjevila a poručila mu oznámit všem, kdo nosí škapulíř z Karmelské hory, že je vysvobodí z očistce v sobotu po jejich smrti. Papež to vyhlásil podle P. Crasseta bulou, kterou potvrdili Alexandr V., Klement VII., Pius V., Řehoř XIII. a Pavel V. 

Tento poslední říká v bule z roku 1612: „Křesťanský lid smí zbožně věřit, že blahoslavená Panna bude pomáhat po smrti ustavičnou přímluvou, svými zásluhami a zvláštní ochranou duším členů bratrstva Panny Marie z hory Karmel, zvláště v den sobotní, zasvěcený Církví blahoslavené Panně.
Podmínkou je, že skona-jí v milosti Boží, že za života nosili škapulíř, zachovávali čistotu svého stavu a modlili se mari-ánské hodinky, nebo – když jim to nebylo možné – že zachovávali církevní posty a zdržovali se masitých pokrmů ve středu a v sobotu (vyjma svátek Božího narození).“ A v slavných hodinkách svátku Panny Marie z hory Karmel čteme, že blahoslavená Panna podle zbožné víry těší v očistci s mateřskou láskou členy bratrstva z hory Karmel a že je svou přímluvou brzy uvádí do nebeské vlasti.
Proč bychom nesměli doufat v tytéž milosti i my, když budeme uctívat tuto dobrou Matku? A když jí budeme oddáni zcela zvláštní láskou, proč bychom nemohli očekávat, že se nám dostane milosti přijít hned po smrti bez očistce do nebe? Tuto milost udělila Matka Boží ctih. Bohumírovi. Poslala k němu řeholního bratra Abunda s tímto vzkazem: „Vyřiď bratru Bo-humírovi, ať prospívá stále více ve ctnosti, neboť potom bude náležet mému Synovi a mně. A až jeho duše opustí tělo, nepustím ji do očistce, ale vezmu ji za ruku a představím svému Synovi.
A chceme-li vydatně pomoci duším v očistci, svěřujme je do péče blahoslavené Panně ve všech svých modlitbách a modleme se za ně zvláště sv. růženec, který jim přináší velkou úlevu.

---

JAK VELICE JE PANNA MARIA MILOSTIVÁ A PŘÍVĚTIVÁ

„Oprávněně předpověděla Nejsvětější Panna,“ říká sv. Ildefons1, „že ji budou blahosla-vit všechna pokolení země: „Blahoslavit mne budou všechna pokolení“ (Lk 1,48), neboť všichni vyvolení dosahují věčné blaženosti Mariiným prostřednictvím.“ „Ty, vznešená Matko,“ volá sv. Metod2, „jsi začátkem, středem i dosažením našeho štěstí.“ Maria je začátkem naše-ho věčného štěstí, poněvadž nám získává dopuštění hříchů; je jeho středem, protože nám získává setrvání v milosti Boží; je jeho dosažením, protože nám nakonec získává nebe. „Tys otevřela nebe,“ říká k tomu sv. Bernard3, „tys vyprázdnila peklo, tys obnovila ráj, tys dala věčný život tolika nešťastníkům zasluhujícím peklo.“
Nade všechno však v nás musí oživit bezpečnou důvěru, že dosáhneme nebe, krásný příslib, který dala Maria těm, kdo ji ctí, a zvlášť, kdo se snaží slovem i příkladem o to, aby ji také jiní znali a ctili: „Kteří se o mne snaží, nezhřeší. Kteří mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n). „Ó, jak jsou šťastní ti,“ říká sv. Bonaventura4, „kdo získali Mariinu přízeň. Ne-bešťané je již nyní uznávají za své společníky. A kdo má znamení Mariina služebníka, je již zanesen do knihy života.“ Proč bychom se tedy znepokojovali spory teologických škol, jestli předurčení ke slávě předchází nebo následuje za předzvěděním zásluh; zda jsme zapsáni do knihy života nebo ne. „Budeme-li pravými služebníky Panny Marie a budeme-li stát pod její ochranou, jistě budeme zapsáni v knize života, protože Bůh uděluje úctu k jeho svaté Matce jen těm, které chce spasit,“ říká Kosmas Jeruzalémský5. Totéž, jak se zdá, zjevil Pán skrze sv. Jana: „Kdo zvítězí… napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města“ (Zj 3,12). Kdo chce zvítězit a být spasen, bude mít ve svém srdci vryto jméno města Božího. „A kdo jiný je tímto městem Božím, když ne Maria,“ vykládá sv. Řehoř Divotvůrce6 Davidova slova: „Slavné věci hlásány jsou o tobě, město Boží!“ (Ž 87,3).
Vším právem tedy můžeme zvolat se sv. Pavlem (2 Tim 2,19), že kdo nosí toto zna-mení mariánského ctitele, toho Bůh uznává za svého. Proto napsal Pelbart7, že úcta k Matce Boží je nejjistějším znamením věčného spasení. A Alan a Ruspe8 říká v pojednání o Zdrávasu, že kdo tímto andělským pozdravem často uctívá Svatou Pannu, má velmi pevnou záruku předurčení k životu. A totéž tvrdí o člověku, který se modlí vytrvale každý den svatý růženec.


P. Nieremberg9 pak říká ve své knížečce „O oddanosti a lásce k Nejsvětější Panně“, že služeb-níci Matky Boží požívají větších výsad a zvláštní přízně nejen na tomto světě, ale že i v nebi budou požívat větší slávu, že budou mít zvláštní bohatší šat jako důvěrní přátelé a dvořané Královny nebe podle slov knihy Přísloví: „Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojná-sobným“ (Př 31,21).
Sv. Marie Magdalena de Pazzi10 uviděla jednou ve vidění lodičku uprostřed moře, do níž se uchýlili všichni mariánští ctitelé. Maria řídila kormidlo, a tak je vedla do bezpečného přístavu. Z toho světice poznala, že kdo žijí pod Mariinou ochranou, se zachrání před ztros-kotáním do hříchu a do věčného zavržení i uprostřed všech nebezpečí, protože Maria je s jis-totou dovede do přístavu nebes. Vstupme tedy do této šťastné lodičky ochrany Panny Marie a buďme tu jisti životem věčným, jak zpívá Církev svatá: Příbytek všech plesajících v tobě je, svatá Boží Rodičko. Svatá Matko Boží, všichni, kdo budou požívat radost věčnou, přebývají v tobě a žijí pod tvou ochranou11.
Modlitba
Ó, Královno nebes, Matko svaté lásky, ze všech stvořených bytostí lásky nejhodnější, nejvíc od Boha milovaná a nejvíc Boha milující, dovol, abych tebe miloval i já, nejnevděčnější a nejbídnější hříšník země. Tvá přímluva mne zachránila před peklem; všechna tvá dobrodiní


jsem obdržel bez své nejmenší zásluhy; proto jsem uchvácen tvou dobrotou. V tobě jsem slo-žil všechny své naděje. Miluji tě, má Paní, a chtěl bych tě milovat víc, než tě milovali všichni světci tobě nejvroucněji oddaní.
Rád bych podle svých sil přesvědčil všechny lidi, kteří tě neznají, jak jsi hodna lásky, jak zasluhuješ, aby tě všichni milovali a ctili. Chtěl bych i umřít z lásky k tobě na obranu tvých velikých předností, tvého panenství, tvé důstojnosti Matky Boží, tvého Neposkvrněného Početí, kdyby to bylo třeba.
Ó, má nejdražší Matko, přijmi toto mé přání a nedopusť, aby se stal tvůj služebník, mi-lující tebe, jednou nepřítelem Boha, kterého tak vroucně miluješ. Ach, do tohoto neštěstí jsem upadl, když jsem urazil svého Pána. Tehdy jsem však nemiloval tebe ani jsem nestál o tvoji lásku. Nyní však netoužím kromě milosti Boží po ničem jiném než abych tebe miloval a byl tebou milován. Mé minulé viny mě nezbaví důvěry v tebe, neboť vím, že ty, nejdobroti-vější a nejlaskavější Paní, neodpíráš svou lásku ani nejubožejším hříšníkům, když tě milují, a že se nedáš nikým v lásce předstihnout.
Ó, lásky nejhodnější Královno, toužím přijít do nebe, abych tě tam miloval. U tvých nohou poznám lépe, jaké lásky jsi hodna a kolik jsi učinila pro mé spasení. Proto tě budu mi-lovat vroucněji, a to věčně, a nebudu se bát, že bych někdy ustal v lásce k tobě. Ó, Maria, pevně doufám, že se s tvou pomocí spasím. Pros za mne Ježíše! Nechci nic jiného, než abys mne spasila. Jsi moje naděje. Proto budu vždy volat: Ó, Maria, má naděje, ty mne musíš spa-sit. Amen.


P. Ježiš řekl - Jediná prosba a povzdych mé Matky za hříšníka stačí, abych zapomněl na všechny urážky, které mi způsobil.Důkazem toho je následující příklad 

Modlitba
Ó, Královno nebe a země, Matko Vládce světa, Maria, nejvyšší, nejvznešenější, lásky nejhodnější ze všech tvorů! Je sice na světě dost lidí, kteří tě nemilují a kteří tě neznají. Na nebi jsou však milióny andělů a svatých, kteří tě milují a bezustání tě velebí. A také na zemi, kolik je těch šťastných duší, které planou láskou k tobě a jsou uchváceny tvou dobrotou! Ó, kéž bych tě miloval také já, má lásky nejhodnější Paní!


Kéž bych se vždy snažil tobě sloužit, tebe chválit, tebe ctít a všechny zapalovat láskou k tobě! Tys okouzlila svou krásou Boha a přivábilas ho z lůna Otce Věčného a přivedla na zem, aby se stal člověkem a tvým synem. A já, ubohý červ, bych nehořel láskou k tobě?
Ó, má nejsladší Matko, i já tě chci milovat, vroucně milovat! Ze všech sil se budu snažit, aby tě také jiní milovali. Přijmi tedy milostivě, Panna Maria, moji touhu po lásce k tobě a pomoz mi ji splnit.


eda mi, keby jej nebolo ! Hovorí Svätá Veronika Giuliani. Dostávam od nej každé dobro. Viete, že to tak vždy bolo! Teraz ide o niečo podivuhodné. Otče, keby ste vedeli, aké spôsoby ma Panna Mária voči mojej duši, zbláznili byste sa z toho Ak idem pracovať, ak idem k jedálenskému stolu, alebo odpočívať, vo všetkých mojích skutkoch je Panna Mária moja vodkyňa
Porovnaj - Svätá Veronika Giuliani

Tri anjelské pozdravenia kľúč do neba
O Panne Márii - SVÄTÝ ĽUDOVÍT MÁRIA GRIGNION O PRAVEJ ÚCTE K PANNE MÁRII
PANNA MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT
O ľútosti
Tí, ktorí zatajujú hriechy v spovediach, sú skutočne nešťastí - sv. Ján Vianney
Svätá Uršula Benincasa « skuška viery a pokory Keď nebude vlastnej vôľe « nebude pekla

Vím, že Bůh shlíží s obzvláštní láskou na ty, kdo tě milují. Kromě své slávy netouží po ničem víc než po tvé slávě.
Chce, abys byla ode všech ctěna a milována. Od tebe očekávám, Paní, všechno své štěstí. Ty mi musíš vyprosit odpuštění všech mých hříchů a setrvání v dob-rém. Ty musíš stát u mě v hodince mé smrti. Ty mě musíš vysvobodit z očistce. Ty mne mu-síš uvést do nebe. To vše očekávám i já, protože tě miluji z celého srdce a po Bohu nade vše.

Panna Maria provází své sluhy do nebe
Jak bezpečnou známkou vyvolení k životu věčnému je sloužit Panně Marii! Církev sva-tá vykládá o Rodičce Boží pro útěchu jejích ctitelů Sirachovcova slova: „U všech těch jsem hledala odpočinutí a v dědictví Páně budu přebývat“ (Sir 24,11). Kardinál Hugo1 vykládá tato slova: „Blažený je ten, říká, v jehož domě nalezne Panna Maria odpočinek.“ Maria se snaží roznítit ve všech úctu k sobě, a to pro lásku, kterou chová ke všem. Mnozí tuto úctu buď ne-přijímají nebo si ji neudržují. Šťastný, kdo ji přijme a udrží si ji. „A v dědictví Páně budu pře-bývat.“ Zmíněný kardinál Hugo2 říká dále: „Budu totiž přebývat v těch, kteří jsou Božím dě-dictvím.“ Úcta k blahoslavené Panně je ve všech těch, kteří jsou dědictvím Páně, kdo ho totiž budou věčně velebit v nebesích. Na zmíněném místě knihy Sirachovcovy říká Maria dále: „Tehdy mi vykázal Tvůrce vesmíru stánek a můj průvodce mě v něm usadil. Řekl mi totiž: V Jakubovi přebývej, v Izraeli měj dědičný úděl a v mých vyvolených zapusť kořeny“ (Sir 24,12n). To znamená: Můj Stvořitel se uvolil spočinout v mém lůně a chtěl, abych přebývala v srdcích všech vyvolených – které předobrazoval Jakub a kteří jsou Mariiným dědictvím – a ustanovil, aby ve všech předurčených k životu věčnému byla zakořeněna úcta a důvěra ke mně.
Ó, kolik svatých by dnes nebylo v nebi, kdyby je tam nebyla uvedla svou mocnou pří-mluvou Maria! „Já jsem učinila na nebi, aby vzešlo světlo neskonalé“ (Sir 24,6). Kardinál Hu-go vysvětluje tato slova knihy Sirachovcovy následovně: „Já jsem rozsvítila na nebi tolik věč-ných světel, kolik je mých ctitelů.“ Na její přímluvu jsou v nebi mnozí svatí, kteří by se tam bez ní nikdy nebyli dostali. Sv. Bonaventura3 říká, že nebeská brána se otevře všem, kdo dů-věřují v Mariinu ochranu. Proto sv. Efrém4 nazval úctu k Matce Boží otevřením ráje. Zbožný Blosius5 oslovuje Svatou Pannu takto: „Paní, tobě jsou svěřeny klíče a poklady nebeského království.“ Proto ji musíme stále prosit slovy jednoho zbožného spisovatele6: „Otevři nám, Panno, brány nebes, vždyť máš od nich klíče.“ Ty jsi ostatně sama Bránou ráje, jak tě nazývá Církev svatá: Bráno nebeská!
Církev svatá pojmenovává vznešenou Matku Boží i Hvězdou mořskou: Zdrávas, hvěz-do mořská! „Neboť jako plavci zachovávají směr do přístavu pomocí hvězd,“ říká Andělský Učitel7, tak jsou vedeni křesťané do přístavu nebes Marií.


Sv. Petr Damiani8 nazývá z podobného důvodu Marii nebeským žebříkem, protože skr-ze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem, aby skrze ni mohli zase lidé vystupovat ze země na ne-besa. Sv. Anastasius Antiochijský k ní volá: „Byla jsi milostí naplněna proto, aby ses stala cestou naší spásy a schodištěm k nebeské vlasti.“
Sv. Bernard ji nazývá „vozem do nebe“ a sv. Jan Geometra11 ji zdraví: „Buď pozdravena, ty vznešený voze, který odváží do nebe své ctitele!“ Proto jí říká sv. Bonaventura12: „Šťastní ti, kteří tě znají, Matko Boží, neboť znát tebe je cestou k nesmrtelnému životu a hlásat tvé ctnosti je cestou k věčné spáse.“ Ve františkánských letopisech13 se vypravuje o bratru Lvovi, že jednou spatřil červený žebřík a na jeho konci Ježíše Krista, a bílý žebřík, na jehož konci stála svatá Matka Páně. Vi-děl, jak někteří lidé vystupovali na červený žebřík; ale sotva vystoupili několik příček, padali dolů, a když se znovu pokoušeli o výstup, padali zase. Sv. František je vybídl, aby zkusili vy-stoupit po bílém žebříku. Tak se dostali po tomto žebříku výše, odkud jim blahoslavená Panna podávala ruku, a tak bezpečně přicházeli do nebe. Diviš Kartuzián14 se ptá: „Kdo se spasí? Komu se dostane kralování v nebi?“ A sám odpovídá: „S jistotou se spasí a dosáhnou nebes-


kého království ti, za které tato milosrdná Královna milosrdenství obětuje své prosby.“ Tuto pravdu potvrzuje sama Maria: „Já jsem ta, skrze niž králové patřičně kralují“ (Př 8,15). Po-mocí Mariiny přímluvy duše kralují nejprve ve smrtelném životě na zemi, když ovládají své vášně, a potom se jim dostává věčného kralování v nebi, kde podle slov sv. Augustina1 „je to-lik králů, kolik je občanů“. „Jedním slovem,“ říká Richard od sv. Vavřince2, „Maria je v nebe-sích Paní, neboť tam poroučí, jak chce, a uvádí tam, koho chce“ podle slov: „V Jeruzalémě je moje vláda“ (Sir 24,15). A právem; neboť jak říká opat Rupert3, „protože je Matkou Pána ne-be, je také Paní nebe.“
„Tato Boží Matka nám již získala nebe svými mocnými prosbami a svými milostmi; jen jí nesmíme klást překážky,“ říká sv. Antonín4. Proto „kdo slouží Marii a za koho se ona při-mlouvá, je tak jistý svým spasením, jako by již byl v nebi,“ tvrdí opat Guerrik5. „Sloužit Marii a patřit k jejímu dvoru je největší čest, jaké se nám může dostat,“ říká Richard od sv. Vavřin-ce6, „neboť sloužit Královně nebes znamená již kralovat v nebi a být poddán jejím rozkazům je více než kralovat.“ Zato ti, kteří Marii neslouží, se nespasí, protože když jsou zbaveni po-moci této vznešené Matky, jsou zbaveni i přispění Syna a celého nebeského dvora.


Buď vždycky velebena nekonečná dobrota našeho Boha, který ustanovil Marii za naši Obhájkyni, aby jako Matka Soudce a Matka milosrdenství účinně zasahovala svou přímluvou do velikého procesu naší spásy. Je to myšlenka sv. Bernarda7. A řecký spisovatel, mnich Ja-kub8, tvrdí, že Bůh učinil Marii mostem, po němž se můžeme dostat nad vlnami světa do pří-stavu rajského blaha. Proto volá sv. Bonaventura9: „Slyšte, národové, kteří toužíte po nebi! Služte Marii a ctěte ji, a jistě naleznete život věčný.“


Nikdo nesmí zoufat, že nedosáhne království blaha, ani ten, který by si zasloužil peklo, když se rozhodne věrně sloužit této Královně. „Kolik hříšníků,“ volá sv. Germanos10, „se po-kusilo nalézt Boha tvým prostřednictvím, a spasili se!“ Richard od sv. Vavřince11 uvažuje, proč podle Zjevení sv. Jana je Maria korunována hvězdami: „s korunou dvanácti hvězd kolem hla-vy“ (Zj 12,4), zatímco podle Velepísně tvoří její korunu dravci, lvi a pardálové: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována… ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8). „Jak se tomu má rozumět?“ ptá se. A odpovídá, že „těmito dravci jsou hříšníci, kteří se Mariinou přízní a přímluvou stávají nebeskými hvězdami, které lépe sluší hlavě této Královny milosrdenství než všechny hvězdy na obloze. – O služebnici Boží, Sestře Serafíně z Capri12, se vypravuje, že prosila Nejsvětější Pannu v novéně před svátkem jejího Nanebevzetí za obrácení tisíce hříšníků. Když se ale ulekla, že je to příliš smělá prosba, zjevila se jí Svatá Panna a pokárala ji za tuto lichou bázeň a řekla: „Čeho se bojíš? Nebo snad ne-mám dost moci, abych na Synovi vyprosila spásu tisíci hříšníků? Hned ti ukážu, že jsem ji již vyprosila.“ Potom ji uvedla v duchu do nebe a tam jí ukázala duše nesčetných hříšníků, kteří již zasluhovali peklo, ale na její přímluvu byli spaseni a nyní již požívali věčné blaženosti.
Je ovšem pravda, že v tomto životě nemůže nikdo mít naprostou jistotu o svém věč-ném spasení: „Člověk neví, je-li hoden lásky či nenávisti“ (Kaz 9,1). Ale na Davidovu otázku Hospodinu: „Pane, kdo smí být hostem ve tvém stánku?“ (Ž 15,1) odpovídá sv. Bonaventu-ra13: „Hříšníci, jděme v Mariiných stopách, vrhněme se k jejím svatým nohám a nehněme se odtud, dokud nám nepožehná, protože její požehnání nám zajistí nebe.“ Eadmer14 říká: „Sta-čí, Paní, že nás chceš spasit, neboť pak už musíme dosáhnout spásy.“ A sv. Antonín15 k tomu dodává, že je nutné, aby se duše, chráněné Pannou Marií, spasily.




​Jediná prosba mé Matky za hříšníka stačí, abych zapomněl na všechny urážky, které mi způsobil? Důkazem toho je následující příklad

Sv. Alfons Maria de Liguori - S. Alphonsus - z knihy vnešenosti Panny Marie- Příklad. Tento příklad není v žádné knize. Ale vypravoval mi jej kněz, můj řeholní spolu-bratr, kterému se věc přihodila. Tento kněz jednou zpovídal. (Z dobrých důvodů pomlčím o místě, třebaže kajícník dal svolení, aby se věc uveřejnila.)
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Najednou si všiml mladého muže, který stál opodál, jako by se chtěl i nechtěl zpovídat. Kněz se něj několikrát podíval a nako-nec se ho zeptal, chce-li jít ke zpovědi. Muž přisvědčil, ale protože zpověď měla být dlouhá, odvedl ho zpovědník do zvláštní místnosti.
Mladík mu začal vypravovat, že je cizinec, že pochází z urozeného rodu, neví prý ale, jak by mu mohl Bůh odpustit po životě, jaký dosud vedl.
Žaloval na sebe množství hříchů, nečistoty, vraždy a jiné věci. Přiznal se, že již ztratil naději, že bude spasen, takže nakonec hřešil ne tak z vášně jako spíše z nenávisti a z pohrdání Bohem. Vyznal, že zneuctil kříž, který nosil u sebe, a téhož rána že svatokrádežně přijímal, aby mohl sv. Hostii pošlapat. Už chtěl po při-jímání svůj strašný záměr provést, ale ze strachu před přítomnými lidmi se toho zdržel.
Nato odevzdal knězi sv. Hostii zabalenou v papíře. Když šel kolem onoho kostela, vyprávěl dále, pudilo ho něco, aby vstoupil dovnitř.
V té chvíli se v něm ozvaly prudké výčitky svědomí a ja-kási neurčitá, nerozhodná vůle vyzpovídat se. Proto se postavil ke zpovědnici. Ale zmocnil se ho takový zmatek a nedůvěra, že už chtěl odejít, ale neviditelná moc ho zadržela. „ Konečně jste mne zavolal vy, Otče,“ řekl kajícník. „ Nyní se chci vyzpovídat, ale nevím, jak.



Otče, řekl - nyní se chci vyzpovídat, ale nevím, jak ?
Kněz se ho zeptal, jestli konal ve svém životě nějakou pobožnost, myslel pobožnost k Panně Marii, neboť taková nápadná obrácení bývají účinkem jejích mocných rukou. Vtom si však ná-hodou sáhl na prsa a odhalil škapulíř Bolestné Panny Marie.


Vtom si však náhodou sáhl na prsa a odhalil škapulíř Bolestné Panny Marie
„Můj synu,“ řekl zpovědník, „nevidíš, že ti tuto milost prokázala Svätá Panna Maria ? Tento kostel je zasvěcen jí.“ Při těch slovech byl mladík hluboce dojat, pocítil upřímnou lítost a dal se do pláče. Když se vyznával z hříchů, zmocnila se ho taková ošklivost nad hříchy, že bolestí omdlel a padl zpovědníkovi k nohám.
Ten jej přivedl lékem k vědomí, dozpovídal ho a udělil mu, šťastný, rozhřešení. Mladík, celý zkroušený a odhodlaný napravit svůj život, se pak vrátil do své vlasti, když napřed dovolil zpovědníkovi, že smí všude veřejně hlásat, jaké milosrdenství mu Maria prokázala.
V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích.   ( pozn. napr. nejaký zlý skutok alebo výhoda chcieť mať niečo  za cenu hriechu ) Když Satan chtěl mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny.
Nešťastný muž se však bál skočil do studny a vybízel satana, aby ho sám hodil do studny že ať mu  v tom pomúže.To ale zlý duch nemohl, dokud měl nešťastník u sebe škapulíř, a zlý duch mladíkovi řekl - ja ti nemohu delať nic a nemohu te hodt do studny - bráni mi v tom ten škapulíř Panny Márie co nosiš - ale když dáš ten škapulíř dolu,  pak te budu moci hodil do studny a zabit te. Z toho sebevrah poznal moc Panny Marie, získal důvěru a polepšil se.
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Modlitba
Ó, svatá má Matko Boží! Takovou jsi tedy měla starost o moji spásu, že jsi obětovala na smrt, cos měla nejdražšího, svého milovaného Ježíše? Jestli jsi tolik toužila po mém spasení, oprávněně smím skládat v tebe po Bohu všechny své naděje. Pro zásluhy veliké oběti, kterou jsi přinesla dnešního dne, prosím tě, slituj se nad mou duší, za kterou se nezdráhal zemřít na kříži tvůj neposkvrněný Beránek.
I já bych chtěl jako ty, moje Královno, obětovat dnes své ubohé srdce Bohu. Protože je však tak moc znečištěno a poskvrněno, bojím se, že je nepřijme. Jestli mu je však nabídneš ty, jistě je neodmítne, neboť co mu podají tvé nejčistší ruce, přijímá s potěšením.
Tobě se tedy, Svätá Panna Maria, dnes obětuji a daruji se ti celý i se svou ubohostí. Nabídni mne jako svou věc s Je-žíšem Věčnému Otci a pros ho, aby mne přijal pro zásluhy svého Syna a z lásky k tobě a ponechal si.
Ó, má nejsladší Matko, pro lásku k tomuto obětovanému Synu, stůj vždycky při mně a neopouštěj mě!
Nedopusť, abych někdy svými hříchy ztratil tohoto lásky nejhodnějšího Vykupitele, kterého jsi dnes s takovou bolestí obětovala na smrt kříže!
Řekni mu, že jsem tvým služebníkem! Řekni mu, že jsem v tebe složil všechnu svou naději! Jedním slovem, řekni mu, že si přeješ mé spasení, a jistě tě vyslyší. Amen.



Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie !
Aby se tento spisek nesetkal s nějakým obviňováním ze strany příliš přísných kritiků, uznal jsem za dobré objasnit několik tvrzení, s nimiž je možné se v knize setkat a která by se mohla zdát přepjatá nebo temná. Několik z nich tu uvádím. Všimneš-li si, laskavý čtenáři, ještě některých jiných, prosím tě, abys pamatoval, že jsem je řekl a chápal ve smyslu pravé a zdravé teologie a ve smyslu svaté římskokatolické Církve, k níž se hlásím jako nejposlušnější syn.

V úvodu říkám (stejně jako v hlavě V. své knihy), že Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie. To je útěchyplná pravda pro duše vroucně oddané přesvaté Panny Marii a pro ubohé hříšníky, kteří se chtějí obrátit.
Porovnaj
A nikdo ať si nemyslí, že tato nauka od-poruje střízlivé teologii. Neboť její původce, sv. Augustin, říká všeobecně, že Maria spolupra-covala svou láskou na duchovním zrození všech údů Církve1. A jiný slovutný spisovatel, kte-rého nelze nijak podezírat z přemrštěnosti nebo zanícené obraznosti a pobožnůstkářství, k tomu píše: „Poněvadž Kristus Pán vytvořil Církev vlastně na Kalvárii, je jasné, že svatá Panna spolupůsobila v tomto díle vynikajícím a jedinečným způsobem. A stejně lze říci: Jestliže po-rodila hlavu Církve, Ježíše Krista, bez bolesti, nezrodila bez bolesti tělo této hlavy. Na Kalvárii tedy začala být zvláštním způsobem Matkou celé Církve.“ Krátce tedy řečeno, Bůh stanovil a rozhodl pro oslavu Vykupitelovy Matky, aby její velká láska orodovala za všechny ty, za něž její božský Syn zaplatil a obětoval nekonečnou cenu své drahocenné Krve, v níž jediné je na-še spása, náš život a naše vzkříšení
. 
Na základě této nauky a jiných, s ní souvisejících, jsem pronesl své teze, které tvrdili bez rozpaků i svatí ve vroucích modlitbách k Marii a v nadšených promluvách o ní. Tak napsal jeden ze starších Otců, kterého uvádí slavný Vincenc Contenson4: „V Kristu byla plnost milosti jako v hlavě, z níž milost pramení, v Marii pak byla jako v hrdle, jímž milost plyne z hlavy do údů.“ To je zřejmě i nauka Andělského Učitele sv. Tomáše5, který ji celou potvrzuje: „Blaho-slavená Panna je plná milosti trojím způsobem…
Za třetí, vylitím milosti na všechny lidi. Je velikou věcí každého světce, má-li tolik milosti, kolik stačí k spáse mnohých. Má-li však někdo tolik, kolik stačí ke spáse všech lidí na světě, je to vrchol. A to je u Krista a u blahoslavené Panny.“ Neboť v každém nebezpečí můžeš být zachráněn samou přeslavnou Pannou, protože „na tisíc z ní visí štítů“ (Pís 4,4), totiž ochrany proti nebezpečím. Také v každém ctnostném díle ji můžeš mít na pomoc, a proto sama říká: „Ve mně je celá naděje ve ctnostný život“ (Sir 24,25).
 Ve zjeveních sv. Brigity se vypráví ... že Panna Mária ...
 Ako sa jedna žena sa upísala lístkom podpísaným vlastnou krvou a Svätá Panna prinútila diabla, aby jej vrátil podpísaný lístok
 Spytovanie_svedomia
 http://svatyskapuliar.ic.c


VNEŠENOSTI PANNY MÁRIE

VĚNOVÁNÍ PÁNU JEŽÍŠI A PANNE MARII
Sv. Alfons Maria de Liguori


UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD

Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie.
Můj nejlaskavější Vykupiteli, Pane Ježíši Kriste! Já, tvůj ubohý služebník, vím, že ti působí radost ten, kdo se snaží oslavovat tvoji Nejsvětější Matku, kterou tolik miluješ a které tolik přeješ, aby byla ode všech milována a ctěna. Proto jsem po-jal úmysl vydat tuto knihu o jejích vznešenostech.

Nevím, komu ji vhodněji věnovat, než tobě, jemuž tolik záleží na slávě této Matky. Tobě ji tedy věnuji a svěřuji. Rač při-jmout tento malinký důkaz lásky, kterou chovám k tobě a ke tvé milosrdné Matce.
Porovnaj -








Chraň tuto knihu a všem, kdo ji budou číst, dej paprsky důvěry a plameny lásky k této neposkvrněné Panně, kterou jsi učinil nadějí a útočištěm všech vykoupených
A za odměnu za tuto ubohou práci, dej mi prosím takovou lásku k Panne Marii, jakou jsem si přál roznítit tímto dílkem ve všech jeho čtenářích.

I k tobě se obracím, má nejsladší Paní a má Matko, Maria! Víš dobře, že jsem po Ježíši Kristu složil všechnu svoji naději ve věčnou spásu v tebe. Celé své štěstí, své obrácení, své povolání, zanechání světa a všechny ostatní milosti přijaté od Boha, všech-ny je uznávám za dar tvého prostřednictví. Ty také víš, že jsem se snažil vždy a všude, veřejně i soukromě, o tobě kázat a všem vštěpovat do srdce sladkou a požehnanou úctu k tobě, aby tě všichni milovali tak, jak zasluhuješ.
Chci ti podat důkaz vděčnosti za tolik dobrodiní, která jsi mi prokázala. Doufám, že tak budu jednat až do posledního dechu života. Vidím však, že se již blíží konec mé pozemské pouti a odchod na věčnost pro pokročilý věk a pro mé chatrné zdraví. Proto jsem pojal úmysl zanechat světu před smrtí tuto knihu, aby po mně pokračovala v kázání a nadchla také jiné, aby hlásali tvé vznešenosti a velikou dobrotu, kterou ukazuješ svým ctitelům.

Doufám, má nejdražší Královno, že můj ubohý dar, i když je příliš neúměrný tvé zásluze, bude přece milý tvému předobré-mu srdci, poněvadž je to dar nejčistší lásky. Vztáhni tedy svou milostnou ruku, kterou jsi mne vytrhla ze světa a zachránila před peklem, přijmi tuto knihu a chraň ji jako svůj majetek.

Ať však ještě víš, že chci za tuto nepatrnou poctu také odměnu. Chci, abych tě ode dneška miloval více než doposud a aby každý, jemuž se dostane do rukou tato knížečka, byl rozoh-něn láskou k tobě, aby v něm rostla touha tebe milovat a budit lásku k tobě u jiných, aby se snažil celým srdcem a všemi silami hlásat a šířit tvé chvály a důvěru ve tvou přemocnou přímluvu. Tak doufám, tak se staň!

Tebe nejvroucněji milující, ač nejnižší sluha 
Alfons de Liguori od Nejsvětějšího Vykupitele

Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e

Kdyby se někomu zdálo některé tvrzení v knize příliš odvážné, prohlašuji, že jsem je psal a chápal ve smyslu Církve katolické a zdra-vé teologie. Když jsem např. nazval Marii Prostřednicí, mínil jsem ji tak nazývat jen jako prostřednici z milosti na rozdíl od Ježíše Krista, který je první a jediný prostředník ze spravedlnosti. Pokud nazývám Marii všemohoucí (jak ji nazvali také sv. Jan Damašský, sv. Petr Damiani, sv. Bonaventura, Kosmas Jeruzalémský a jiní), chtěl jsem ji tak jme-novat, když jako Matka Boží vymůže na Pánu svými modlitbami vše, oč žádá ve prospěch svých ctitelů; vždyť ani této ani jiné vlastnosti Boží nemůže být schopná stvořená bytost, kterou je Maria. Když nazývám Marii naší nadějí, mínil jsem ji tak jmenovat proto, že všechny milosti (jak učí sv. Bernard) procházejí jejíma rukama.

Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie.
Aby se tento spisek nesetkal s nějakým obviňováním ze strany příliš přísných kritiků, uznal jsem za dobré objasnit několik tvrzení, s nimiž je možné se v knize setkat a která by se mohla zdát přepjatá nebo temná. Několik z nich tu uvádím. Všimneš-li si, laskavý čtenáři, ještě některých jiných, prosím tě, abys pamatoval, že jsem je řekl a chápal ve smyslu pravé a zdravé teologie a ve smyslu svaté římskokatolické Církve, k níž se hlásím jako nejposlušnější syn.

V úvodu říkám (stejně jako v hlavě V. své knihy), že Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie. To je útěchyplná pravda pro duše vroucně oddané přesvaté Panny Marii a pro ubohé hříšníky, kteří se chtějí obrátit.
Porovnaj -
A nikdo ať si nemyslí, že tato nauka od-poruje střízlivé teologii. Neboť její původce, sv. Augustin, říká všeobecně, že Maria spolupra-covala svou láskou na duchovním zrození všech údů Církve1. A jiný slovutný spisovatel, kte-rého nelze nijak podezírat z přemrštěnosti nebo zanícené obraznosti a pobožnůstkářství, k tomu píše: „Poněvadž Kristus Pán vytvořil Církev vlastně na Kalvárii, je jasné, že svatá Panna spolupůsobila v tomto díle vynikajícím a jedinečným způsobem. A stejně lze říci: Jestliže po-rodila hlavu Církve, Ježíše Krista, bez bolesti, nezrodila bez bolesti tělo této hlavy. Na Kalvárii tedy začala být zvláštním způsobem Matkou celé Církve.“ Krátce tedy řečeno, Bůh stanovil a rozhodl pro oslavu Vykupitelovy Matky, aby její velká láska orodovala za všechny ty, za něž její božský Syn zaplatil a obětoval nekonečnou cenu své drahocenné Krve, v níž jediné je na-še spása, náš život a naše vzkříšení
. 
Na základě této nauky a jiných, s ní souvisejících, jsem pronesl své teze, které tvrdili bez rozpaků i svatí ve vroucích modlitbách k Marii a v nadšených promluvách o ní. Tak napsal jeden ze starších Otců, kterého uvádí slavný Vincenc Contenson4: „V Kristu byla plnost milosti jako v hlavě, z níž milost pramení, v Marii pak byla jako v hrdle, jímž milost plyne z hlavy do údů.“ To je zřejmě i nauka Andělského Učitele sv. Tomáše5, který ji celou potvrzuje: „Blaho-slavená Panna je plná milosti trojím způsobem… Za třetí, vylitím milosti na všechny lidi. Je velikou věcí každého světce, má-li tolik milosti, kolik stačí k spáse mnohých. Má-li však někdo tolik, kolik stačí ke spáse všech lidí na světě, je to vrchol. A to je u Krista a u blahoslavené Panny.“ Neboť v každém nebezpečí můžeš být zachráněn samou přeslavnou Pannou, protože „na tisíc z ní visí štítů“ (Pís 4,4), totiž ochrany proti nebezpečím. Také v každém ctnostném díle ji můžeš mít na pomoc, a proto sama říká: „Ve mně je celá naděje ve ctnostný život“ (Sir 24,25). 
1 Liber de sancta virginitate, cap. 6, n. 6. ML 40, 399. 
2 Mons. Nicole, Instructions theologiques et morales sur l´Oraison dominicale, la Salutation angélique… Paris 1725. 
3 In festo Exaltationis S. Crucis, Introitus. 
4 Theologia mentis et cordis, lib. 10, Dissert. 6, cap. 1, specul. 2, Reflexio. 
5 Devotissima expositio super salutatione angelica. Opera, Romae 1570, tom. 17.

10
Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD 

Můj drahý čtenáři a bratře v Marii! Zbožnost, která mě přiměla ke psaní a tebe nyní vede ke čtení této knihy, nás oba činí šťastnými dětmi této dobré Matky. Pokud snad uslyšíš od někoho poznámku, že jsem si mohl tuto práci ušetřit, když už je tolik učených a slavných knih, jednajících o tomto předmětu, odpověz mu, prosím tě, slovy, která napsal opat Franco1 v „Knihovně Otců“: „Chvála Mariina je nevysychající pramen. Čím více se šíří, tím víc se plní, a čím víc se plní, tím více se šíří.“ To znamená, že tato blahoslavená Panna je tak veliká a vznešená, že čím víc je chválena, tím více si ještě chvály za-slouží. Sv. Ambrož Autpertus2 proto říká: „I kdyby se proměnily údy nás všech v jazyky, nikdo by ji neposta-čoval chválit.“ 
Prostudoval jsem nesčetné knihy, velké i malé, pojednávají o Mariiných vznešenostech. Viděl jsem však, že buď je jich málo, nebo že jsou příliš velké, nebo že neodpovída-jí mým přáním, a proto jsem posbíral z mě přístupných spisovatelů nejlepší a nejobsažnější výroky Otců a teolo-gů a ve zkratce jsem je sestavil do této knihy. Chci dát zbožným osobám snadno přístupnou a lacinou knihu, jejíž četbou by se mohly roznítit v lásce k Marii. Zvláště chci poskytnout látku kněžím, aby mohli kázáními prohlubovat úctu k Matce Boží. U světských milenců je 
sto mluvit o milovaných oso-bách a vychvalovat je, aby jejich lás-ka získala pochvalu a uznání též u druhých. Podle tohoto měřítka je velmi nepatrná láska těch, kteří se chlubí láskou k Marii, ale pak se málo starají, aby ji chválili a vzbudili lásku k ní také v jiných. Tak praví milovníci této lásky nejhodnější Paní nejednají. Ti by ji chtěli chválit všude a nadchnout pro lásku k ní celý svět. A proto kdykoli mohou, ať veřejně nebo soukromě, snaží se v srdcích všech zanítit blažené plameny lásky ke své milované Královně, k níž sami hoří láskou. 
Aby se každý přesvědčil, jak je důležité pro vlastní blaho i pro dobro národů šířit mari-ánskou úctu, stačí si poslechnout hlas Učitelů Církve. Sv. Bonaventura3 říká, že ti, kteří hlása-jí Mariiny vznešenosti, si mohou být jisti svým spasením. Tuto myšlenku potvrzuje Richard od sv. Vavřince4. Říká, že ctít tuto Královnu andělů je totéž jako získávat věčný život, neboť tato nejvděčnější Paní poctí v budoucím životě ty, kdo ji ctí za pozemského života. A kdo by ne-znal přislíbení, které Maria sama dala těm, kdo se horlivě snaží, aby byla na zemi poznávána a milována? „Kdo mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,33). Tato slova o ní vykládá Církev svatá při slavnosti jejího Neposkvrněného Početí5. Proto říkal sv. Bonaventura1, který tolik ší-
Sv. Alfons Maria de Liguori (1696-1787) 
1 Bibliotheca maxima Petrum, Lugduni 1677, tom. 21, pag. 307 D. ML 166, 755. 
2 Výrok je v ML 39, 2130 uveden v dodatku k řečem sv. Augustina. Nejpravděpodobnějším původcem je sv. Ambrož Autpertus (��778-781). 
3 Psalterium B. M. V., Psalmus 85. Mezi spisy sv. Bonaventury. Původce díla není bezpečně znám. 
4 De laudibus B. M. V., lib. 2, cap. 1, n. 2. 
5 V dřívějších hodinkách slavnosti, před prohlášením článku víry o Neposkvrněném Početí (1854). zvy-kem ča biskup, Učitel Církve, zakladatel Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (CSsR) – redemptoristů, patron zpovědníků a moralistů. Profesor morální teologie, autor 111 děl. Doktor světského i církevního práva. Pro Boží slávu byl i malířem, architektem, sochařem a hudebním skladatelem. Životní cíl: Boží oslava a spása duší. Další viz pozn. ß18) – část II., IV., 4.

11 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD 
řil Mariiny chvály: „Jásej, má duše, a raduj se kvůli ní, protože je připraveno velmi mnoho dobrého pro ty, kteří ji velebí.“ „A poněvadž celé Písmo svaté,“ říká dále2, „mluví o ní, osla-vujme Bohorodičku srdcem i jazykem, aby nás přivedla do království nebešťanů.“

Ve zjeveních sv. Brigity se vypráví ...
že blahoslavený biskup Hemming začínával svá kázání chválami Panni Marie . Svatá Panna se jednoho dne světici zjevila a řekla jí: „Řekni tomu hodnostáři, který začínává svá kázání mou chválou, že mu budu Matkou, že svěřím jeho duši Bohu a že dobře zemře.“
A skutečně, Hemming skonal jako světec v nebeském míru s mod-litbou na rtech. – Jinému řeholníkovi z řádu sv. Dominika, který končíval svá kázání zmínkou o Panne Marii, se také zjevila při smrti, chránila ho před zlými duchy, těšila ho a nakonec vzala jeho duši s sebou do nebe. Podle zbožného Tomáše Kempenského svěřuje Panna Maria Synovi toho, kdo hlásá její přednosti, těmito slovy: „Synu, smiluj se nad duší toho, který tebe miloval a mne chválil !“
 
Sv. Brigita - Žena odsúdená sedemsto rokov v očistci za hriechy svetských márnosti a Oslobodenie albigénskeho bludára, posadnutého 15 tisícami démonmi.

Zo života svätého Dominika Guzmána rád rozprával svätý Ľudovít Mária Grignion de Montfort túto epizódu: Keď Dominik kázal o ruženci v blízkosti Carcassone, predstavili mu jedného albigénskeho bludára, ktorý bol posadnutý pätnásťtisíc démonmi. 
Svätec pred zástupom vyše dvanásťtisíc osôb prikázal démonom povedať, koho sa medzi všetkými svätými neba najviac boja a kto si zaslúži najviac lásky a úcty od ľudí. Pri tejto otázke pekelní duchovia začali kričať.  A keď videli naliehanie svätého a nechceli odpovedať, začali lamentovať a plakať a dúfali, že tak sa nad nimi zľutuje, no on neochvejne pokračoval.  Vtedy mu sľúbili, že odpovedia, ale v tajnosti, do ucha, nie pred všetkými. 
Svätý Dominik odolal a prikázal im hovoriť nahlas, každé jeho naliehanie však bolo zbytočné, démoni zaryto mlčali. 
Vtedy si svätý kľakol na kolená a začal prosiť svätú Pannu Máriu: „Pani premocná, Mária, pre svoj ruženec prikáž týmto nepriateľom ľudského pokolenia, aby odpovedali na moju otázku!“ hneď po tomto zvolaní horiaci plameň vyšiel z uší, nozdier a úst toho posadnutého človeka, prítomní sa triasli od strachu, ale nikomu to neuškodilo. 
Démoni znovu prosili svätého, aby ich nemučil. On sa vtedy na kolenách opäť obrátil k Panne Márii: „Ó, najdôstojnejšia Matka múdrosti, prosím ťa pre tu prítomný ľud, ktorý sa začal modliť, ako treba, anjelský pozdrav (Zdravas, Mária), prinúť týchto svojich nepriateľov vyhlásiť verejne plnú a jasnú pravdu o ruženci!“
Po skončení modlitby uvidel pri sebe Pannu Máriu obklopenú množstvom anjelov, ako zlatou palicou udrela démona a hovorila: „Odpovedz môjmu služobníkovi Dominikovi na jeho požiadavku!“ Pannu Máriu nevidel ani nepočul nikto okrem svätého Dominika. 
Pri tomto rozkaze démoni začali kričať: „Ó, naša nepriateľka, naša skaza a naša obava! Prečo si zišla z neba – aby si nás toľko trápila? Ó, obhajkyňa hriešnikov, ktorá vytrhuješ z pekla, ó, bezpečná cesta do raja, práve my sme prinútení, nechtiac, povedať celú pravdu? Musíme uznať pred všetkými to, čo nás zahanbí a spôsobí našu skazu? Beda nám! A večné zlorečenie našim vládcom temnôt! Teda počúvajte vy, kresťania: 
Táto Matka Kristova je všemohúca a môže zabrániť, aby jej služobníci padli do pekla.
Je to Ona, ktorá ako slnko rozptyľuje temnoty našich nástrah a prefíkaností; Ona kazí naše intrigy, ničí naše pasce a robí zbytočnými a neúčinnými naše pokušenia. 
Musíme sa vám priznať, že nik, kto vytrvá v jej službe, nie je s nami zatratený. Jeden jej vzdych, ktorý ponúkne Najsvätejšej Trojici, váži viac ako všetky modlitby, sľuby a túžby svätých. 
My sa jej bojíme viac ako všetkých svätých spolu a nič nezmôžeme proti jej verným sluhom. 
Ba stáva sa, že mnohí kresťania, ktorí by podľa riadnych zákonov boli odsúdení, vzývajúc ju vo chvíli smrti, dokážu sa zachrániť na jej príhovor. 
Keby sa táto Mariena (tak ju totiž v hneve volali) nepostavila našim plánom a úsiliam, už dávno by sme prevrátili a zničili Cirkev a uvrhli do omylu a nevernosti všetky jej hierarchie, jej členov každého postavenia a stupňa. 
Vyhlasujeme, prinútení násilím, použitým proti nám, že nikto z tých, čo vytrvajú v modlitbe ruženca, nebude zatratený, pretože Ona získa pre svojich verných služobníkov úprimnú ľútosť nad hriechmi, a tak dostanú odpustenie a milosť.“
vložil: SiMa, Úryvok je z knihy  Boj Panny Márie a diabla počas exorcizmov
Kniha je cirkevne schválená.


Pokud jde o duchovní prospěch mariánské úcty pro lid, říká Eadmer: „Poněvadž pře-svaté Mariino lůno bylo cestou k záchraně hříšníků, není proto možné, aby se hříšníci neobrá-tili a nespasili mariánskými kázáními.“ A je-li pravdivá domněnka (v hlavě V. této knihy doká-ži, že skutečně pravdivá je), že všechny milosti jsou lidem udíleny jen Mariinýma rukama a že všichni, kteří získávají spásu, jí dosahují skrze Matku Boží, nutně odtud plyne, že na kázání o Marii a na důvěře v její přímluvu závisí spása všech. Jak je známo, posvětil mariánskými ká-záními sv. Bernardin Itálii a sv. Dominik obrátil celé kraje. Sv. Ludvík Bertrand trvale vybízel v každém kázání k mariánské úctě. Podobně jednali i mnozí jiní světci.

V životopisu slavného misionáře P. Pavla Segneriho se vypráví, že na všech svých mi-siích měl vždy kázání o úctě k Marii a nazýval je svým zamilovaným kázáním. I my můžeme plně dosvědčit o svých misiích, kde je neprominutelným pravidlem kázání o Matce Boží, že žádné kázání nevzbudí tolik duchovního prospěchu a tolik zkroušenosti u lidí, jako kázání o Mariině milosrdenství. Říkám „o Marinně milosrdenství“. Jak říká sv. Bernard, velebíme sice její pokoru, obdivujeme se jejímu panenství, ale poněvadž jsme ubozí hříšníci, více nás poutá a těší řeč o jejím milosrdenství. Po něm spínáme ruce nejraději, na ně častěji vzpomínáme a častěji je vzýváme.

Proto jsem ponechal druhým spisovatelům, aby popsali jiné Mariiny přednosti. V této knize jsem si především stanovil mluvit o její velké dobrotě a o její mocné přímluvě. Mnohale-tou prací10 jsem posbíral podle možností vše, co svatí Otcové a nejslavnější spisovatelé řekli o Mariině milosrdenství a moci. A protože milosrdenství a moc Nejsvětější Panny jsou překrásně vystiženy ve vznešené modlitbě Zdrávas Královno, schválené samou Církví, a předepsané po větší část roku všemu řeholnímu i světskému duchovenstvu, rozhodl jsem se objasnit zvlášt-ními pojednáními na prvním místě tuto zbožnou modlitbu.
Kromě toho připojuji čtení nebo promluvy o hlavních svátcích a o ctnostech Matky Boží a myslím, že se tím Mariiným ctitelům zavděčím. Nakonec přidávám takové mariánské pobožnosti, které její ctitelé nejvíce vykoná-vají a které Církev svatá obzvlášť schválila. 
Prosím tě, laskavý čtenáři, bude-li se ti líbit, jak doufám, tato knížečka, svěř mě Svaté Panně, aby mi dala velikou důvěru v její ochranu. Tuto milost mi vyprošuj. A já ti na oplátku za to slibuji, že ji budu vyprošovat pro každého, kdo mi prokáže toto dobrodiní.

Blažený, kdo se chopí těchto dvou kotev spásy, Ježíše a Panny Marie. Takový jistě nezahyne. 
Řekněme tedy upřímně, můj čtenáři, oba dva se zbožným Alfonsem Rodriguezem: „Ježíši a Maria, mé nejsladší lásky, pro vás chci trpět, pro vás chci umřít. Ať celý patřím vám a nijak nepatřím sobě.“ Milujme Ježíše a Marii a posvěťme se. Nad to si nemůžeme žádat ani očekávat větší štěstí. Sbohem! Na shledanou jednoho dne v nebi u nohou této přesladké Mat-ky a jejího nejdobrotivějšího Syna, abychom je dohromady chválili, jim děkovali a je milovali tváří v tvář po celou věčnost. Amen.

1 Psalterium B. M. V., Psalmus 43. 
2 Paciuchelli OP., Excitatio dormitantis animae. Exc. in Ps. 86. 
3 Revelationes extravaga., cap. 104. 
4 Byl biskupem v Abo ve Finsku (��1366). Pravděpodobně se modlíval Zdrávas před kázáním, jak bylo ve 13. a 14. století zvykem. 
5 Auriemma SJ., Affetti scambievoli tra la Vergine SS. e suoi divoti. Bologna 1681. 
6 Ad Novitios, p. 3, s. 2: Opera I, Coloniae Agrip. 1759. 
7 Liber de excellentia Virginis Mariae, cao. 1. ML 159, 558. Mezi spisy sv. Anselma. 
8 Jde o misie Kongregace redemptoristů, založené sv. Alfonsem. 
9 In Assumptione B. M. V., s. 4, n. 8. ML 183, 429. 
10 Již r. 1734 začal světec sbírat látku pro svou mariologii. Od té doby uplynulo dalších 16 let, než vyšly „Le groriae di Maria“. 
11 Auriemma SJ., Affetti scambievoli tra la Vergine SS. e suoi divoti. Bologna 1681.

12 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Úvody VĚNOVÁNÍ – PROHLÁŠENÍ SPISOVATELE – UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE - ÚVOD 
MODLITBA K PANNĚ MARII ZA DOBROU SMRT

Ó, Maria, sladké útočiště bídných hříšníků, až bude muset má duše odejít z tohoto svě-ta, pro bolest, kterou jsi zakoušela při smrti svého Syna na kříži, pomoz mi, má nejsladší Matko, v tu chvíli svou milostí! Vzdal ode mne pekelné nepřátele a přijď si pak pro moji duši a uveď ji k věčnému Soudci! Neopouštěj mě, moje Královno! Po Ježíši musíš být mou posilou v tom hrozném okamžiku. Pros svého Syna, aby mi popřál pro svou dobrotu zemřít v objetí tvých nohou a vydechnout duši do jeho svatých ran se slovy: Ježíši a Maria, vám daruji své srdci i svou duši. Amen. 
13 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e

ČÁST I. 
14 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ 
HLAVA I.

ZDRÁVAS, KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ! 
§1: Jak veliká musí být naše důvěra v Marii, protože je Královnou milosrdenství 
Protože vznešená Panna Maria byla povýšena k důstojnosti Matky Krále králů, uctívá ji Církev svatá plným právem a chce, aby ji všichni ctili názvem Královny. „Je-li Syn králem,“ říká starokřesťanský spisovatel1, „žádá spravedlnost, aby jeho Matka byla ctěna a zdravena jako Královna.“ „Ve chvíli, kdy Maria svolila, že se stane Matkou Věčného Slova,“ pozname-nává sv. Bernardin Sienský2, „si zasloužila, aby se stala Královnou světa i všech tvorů.“ „Je-li Maria nerozlučně spojena s Ježíšem podle těla, jak by mohla,“ vykládá opat Arnold3, „být vy-loučena ze Synovy vlády jeho Matka? Proto je třeba uznat, že královská důstojnost Matky a Syna není pouze společná, ale i totožná.“ 
„A je-li Kristus Králem vesmíru, je Maria Královnou vesmíru,“ říká opat Rupert4. „Proto je všechno tvorstvo, sloužící Bohu, povinné,“ říká sv. Bernardin Sienský5, „sloužit i Marii. Pod-le toho andělé, lidé a všechny bytosti na nebi a na zemi, protože jsou poddáni vládě Boží, jsou poddáni i Mariinu panství.“ Opat Guerrik6 se obrací k Matce Boží a oslovuje ji takto: „Vládni, Maria, vládni jen klidně dál a nakládej po libosti se statky svého Syna, neboť jako Matka a Snoubenka Krále světa jsi též Královnou, a proto ti náleží panování a moc nade vše-mi tvory.“ 
Maria je tedy Královnou. Ať však každý ke své útěše ví, že tato Královna je plná dob-roty a přívětivosti a že vroucně touží činit dobře nám, ubohým. Proto si Církev svatá přeje, abychom ji zdravili v této modlitbě jako Královnu milosrdenství. Jak uvažuje sv. Albert Veli-ký7, znamená samotné jméno „královna“ dobrotu a péči o ubohé, narozdíl od jména „císařov-na“, které znamená přísnost a strohost. „Velikost králů,“ říká Seneka8, „je v tom, že pomáhají ubohým.“ Vládnou-li samozvaní panovníci jen k vlastnímu prospěchu, od nich narozdíl mají mít králové na mysli blaho poddaných. Proto jsou králové při korunovaci mazáni olejem, sym-bolem milosrdenství, na znamení, že mají při své vládě pamatovat především na dobrotu a štědrost k poddaným. 
Proto se mají králové věnovat hlavně skutkům milosrdenství, ne ale tak, že by zapo-mínali na spravedlnost, když mají trestat viníky. O Marii to však neplatí. I když je Královna, není Královnou spravedlnosti, naléhající na potrestání provinilců, ale je Královnou milosrden-ství, a stará se jen o milost a o odpuštění pro hříšníky. Proto chce Církev, abychom ji výslov-ně titulovali jako Královnu milosrdenství. Žalmista zpívá: „Dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje“ (Ž 62,12n). Proslulý kancléř pařížské univerzity Gerson9 uvažuje o těchto slovech a říká: „Království Boží spočívá ve spravedlnosti a v milosr-denství. Pán tuto říši rozdělil. Království spravedlnosti si vyhradil pro sebe, zatímco království milosrdenství postoupil Marii, a stanovil, že všechno slitování, prokazované lidstvu z nebe, má procházet Mariinýma rukama a má se rozdávat podle jejího uznání.“ Totéž říká jeden spisova-tel10 v předmluvě ke „katolickým listům“. Říká, že když svatá Panna počala ve svém lůně Boží Slovo a porodila je, dostala polovinu království a stala se Královnou milosrdenství, zatímco Ježíš Kristus zůstal Králem spravedlnosti.“ 
Věčný Otec ustanovil Ježíše Krista Králem spravedlnosti, a proto ho učinil Soudcem ce-lého světa. Z toho důvodu prorok zpíval: „Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost krá-lovskému synu“ (Ž 72,1). Učený vykladatel11 říká k těmto slovům: Pane, svému Synovi jsi dal 
1 Pseudo-Athanasius. Sermo in Annunt. Deiparae, n. 13. MG 28, 935.938. Mezi spisy sv. Atanáše. 
2 Sermo de nativitate B. M. V., cap. 3: Opera IV. Venetiis 1745. 
3 Arnoldus Carnotensis, abbas Bonaevallensis: Libellus de laudibus B. M. V. ML 189, 1729. 
4 Rupertus, opat v Deutzu, In Cantica, l. 3. ML 168, 891. 
5 Sermo de Nativ. B. M. V., c. 6. Opera IV. Venetiis 1745. 
6 Guerricus, abbas Igniacensis, In Assumptione B. M. V., s. 3, n. 3. ML 185, 195. 
7 Mariale, q. 192. Opera XX, ll4. Lugduni 1651. 
8 Seneca, Meda, act. 2, sc. 2, vers. 222-225. 
9 Collectorium super Magnificat, tract. 4. Opera IV., col. 286. Antverpiae 1706. 
10 Tento komentář býval připisován sv. Tomáši Akvinskému. Sixtus Sienský jej připisuje Tomáši Anglickému, OP (��1305). 
11 Gabr. Biel, Sacri Canonis Missae lucidissima expositio, l. 80. Brixiae 1576, p. 799.

15 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:


JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V PANNE MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ

spravedlnost, poněvadž milosrdenství jsi dal Králově Matce.“ Svatý Bonaventura1 vhodně po-změňuje uvedená Davidova slova takto: „Pane, svému Synu jsi dal spravedlnost, poněvadž jsi své milosrdenství dal jeho Matce.“ Stejně mluví pražský arcibiskup Arnošt2, že Věčný Otec dal Synovi úkol soudit a trestat, Matku pak pověřil, aby soucitně pomáhala nešťastným. „Právě proto předpověděl prorok David, že Bůh sám takřka pomazal Marii za Královnu milosrdenství olejem radosti (Ž 45,8), abychom se my, Adamovi synové, všichni rozveselili při pomyšlení, že máme v nebi tuto velikou Královnu, plnou oleje milosrdenství a lásky k nám,“ jak říká Konrád Saský3. 
V tom smyslu vztahuje sv. Albert Veliký4 velmi přiléhavě na Marii událost ze života královny Ester, která byla odedávna předobrazem naší Královny Marie. V knize Ester (Est 4) čteme, že za panování Asuera [Achašveróše] vyšel v jeho království rozkaz, nařizující pobití všech Židů. Jejich život tehdy svěřil Mardocheus [Mordokaj], jeden z odsouzených, Ester, aby u krále zakročila pro odvolání rozsudku. Zpočátku se Ester zdráhala podniknout tuto přímlu-vu, protože se bála, že by Asuera ještě víc rozhněvala. Mardocheus ji za to pokáral a domlou-val jí, ať nemyslí jen na své blaho, když ji Hospodin povolal na trůn pro záchranu všech Židů (Est 4,13). To řekl Mardochej královně Ester a to můžeme říci i my, ubozí hříšníci, své Krá-lovně Marii, kdyby se zdráhala vyprosit nám u Boha odpuštění trestu, který si právem zaslu-hujeme: Nedomnívej se, Paní, že tě Bůh povýšil za Královnu světa jen pro tvé blaho, neboť to učinil, aby ses mohla ve své vznešenosti více ujímat také nás, ubohých, a lépe nám pomáhat.

Když Asuerus před sebou spatřil Ester, zeptal se laskavě, co si přeje: „Co si přeješ, aby se stalo?“ (Est 7,2). Královna odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid“ (Est 7,3). A Asuerus ji vyslyšel a hned nařídil odvolání rozkazu. 
Jestliže daroval Asuerus Židům život z lásky k Ester, jak by Bůh mohl nevyslyšet Marii, kterou nesmírně miluje, když ho prosí za ubohé hříšníky, kteří se jí svěřují do ochrany, a říká mu: Jestliže jsem nalezla milost před tvýma očima, ó, Králi! Matka Boží však dobře ví, že je požehnaná, blahoslavená, jediná ze všech lidí schopná nalézt jim ztracenou milost. Dobře ví, že je svým Pánem milována, že je milována víc, než všichni svatí a andělé dohromady. „Daruj mi můj národ, o ten žádám.“ Miluješ-li mne skutečně, říká mu, daruj mi, Pane, tyto hříšníky, za které prosím. Je možné, aby ji Bůh nevyslyšel? Kdo by neznal moc, kterou mají u Boha Mariiny prosby? „Zákon milostivosti je na jazyku jejím“ (Př 31,26). Každá její prosba je jako zákon, vydaný Hospodinem, aby se zacházelo milosrdně se všemi těmi, za něž Maria prosí. 
Sv. Bernard5 si klade otázku, proč Církev nazývá Marii Královnou milosrdenství, a od-povídá: „Poněvadž Maria otvírá propast Božího milosrdenství tomu, komu chce, kdy chce a jak chce, takže žádný sebebezbožnější hříšník nezahyne, když mu věnuje Nejsvatější mezi svatými ochranu a přímluvu.“ 
Je ale třeba se obávat, že Maria s rozhořčením odmítne přímluvu za hříšníka příliš obtí-ženého hříchy? Nebo nás snad musí děsit velebnost a svatost této vznešené Královny? „Niko-li,“ volá sv. Řehoř VII.6, „čím je vznešenější a zářivější, tím je laskavější a soucitnější k hříš-níkům, kteří se chtějí polepšit a svěřují se jí do ochrany.“ Králové a královny vzbuzují svou velebností strach, takže se poddaní k nim bojí jít. „Čeho by se však báli ubožáci,“ říká sv. Bernard7, „jdoucí k této Královně milosrdenství? Vždyť s těmi, kdo ji navštěvují, nejedná tvr-dě a nevlídně, ale je k nim plná dobroty a lásky, neboť jim nabízí mléko a vlnu: mléko milosr-denství, aby v nás probudila důvěru, a vlnu ochrany, aby nás ochránila před blesky Boží spra-vedlnosti.“ 
Suetonius8 vypravuje o císaři Titovi, že nedovedl nikomu odepřít žádnou milost, do-konce nejednou sliboval víc, než mohl splnit. Když mu to vytýkali, odpovídal, že panovník nemá propustit s prázdnou nikoho z těch, jimž povolil slyšení. Titus tak jen mluvil, ve skuteč-nosti však často buď lhal nebo daný slib nesplnil. Naše Královna však nemůže lhát a svým cti-telům může vymoci vše, co chce. Navíc má k tomu tak laskavé a slitovné srdce, že nemůže propustit s prázdnou žádného prosebníka. „Je tak dobrotivá, že od ní nikdo neodejde neuspo- 
1 Psalterium B. M. V., Psalmus 71. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
2 Mariale, cap. 122. 
3 Speculum B. M. V., lect. 7. Dílo dříve bývalo všeobecně připisováno sv. Bonaventurovi. 
4 Biblia Mariana, Liber Esther, n. 5, 6. 
5 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 3. ML 184, 1063. Původcem není sv. Bernard, ale nějaký benediktinský mnich. 
6 Registrum, Epistola 47 ad comitissam Mathildem. ML 148, 328. 
7 Sermo di duodecim praerog. B. V. M. ML 133, 430. 
8 Duodecim Caesares, Titus, n. VIII.

16 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ

kojený,“ říká Ludvík Blosius1. – „Jak bys mohla, Maria,“ volá sv. Bernard2, „odpírat pomoc ubohým, když jsi Královnou milosrdenství?“ – Ty jsi Královnou milosrdenství a já jsem hříšník ze všech nejbídnější. Když jsem tedy první mezi tvými poddanými, musíš mít o mne větší péči než o všechny ostatní. Slituj se tedy nad námi, Královno milosrdenství, a pamatuj na naši spásu! 
„A nenamítej, přesvatá Panno,“ modlím se s Jiřím Nikomedským3, „nenamítej nám, že nám nemůžeš pomoci pro množství našich hříchů, neboť máš tak velikou moc a dobrotu, že ani největší počet hříchů je nepřeváží. Máš nepřekonatelnou sílu, aby tvou dobrotu spousta hříchů nezdolala. Nic neodolá tvé moci. Tvou slávu totiž pokládá Stvořitel za svou vlastní. A Syn plní s radostí tvé prosby, jako by splácel svůj dluh k tobě.“ Světec tím chce říci, že třeba-že je Maria nekonečně zavázána vděčností Synovi za to, že ji vyvolil za svou Matku, přece ne-lze popřít, že i Syn je hodně zavázán této Matce za to, že mu dala lidskou přirozenost. Proto Ježíš, aby splatil svůj dluh k Marii, ji ctí nyní ve své slávě zvláště tím, že vždycky vyslýchává všechny její prosby. 
Jak tedy velmi musíme důvěřovat v tuto Královnu, když víme, jakou má moc u Boha a jak je přebohatá milosrdenstvím, takže na zemi není člověk, který by neměl účast na Mariině slitování a přízni! Blahoslavená Panna to sama zjevila sv. Brigitě4: „Jsem Královna nebe a Matka milosrdenství,“ řekla jí, „jsem Radost spravedlivých a Brána hříšníků k Bohu. Na zemi není hříšník tak zlořečený, že by byl zbaven mého milosrdenství, neboť každý, i když na mou přímluvu nedostane nic jiného, obdrží aspoň milost, že je méně pokoušen od zlých duchů. Ni-kdo – s výjimkou toho, který zlořečen skutečně je, což platí o konečném a neodvolatelném zlořečení, vyneseném nad zavrženými – nikdo není od Boha tak zapuzen, že by se k němu nemohl vrátit a nebyl od něho přijat na milost, jestliže mne vzývá o pomoc. Všichni mne na-zývají Matkou milosrdenství a opravdu, Boží milosrdenství k lidem mne učinilo tak milosrd-nou. Protože jsem tak milosrdná a tak moc toužím pomoci hříšníkům, bude nešťastný, na vě-ky po smrti nešťastný člověk, který se na mě za pozemského života mohl obracet, ale nedělal to, a proto propadl zavržení.“ 
Hledejme tedy útočiště, vždycky hledejme útočiště u nohou této nejsladší Královny, chceme-li se jistě spasit! A pokud nás děsí a ohromuje pohled na naše hříchy, vzpomeňme si, že se Maria stala Královnou milosrdenství proto, aby spasila svou ochranou největší a nejzou-falejší hříšníky, když k ní volají o pomoc. Ti budou její korunou v nebesích podle slov jejího božského Snoubence: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš: budeš korunována… ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8). Co znamenají tato doupata dravců a nestvůr, ne-li srdce ubohých hříšníků? Jejich duše jsou změněny v brlohy hříchů, nejodpor-nějších to nestvůr. „Právě tito ubozí hříšníci,“ vykládá opat Rupert, „tebou zachránění, vzne-šená Královno Maria, budou tvou korunou v nebi. Jejich spása bude tvou korunou, korunou důstojnou a vhodnou pro Královnu milosrdenství.“ 
Příklad. V životopisu Sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, ��1688 v Ka-nadě)5 se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utracené-ho v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hni-lobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené ze-mě. Ani Sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatova-la v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichni ostatní, že je zavržena. 
Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: „Sestro Kateřino, jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš sli-tování.“ – „Kdo jsi?“ zeptala se služebnice Boží. – „Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni.“ – „A copak jsi spasená?“ divila se Sestra Kateřina. – „Ano, jsem spasena – milosr-denstvím Panny Marie.“ – „Ale jak se to stalo?“ – „Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila,“ řekla duše, „jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: „Paní, ty jsi útočištěm opuštěných. Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty jsi 
1 Consolatio pusillanimium, cap.35, n. 3. 
2 Meditatio in Salve Regina, n. 1. ML 184, 1077. 
3 In SS. Deiparae ingressum in templum. MG 100, 1439. Omylem bývá tento Jiří Nikomedský nazýván jako Řehoř. 
4 Relevationes, l. 6, c. 10; l. 2, c. 23. 
5 Rupert, opat benediktinského kláštera v Deutz (��1135). In Cantica, l. 3. ML 168, 890.891.

17 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §1:
JAK VELIKÁ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PROTOŽE JE KRÁLOVNOU MILOSRDENSTVÍ

má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!“ A Svatá Panna mi vy-prosila milost lítosti. Nato jsem skonala, a byla jsem zachráněna. Moje Královna mi pak ještě vyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie.“ 
Sestra Kateřina dala sloužit mše svaté hned. Za několik dní se jí opět ta duše zjevila, ale zářivější než slunce, a řekla: „Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Bo-ží a přimlouvat se za tebe.“ 
Modlitba 
Matko mého Boha a moje Paní, Maria! Jako předstupuje před vznešenou Královnu od-porný žebrák, posetý vředy, tak se k tobě, Královně nebe a země, blížím já. Z výše svého trůnu rač, prosím, obrátit své oči ke mně, ubohému hříšníkovi. Vždyť tě Bůh tak obohatil, abys pomáhala hříšníkům, a učinil tě Královnou milosrdenství, abys mohla přinášet úlevu ubohým. Pohleď tedy na mě a slituj se nade mnou! Pohleď na mě a nespusť mě z očí, dokud mne neproměníš ze hříšníka ve světce. 
Vím dobře, že si nezasluhuji nic dobrého, že bych dokonce zasluhoval, abych byl za svůj nevděk zbaven všech milostí, které jsem na tvou přímluvu od Pána obdržel. Ty jsi však Královna milosrdenství a nehledáš zásluhy, ale bídu, abys přišla na pomoc nuzným. Kdo je ale chudší a nuznější než já? 
Vznešená Panno, vím, že když jsi Královnou vesmíru, jsi také mou Královnou. Já se však chci zasvětit tvé službě zvláštním způsobem, abys se mnou mohla nakládat podle libosti. Proto ti říkám se sv. Bonaventurou: „Paní, chci se poddat tvé vládě, abys mne ve všem řídila a vedla“1. Nenechávej mě v mé moci! Poroučej mi, nakládej se mnou, jak chceš, také mne trestej, když neposlechnu, protože tresty z tvých rukou budou pro mne velmi spasitelné. 
Je mi větší ctí být tvým služebníkem než být pánem celého světa. Přijmi mě, Maria, za svého a pamatuj na mé spasení! Nechci již náležet sobě. Dávám se ti darem. 
A jestliže jsem ti v minulosti sloužil špatně, jestliže jsem promarnil tolik krásných příle-žitostí ke tvé úctě, budu v budoucnosti náležet mezi tvé nejhorlivější a nejvěrnější služebníky. Ne, nechci, aby mne ode dneška někdo předstihl v úctě a v lásce k tobě. To slibuji a doufám, že s tvou pomocí svůj slib splním. Amen. 
1 Raguenau, S.J. – Poggi, Vita …, Napoli 1752.

18 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2:
O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU

§2: O co větší musí být naše důvěra v Marii, poněvadž je naší Matkou 
Pannu Marii nazývají její ctitelé Matkou. Není to řečeno ani náhodou ani nazdařbůh. Spíš se zdá, že ji ani jinak nedovedou nazývat a že se ani nemohou nasytit toho názvu: Mat-ko! Ano, patří jí jméno Matka, protože je naší Matkou, ne ovšem tělesnou, ale duchovní. Je Matkou našich duší a naší spásy. 
Když hřích oloupil naše duše o Boží milost, zbavil je také života. Protože byly v bídném stavu smrti, přišel Vykupitel Ježíš s neskonalým milosrdenstvím a láskou, aby nám získal svou smrtí na kříži ztracený život, jak sám prohlásil: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Hojnost nám přinesl, neboť – jak říkají teologové – Ježíš Kristus nám přinesl svým vykoupením větší dobro než byla škoda, kterou způsobil Adam svým hříchem. Tak se stal Ježíš, když nás usmířil s Bohem, Otcem našich duší v Novém zákoně milosti, jak předpověděl prorok Izaiáš, že bude „Otec věčnosti, Vládce pokoje“ (Iz 9,5). Je-li však Ježíš Otcem našich duší, je Maria jejich Matkou, neboť když nám dala Ježíše, dala nám pravý život, a když pak na Kalvárii obětovala Synův život za naše spasení, zrodila nás k životu milosti Bo-ží. 
Podle učení svatých Otců se Maria stala naší duchovní Matkou ve dvou chvílích. Popr-vé, když si zasloužila počít v panenském lůně Syna Božího, jak říká sv. Albert Veliký1. Ještě přesněji učí sv. Bernardin Sienský2, že když Nejsvětější Panna dala při andělově zvěstování souhlas, který od ní Věčné Slovo očekávalo, aby se vtělilo, od té chvíle vyprošovala na Bohu s nesmírnou vroucností naši spásu. Tak se zasazovala za naši záchranu, že nás od tohoto oka-mžiku nosila pod srdcem jako nejlaskavější Matka. 
Sv. Lukáš říká při vyprávění o narození našeho Spasitele (Lk 2,7), že Maria porodila svého prvorozeného Syna. „Tvrdí-li tedy evangelista,“ jak uvažuje jeden spisovatel3, „že teh-dy porodila svého prvorozeného syna, máme se snad domnívat, že později měla ještě jiné dě-ti?“ Tentýž spisovatel však říká dále: „I když je článkem víry, že Maria neměla kromě Ježíše žádné jiné tělesné děti, má ale jiné děti, duchovní, a těmi jsme my.“ Totéž zjevil Pán sv. Ger-trudě4, která jednoho dne četla zmíněné místo evangelia a byla jím uvedena do rozpaků. Ne-mohla pochopit, jak je možné říci o Ježíši Kristu, že byl prvorozeným Mariiným synem, když Maria zrodila jen jej. Bůh ji osvítil, že Ježíš byl prvorozeným synem Panny Marie podle těla, lidé jsou však jejími druhorozenými dětmi podle ducha. 
Tak můžeme porozumět, co se říká o Marii ve Velepísni: „Tvůj život je kupka pšenice, obložená liliemi“ (Pís 7,3). Sv. Ambrož5 vykládá ta slova takto: „Ačkoliv v nejčistším Mariině životě bylo jen jediné pšeničné zrnko, totiž Ježíš Kristus, přece je srovnáván s kupkou pšeni-ce, poněvadž toto jediné zrníčko v sobě obsahovalo všechny vyvolené, jimž se Maria měla stát také Matkou.“ Proto napsal opat Vilém6: „Když Maria přivedla na svět Ježíše, našeho Spasitele a náš Život, zrodila ke spáse a k životu nás všechny.“ 
Podruhé nás zrodila Maria k životu milosti, když v nesmírných bolestech srdce na Kal-várii obětovala za naši spásu Věčnému Otci život svého milovaného Syna. „Protože tehdy spo-lupůsobila,“ jak říká sv. Augustin7, „svou láskou, aby se zrodili věřící k životu milosti, stala se tak duchovní Matkou všech nás, kteří jsme údy své hlavy, Ježíše Krista.“ Tutéž myšlenku ob-sahují slova Velepísně platící o Marii: „Učinili mne strážnou svých vinic, své vinice jsem dbát nemohla“ (Pís 1,5). Pro spásu našich duší Maria ochotně svolila, že bude obětovat život svého Syna na smrt. Nebo, jak vykládá opat Vilém8: „Aby zachránila duše mnohých, svoji duši vy-dala na smrt.“ A co tvořilo Mariinu duši, když ne Ježíš, který byl jejím životem a celou její lás-kou? Proto jí prorokoval sv. Simeon, že jednoho dne probodne její požehnanou duši přebo-lestný meč (Lk 2,35). Tím mečem bylo kopí, které proklálo Ježíšův bok, neboť Ježíš byl Marii-nou duší. Tehdy nás Maria zrodila k věčnému životu, takže se všichni můžeme nazývat dětmi 
1 Questiones super Missus, q. 145. 
2 Serm. de festivit. SS. et Immac. V. M., s. VIII. De cons. virgin., art. 2, c. 2. 
3 S. Albertus, Questiones super Missus, q. 145. 
4 Legatus divinae pietatis, l. 4, c. 3. 
5 De institutione Virginis, c. 14. ML 16, 327. 
6 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem. 
7 Liber de sancta virginitate, c. 6, n. 6. ML 40, 399. 
8 Guilelmus Parvus, abbas Neobrigensis, Comm. in Cant. Není dosud vydán tiskem. 
19 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2: O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU 
Mariiných bolestí. Tato nejdobrotivější naše Matka byla vždy naprosto a dokonale sjednocena s vůlí Boží. „Znala také,“ říká sv. Bonaventura1, „lásku Věčného Otce k lidem, který chtěl smrt svého Syna pro naše spasení; znala i lásku Syna, který za nás chtěl zemřít. Aby se tedy sjed-notila s touto nezměrnou láskou Otce a Syna k lidskému pokolení, přinesla také sama celou svou vůlí oběť svého Syna, a svolila, aby zemřel za naši spásu.“ 
Je sice pravda, že při smrti pro vykoupení lidského pokolení chtěl být Ježíš osamocený podle slov: „Sám jsem šlapal v lisovací kádi“ (Iz 63,3). Když však viděl velikou Mariinu touhu, aby se též mohla uplatnit při záchraně lidstva, ustanovil, aby spolupracovala na naší spáse dokonalým obětováním jeho života, a tak aby se stala Matkou našich duší. Náš Spasitel to dal najevo, když před posledním vydechnutím pohlédl z kříže na Matku a na učedníka Jana, oba stojící v blízkosti, a řekl nejprve Marii: „Hle, tvůj syn“ (Jan 19,26). Chtěl říci: Pohleď na člově-ka, který se již rodí k životu milosti z oběti mého života, kterou přinášíš pro jeho spásu. Po-tom se obrátil k učedníkovi: „Hle, tvá matka“ (Jan 19,27). Podle výkladu sv. Bernardina Sien-ského2 se stala těmito slovy Maria nejen matkou sv. Jana, ale i Matkou všech lidí, a to pro lásku, kterou k nim chovala. „Z toho důvodu napsal také sv. Jan,“ vykládá Sylveira3, „ve svém evangeliu při záznamu o této události: „Potom řekl učedníkovi: Hle, tvá matka.“ Po-všimnutí tedy zaslouží, že Ježíš nepromluvil k Janovi, ale k učedníkovi, aby dal najevo, že Spasitel dal Marii za Matku všem těm, kteří se jako křesťané nazývají jeho učedníky.“ 
„Já jsem matka krásného milování“ (Sir 24,24), říká Maria, poněvadž „její láska,“ říká jeden spisovatel4, „která činí naše duše krásnými v Božích očích, působí, že nás přijímá za syny jako laskavá Matka.“ „Kterápak matka miluje své děti a pečuje o jejich blaho tak, jako ty, naše nejsladší Královno, nás miluješ a staráš se o naše blaho?“ ptá se sv. Bonaventura5. 
Jak jsou všichni šťastní, kdo žijí pod ochranou Matky tak laskavé a tak mocné! Prorok David, i když za něho ještě Maria nebyla na světě, prosil Boha o spasení proto, že je Mariiným synem: „Pomoz synu své služebnice!“ (Ž 86,16). „Které služebnice?“ ptá se sv. Augustin6 a odpovídá: „Té, která říká: Hle, jsem služebnice Páně.“ „Kdo by se kdy odvážil,“ říká sv. Bel-larmin7, „odtrhnout Marii od srdce tyto děti, když se jí svěřily do ochrany před nepřáteli? Moh-ly by peklo nebo vášně běsnit, aby je přemohly, když skládají svou důvěru v ochranu této vznešené Matky?“ – „O velrybě se vypravuje, že když jsou ohrožena její mláďata ať bouří ne-bo rybáři, otvírá tlamu a ukrývá je v sobě. Právě tak jedná Maria,“ říká Navarino8. „Copak dě-lá naše Matka, když vidí své děti ohrožené velkým nebezpečím v bouři zuřivých pokušení? S mateřskou láskou je ukrývá ve svém nitru, chrání je a střeží, dokud je neuvede do bezpečné-ho přístavu nebes.“ – Ó, nejlaskavější Matko, nejslitovnější Matko, buď vždy velebena a vele-ben buď vždycky Bůh, že tě učinil naší Matkou a bezpečným útočištěm ve všech nástrahách tohoto života. 
Nejblahoslavenější Panna zjevila sv. Brigitě9 toto: „Kdyby matka viděla své dítě pod meči nepřátel, odvážila by se všeho pro jeho záchranu. Tak jednám a vždycky budu jednat vzhledem ke svým dětem, i kdyby to byli sebevětší hříšníci, jen když se na mě obracejí o po-moc.“ Tímto způsobem tedy zvítězíme jistě v každém boji s peklem, budeme-li se svěřovat do ochrany Matce Boží a Matce své a budeme-li jí stále opakovat: Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. – Ó, kolik vítězství zís-kali nad peklem věřící, když vzali za útočiště k Marii tuto krátkou, ale nade vše mocnou mod-litbou. Veliká služebnice Boží Sestra Marie Crocifissa z řádu sv. Benedikta vítězila vždy její pomocí nad zlými duchy. 
Radujte se tedy, všechny Mariiny děti! A ať víte, že Maria přijímá za své děti všechny, kdo jimi chtějí být. Jen zmužile! Jakýpak strach před zavržením, když vás brání a střeží tato Matka? Sv. Bonaventura10 říká, že „kdo miluje tuto dobrou Matku a doufá v její ochranu, si má dodat mysli a říkat: Čeho se bojíš, má duše? Ne, neprohraješ soud o svou věčnou spásu, neboť rozsudek o tobě je v rukou tvého Bratra Ježíše a tvé Matky Marie!“ Při této myšlence 
1 In I. Sentent., dist. 48, Dub. IV. 
2 Quadragesimale de christ. religione, s. 51, De pass. Dom., Pars princ. 2, art. 1, c. 3. 
3 In textum evangel., l. 8, c. 17, q. 14, n. 91. 
4 Paciuchelli, Excit. dormitantis animae, in Psalm. 86, Exc. 22, n. 5. 
5 Stimullus amoris, p. 3, c. 19. Toto dílo bývá uváděno mezi spisy sv. Bonaventury. 
6 Enarratio in Ps. 85, n. 22. ML 37, 1097. 
7 De septem verbis Domini in cruce prolatis, l. 1, c. 12. 
8 Umbra virginea, Exc. 121, n. 1142. 
9 Relevationes, l. 4, c. 138. 
10 Soliloquium de quattuor mental. exercitiis, c. 1, §3, n. 23. 
20 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §2: O CO VĚTŠÍ MUSÍ BÝT NAŠE DŮVĚRA V MARII, PONĚVADŽ JE NAŠÍ MATKOU 
volá sv. Anselm1 radostně: „Jak blaženou mám naději, jak bezpečné útočiště! Matka Boží je mou Matkou! S jakou jistotou tedy musíme doufat, když naše spása závisí na rozsudku dob-rého Bratra a milující Matky?“ – Naše Matka nás tedy volá k sobě a říká: „Kdo jsi maličký, pojď ke mně“ (Př 9,4). Malé děti mají stále v ústech jméno své matky a když se něčeho lek-nou, hned volají: Maminko, maminko! Ó, nejsladší Maria, nejlaskavější Matko! To právě od nás žádáš, abychom se stali dětmi a vzývali tě vždy ve svých nebezpečích a obraceli se k tobě vždycky, protože nám chceš pomoci a zachránit nás, jako jsi zachránila všechny děti, které se kdy tobě svěřovaly do ochrany. 
Příklad. V dějinách jezuitských klášterů v Neapolském království je zaznamenána zprá-va o mladém skotském šlechtici jménem Vilém Elfinstone, příbuzném krále Jakuba2. Pocházel z protestantské rodiny, ale milost Boží mu otevřela oči, aby poznal svůj blud. Přišel do Fran-cie, kde s pomocí skotského jezuity a ještě více na přímluvu blahoslavené Panny poznal ko-nečně pravdu, odpřísáhl blud a stal se katolíkem. Odtud se odebral do Říma. Jednoho dne byl velmi zarmoucen a plakal. Když se přítel ptal na příčinu smutku, odpověděl, že se mu v noci zjevila matka a řekla mu: Štěstí pro tebe, synu, žes vstoupil do pravé Církve. Já jsem zahy-nula, protože jsem skonala v bludu. Od toho dne ctil Pannu Marii ještě vroucněji a vyvolil si ji za jedinou Matku. Maria mu vnukla myšlenku, aby vstoupil do řádu; zavázal se k tomu sli-bem. Protože byl nemocný, odjel do Neapole, aby se uzdravil v tamním podnebí. Bůh však chtěl, aby v Neapoli zemřel, a to jako řeholník. Když totiž hned po svém příchodu smrtelně onemocněl, pohnul prosbami a slzami představené, aby ho přijali za člena řádu. Potom po sv. přijímání před Velebnou Svátostí složil řeholní sliby a byl přijat do Tovaryšstva. 
Všichni byli dojati jeho vroucností, když děkoval své Matce Marii, že ho vytrhla z bludu a dala mu milost umřít v pravé Církvi, v domě Božím, uprostřed řeholních bratří. Proto volal: Jak je to krásné, umírat uprostřed tolika andělů! Když ho napomínali, aby si odpočinul, odpo-vídal: Když se blíží konec mého života, není již kdy odpočívat. Před smrtí pak řekl okolostojí-cím: Nevidíte, bratři, stát kolem dokola anděly? Když šeptal jakási slova, zeptal se ho jeden z řeholníků, co říká. Odpověděl, že mu anděl strážný zjevil, že v očistci pobude jen krátkou do-bu a pak hned přijde do nebe. Nato zase začal hovořit s milou Matkou Marií, vzýval ji opět a zase. Matko, Matko! Konečně vydechl duši tak tiše, jako když dítě usíná v náruči matky. Za-nedlouho bylo jednomu řeholníkovi zjeveno, že mladík je již v nebi. 
Modlitba 
Má Nejsvětější Matko, jak je to možné, že jsem tak zlý, když mám tak dobrou Matku? Že miluji tvory, když mám Matku, která plane zcela láskou k Bohu? Že jsem tak nuzný, když mám Matku tak bohatou ctnostmi? Ach, moje nejdražší Matko, je sice pravda, že nezasluhuji být tvým synem; svým špatným životem jsem se stal toho nehodným. Budu spokojený, když mě přijmeš za svého otroka. A jsem ochotný zříci se i všech království světa jen proto, abych se dostal mezi tvé nejnižší služebníky. Ano, budu spokojen se vším. Tím mi však nezabráníš, abych tě nazýval svou Matkou. 
Toto jméno mě naplňuje útěchou a štěstím. Připomíná mi povinnost lásky k tobě. Čím více mě děsí moje hříchy a božská spravedlnost, tím více mě sílí myšlenka, že ty jsi mou Mat-kou. Dovol mi tedy říci: Matko má, má nejdražší Matko! Tak tě nazývám a vždycky ti tak bu-du říkat. 
Ty máš být po Bohu má naděje, mé útočiště a má láska v tomto slzavém údolí. Dou-fám, že takto zemřu a že odevzdám v posledním okamžiku duši do tvých svatých rukou se slovy: Matko má, má Matko Maria, pomoz mi, slituj se nade mnou. Amen. 
1 Or. 52. ML 158, 937. 
2 Schinosi, Istoria della Comp. di Gesú appartenente al regno di Napoli, P. I, l. 5, c. 7 anno 1584. 
21 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE 
§3: Jak velice nás tato Matka miluje 
Je-li Maria naší Matkou, můžeme si snadno domyslit, jak nás miluje. 
Láska rodičů k dětem je láska nutná. Z toho důvodu přikazuje podle sv. Tomáše1 bož-ský zákon dětem lásku k rodičům, zato však není výslovné přikázání, aby rodiče milovali své děti: „Láska k vlastnímu potomstvu je tak hluboce vtisknuta do nitra samou přírodou, že ani nejdivočejší dravci nemohou nemilovat svá mláďata,“ jak říká sv. Ambrož2. Zoologové vyprá-vějí, že dokonce i tygři, když zaslechnou hlas ulovených mláďat, se vrhají do moře a plavou až k lodím, které mláďata odvážejí3. Jestliže tedy ani tygři, jak by řekla naše nejvznešenější Matka, nedovedou zapomenout na svá mláďata, jak bych mohla zapomenout já na vás, své děti? „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? A i kdyby ona zapomněla, já na tebe nezapomenu“ (Iz 49,15). 
Maria je naší Matkou, ne ovšem podle těla, ale podle lásky, jak jsme již vysvětlili. „Já jsem matka krásného milování“ (Sir 24,24). Tedy pouze její láska k nám ji činí naší Matkou. „Proto se honosí,“ říká jeden spisovatel4, „že je Matkou lásky, neboť – když nás přijala za děti – je k nám plná lásky.“ 
Kdo by mohl vylíčit lásku, kterou Maria chová k nám, ubohým? Arnold Chartreuxský5 říká, že při smrti Ježíše Krista nesmírně toužila zemřít se Synem z lásky k nám. „Zatímco Syn pněl na kříži a umíral, Maria za nás nabízela svůj život,“ říká sv. Ambrož6. 
Všimněme si důvodů této lásky, neboť tak lépe porozumíme, jak velice nás tato dobrá Matka miluje! 
První důvod Mariiny veliké lásky k lidem je její veliká láska k Bohu. Láska k Bohu a láska k bližnímu spadají pod totéž přikázání, jak píše sv. Jan: „A tak máme od Boha toto při-kázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra“ (1 Jan 4,21). Jak roste jedna láska, vzrůs-tá i druhá. Víme, co všechno vykonali světci z lásky k bližnímu, poněvadž vroucně milovali Boha. Dospěli až tak daleko, že nabídli v oběť pro blaho bližních svobodu, dokonce i život. Čtěme jen o činech sv. Františka Xaverského v Indii! Pro duchovní blaho tamních nevzděla-ných národů slézal vysoké hory, vystavoval se tisícerým nebezpečím, vyhledával tyto ne-šťastníky v dírách, kde bydleli jako zvěř, a přiváděl je k Bohu. A čeho se odvážil sv. František Saleský, aby obrátil bludaře v kraji Chablais? Měl odvahu celý rok den co den lézt po čtyřech po trámu, v zimě omrzlém, přes řeku, aby se dostal na druhý břeh k těm zatvrzelcům a mohl jim kázat. Sv. Pavlín se sám stal otrokem, aby z otroctví vysvobodil syna chudé vdovy. Sv. Fidelis obětoval radostně život při kázání, aby přivedl k Bohu bludaře toho místa, kde kázal. Svatí tedy dělali tolik z lásky k bližním, poněvadž vroucně milovali Boha. 
Kdo však miloval Boha více než Maria? Milovala ho v prvním okamžiku svého života víc, nežli ho milovali všichni svatí a všichni andělé v celém svém bytí, jak budeme později uvažovat v rozjímání o Mariiných ctnostech. Blahoslavená Panna sama zjevila Sestře Marii Crocifisse, že žár její lásky byl schopen strávit v okamžiku vše na nebi i na zemi a že ve srov-nání s ní se všechny plameny lásky serafů podobaly chladnému větru7. A jako mezi anděly není žádný, který by Boha miloval víc než Maria, tak ani nenajdeme a nemůžeme najít po Bo-hu někoho, kdo by nás miloval víc než tato nejlaskavější Matka. A i kdybychom sloučili vjedno lásku všech matek k jejich dětem, lásku všech snoubenců k jejich snoubenkám, lásku všech světců a andělů k jejich ctitelům, nevyrovnala by se jejich láska lásce, kterou Maria miluje je-dinou duši. P. Nieremberg8 říká, že „láska všech matek k jejich dětem je stínem Mariiny lásky ke každému z nás. Sama nás miluje víc, než nás milují dohromady všichni andělé a svatí.“ 
Dále nás miluje naše Matka tak velice proto, že jsme jí byli odkázáni za syny jejím dra-hým Ježíšem, když před svou smrtí řekl: „Ženo, to je tvůj syn“ (Jan 19,26). V Janově osobě 
1 Summa Theologiae I-II, q. 100, a. 5 ad 4. 
2 Hexaemeron, l. 6, c. 4, n. 22. ML 14, 250. 
3 Philostratus, De Tyanensi Apollonio, l. 2, §14, n. 3. 
4 Piciuchelli, Excitationes, Exc. 22 in Psalm. 86, n. 3. 
5 De septem verbis Dom. in cruce, tract. III. ML 189, 1694. 
6 Liber de instit. virginis, c. 7, n. 49. ML 16, 318. 
7 Turselini, Vita… Bononiae 1746. 
8 Dell´ affezione ed amore ŕ Maria, cap. 14. 
22 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE 
označil za její děti všechny lidi, jak jsme uvažovali již dříve. To byla poslední Synova slova k ní! Posledních pokynů, které nám dávají drazí ve chvíli smrti, si hluboce vážíme a nikdy nám nevymizí z paměti. 
Kromě toho nás Maria miluje tolik také proto, že jsme ji stáli tolik bolestí. Matky oby-čejně mívají více rády ty děti, s nimiž měly více starostí a více bolestí. My jsme ale ty děti, pro které musela sama obětovat na smrt předrahý život svého Ježíše, aby nám získal život milosti. Z této veliké Mariiny oběti jsme se tedy zrodili k životu Boží milosti. A právě proto, že jsme ji stáli tolik starostí, jsme jí tak drahými dětmi. O Věčném Otci je psáno, že z lásky, že z lásky k lidem vydal na smrt i svého vlastního Syna: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna“ (Jan 3,16). Sv. Bonaventura1 říká, že totéž lze říci i o Marii: Tak Maria milova-la nás, že dala svého jednorozeného Syna. 
Kdy nám ho dala? 
„Dala nám ho především, když svolila, aby šel na smrt,“ říká P. Nieremberg. Dále nám ho dala tím, že život svého Syna nehájila, když se soudci této povinnosti buď z nenávisti nebo ze strachu zpronevěřili. Můžeme rozumně předpokládat, že by slova Matky tak moudré a tak něžné měla mocný vliv aspoň na Piláta, který by si rozmyslel odsoudit na smrt člověka, kte-rého uznal a prohlásil za nevinného. Ale nestalo se, Maria nechtěla pronést ani slůvko ve pro-spěch svého Syna, aby nezabránila smrti, na níž závisela naše spása. Nakonec nám ho dala tisíckrát u paty kříže v těch třech hodinách před jeho smrtí. Tehdy stále jen obětovala s nej-větší láskou Synův život za nás, přičemž sama trpěla nejkrutější bolest. Činila to tak statečně, že – podle sv. Anselma a sv. Antonína2 - byla odhodlána, kdyby nebylo katanů, ho třeba sa-ma ukřižovat, jen aby se vyplnila vůli Otce, který žádal jeho smrt pro naše spasení. A jestliže Abrahám dokázal podobný skutek skutečností, když chtěl obětovat syna vlastníma rukama, musíme připustit, že Maria, která byla svatější a poslušnější než Abrahám, by to vykonala ještě statečněji. 
Vraťme se však ke své myšlence. Jak musíme být Marii vděční za úkon tak velké lásky, když přinesla v tak krutých bolestech v oběť život svého Syna pro spásu nás všech? Bůh Ab-raháma bohatě odměnil za jeho ochotu, když chtěl obětovat Izáka. Čím se ale my můžeme odvděčit Marii za život jejího Ježíše, kterého za nás obětovala? Byl to Syn daleko vznešenější než Izák a milovala ho mnohem více, než Abrahám miloval svého syna! „Tato Mariina láska,“ říká sv. Bonaventura3, „nás velmi zavázala, abychom ji milovali; vidíme přece, že nás milova-la víc než kdokoli jiný, neboť nám dala svého jednorozeného Syna, kterého měla raději než sebe.“ 
Odtud plyne další důvod, proč nás Maria tolik miluje. Vidí, že jsme vykoupeni za cenu krve Ježíše Krista. Kdyby nějaká matka věděla, že její milovaný syn vykoupil ze zajetí něja-kého otroka dvacetiletým strádáním v žalářích, jak velmi by si tohoto otroka vážila už z toho-to důvodu! Maria ale ví, že Syn Boží nepřišel na svět kvůli ničemu jinému, než aby spasil nás, ubohé, jak sám prohlásil: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lk 19,10). A aby nás spasil, uvolil se za nás obětovat i svůj život. Kdyby nás tedy Maria milovala málo, ukázala by, že si necení Synovy krve, která je výkupným za naši spásu. Sv. Alžbětě4 bylo zjeveno, že se Maria od svého obětování v chrámě neustále jen modlila za nás, aby Hos-podin brzy seslal svého Syna kvůli spasení světa. Můžeme si snadno domyslet, o kolik nás nyní miluje více, když ví, jak nás oceňuje její Syn, že se nerozpakoval nás získat za tak ne-smírnou cenu. 
A protože všichni lidé byli vykoupeni Ježíšem Kristem, proto je Maria všechny miluje a zahrnuje je dobrodiními. Sv. Jan o ní říká: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem“ (Zj 12,1). Jako se na zemi nikdo nemůže ukrýt před sluncem, tak není na zemi ni-kdo, kdo by byl zbaven Mariiny lásky: „Nic se neskryje před jeho žárem“ (Ž 19,7). „Před jeho žárem – to znamená před žárem Mariina srdce,“ jak vysvětluje celleský opat5. 
„A kdo kdy pochopí,“ říká sv. Antonín6, „péči, kterou má tato laskavá Matka o nás všechny? Proto nám nabízí a poskytuje své milosrdenství.“ Protože naše Matka dychtila po 
1 Srov. In I. Senten., dist. 48, Dub. IV. Jasněji to říká Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. IV, c. 18. 
2 Sv. Antonín cituje sv. Anselma v díle Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, cap. 41, §1 ad 3. 
3 Sermo I. de B. V. M. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
4 Zjevení se stalo sv. Alžbětě Durynské. Sv. Alfons ji nazývá řeholnicí, poněvadž byla členkou Třetího řádu sv. Františka. 
5 Raymundus Jordanus (Idiot), Contemplationes de B. Virgine, Proemium. 
6 Summa Theologiae IV, tit. 15, cap. 2. 

​
23 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE 
záchraně všech, proto k ní také spolupracovala. „Je jisté,“ říká sv. Bernard1, „že se starala o celé lidské pokolení.“ Proto je velmi prospěšná pobožnost některých Mariiných ctitelů, kteří podle svědectví Kornélia a Lapide2 prosí Pána o ty milosti, které pro ně vymáhá Svatá Panna, slovy: „Dej mi, Pane, co pro mě vyprošuje Nejsvětější Panna!“ „A oprávněně,“ říká zmíněný spisovatel, „neboť naše Matka nám vymáhá větší dobra, než si dovedeme my sami přát.“ A zbožný Bernardin z Busti3 říká, že Maria rychleji uděluje dobra a milosti, než my po nich tou-žíme. Proto na ni vztahuje Richard od sv. Vavřince4 slova knihy Moudrosti: „Předchází ty, kdo po ní touží, takže se jim dává poznat první“ (Mdr 6,13): „Maria předchází ty, kdo se na ni ob-racejí, aby ji nalezli, dříve, než ji začnou hledat.“ „Tak velká je láska této dobré Matky k nám,“ říká Richard od sv. Viktora5, „že nám přichází na pomoc dřív, než o ni my žádáme.“ 
Je-li tedy Maria tak dobrá ke všem, i k nevděčným a k lhostejným, kteří ji milují málo a málo se jí svěřují do ochrany, o co laskavější bude k těm, kdo ji milují a často ji vzývají? „Snadno ji mohou spatřit ti, kteří ji milují“ (Mdr 6,12). „Jak snadno najdou Marii,“ říká Richard od sv. Vavřince6, „kdo ji milují; a najdou ji plnou něhy a lásky: „Miluji ty, kdo mě milují“ (Př 8,17).“ Maria dosvědčuje, že nemůže odepřít lásku těm, kdo ji milují. „Ačkoliv tato nejlíbez-nější Paní miluje všechny lidi jako své děti, přece jen dává přednost v uznání a v lásce těm, kdo ji milují něžněji,“ svědčí sv. Bernard7. Podle slov Raymunda Jordana8 jsou Mariini ctitelé tak šťastní, že je Maria nejen miluje, ale také jim slouží. 
V kronice dominikánského řádu čteme9, jak umíral bratr Leodat z Montpellier, který se svěřoval do ochrany této Matce milosrdenství dvěstěkrát denně. Jednoho dne u sebe uviděl překrásnou Královnu, která mu řekla: „Leodate, chceš umřít a přijít k mému Synovi a ke mně?“ Řeholník odpověděl: „Kdo jste?“ „Jsem Matka milosrdenství,“ odpověděla blahoslavená Panna. „Tys mě často vzýval, proto jsem nyní přišla pro tebe. Pojďme do nebe!“ Ještě ten den Leodat skonal a přišel, jak doufáme, za Marií do království blaha. 
Nejsladší Matko Maria, blažený, kdo tě miluje. Sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježí-šova10 říkával: „Když miluji Marii, jsem si jistý setrváním, a vyprosím si na Bohu vše, co chci.“ Proto svatý mladík obnovoval bez ustání toto předsevzetí: Chci milovat Marii, chci milovat Ma-rii. Tato slova si často v duchu opakoval. 
„Ach, jak v lásce předstihuje tato dobrá Matka všechny své děti! Ať ji milují sebevíc, vždycky bude Mariina láska k nim větší,“ říká Auriemma11. Kéž by ji milovaly jako sv. Stani-slav Kostka, který miloval tuto svou drahou Matku tak něžně, že svou řečí rozohňoval každé-ho, s kým mluvil, k podobné lásce. K oslavě jejího jména tvořil nová slova a nové čestné vý-razy. Nezačal žádnou práci, aby si od ní nejprve před některým jejím obrazem nevyžádal po-žehnání. Když se modlil hodinky, růženec nebo když konal jiné modlitby k Mariině cti, dělal to s tak zjevnou vroucností, jako by mluvil tváří v tvář se samotnou Pannou Marií. Když slyšel zpěv Zdrávas Královno, vzplanuly jeho srdce i jeho obličej. Knězi Tovaryšstva Ježíšova, se kterým šel navštívit obraz blahoslavené Panny, odpověděl na otázku, jak ji miluje: „Otče, co mohu říci více, než že je mou Matkou?“ Podle výpovědi tohoto kněze pronesl svatý mladík ta-to slova s výrazem takové něhy a vroucnosti v hlase a v pohledu, že se zdálo, jako kdyby ne člověk, ale anděl mluvil o lásce k Marii. – Kéž by ji milovaly její děti také tak, jako blah. Heř-man, který ji nazýval svou milovanou snoubenkou a za to byl od Panny Marie poctěn jménem snoubenec12; jako sv. Filip Neri, který pociťoval velkou útěchu už při pouhé myšlence na Ma-rii, a proto ji nazýval svou slastí; jako sv. Bonaventura, který ji nazýval nejen svou Paní a Matkou, ale aby dokázal svou něžnost a oddanost k ní, jmenoval ji dokonce svým srdcem a svou duší. Měly by ji milovat jako její veliký ctitel sv. Bernard, který tak hodně miloval tuto sladkou Matku, že ji nazýval lupičkou srdcí. Proto říkal, aby vyjádřil své vroucí city k ní: „Což jsi mi neuloupila srdce?“ – Měly by ji nazývat svou milenkou, jak říkával sv. Bernardin Sien-ský, který vykonal každý den návštěvu u některého jejího obrazu a vyznával jí co nejněžněji 
1 In Assumpt. B. M. V., s. 4, n. 8. ML 183, 429. 
2 Spíše než Cornelius a Lapide má tuto myšlenku Salazar SJ, In Proverbia VIII. 
3 Mariale seu sermones de B. V. M., p. 2, sermo 5: De Nativ. Mariae. 
4 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15. Spis býval pokládán za dílo sv. Alberta. 
5 In Cantica, cap. 23. ML 196, 475. 
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 15. 
7 In Antiphonam Salve Regina, s. 1, n. 1. ML 184, 1061. Autor nejistý. 
8 Contemplat. de B. Virgine, Proem. 
9 Ger. de Fracheto O.P., Vitae Fratrum Ord. Praed. 
10 Cepari, Vita, Roma 1717. 
11 Affetti scambievoli, p. 1, c. 1. Auriemma připisuje výrok sv. Ignácovi, mučedníkovi. 
12 Blah. Heřman žil v premonstrátském klášteře ve Steinfeldu (��1239-1241). 
24 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE 
lásku jako své Královně. Na otázku, kam chodí každý den, odpovídal, že navštěvuje svoji mi-lenku. Měly by ji milovat také tak, jako sv. Alois Gonzaga, který neustále hořel láskou k Marii, že sotva zaslechl nejsladší jméno své drahé Matky, hned mu plálo srdce a na tváři se mu ob-jevoval žhavý ruměnec, jak mohli všichni vidět. – Její děti by ji měly milovat jako sv. Franti-šek Solanský, který jako by se pominul z lásky k Marii rozumem; s hudebním nástrojem sedal někdy před její obraz a zpíval jí o lásce. Říkal, že jak dělají světští milenci svým vyvoleným, tak zpívá on své milované Královně večerní dostaveníčko. Měly by ji milovat také tak, jak ji milovalo tolik jejích služebníků, kteří nevěděli, čím by jí ještě dokázali svou lásku. P. Jan de Trexo z Tovaryšstva Ježíšova si s jásotem říkal Mariin otrok a na znamení otroctví ji často na-vštěvoval v některém chrámě. A co tady dělal? Jakmile vešel, skrápěl dlažbu slzami něžné lásky k blahoslavené Panně, pak se dotýkal dlažby jazykem a obličejem a tisíckrát ji líbal, ne-boť to byl, jak říkal, dům jeho milované Paní. P. Jakub Martinez1, také z Tovaryšstva Ježíšova, který býval pro svou zbožnost k Marii unášen na její svátky anděly do nebe, aby viděl, s ja-kou nádherou se tam konají, říkal: „Chtěl bych mít srdce všech andělů a všech svatých, abych mohl Marii milovat tak, jak ji milují oni. Chtěl bych mít životy všech lidí, abych je mohl všechny obětovat z lásky k Marii.“ Kéž dosáhnou Mariiny děti takové lásky k ní, jako syn sv. Brigity Karel2, který říkal, že neví, co by ho na světě těšilo víc než myšlenka, jak Bůh velice miluje Marii. A také ujišťoval, že by rád podstoupil i největší utrpení, jen aby Maria nepozbyla – kdyby to vůbec bylo možné – ani nejmenší díl své slávy; a kdyby Mariina velikost patřila jemu, že by se jí vzdal pro ni jako mnohem hodnější. – Měly by jí toužit dát i život na důkaz své lásky k Marii, jak si to přával Alfons Rodriguez. Ani se nedivíme těm, kteří si vryli do pr-sou ostrým železem líbezné jméno Maria, jako řeholník František Binans3 nebo Radegunda, manželka krále Chlotara4, ano, tak daleko šli někteří, že si vtiskli žhavým železem do těla toto milované jméno, aby jim zůstalo pevně a nevyhladitelně, jak to z lásky k ní udělali její ctitelé Jan Křtitel Archinto5 a Augustin Espinosa6, oba z Tovaryšstva Ježíšova. 
Její děti ať dělají a snaží se dělat vše, čeho je schopen milující snoubenec, když chce projevit svou náklonnost milované dívce; nikdy se jim ale nepodaří milovat Marii tak, jak je miluje ona. Mnich Mikuláš7 říká: „Vím, má Paní, že ze všech bytostí jsi ty nejvíce hodna lásky a že nás miluješ láskou, kterou nepředstihne žádná jiná láska.“ Když jednou prodléval ctihod-ný Alfons Rodriguez z Tovaryšstva Ježíšova před Mariiným obrazem, pocítil v srdci takový žár lásky, že zvolal: „Má lásky nejhodnější Matko, vím, že mě miluješ; nemiluješ mne však tak, jak já miluji tebe.“ A Maria, jako by byla uražena ve své lásce, mu z obrazu odpověděla: „Co to říkáš, Alfonsi? Co to říkáš? Nesmírně větší je má láska k tobě než tvoje ke mně. Abys věděl – mezi nebem a zemí není tak velká vzdálenost, jako je rozdíl mezi láskou mou a tvou8.“ 
Proto volá oprávněně sv. Bonaventura9: „Blažení ti, kteří mají štěstí, být věrnými a mi-lujícími služebníky této nejlaskavější Matky!“ „A je to pravda, neboť tato nejvděčnější Králov-na se nedá nikdy svými ctiteli předstihnout v lásce10.“ Řídí se v tom příkladem našeho nejlas-kavějšího Vykupitele Ježíše Krista; tomu, kdo ji miluje, splácí dvojnásobnými dobrodiními a milostmi. Volám tedy se sv. Anselmem11, zapáleným láskou: „Můj milovaný Ježíši a má drahá Matko Maria! Kéž mé srdce stále plane pro vás a celou mou duši kéž stráví láska. Protože vás ale nemohu milovat bez vaší milosti, poskytněte tedy, Ježíši a Maria, mé duši ne pro mé, ale pro své zásluhy, milost, abych vás miloval, jak zasluhujete. Ó, Bože, tolik milující lidi, tys mohl umřít za své nepřátele, a teď bys mohl odepřít milost lásky k tobě a ke tvé Matce Marii tomu, kdo tě o ni prosí?“ 
Příklad. P. Auriemma12 vypravuje o chudé pasačce, která velmi milovala Pannu Marii. Když se ovečky pásly, bylo její největší radostí zaběhnout do kapličky blahoslavené Panny na jednom vrchu, mluvit s Matkou Boží a uctívat ji různými způsoby. Mariin obraz – byla to vy- 
1 Slavný misionář v Peru. Zemřel v Limě 1626. 
2 Revelationes, l. 7, c. 13. 
3 Náležel řádu Paulánů. Ariemma, Affetti scambievoli, p. 1, c. 15. 
4 Hildebertus, Vita S. Radegundis reg., c. 4, n. 27. ML 171, 977. 
5 Zemřel r. 1574 po 4 letech řeholního života. 
6 Zemřel r. 1648. 
7 Sermo II. in Nativ. B. V. M. ML 144, 740. Řeč bývala připsována sv. Petru Damiani, je ale od sekretáře sv. Bernarda, mnicha Mikuláše. 
8 Janinus, Vita. Acta SS. Bollandiana die 30. octobrii. 
9 Psalterium B. V. M. Psalmus 31, Psalmus 118. 
10 Paciucheli, Excit. in Ps. 86, exc. 2, n. 1. 
11 Or. 52. ML 158, 958. 
12 Affetti scamb., p. 2, c. 8. 
25 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §3: JAK VELICE NÁS TATO MATKA MILUJE 
puklina – byl bez ozdob. Udělala tedy pro něj svýma ručkama pláštík. Jednou nasbírala polní květiny, uvila z nich věnec, vystoupila na oltář a položila ho Matce Boží na hlavu se slovy: „Matičko má, ráda bych ti dala na čelo korunu ze zlata a z perel. Ale jsem chudá, proto ode mne přijmi tento věneček z květů. Je to znamení mé lásky k tobě.“ Tak a podobně sloužila zbožná dívenka naší drahé Paní. 
Pohleďme nyní, jak se dobrá Matka odvděčila této své dcerušce za její návštěvy a za její lásku. 
Dívka onemocněla na smrt. V té době šli tím krajem dva řeholníci. Unavení cestou se uložili k odpočinku pod strom. Jeden usnul, druhý bděl, ale oba měli totéž vidění. Spatřili zá-stup překrásných panen, mezi nimiž jedna vynikala krásou a velebností. Jeden z řeholníků se jí zeptal: „Paní, kdo jste?“ Ona odpověděla: „Já jsem Matka Boží a jdu s těmito svatými pan-nami navštívit v blízké chatě umírající pasačku, která mě velmi často navštěvovala.“ Po těch slovech vše zmizelo. Ti Boží sluhové si pak řekli: „Pojďme ji shlédnout i my!“ Vydali se na ces-tu a našli nízkou chatrč. Vešli a viděli umírající pannu na troše slámy. Pozdravili ji a ona od-pověděla: „Bratři, proste Boha, abyste mohli spatřit družinu, která je kolem mě.“ Padli hned na kolena a spatřili Marii, jak stojí s korunou v ruce vedle umírající a těší ji. Svaté panny za-čaly zpívat a za tohoto sladkého zpěvu se její svatá duše odloučila od těla. Maria jí položila na hlavu korunu a vzala její duši s sebou do nebe. 
Modlitba 
„Ó, Královno, loupící srdce,“ volám k tobě se sv. Bonaventurou1. Paní, která láskou a dobrodiními, prokazovanými tvým sluhům, uchvacuješ jejich srdce, uchvať i mé srdce, které také touží vroucně tě milovat. Ty sis získala svou krásou lásku Boha, že sestoupil z nebe do tvého lůna. A já bych měl žít bez lásky k tobě? Ne! S jiným tvým oddaným synem, sv. Janem Berchmansem z Tovaryšstva Ježíšova, tě ujišťuji: Nikdy si nedopřeji oddechu, dokud nezís-kám něžnou lásku k své Matce Marii. Chci však lásku trvalou a něžnou k tobě, má Matko, kte-rá jsi mě tak něžně milovala, i když jsem byl k tobě ještě tak moc nevděčný. Co by bylo ze mě nyní, kdybys mě, Maria, nebyla milovala a nevyprosila mi tolik milostí? Jestliže jsi mě tolik milovala, když sem tě nemiloval, o co více smím doufat ve tvoji dobrotu nyní, když tě miluji! 
Miluji tě, má Matko, a chtěl bych srdce, které by tě milovalo za všechny ty nešťastníky, kteří tě nemilují. Chtěl bych jazyk, který by tě mohl chválit za tisíce jazyků, abych ukázal všem tvou slávu, tvou svatost, tvé milosrdenství a tvou lásku ke všem, kdo tě uctívají. Kdy-bych měl bohatství, vynaložil bych je k zvýšení tvé cti. Kdybych měl poddané, změnil bych je všechny ve tvé ctitele. A kdyby to bylo třeba, rád bych obětoval i svůj život pro tebe a pro tvou slávu. 
Miluji tě tedy, má Matko, ale přitom se bojím, že tě přece jen nemiluji. Vždyť se říká, že láska připodobňuje milující osobám milovaným. „Láska buď podobné nalézá nebo tvoří2.“ Když vidím, že jsem tobě tak nepodobný, je to znak, že tě nemiluji. Ty jsi tak čistá, já tak špinavý. Ale teď je právě tvou povinností, Maria, když mě miluješ, připodobnit mne sobě. Ty máš plnou moc měnit srdce. Uchop tedy mé srdce a proměň je. Ukaž světu, co všechno ty můžeš udělat pro ty, kdo tě milují. Učiň ze mne světce a hodného syna. Tak doufám, tak se staň. Amen. 
1 Stimulus amoris, p. 3, c. 10. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
2 Aristoteles, Magnorum moralium II, n. 11, ke konci. 
26 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ 
§4: Maria je i Matkou kajících hříšníků 
Maria řekla sv. Brigitě1, že je Matkou nejen spravedlivých a nevinných, ale i hříšníků, když se chtějí polepšit. Hledá-li útočiště u jejích nohou hříšník, který se chce napravit, ó, jak je tato dobrá Matka ochotná obejmout ho a pomoci mu, a to mnohem víc než každá jiná mat-ka tělesná. Sv. Řehoř VII.2 zdůrazňuje právě tuto věc hraběnce Matyldě: „Udělej konec hříš-ným choutkám a ručím ti najisto, že tě Maria bude hned mnohem ochotněji milovat než tě-lesná matka své dítě.“ Kdo ale chce být dítětem této vznešené Matky, musí nejprve zanechat hříchu a teprve potom může doufat, že bude přijat za její dítě. Richard od sv. Vavřince3 uva-žuje o slovech: „Povstali synové její“ (Př 31,28) a upozorňuje, že se nejprve říká „povstali“ a teprve potom „synové“, protože nemůže být Mariin ten, kdo se napřed nevynasnaží povstat ze hříchu, do kterého klesl. Sv. Petr Zlatomluvý4 poznamenává: „Kdo nedělá skutky své mat-ky, popírá svůj původ od ní.“ Kdo koná skutky protivící se Marii, popírá skutkem, že by chtěl být jejím dítětem. Maria je pokorná, a on chce být hrdý, Maria je čistá, a on chce být nepo-čestný, Maria je plná lásky, a on chce bližního nenávidět. Dává tak najevo, že není a nechce být dítětem této svaté Matky. „Mariiny děti,“ píše Richard5, „ji následují v čistotě, pokoře, ti-chosti, milosrdenství.“ A jak by si troufal nazývat se Mariiným synem ten, kdo ji uráží svým životem? Jeden hříšník řekl jednou Marii: Ukaž, že jsi Matkou! Ale blahoslavená Panna mu odpověděla: Ukaž ty, že jsi synem! Jiný ji vzýval jménem: Matko milosrdenství! Maria mu ale řekla: „Vy, hříšníci, mě nazýváte Matkou milosrdenství, když ode mne chcete pomoc. Svými hříchy však ze mne neustále děláte Matku utrpení a bolesti.“ „Je od Boha prokletý, kdo ke hněvu popouzí matku“ (Sir 3,18). „Matka tady znamená Marii,“ vykládá Richard od sv. Vavřince6. Bůh zlořečí tomu, kdo tuto dobrou Matku zarmucuje hříšným životem a zvláště za-tvrzelostí v hříchu. 
Říkám: zatvrzelostí. Protože když se takový hříšník, i kdyby hřích neopustil, snaží as-poň z něho vybřednout a hledá pomoc u Panny Marie, bude mu tato Matka neustále poskyto-vat pomoc, až ho přivede do stavu milosti Boží. To zaslechla jednou sv. Brigita7 z úst Ježíše Krista, který mluvil se svou Matkou, a řekl: „Ty poskytuješ pomoc tomu, kdo se snaží po-vstat, a nikomu svou útěchu neodpíráš.“ Dokud tedy setrvává hříšník v nekajícnosti, Maria ho nemůže milovat. Jakmile se však takový otrok pekla, spoutaný okovy vášně, aspoň svěří do ochrany blahoslavené Panně a prosí ji s důvěrou a vytrvale, aby ho zbavila hříchu, jistě mu tato dobrá Matka podá svou pomocnou ruku, rozváže mu pouta hříchu a uvede ho na cestu spásy. – Tvrzení, že všechny modlitby a skutky konané ve stavu hříchu, jsou hříšné, bylo od-souzeno Tridentským sněmem jako blud8. Sv. Bernard říká9, že modlitba v ústech hříšníka, i když není krásná, protože nevychází z lásky Boží, je přece užitečná a prospěšná pro vítězství nad hříchem. Sv. Tomáš10 pak učí, že hříšníkova modlitba je sice bez zásluhy, že je ale schopná vyprosit milost odpuštění, neboť výprosná síla modlitby se neopírá o zásluhy prosící-ho, ale o Boží dobrotu a o zásluhy a přislíbení Ježíše Krista, který řekl: „Každý, kdo prosí, do-stává“ (Lk 11,10). To samé je nutné říci o modlitbách k Matce Boží. 
„Nezasluhuje-li prosící vyslyšení,“ říká Eadmer11, „vymohou mu vyslyšení Mariiny zá-sluhy, když se na ni obrátí.“ Proto sv. Bernard12 vybízí každého hříšníka, aby Marii prosil a po-jal velkou důvěru v modlitbu k ní; protože když nezasluhuje hříšník to, o co prosí, Maria má přece právo pro své zásluhy dát mu ty milosti, které mu vyprošuje na Bohu. 
„To je úkolem dobré Matky,“ říká Konrád Saský13. Kdyby nějaká matka věděla, že se její synové nenávidějí na smrt a že jeden druhému ukládá o život, co jiného by dělala, než že 
1 Relevationes, l. 4, c. 138. 

2 Registrum, Epist. 47. ML 148, 328. 
3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8. 
4 Sermo 123, De divite et Lazaro. ML 52, 537. 
5 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 8. 
6 Richard od sv. Vavřince, De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 8 
7 Relevationes, l. 3, c. 19. 
8 Sessio VI, can. 7. Denz 817. 
9 Sermones de diversis, s. 81. ML 183, 699. 
10 Summa Theologiae II-II, q. 178, a. 2 ad 1, 
11 Liber de excellentia B. M., c. 6. ML 159, 570. 
12 Vigilia Nativ. Domini, s. 3, n. 10. ML 183, 100. 
13 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
27 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ 
by je všemožně usmiřovala? Maria je ale Matkou Ježíše a Matkou člověka; když vidí hříšníka, který je nepřítelem Ježíše Krista, nemůže tento pohled snést a ze všech sil se snaží vzájemně je usmířit. 
Tato předobrotivá Paní nežádá od hříšníka nic jiného, než aby se jí svěřoval do ochra-ny a měl vůli se polepšit. Když Maria vidí u svých nohou hříšníka, který prosí o slitování, ne-hledí na jeho hříchy, ale na úmysl, se kterým přichází; když se k ní blíží s dobrým úmyslem, obejme ho tato nejlaskavější Matka, i kdyby se dopustil všech hříchů světa, a nerozpakuje se léčit všechny vředy jeho duše. Vždyť se nejen jmenuje, ale také skutečně je Matkou milosr-denství. Dokazuje to láskou a něžností, když nám pomáhá. To vše zjevila blahoslavená Panna sv. Brigitě1 slovy: „Ať zhřešil člověk sebevíc, když se vrací, jsem ihned ochotná ho přijmout. A nevšímám si, kolika hříchů se dopustil, ale s jakým úmyslem se vrací; neboť se neštítím ošet-řovat a hojit jeho rány, vždyť se nazývám a skutečně jsem Matkou milosrdenství.“ 
Maria je Matkou hříšníků, kteří se chtějí obrátit. Jako jejich Matka nemůže být s nimi bez soucitu, ano, zdá se, že neštěstí ubohých dětí považuje za své. Když kananejská žena prosila Ježíše Krista, aby osvobodil její dceru od zlého ducha, který ji trýznil, řekla: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá“ (Mt 15,22). Jestliže však byla soužena zlým duchem dcera a ne matka, zdá se, že měla říci: Pane, měj slitování s dcerou, a ne: Měj slitování se mnou. Ona však oprávněně řekla: Slituj se nade mnou! Neboť matky cítí všechny nesnáze svých dětí jako své vlastní. Podle Richarda od sv. Vavřince2 „právě tak prosí Maria Boha za hříšníka, který se jí svěřuje do ochrany: Smiluj se nade mnou! Jako by říkala: Pane můj, tato ubohá hříšná duše je mé dítě, a proto se smiluj ne tak nad ní jako spíš nade mnou, její Matkou!“ 
Ó, kdyby se chtěli všichni hříšníci svěřovat do ochrany této dobré Matky, jistě by všichni dosáhli od Boha odpuštění. „Ó, Maria,“ volá v údivu Konrád Saský3, „ty se s mateř-skou láskou ujímáš hříšníka opuštěného celým světem a nespustíš ho z očí, dokud ubožáka nesmíříš s jeho Soudcem.“ Chce říci: Dokud hříšník setrvává v hříchu, všechno ho nenávidí a pronásleduje. I nerozumné tvorstvo, oheň, vzduch a země by ho rády ztrestaly a pomstily se na něm, aby zjednaly čest svému Pánu, kterým on pohrdnul. Zavrhne však takového ne-šťastníka i Maria, když se jí svěřuje? Ne! Jde-li k ní prosit o pomoc, aby se mohl napravit, ujme se ho s mateřskou láskou a nepropustí ho od sebe, dokud ho nesmíří svou mocnou pří-mluvou s Bohem a nezajistí mu milost. 
V II. knize Samuelově (2 Sam 14,5-11) čteme, že moudrá žena z Thekuy řekla Davi-dovi: „Pane, měla jsem dva syny. K mému neštěstí zabil jeden druhého. Tak jsem ztratila již jednoho syna. Teď mi chce spravedlnost vzít ještě druhého syna, jediného, který mi zbyl. Smiluj se nade mnou, ubohou matkou! Postarej se, abych nebyla zbavena obou svých synů.“ – David se slitoval nad ubohou matkou, osvobodil provinilce a daroval ho matce. – Stejně mluví k Bohu Maria, když vidí jeho hněv proti hříšníkovi, který se jí svěřil do ochrany: „Můj Bože, měla jsem dva syny, Ježíše a člověka. Člověk usmrtil mého Ježíše na kříži. Nyní žádá tvá spravedlnost odsouzení člověka. Pane, můj Ježíš již zemřel, slituj se tedy nade mnou, a když jsem ztratila jednoho syna, nedopusť, abych byla oloupena i o druhého.“ – Zcela jistě tvrdím: Bůh nezavrhne ty hříšníky, kteří se odevzdávají Marii a za které ona prosí. Vždyť Bůh sám odkázal hříšníky Marii za děti. Zbožný Landsberger vkládá4 Pánu do úst slova: „Marii jsem odkázal hříšníky za děti. Proto koná svůj úřad ostražitě, aby nikdo z jejích svěřenců, zvláště ti, kdo ji prosí, nezahynul, ale aby je všechny pokud možno přivedla ke mně.“ 
Blosius říká5: „Kdo vystihne dobrotu, milosrdenství, věrnost a lásku, které rozvíjí tato Matka pro naši záchranu, když ji prosíme o pomoc?“ „Vrhněme se tedy před tuto dobrou Mat-ku,“ vybízí nás sv. Bernard6, „obejměme její svaté nohy a neustaňme, dokud nám nepožehná a nepřijme nás za své děti.“ – Kdo by si mohl připustit nějaké pochybnosti o lásce této Mat-ky? Sv. Bonaventura říkával: „I kdyby mě zabila, budu v ni doufat; přeji si zemřít plný důvěry před jejím obrazem, a dosáhnu spasení.“ A tak musí mluvit každý hříšník, který se obrací k této slitovné Matce: Má Paní a Matko, za své hříchy zasluhuji, abys mě od sebe zapudila a abys mě sama trestala za má provinění; ale i když mě zaženeš a zabiješ mě, nevzdám se dů- 
1 Revel., l. 2, c. 23. 
2 De laudibus B. M. V., l. 6, c. 9, n. 11. 
3 Speculum B. M. V., lect. 3. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
4 Alloquia Christi Jesu ad animam, l. 1, p. 3, can. 12. 
5 Sacellum animae fidelis, p. 3, c. 5, n. 2. 
6 Dom. infra oct. Assumpt. B. V. M. ML 183, 432. 
28 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava I. Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství! §4: MARIA JE I MATKOU KAJÍCÍCH HŘÍŠNÍKŮ 
věry v tebe, že mě spasíš. V tebe skládám všechnu naději, a budu-li mít štěstí zemřít před tvým některým obrazem, když se budu svěřovat do ochrany tvému milosrdenství, jistě dou-fám, že nezahynu, ale přijdu do nebe, abych tě chválil s tolika tvými služebníky, kteří tě vzý-vali v hodině smrti o pomoc, a tak dosáhli spasení.1 
Modlitba 
Má nejvznešenější Královno a důstojná Matko mého Boha, nejblahoslavenější Maria! Poněvadž jsem tak bídný, obtížený hříchy, neměl bych se opovážit blížit se k tobě a nazývat tě svou Matkou. Ale moje ubohost mě nesmí zbavit útěchy a důvěry, které zakouším, když tě nazývám Matkou. Vím, že zasluhuji, abys mě zavrhla; pohlédni však, co pro mě učinil a vytr-pěl tvůj Syn Ježíš, a pak mě zavrhni, budeš-li moci. Jsem ovšem bídný hříšník, který urazil Boží velebnost více než jiní. Ale už se stalo! 
Obracím se proto na tebe, ty mi můžeš ještě pomoci. Pomoz mi, má Matko! Neříkej, že mi nemůžeš pomoci. Vždyť vím, že jsi všemohoucí a že dostaneš od Boha vše, o co prosíš. Kdybys mi však pomoci nechtěla, řekni mi aspoň, na koho se mám obrátit, aby mě vysvobodil z tak hrozného neštěstí. Se sv. Anselmem2 říkám tobě a tvému Synovi: „Buď se smilujte nad ubožákem – Ježíš odpuštěním, Maria přímluvou – nebo mi ukažte bytosti milosrdnější, na něž bych se mohl jistě obrátit nebo na něž bych se mohl klidněji spolehnout.“ – Ani na nebi ani na zemi nenaleznu však jistě nikoho, kdo by měl k ubohým větší lásku než vy a kdo by mi mohl lépe pomoci. 
Ty, Ježíši, buď mým Otcem, a ty, Maria, buď mou Matkou! Vy milujete a vyhledáváte nejubožejší, abyste je zachránili. Já jsem ze všech nejubožejší a zasluhuji peklo. Vám však není třeba mne vyhledávat, toho se nedomáhám. Sám před vás předstupuji s pevnou nadějí, že mne neopustíte. Pohleďte na mne u svých nohou! Ty, můj Ježíši, mi odpusť, a ty, Maria, mi pomoz! 
1 Vincenc z Beauvais vypravuje událost, která se prý stala r. 1430 v jednom anglickém městě. Šlechtic Arnošt vstoupil do kláštera a žil velmi vzorně. Jeho modlitby k Panně Marii působily zázračně. Prudká pokušení k nečistotě ho však hnala z kláštera a ani hlas Matky Boží z její-ho obrazu ho nezadržel v duchovním povolání. Ve světě se zvrhl, stal se řemeslným lupičem a vrahem. K pokání ho přiměl Kristus Pán, který k němu zavítal v podobě šlechtice a zjevil se mu ve chvíli, když ho chtěl bezbožník zabít. Ale bylo již pozdě. Na cestě do kláštera byl Arnošt chycen, odsouzen k smrti a měl být oběšen. Matka Boží ho však před smrtí zachránila a poslala ho do kláštera, kde konal dlouhá lé-ta pokání. 
2 Or. 51. ML 158, 952. 
29 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ 
HLAVA II. 
ŽIVOTE, SLADKOSTI! 
§1: Maria je naším životem, protože nám vymáhá odpuštění hříchů 
Abychom dobře rozuměli, proč máme s Církví svatou nazývat Marii svým životem, je třeba vědět, že jako duše oživuje tělo, tak milost Boží oživuje duši. Duše bez milosti žije jen zdánlivě, ve skutečnosti je ale mrtvá, jak čteme ve Zjevení sv. Jana: „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ (Zj 3,1). Když tedy Maria získává svým prostřednictvím hříšníkům milost, vrací jim život. Poslyšme, jaká slova z knihy Přísloví vkládá Církev svatá Marii do úst: „Kdo mě za úsvi-tu hledají, naleznou mne“ (Př 8,17). Ti, kdo se na mě horlivě obracejí od časného rána, jak-mile totiž mohou, jistě mě najdou. Proto znamená totéž: obracet se na Marii a nalézt milost Boží. Dále se říká: „Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a dosáhl Hospodinova požehnání“ (Př 8,35). Sv. Bonaventura1 volá k těmto slovům: „Slyšte, kdo toužíte po Božím království: Ctěte Pannu Marii, a naleznete život a věčnou spásu.“ 
Sv. Bernardin Sienský2 říká, že Bůh nezahubil člověka po spáchání prvního hříchu ze zvláštní lásky k této budoucí Dceři. Je přesvědčen, že ve Starém zákoně prokazoval Bůh milo-srdenství a odpouštěl hříšníkům jen kvůli této požehnané Panně. 
Proto nás oprávněně vybízí sv. Bernard3: „Hledejme milost, ale hledejme ji skrze Ma-rii.“ Jestliže jsme ke svému neštěstí ztratili milost Boží, snažme se ji opět získat, čiňme to ale skrze Marii, neboť pokud jsme ji my ztratili, ona ji nalezla. Proto ji světec nazývá „tou, která nalezla milost“4. K naší útěše jí řekl sv. Gabriel: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost“ (Lk 1,30). Jestliže ale Maria nebyla nikdy zbavena milosti, jak může říci svatý archanděl, že ji za-se nalezla? Jen tehdy říkáme, že jsme věc našli, pokud jsme ji předtím ztratili. Blahoslavená Panna byla vždy spojena s Bohem milostí, ano, byla milostí plná, jak sám archanděl dosvědčil svým pozdravem: „Buď zdráva, milostiplná!“ (Lk 1,28). 
Jestliže tedy Maria nenalezla milost pro sebe, poněvadž jí byla vždy plná, pro koho ji potom nalezla? Kardinál Hugo5 odpovídá ve svém výkladu zmíněného místa: „Nalezla ji pro hříšníky, kteří ji pozbyli. Ať tedy hříšníci spěchají k blahoslavené Panně,“ říká tento zbožný spisovatel, „když ztratili hříchem milost; u ní ji zase naleznou. Ať s důvěrou volají: Vrať nám náš majetek, který jsi našla.“ „Když tedy chceme najít milost Páně,“ dělá závěr Richard od sv. Vavřince6, „hledejme Marii, která milost nalezla a stále ještě ji nalézá, takže se v ní nemůže-me zklamat. A protože byla a je vždy Bohu milá, jistě nalezneme milost, když se jí svěřujeme do ochrany.“ Ve Velepísni nám říká, že ji Bůh poslal na svět, aby byla naší ochranou: „Já jsem jako hradba“ (Pís 8,10). Proto byla vyvolena za prostřednici míru mezi hříšníky a Bohem: „Tehdy jsem se stala v jeho očích tou, která nalézá mír“ (Pís 8,10). Na základě těchto slov dodává sv. Bernard7 hříšníkovi mysli: „Běž k této Matce milosrdenství a odhal jí rány, které hříchy zasadily tvé duši. Ona bude jistě prosit Syna, aby ti odpustil pro mateřské mléko, které požíval. A Syn, který ji tak moc miluje, ji jistě vyslyší.“ A opravdu, když chceme povstat ze hříchu, máme se modlit podle přání Církve, aby nám poskytl mocnou pomoc Mariiny přímlu-vy: „Popřej, milosrdný Bože, ochranu naší křehkosti: abychom my, kteří konáme památku Svaté Rodičky Boží, povstali pomocí její přímluvy ze svých nepravostí8.“ 
Proto ji nazývá sv. Vavřinec Justiniani9 „nadějí provinilců“, protože jen ona jim vymáhá na Bohu odpuštění. Oprávněně ji pojmenovává sv. Bernard10 „žebříkem hříšníků“, neboť tato soucitná Královna podává ruku padlým nešťastníkům, vytrhuje je z propasti hříchu a pomáhá jim povznést se k Bohu. Oprávněně ji sv. Augustin11 nazývá „jedinou nadějí nás, hříšníků“, 
1 Psalterium B. M. V., Psalmus 48. 
2 Sermones pro festiv. SS. et Immac. V. M., s. 5, De Virg. Matris Dei Nativ., c. 2 
3 In Nativ. B. V. M., Sermo de aquaeductu, n. 8. ML 183, 441.442. 
4 In adventu Domini, s. 2, n. 5. ML 183, 43. 
5 Postilla super Evang. secundum Lucam I, 30. 
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 3. 
7 Uvedená slova patří podle smyslu sv. Bernardu, např. De aquaeductu, ML 183, 441. 
8 Modlitba po antifoně „Ave, Regina coelorum“. 
9 In Nativ. glorios. Virg. Mariae, ke konci. 
10 In Nativ. B. V. M. ML 183, 441. 
11 Podvržená řeč sv. Augustina. ML 39, 2107. 
30 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ 
neboť jen skrze ni očekáváme odpuštění všech svých hříchů. Totéž říká sv. Jan Zlatoústý1, že na Mariinu přímluvu dostávají hříšníci odpuštění. Proto ji světec zdraví jménem všech hříšníků takto: „Buď zdráva, Matko Boží a Matko naše, Nebe, ve kterém sídlí Bůh, Trůne, ze kterého uděluje Pán všechny milosti. Pros za nás stále Ježíše, abychom pro tvé prosby obdrželi v den účtování odpuštění a slavnou blaženost na věčnosti.“ 
Právem je konečně Maria zvána ranním červánkem. Papež Innocenc III.2 dobře říká: „Protože ranní červánky jsou koncem noci a začátkem dne, proto je Panna Maria vhodně při-rovnávána k zoře; neboť učinila konec nepravosti a byla začátkem ctností.“ Ten samý účinek, který Maria způsobila ve světě svým zrozením, působí mariánská úcta, když se ujme v duši. Dělá konec noci hříchu a duši uvádí na cestu ctnosti. Proto volá k Panně Marii sv. Germanos3: „Matko Boží, tvoje ochrana dává nesmrtelnost a tvoje přímluva život.“ A ve své řeči o spáse prostřednictvím blahoslavené Panny říká: „Kdo vysloví zbožně jméno Maria, je to pro něho znamení, že život buď má nebo ho brzy nalezne.“ 
Maria zazpívala ve svém chvalozpěvu: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). Sv. Bernard4 ji oslovuje: „Ovšemže tě budou, má Paní, blaho-slavit všechna pokolení, protože jsi zrodila všem pokolením život a slávu. V tobě budou hříš-níci nalézat odpuštění, spravedliví setrvání a potom život věčný.“ „Hříšníku, neztrácej mysli, i kdyby ses dopustil všech možných hříchů, ale svěř se s důvěrou do ochrany této přeslavné Paní,“ říká zbožný Bernardin z Busti5. „Najdeš ji s rukama plnýma milosrdenství a štědrosti.“ A hned dodává: „Více touží ti dobro prokazovat a udílet milosti, než ty si žádáš je obdržet.“ 
Sv. Ondřej Krétský6 ji nazývá „zárukou odpuštění u Boha“. To znamená: Když se hříš-níci odevzdají Marii, aby je usmířila s Bohem, slibuje jim Bůh jisté odpuštění, a aby jim dodal jistotu, dává jim také záruku. Touto zárukou je právě Maria, kterou nám dal za Orodovnici; na její přímluvu Bůh odpouští pro zásluhy Ježíše Krista všem hříšníkům, kteří se jí svěřují do ochrany. Sv. Brigitě7 anděl řekl, že svatí proroci zajásali při zprávě, že Bůh bude pro Mariinu pokoru a čistotu odpouštět hříšníkům a přijímat na milost ty, kteří jím pohrdali. 
Žádný hříšník se nemá bát, že ho Maria zavrhne, když se obrátí k její dobrotě, protože je Matkou milosrdenství a jako Matka milosrdenství touží zachránit právě ty nejubožejší. Pod-le sv. Bernarda8 je Maria tou šťastnou archou, se kterou nikdo neztroskotá, když se do ní skryje. V Noemově arše byla před potopou zachráněna i zvířata. Pod Mariiným pláštěm na-jdou záchranu i hříšníci. Sv. Gertruda9 viděla jednou Pannu Marii s rozhaleným pláštěm, pod který se schovávalo mnoho dravců, lvů, medvědů a tygrů; a viděla, že je Maria nejen neod-hání, ale že je dokonce s velkou láskou přijímá a hladí. Z toho světice pochopila, že Maria ne-zapudí ani nejhorší hříšníky, když k ní přijdou, ale že je přijme a zachrání před věčnou smrtí. Vstupme tedy do této archy, skryjme se pod Mariin plášť; jistě nás nezapudí, ale zcela jistě nás spasí. 
Příklad. P. Bovio10 vypravuje o ženě jménem Helena, která vedla špatný život. Jednou tato dívka náhodou zašla do kostela a vyslechla kázání o růženci. Když vyšla z chrámu, koupi-la si růženec, ale před lidmi ho schovávala. Začala se ho modlit a i když se nemodlila zbožně, dávala jí Nejsvětější Panna tolik útěchy a radosti při této modlitbě, že ji potom konávala stále. Tím získala takovou ošklivost vůči svému špatnému životu, že neměla klid, až se dostavila ke zpovědnici, kde se vyznala tak zkroušeně, že zpovědník žasnul. 
Po zpovědi se hned odebrala k mariánskému oltáři, aby poděkovala své Orodovnici. Pomodlila se růženec a Matka Boží jí řekla z obrazu: „Heleno, už ses dost naurážela Boha a mne. Ode dneška změň život a já ti udělím hojnost svých milostí.“ Ubohá zahanbená hříšnice odpověděla: „Nejsvětější Panno, je pravda, že jsem veliká hříšnice. Ty však můžeš vše, proto mi pomoz. Já se ti daruji, a zasvěcuji zbývající část života na pokání za své hříchy.“ 
1 Breviarium Romanae, Commune festorum B. M. V., II. Nocturno, l. 6. 
2 In solemnis Assumpt. glor. semper Virg. M., s. 28. ML 217, 581. 
3 In beatam SS. Dominae nostrae Deiparae… dormitionem, s. 2. MG 98, 350; In encaenia venerandae aedis SS. Dominae. MG 98, 378.379. 
4 In festo Pentec., s. 2, n. 4. ML 183, 328. 
5 Mariale, p. 2, s. 5: De elect. Sponsae Dei Navit. 
6 Or. 14, In SS. Dominae nostrae Deiparae dormit., or. 3. MG 97, 1091. 
7 Revel., sermo angelicus de excell. B. M. V., cap. 9. 
8 Sermo de B. M. V. ML 184, 1017. Autorem řeči je asi opat schönavský Egbert. 
9 Legatus div. pietatis, l. 4, c. 48. 

10 C. Bovio, Esempi e miracoli… Venezia 1716. 
31 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §1: MARIA JE NASÍM ŽIVOTEM, PROTOŽE NÁM VYMÁHÁ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ 
S Mariinou pomocí Helena rozdala celý svůj majetek chudým a začala dělat přísné po-kání. Byla trýzněna strašnými pokušeními; vždy se však svěřovala do ochrany Matce Boží, a tak vítězila. Dostala také mnoho vyšších milostí, jako jsou vidění, zjevení a dar proroctví. Ko-nečně před smrtí, kterou jí Maria oznámila několik dní dopředu, k ní přišla sama blahoslavená Panna se svým Synem. A po její smrti byla její duše viděna v podobě překrásné holubice letící k nebi. 
Modlitba 
Matko mého Boha, jediná moje naděje, Maria! Pohleď na ubohého hříšníka u svých nohou, který tě prosí o slitování. Celá Církev a všichni věřící tě velebí a nazývají tě Útočištěm hříšníků. Tys tedy i mým útočištěm. Musíš se postarat o mou spásu. 
Vždyť víš, jak tvému Synovi záleží na naší spáse. Víš přece, co Ježíš Kristus vytrpěl pro moje spasení. Vzpomeň si, má Matko, na Ježíšovo utrpení: na zimu, kterou trpěl ve chlévě, na jeho cestu do Egypta, na jeho únavu, na jeho pot, na jeho prolitou krev, na jeho smrtelný zápas, který trpěl před tvýma očima. Ukaž, že máš ráda tohoto Syna, když tě pro lásku k němu prosím o pomoc. 
Podej ruku kleslému, který tě prosí o slitování. Kdybych byl svatý, neucházel bych se o tvé smilování. Protože jsem ale hříšník, svěřuji se tobě, neboť jsi Matka milosrdenství. Vím, že tvému soucitnému srdci dělá radost, když můžeš pomoci nešťastníkům, kteří nejsou zatvrzelí. Potěš tedy dnes své slitovné srdce a potěš mne! Teď máš příležitost spasit mne, ubohého od-souzence propadlého peklu. Můžeš mi pomoci, protože nechci být zatvrzelý. 
Odevzdávám se do tvých rukou. Řekni mi, co mám dělat a vypros mi k tomu sílu. Sám si umiňuji, že učiním vše možné, jen abych získal milost Boží. Skrývám se pod tvůj plášť. Je-žíš chce, abych se k tobě obracel o pomoc. Aby se dostalo slávy jemu i tobě, jeho Matce, má mi dopomoci k spasení nejen jeho krev, ale i tvá přímluva. On mě posílá k tobě, abys mi po-mohla. 
Pohleď na mě, Maria, jak jdu k tobě a jak v tebe důvěřuji. Ty prosíš za tolik jiných, pros i za mne a řekni v můj prospěch jediné slůvko! Řekni Bohu, že si přeješ mé spasení, a Bůh mne jistě spasí. Řekni mu, že jsem tvůj; víc od tebe nežádám. Amen. 
32 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM 
§2: Maria je naším životem také proto, že nám získává setrvání v dobrém 
Setrvání v dobrém až do konce je tak velké dobrodiní Boží, že – jak prohlásil svatý Tri-dentský sněm – je to naprostý dar, který si nemůžeme zasloužit. Ale podle učení sv. Augusti-na1 obdrží od Boha milost setrvání v dobrém všichni, kdo o ně prosí; a jak učí P. Suarez2, ne-omylně je obdrží všichni, jen když o ně pilně prosí Boha až do konce života. „Toto setrvání,“ píše sv. Robert Bellarmin3, „si musíme vyprošovat den ze dne, abychom je ze dne na den do-stávali.“ Je-li však pravda, což já pokládám na základě dnešního všeobecného mínění za správné a co dokáži později v hlavě V., opakuji, je-li pravda, že všechny milosti, které nám uděluje Bůh, k nám přicházejí Mariinýma rukama, je také pravda, že jen přes Marii můžeme očekávat a obdržet největší milost, kterou je setrvání v dobrém. A jistě ji obdržíme, když o ni budeme Marii stále s důvěrou prosit. Tuto milost sama slibuje všem, kdo jí věrně slouží v tomto životě podle slov, která jí vkládá do úst Církev svatá: „Kdo se o mne snaží, nezhřeší. Kdo mne vysvětlují, budou žít věčně“ (Sir 24,30n). 
Abychom si udrželi život milosti Boží, je nám zapotřebí duchovní síla ke zdolání všech nepřátel naší spásy. Tuto sílu však obdržíme jen Mariiným prostřednictvím: „U mne je… síla. Skrze mne (patřičně) kralují králové“ (Př 8,14n). Má je síla, říká Maria. Do mých rukou složil Bůh tento dar, abych ho poskytovala svým ctitelům. Já jsem ta, skrze kterou králové kralují. Mým prostřednictvím kralují moji služebníci a ovládají všechny své smysly a náruživosti, a tak jsou pak hodni kralovat v nebi. Ó, jak jsou silní služebníci této veliké Paní, aby přemohli všechna pokušení pekla! Maria je tou věží, o níž se říká ve Velepísni: „Tvé hrdlo je jak Davi-dova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů“ (Pís 4,4). Pro své ctitele, kteří u ní hledají útočiště v bojích, je jako silná věž opevněná cimbuřími; v ní naleznou její ctitelé všechny štíty a všechny zbraně na odražení pekla.

Proto je nejblahoslavenější Panna nazvána javorem: „Jsem vyvýšena… jako javor u te-koucích vod“ (Sir 24,19). Javorové listy mají, jak poznamenává kardinál Hugo4, podobu štítu; tak je naznačena ochrana, kterou Maria poskytuje těm, kdo se na ni obracejí. Blah. Amadeus5 podává jiný výklad, proč se Maria nazývá javorem. Jako javor poskytuje ve stínu svých větví ochranu před žárem slunce a před deštěm, tak nalézají lidé pod Mariiným pláštěm útočiště před žárem vášní a před bouřemi pokušení. 
Ubohé duše, které se vzdálí od této tvrze, zanechají Mariiny úcty a přestanou ji vzývat v nebezpečích! „Kdyby již slunce nevyšlo nad světem,“ ptá se sv. Bernard6, „co by bylo ve světě, když ne tma, hrůza a zmatek? Ztratí-li duše nábožnost k Marii, je ihned plná tmy“, o níž říká Duch Svatý: „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří“ (Ž 104,20). Nezáří-li v duši světlo Boží a nastane-li v ní noc, stane se doupětem všech hříchů a ďáblů. „Běda těm, kdo se odvrátí od tohoto slunce,“ volá proto sv. Anselm7, kdo totiž pohrdají nábožností k Marii! Sv. František Borja se oprávněně obával o setrvání v dobrém u těch, u nichž nezjistil zvláštní úctu k blahoslavené Panně. Jednou se ptal některých noviců, ke kterému světci cho-vají zvláštní úctu. Poznal, že někteří neměli mimořádnou úctu k Panně Marii. Upozornil no-vicmistra, aby si těchto nešťastníků všímal pozorněji. A skutečně, všichni bídně pozbyli povo-lání a z řádu odešli. 
Oprávněně tedy nazýval sv. Germanos8 nejblahoslavenější Pannu „Dechem křesťanů“. Neboť jako tělo nemůže žít bez dýchání, tak duše není schopna žít bez důvěry a bez modlitby k Marii. Jejím prostřednictvím si však jistě získáme a v sobě udržíme život milosti Boží. Blah. Alan byl jednou napaden prudkým pokušením a málem by byl podlehl, protože se nesvěřoval do ochrany Panně Marii. Nejsvětější Panna se mu zjevila a aby byl pro podruhé opatrnější, dala mu políček se slovy: „Kdybys mě byl vzýval, nebyl by ses ocitnul v takovém nebezpečí.“ 
1 Liber de dono persev., c. 6, n. 10. ML 45, 999. 
2 De div. gratia, l. 12. De merito, c. 38, n. 16. 
3 Tertiae Controv. gener., l. 3, c. 13. 
4 Hugo a S. Charo OP., Postila super Ecclesiasticum XXIV, 19. 
5 Homiliae de Maria Virginea Matre, hom. 8. ML 188, 1342. 
6 In Nativvit. B. M. V., Sermo de aquaeductu, n. 6. ML 183, 441. 
7 Or. 52. ML 158, 956. 
8 In encaenia vener. aedis… MG 98, 378.379. 
33 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM 
Panna Maria k nám volá: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mých bran“ (Př 8,34). Šťastný, kdo slyší můj hlas a stále pilně dochází k branám mého milosrdenství, aby si tu vyprosil světlo a pomoc. Maria se jistě přičiní o světlo a sílu pro svého ctitele, aby vybředl z hříchů a kráčel po cestě ctnosti. Z toho důvodu jí dal In-nocenc III.1 krásná jména: „noční měsíc“, „ranní zora“, „Denní slunce“. Je měsícem pro ty, kdo jsou jako slepí v noci hříchu, aby v jejím světle poznali svůj bídný stav a nebezpečí zavr-žení, ve kterém tonou; je zorou [jitřenkou] zvěstující slunce těm, kdo již ve světle jsou, aby jim pomohla z hříchu k milosti Boží; konečně je sluncem pro ty, kdo již jsou v milosti, aby znovu neupadli do propasti. 
Učitelé Církve vztahují na Marii Sirachovcova slova: „Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31). „Proč okovy?“ ptá se Richard od sv. Vavřince2, „než že k sobě poutá svoje služeb-níky, aby nezbloudili na cestách hříchu.“ Podobně vysvětluje Konrád Saský3 slova marián-ských hodinek: „Mezi zástupy svatých zdržuji se“ (Sir 24,16). Maria nejen zůstává ve středu svých svatých, ale světce také chrání, aby z dokonalosti neustupovali. Chrání jejich ctnosti, aby neubyly, a zadržuje zlé duchy, aby jim neškodili. 

O Mariiných ctitelích se vykládají slova: „Všichni její domácí jsou oblečeni rouchem dvojnásobným“ (Př 31,21). Kornelius a Lapide4 vysvětluje, co je tímto dvojím rouchem: „Své ctitele Maria zdobí dvojnásobným šatem, protože své věrné sluhy odívá jak ctnostmi svého Syna, tak i svými vlastními, takže takto odění setrvávají v dobrém.“ – Proto vždycky napomí-nal sv. Filip Neri své kajícníky: „Děti, chcete-li setrvat v dobrém, buďte ctiteli Panny Marie.“ Stejně mluvíval sv. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježíšova: „Kdo miluje Marii, setrvá.“ Sem patří krásná poznámka opata Ruperta5 z jeho výkladu k podobenství o marnotratném synu. Říká, že kdyby měl tento nezdárný syn naživu matku, buď že by vůbec z otcovského domu neodešel anebo že by se byl vrátil mnohem dřív. Chtěl tím říci, že kdo je Mariiným dítětem, buď Boha vůbec neopustí anebo, stane-li se mu toto neštěstí, že se s Mariinou pomocí rychle vrátí. 
Ó, kdyby všichni lidé milovali tuto nejdobrotivější a nejlíbeznější Paní a kdyby se na ni v pokušeních vždy hned obraceli! Kdo by potom klesl? Kdo by zahynul? Klesá a hyne jen ten, kdo u Marie nehledá útočiště. Richard od sv. Vavřince6 vztahuje na Marii Sirachovcova slova: „Schodila jsem vlny mořské“ (Sir 24,8) a vkládá jí do úst výrok: „Kráčím spolu se svými slu-žebníky uprostřed bouří, abych byla s nimi a uchránila je před pádem do propasti hříchu.“ 
P. Bernardin z Busti7 vypravuje o ptáčkovi, který se naučil vyslovovat „Zdrávas Maria“. Když ho jednou napadl krahujec, ptáček vyslovil „Zdrávas Maria“ a krahujec padl mrtev na zem. Bůh nám tím chtěl naznačit, že jestliže bylo nerozumné ptáče zachráněno voláním Ma-riina jména, že tím spíš bude zachráněn před Satanovými spáry ten, kdo hned při útoku vzý-vá Marii. – „Když nás přepadnou zlí duchové pokušením,“ říká sv. Tomáš z Villanovy8, „ne-máme dělat nic jiného než jako kuřátka, která se při spatření jestřába sbíhají hned pod křídla kvočny.“ Tak máme jednat i my, když postřehneme pokušení, hned a bez vyjednávání s po-kušitelem se skrýt pod Mariin plášť. „A ty, naše Paní a Matko,“ pokračuje světec, „nás musíš chránit, protože po Bohu nemáme jiné útočiště kromě tebe, jediné naší Naděje a jediné Ochránkyně, které důvěřujeme.“ 
Ukončeme slovy sv. Bernarda9: „Člověče, ať jsi kdokoli, buď přesvědčen, že se na této zemi více potácíš na vlnách nebezpečí a bouří, než kráčíš po pevné zemi. Jestli nechceš uto-nout, neodvracej oči od této hvězdy Marie. Dívej se na hvězdu, vzývej Marii. V nebezpečích hříchů, v úzkostech pokušení, v pochybnostech, jak se máš rozhodnout, vzpomeň si, že ti Ma-ria může pomoci, a hned ji vzývej o pomoc. Její mocné jméno ať naplní tvé srdce vždycky dů-věrou a tvá ústa ať ji neustále vzývají. Jdeš-li za Marií, nesejdeš z cesty spasení. Když se jí svěříš do ochrany, nepropadneš malomyslnosti. Když tě ona drží, nepadneš. Když tě ona chrání, nemusíš se bát záhuby. Když tě ona vede, bez velké námahy dosáhneš spasení. Zkrátka: když tě chrání Maria, jistě dosáhneš království blažených. Tak čiň, a budeš živ!“ 
1 Sermones de Sanctis, s. 28 in Assumpt. ML 217, 584. 

2 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 3, n. 16. V originálu je výrok připisován sv. Vavřinci Justiniani. 
3 Speculum B. M. V., lect. 7. 
4 In Prov. XXXI, 21. 
5 Nelze zjistit místo, kde opat Rupert pronáší uvedená slova. 
6 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26. 
7 Mariale, p. 12, s. 1 de coronatione Mariae. 
8 In festo Nativ. B. V. M., conc. III, n. 6. 
9 Super „Missus“, hom. 2, n. 17. ML 183, 70.71. 
34 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §2: MARIA JE NAŠÍM ŽIVOTEM TAKÉ PROTO, ŽE NÁM ZÍSKÁVÁ SETRVÁNÍ V DOBRÉM 
Příklad. Slavný životopis má sv. Marie Egyptská, jak ho vypráví I. kniha Životů Otců1. Když jí bylo dvanáct let, utekla z otcovského domu do Alexandrie, kde vedla rozmařilý život na pohoršení celého města. Po šestnácti letech, prožitých v hříchu, přišla náhodou do Jeruza-léma, kde se právě konala slavnost sv. Kříže. Víc ze zvědavosti než ze zbožnosti chtěla také vejít do chrámu. Na prahu ji však odmrštila jakási neviditelná moc zpátky. I při druhém poku-su byla odhozena; stejně při třetím i čtvrtém. Nešťastnice si stoupla do koutku v předsíni. Osvícením Božím poznala, že ji Bůh vyhání z kostela kvůli jejímu špatnému životu. Naštěstí pozvedla oči a uviděla obraz Panny Marie. Obrátila se k němu a řekla: „Ó, Matko Boží, slituj se nade mnou, ubohou hříšnicí! Vidím, že za své hříchy nezasluhuji tvého pohledu. Ty jsi však Útočištěm hříšníků. Po lásku ke svému Synovi Ježíši, pomoz mi a pusť mě do chrámu, neboť chci změnit život a konat pokání tam, kde mi určíš.“ A hned zaslechla v srdci hlas, jako by jí blahoslavená Panna řekla: „Protože ses ke mně obrátila a chceš změnit život, vejdi do chrá-mu; už ti brána není uzavřena.“ Hříšnice vstoupila dovnitř a s pláčem uctila sv. Kříž. Pak se vrátila k obrazu se slovy: „Paní, čekám na tvé rozhodnutí: kam chceš, abych šla činit poká-ní?“ Svatá Panna odpověděla: „Překroč Jordán a najdeš místo svého odpočinku.“ Hříšnice se vyzpovídala, přijala Tělo Páně a přešla řeku, až došla do pouště, kde poznala, že je místo její-ho pokání. 
Prvních sedmnáct let na poušti světice trpěla strašnými útoky zlých duchů, kteří ji chtěli znovu strhnout do hříchu. Co tedy dělala? Neustále se jen svěřovala do ochrany Marii a Maria jí vyprosila, aby mohla celých sedmnáct let vítězit, kdy nakonec boje ustaly. Konečně po padesáti sedmi letech života na poušti – bylo jí osmdesát sedm let – ji nalezl řízením Bo-žím opat sv. Zosimos. Jemu vypověděla celý svůj životopis a prosila, aby se k ní zase za rok vrátil se sv. přijímáním. Svatý opat k ní tedy znovu přišel a podal jí sv. přijímání. Světice ho poprosila, aby ji znovu navštívil. Když k ní zase sv. Zosimos přišel, byla už mrtvá. Její tělo by-lo zalito světlem a u hlavy byl nápis: „Pochovej zde tělo mne, ubohé hříšnice, a pros za mne Boha.“ Pochoval ji tedy do jámy, kterou v zemi vyhrabal přiběhlý lev. Když se vrátil do klášte-ra, vyprávěl mnichům, jaké divy udělil milosrdný Bůh této šťastné kajícnici. 
Modlitba 
Matko milosrdenství, přesvatá Panno, pohleď na zrádce u svých nohou, který splácel Bohu nevděkem za milosti, které jsi mu vymohla, a zradil tebe i Boha. Ať však, Paní, víš, že má bída mi nebere, ale ještě zvětšuje důvěru v tebe. Vždyť vím, že s mou bídou vzrůstá tvůj soucit se mnou. Ukaž, Maria, že jsi ke mně stejná jako ke všem, kdo tě vzývají, plná štědrosti a milosrdenství. Stačí mi, když se na mne díváš a máš se mnou soucit. Má-li tvé srdce se mnou soucit, jistě mě budeš stále chránit. A jestliže mě chráníš ty, čeho bych se mohl stra-chovat? Ne, nebojím se ničeho. Nebojím se svých hříchů, protože ty můžeš napravit škodu jimi způsobenou; nebojím se zlých duchů, poněvadž ty jsi silnější než peklo; nebojím se tvé-ho Syna na mne rozhněvaného, protože jediné tvé slovo jej utiší. Jen se bojím, že se ti vlastní vinou přestanu svěřovat v pokušeních do ochrany, a tak zahynu. Avšak dnes ti slibuji, že se ti chci vždy svěřovat do ochrany. Pomoz mi vykonat toto předsevzetí. Pohleď, jak krásnou máš příležitost, uspokojit svou touhu a pomoci mně, nešťastnému. 
Ó, Matko Boží, mám v tebe velkou důvěru. Od tebe očekávám milost dodatečných slz za své hříchy. Od tebe očekávám sílu, že do nich už neklesnu. Když jsem nemocný, ty mě můžeš uzdravit, nebeská Lékařko. Jsem oslaben svými hříchy, tvá pomoc mi vrátí sílu. Maria, všechno očekávám od tebe, protože ty zmůžeš u Boha všechno. Amen. 
1 De vitis Patrum, l. 1. ML 73, 671-690. 
35 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT 
§3: Sladkosti! – Maria oslazuje svým ctitelům smrt 
„V každičkém čase miluje přítel; zdali však bratrem je, v neštěstí se pozná“ (Př 17,17). Praví přátelé a praví příbuzní se poznají ne ve štěstí, ale v době bídy a utrpení. Přátelé tohoto světa neopouštějí přítele, dokud se mu vede dobře; upadne-li do nějakého neštěstí a zvlášť, když přijde smrt, hned ho opouštějí. Maria však takto se svými sluhy nezachází. V žádných úzkostech a především ne v úzkostech smrti, které jsou největší na této zemi, by tato dobrá Paní a Matka nedovedla opustit své věrné. A jako je naším Životem v době našeho vyhnan-ství, tak je i naší Útěchou ve chvíli smrti, když nám připravuje šťastné a blažené zesnutí. Od toho dne totiž, kdy zakusila štěstí i hrůzu, být přítomna smrti svého Syna Ježíše, Hlavy před-určených k věčnému životu, dostala od Boha milost chránit vyvolené při smrti. Proto si Církev svatá přeje, abychom Pannu Marii prosili o pomoc především pro hodinu smrti. 
Ubohé umírající přepadají strašné úzkosti, výčitky svědomí kvůli spáchaným hříchům, hrůza před blízkým Božím soudem a nejistota věčné spásy. Zvláště v této chvíli peklo brojí a usiluje ze všech sil, aby se zmocnilo duše odcházející na věčnost. Ví, že mu na její polapení zbývá málo času a ztratí-li ji nyní, ztratí ji navždy. „Ďábel k vám sestoupil, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“ (Zj 12,12). A proto ďábel, zvyklý duši pokoušet za života, nepo-kouší ji už při smrti sám, ale volá na pomoc své druhy. „A jejich domy budou naplněny běsy“ (Iz 13,21). Když někdo umírá, naplní se jeho dům zlými duchy, kteří se ho snaží společnými silami zahubit. 
O sv. Ondřeji Avellinském se vypravuje, že ho přišlo při smrti pokoušet deset tisíc zlých duchů. V jeho životopisu také čteme, že ve smrtelném zápase musel tak těžce bojovat s peklem, že se všichni jeho řeholní spolubratři stojící kolem něho třásli zděšením. Byli svědky, jak světci rozčilením tvář naběhla a celá zčernala, jak se třásl po celém těle, z očí ronil proudy slz a prudce házel hlavou, což všechno svědčilo o krutém boji s peklem. Všichni soustrastí plakali, tím vroucněji se modlili a zároveň se zděšením třásli, když viděli, že takhle umírá svě-tec. Útěchou jim ale bylo, že často obracel oči k Mariinu obrazu, jako by hledal pomoc. Vzpo-mněli si, jak častěji v životě opakoval, že v hodině smrti bude Maria jeho útočištěm. Konečně Bůh ukončil tento zápas slavným vítězstvím. Křečovité pohyby těla ustaly, obličej nabyl dří-vějšího tvaru a barvy. Světec upíral oči tiše na obraz a zbožně se skláněl před Pannou Marií, která se mu tehdy pravděpodobně zjevila, jako by jí děkoval, a s rajským úsměvem tiše vy-dechl svou duši do Mariiny náruče. V té samé době se řeholnice z řádu kapucínek, která se také blížila k smrti, obrátila na spolusestry, které byly u ní, se slovy: „Pomodlete se Zdrávas Maria, neboť právě skonal světec!“ 
Ó, jak vzpurní duchové utíkají před touto Královnou! Budeme-li mít v hodině smrti na své straně Marii, proč bychom se strachovali všech pekelných nepřátel? Když Davida děsily smrtelné úzkosti, utěšoval se důvěrou ve smrt budoucího Vykupitele a v přímluvu jeho pa-nenské Matky. „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého… tvůj prut a tvá hůl – ty jsou mou potěchou“ (Ž 23,4). Kardinál Hugo1 vykládá, že touto holí je dřevo kříže a pru-tem prostřednictví Panny Marie, neboť byla Izaiášem předpověděna jako prut: „Prut vzejde z pahýlu Jesse, výhonek z kořene jeho vykvete“ (Iz 11,1). „Matka Boží,“ říká mnich Mikuláš2, „je tím mocným prutem, který navždy přemáhá nájezdy pekelných nepřátel.“ Proto nás po-vzbuzuje Richard od sv. Vavřince3 slovy: „Je-li Maria s námi, kdo proti nám?“ – Když umíral P. Emanuel Padial z Tovaryšstva Ježíšova, zjevila se mu Panna Maria a těšila ho: „Hleď, konečně nadešla hodina, kdy ti andělé blahopřejí a volají na tebe: Ó, blažená námaha, bohatě zapla-cené pokání!“ Nato bylo vidět, jak zoufale prchá tlupa ďáblů a křičí: „Ach, nic nezmůžeme. Neposkvrněná ho brání!“4 Také P. Kašpara Hayewooda přepadli zlí duchové při smrti těžkým pokušením proti víře. Neprodleně se svěřil do ochrany Nejsvětější Panně a brzy nato zvolal: „Děkuji ti, Maria, žes mi přišla na pomoc!“5 
1 Postilla super librum Psalm., in Psalmus XXII, 4. 
2 In Assumpt. B. M. V. ML 144, 721. Řeč bývala připisována sv. Petrovi Damiani. 
3 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26. Výrok připisuje sv. Alfons sv. Antonínovi. 
4 Patrignan SJ., Menologio, 28. aprile. 
5 Patrignan SJ., Menologio, 9. genna.


PANNA MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT

36 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3:

Konrád Saský1 říká, že Panna Maria posílá na ochranu svých umírajících služebníků nebeské-ho knížete, sv. Michaela, se všemi anděly, aby je rychle bránili v ďábelských pokušeních a do-vedli do nebe duše těch, kteří se jí neustále zvláštním způsobem svěřovali do ochrany.

Izaiáš říká, že když se nějaký člověk loučí s tímto životem, celé peklo se začne hýbat a vysílá nejhorší ďábly, aby duši před odchodem z těla pokoušeli a aby pak na ni žalovali, když má předstoupit před soudnou stolici Boží: „I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země“ (Iz 14,9). „
Chrání-li však duši P. Maria,“ říká Richard od sv. Vavřince, „nebudou si zlí duchové troufat ji obžalovat, protože vědí, že božský Soudce nikdy neodsoudil a nikdy neodsoudí duši, jejíž ochranu pře-vzala jeho vznešená Matka.“
Sv. Jeroným píše panně Eustochium, že Panna Maria nejen pomáhá svým milovaným služebníkům při smrti, ale že jim vychází vstříc na jejich cestě do nového ži-vota, aby jim dodávala mysli a doprovázela je před Boží soud. –
To souhlasí se slovy blahoslavené Panny sv. Brigitě, když jí řekla o mariánských ctitelích, kteří jsou v posledním tažení: „V tu dobu jim vyjdu vstříc jako jejich nejmilejší Panovnice a Matka, aby měli ve smrti útěchu a zmírnění.“
I sv. Vincenc Ferrerský říká: „Blahoslavená Panna přijímá k sobě duše umírajících.“ – Dobrotivá Královna bere pod svůj plášť jejich duše a sama je uvádí před božského Soudce, svého Syna, a tak jim s jistotou vymáhá spasení.



Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený

Tak se stalo i Karlovi, synovi sv. Brigity. Zemřel v nebezpečném vojenském stavu daleko od své matky.

Světice se bála o jeho spásu. Ale blahoslavená Panna jí zjevila, že Karel byl spasen pro svoji lásku k ní, že mu sama při smrti přišla na pomoc a sama mu vnukala povzdechy křesťanských ctností, potřebných v té chvíli.

V té době světice uviděla Ježíše na trůnu a spatřila ďábla, který nesl dvě žaloby proti Nejsvětější Panně: První, že mu Panna Maria zabránila pokoušet Karla v hodně jeho smrti; druhou, že P. Maria sama přivedla Karlovu duši na soud a tak ji i zachránila, když mu nedovolila ani vy-ložit důvody, pro které si dělal na tuto duši nárok. Potom světice uviděla, jak božský Soudce ďábla zahnal a jak Karlova duše byla vzata do nebe.


Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31). „Nakonec v ní najdeš odpočinutí“ (Sir 6,29). Blaze ti, bratře, když budeš v hodině smrti spoután sladkými okovy lásky k Matce Boží. Tyto okovy jsou okovy spásy, neboť ti zajistí tvé věčné spasení a poskytnou ti při smrti ten blažený mír, který je začátkem věčného míru a odpočinku. – P. Binet vypravuje ve své knize o Dokonalostech Panny Marie, že jednou připravoval na smrt velkého mariánského ctitele, který mu v poslední chvíli řekl: „Můj otče, kdybyste věděl, jak jsem šťastný, že jsem sloužil nejsvětější Matce Boží. Ani vám nemohu vyjádřit radost, kterou nyní cítím.“ –

P. Suarez byl velkým ctitelem Panny Marie. Říkával, že by zaměnil všechnu svoji vědu za zásluhu jediného Zdrávasu. Umíral pak s takovou radostí, že řekl: „Nemyslel jsem, že umírat je tak sladké!



Tutéž spokojenost a radost budeš beze vší pochybnosti cítit i ty, zbožný čtenáři, když budeš moci vzpomenout v hodince smrti, žes miloval tuto dobrou Matku, která zůstane věrná svým dětem, když jí věrně sloužily a uctívaly ji návštěvami, růžencem, posty a zvlášť, když jí děkovaly, velebily ji a často se svěřovaly do její mocné ochrany.

O tuto útěchu tě nesmí oloupit ani vzpomínka na minulé hříchy, jen když se ode dneš-ka přičiníš o dobrý život a o službu této nejvděčnější a nejlaskavější Paní! V úzkostech a pokušeních, kterými tě bude ďábel svádět k zoufalství, tě bude ona sílit, dokonce sama přijde, aby tě připravila na smrt.
Sv. Petr Damiani vypráví o svém starším bratrovi Marinovi, že se jednou dopustil urážky Boží. Odešel před Mariin oltář a na znamení, že chce být jejím otrokem, si dal svůj pás kolem krku a řekl: „Má Paní, Zrcadlo čistoty, urazil jsem hříchem nečistoty Boha a tebe.
Nezbývá mi nic jiného, než se ti dát do otroctví. Pohleď na mě, stávám se tvým otrokem. Přijmi mne a nepohrdej mnou, vzpurným.“ Potom zanechal na stupních oltáře jistý peněžitý obnos a slíbil, že ho bude platit každý rok jako znamení svého otroctví v Marii-ných službách.
Když později ležel na smrtelném lůžku, zvolal jednou ráno, nedlouho před smrtí: „Vstaňte, vstaňte, pokloňte se mé Paní!“ A nato řekl: „Jak to, Královno nebeská, že jsi navštívila mne, ubohého sluhu? Požehnej mi, Paní, když jsi mne navštívila, a nedopusť, abych zahynul.“ Vtom přišel jeho bratr Petr. Marino mu vyprávěl o Mariině návštěvě a o jejím po-žehnání a stěžoval si, že přítomní v její přítomnosti ani nepovstali. Brzy nato klidně zesnul v Pánu. – Taková bude i tvoje smrt, drahý čtenáři, budeš-li v budoucnosti věrný Marii, i když jsi v minulosti urazil Boha. Ona ti vyprosí sladkou a klidnou smrt.

1 Speculum B. M. V., lect. 3. 
2 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 1, n. 26.
3 Epist. 122 ad Eustochium, n. 41. ML 22, 421. 
4 Revelat., l. 1, c. 29. 
5 Serm. hyemales. Dom., I. p. Oct. Epiph., s. 1. Spíše jevšak tento výrok u Jakuba de Voraigne, Sermones de Sanctis, s. 219, de Assumpt., s. 9. 
6 Relevat., l. 7, c. 13. 
7 Le grant chef-d´oeuvre de Dieu, Paris 1643, p. 3, ch. 5. 
8 Patrignani, Menol., 25 settembre. 
9 De bono suffrag. et variis mirac., c. 4. ML 145, 566.567.

37 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT 

A když se budeš příliš děsit a ztrácet důvěru při vzpomínce na spáchané hříchy, přijde ti Panna Maria dodat zmužilosti, jako se stalo alsaskému hraběti Adolfovi. Tento muž opustil svět, vstoupil do řádu sv. Františka, a jak vypravuje řádová kronika1, byl velkým ctitelem Matky Boží. Když se jeho dny nachýlily ke konci a když se rozpomínal na život strávený ve světě, na zacházení s poddanými a na přísný Boží soud, začal se v nejistotě věčného spasení děsit smr-ti.
Vtom se umírajícímu zjevila v průvodu mnoha svatých Panna Maria, která ostražitě sleduje úzkosti svých ctitelů, a dodávala mu mysli těmito slovy: „Můj nejdražší Adolfe, proč se bojíš zemřít, když jsi můj?“ Při těchto slovech Mariin služebník celý okřál, bázeň ho opustila a on v klidu a míru skonal.

Dodejme si odvahy i my, i když jsme hříšníci, a doufejme, že nás Maria potěší při smrti svou přítomností, když jí budeme s láskou sloužit v životě, který nám ještě na zemi zbývá. Naše Královna slíbila v jednom hovoru sv. Mechtildě2, že pomůže v hodině smrti všem svým ctitelům, kteří jí zaživa věrně sloužili. Ó, Bože, jaká je to útěcha v posledních okamžicích živo-ta, po nichž se hned rozhodne o našem věčném životě, vidět u sebe nebeskou Královnu, jak nás těší a slibuje svoji ochranu.

Takových příkladů, jak Maria pomáhá svým umírajícím služebníkům, je nepřeberné množství v různých knihách. Této milosti se dostalo sv. Kláře, sv. Felixovi (kapucínovi), blah. Kláře z Montefalco, sv. Terezii, sv. Petrovi z Alkantary. Pro útěchu však uvedu ještě několik jiných příkladů. P. Crasset3 vypravuje, že sv. Maria z Oignies uviděla blahoslavenou Pannu u smrtelného lože zbožné vdovy ve Villembroku, která trpěla vysokou horečkou. Panna Maria stála u ní, těšila ji a ovívala vějířem. –

Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval.
Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval. Když ji však neviděl přicházet, byl velmi zarmoucen a snad i bědoval. Matka Boží se mu však zjevila v pravý čas a na pokáranou za jeho malou důvěru mu řekla ta-to něžná slova, která mohou povzbudit všechny Mariiny služebníky: „Janičko, co sis to myslel? Že bych tě opustila?
Copak nevíš, že své ctitele v hodině smrtit nemohu opustit? Nepřišla jsem dříve, protože ještě nenastala ta pravá chvíle; nyní nadešla, proto jsem si pro tebe při-šla. Pojďme do nebe!“ A brzy nato světec dodýchal. Odešel do nebe, aby navěky děkoval své předobré Královně.

Svaty_Jan_Z BOHA

Modlitba 
Má nejsladší Matko, jak zemřu já, bídný hříšník? Myslím na tu hroznou chvíli, až budu muset vydechnout duši a jít před soudnou stolici Boží; a když si vzpomenu, jak jsem si svými zvrácenými činy tolikrát podepsal ortel věčného zavržení, třesu se, děsím se a velmi se bojím o svou věčnou spásu. 
Ó, Maria, skládám své naděje v Ježíšovu krev a ve tvou přímluvu. Ty jsi Královna ne-be, Královna vesmíru, jedním slovem, jsi Matka Boží. Jsi ovšem vznešená, ale tvá velebnost tě od nás nevzdaluje, ale nutká tě k většímu soucitu s našimi nesnázemi. Když se povznesou k nějaké důstojnosti lidé ve světě, odvracívají se od svých bývalých přátel, kteří zůstali v níz-kém postavení, ani je neuznávají za hodné pohledu. Tvé vznešené a dobrotivé srdce však takto nejedná. Kde objeví větší bídu, tam usilovněji pomáhá. Vzýváme-li tě, hned nám spě-cháš na pomoc, dokonce předcházíš naše modlitby svými milostmi. Těšíš nás v zármutku, za-háníš bouře pokušení, drtíš nepřátele, nepřehlédneš ani jedinou příležitost, aby ses neposta-rala o naše blaho. 
1 Waddingus, Annales a. 1239, n. 14. 
2 Lud. Blosius, Conclave animae fidelis, p. 2: Monile spirituale, c. 12, n. 10. 
3 La vera devozione verso Maria Vergine, p. 1, tratt. 1, q. 11. 
4 Acta SS. Bollandiana die 8. Martii. 
5 Laur. Chrysogonus, Mundus Marianus, P. II., disc. 38: vypráví o farářovi, který byl povolán k umírajícímu boháčovi, obklopenému přáteli a příbuznými: zlí duchové se však zmocnili duše tohoto hříšníka. – V téže době volala k sobě kněze i chudá, opuštěná žena; když k ní kněz přišel, nalezl u ní Matku Boží, která ošetřovala umírající a po udělení svátostí umírajících vzala duši své ctitelky do nebe. 
38 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava II. Živote, sladkosti! §3: SLADKOSTI! – MARIA OSLAZUJE SVÝM CTITELŮM SMRT 
Buď vždy velebena ruka Boží, která v tobě sjednotila tolik velebnosti a tolik něhy, tolik vznešenosti a tolik lásky. Neustále za to děkuji Pánu a raduji se z toho, neboť tvá blaženost je mou blažeností a tvoje štěstí zvyšuje štěstí moje. 
Ó, Těšitelko zarmoucených, potěš zarmouceného člověka, který se ti svěřuje do ochra-ny. Jsem sklíčený výčitkami svědomí, zatížený tolika hříchy a nemám jistotu, zda jsem je ná-ležitě oplakal. Všechny mé činy jsou plné kalu a chyb. Peklo dychtivě čeká na mou smrt, aby mě mohlo obžalovat. Uražená Boží spravedlnost žádá dostiučinění. Má Matko, co se se mnou stane? Jestliže mi nepomůžeš ty, jsem ztracen. Co mi odpovíš? Pomůžeš mi? 
Ó, milosrdná Panno, potěš mě! Vypros mi lítost nad mým hříchy! Vypros mi sílu, abych se polepšil a věrně sloužil Bohu v životě, který mi ještě zbývá. A když mě sevřou poslední smrtelné úzkosti, ó, Maria, moje naděje, neopouštěj mě! V té chvíli mi ještě více pomáhej a posiluj mě, abych si nezoufal při pohledu na své viny, až mi je ďábel ukáže. 
Ó, má Paní, odpusť mi mou smělost, přijď mě pak sama potěšit svou přítomností. Tuto milost jsi poskytla tolika lidem; i já si ji vyprošuji. Je-li moje smělost velká, ještě větší je tvo-je dobrota, která vyhledává nejubožejší lidi, abys je těšila. To je má naděje. Rád bych, abys požívala na věky slávu za to, že jsi zachránila před peklem bídného odsouzence a uvedla ho do svého království, kde – jak doufám – ti budu radostně u tvých nohou věčně děkovat, vele-bit tě a věčně tě milovat. Ó, Maria, očekávám tě. Nenech mne bez útěchy. Staň se to, staň! Amen, amen! 
39 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1: MARIA JE NADĚJÍ VŠECH 
HLAVA III.

NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA! 
§1: Panna Maria je nadějí všech 
Moderní bludaři nemohou snést, když zdravíme a vzýváme Pannu Marii jako svoji Na-ději: Naděje naše, buď zdráva! Říkají, že jen Bůh je naší nadějí a že Hospodin zlořečí všem, kteří skládají důvěru v lidského tvora: „Proklet buď člověk, který spoléhá na člověka“ (Jer 17,5). Usuzují takto: Maria je tvor. Jak tedy může být tvor naší nadějí?
To tvrdí bludaři. Přes-to však Církev svatá ukládá všem duchovním a všem řeholníkům, aby každý den pozvedali svůj hlas a vzývali Marii za všechny věřící sladkými slovy: Naděje naše, naděje všech, buď zdráva!

„Dvojím způsobem můžete v někoho doufat,“ říká Andělský Učitel, sv. Tomáš1: „buď jako v hlavní příčinu pomoci anebo jako v prostředníka.“ Kdo očekává nějakou milost od krá-le, očekává ji od něho jako od pána; od králova ministra nebo důvěrníka ji však čeká jako od prostředníka. V tomto případě přichází milost na prvém místě od krále, ale prostřednictvím jeho důvěrníka.
Proto, kdo se uchází o milost, může oprávněně tohoto prostředníka nazývat svou nadějí. Nebeský Král, který je nekonečná dobrota, nás touží svrchovaně obohatit mi-lostmi; protože je k tomu třeba z naší strany důvěra, dal nám pro zvýšení této důvěry za Mat-ku a Orodovnici svou vlastní Matku. Jejím rukám svěřil všechnu moc, aby nám mohla pomá-hat. Proto chce, abychom v ni skládali naději ve svou spásu a v obdržení každého potřebného dobra.
Kdo skládají svoji naději jen ve tvory bez ohledu na Boha, počínají si jako hříšníci, kte-ří se pro získání přátelství a přízně člověka nestydí Boha urážet. Takoví jsou ovšem zlořečení od Boha, jak říká Jeremiáš. Kdo ale doufají v Marii jako v Matku Boží, která má moc jim vy-prosit milosti a život věčný, takoví jsou Bohem požehnaní a působí jeho srdci radost. Vždyť Bůh si přeje, aby takto byla ctěna vznešená bytost, která ho milovala a ctila na světě více, než všichni lidé a andělé dohromady. 
„Proto oprávněně nazýváme Pannu Marii svou Nadějí, neboť očekáváme na její přímlu-vu to, co bychom neobdrželi pouhými modlitbami,“ jak poznamenává sv. Robert Bellarmin2. „Prosíme ji,“ říká Suarez3, „aby důstojností Prostřednice nahradila naši chudobu. Kdo prosí svatou Pannu s touto důvěrou,“ dodává tento učenec, „neprojevuje nedůvěru v Boha, ale bá-zeň pro svou vlastní nehodnost.“ 
Právem tedy Církev svatá vztahuje na Marii Sirachovcova slova: „Já jsem matka… sva-té naděje“ (Sir 24,24). Je Matkou, která stále vzbuzuje nikoli marnou naději v bídné a pomí-jející statky tohoto světa, ale svatou naději v nesmírné a věčné statky života ve slávě nebes. „Buď pozdravena, naděje mé duše,“ obrací se k Matce Boží sv. Efrém, „buď pozdravena, jistá Spáso křesťanů, buď pozdravena, Pomocnice hříšníků, buď pozdravena, Obrano věřících a Spáso světa.“
Také sv. Josef Hymnograf říká, že po Bohu nemáme jinou naději než Marii, a proto ji nazývá „po Bohu jedinou naší nadějí“.
A sv. Efrém uvažuje o prozřetelnosti Boží v přítomném řádu a říká, že Bůh ustanovil, aby všichni, kdo se spasí, byli spaseni skrze Marii, jak učí sv. Bernard a jak důkladněji později dokáži, a oslovuje ji takto: „Má Paní, neustále nás chraň a skrývej pod pláštěm své ochrany, protože po Bohu nemáme jinou naději kromě te-be.“
Totéž říká sv. Tomáš z Villanovy, který ji nazývá „jediným naším Útočištěm, Pomocí a Azylem.“ 
Důvod pro to udává, jak se zdá, sv. Bernard8, slovy: „Pohleď, člověče, na Boží plán, plán, jak by nám mohl hojněji udělovat své milosrdenství. Protože chtěl vykoupit lidské poko-lení, složil celou výkupnou cenu do Mariiných rukou, aby z ní rozdávala podle libosti.“

1 Summa Theologiae II-II, q. 25, a. 1 ad 3. 
2 Controvers., t. II., De Eccl. triumph., l. 1, De beatitud. Sanctorum, Praef. 
3 De Incarn., p. 2, disp. 23, sect. 2 et 3. Sv. Alfons připisuje výrok sv. Anselmovi. 
4 Sermo de SS. Dei Genitricis Virginis laudibus. 
5 Mariaele ex Can. in S. Basileum mart. MG 105, 1110. V originálu je jmenován sv. Basil. 
6 Sermo de SS. Dei Genitricis Virginis laudibus. 
7 In festo Nativ. B. V. M., conc. 3, n. 6. 
8 Sermo de aquaeductu, n. 6, 7. ML 183, 440.441.

40 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1:

PANNA MARIA JE NADĚJÍ VŠECH 
Bůh nařídil Mojžíšovi, aby zhotovil z nejčistšího zlata slitovnici, když mu řekl, že odtud s ním chce v budoucnu mluvívat. „Uděláš také… slitovnici z ryzího zlata. Odtud budu přikazo-vat… a budu k tobě mluvit“ (Ex 25,17.22). Podle Paciuchelliho1 je touto slitovnicí Maria: „Od-tud mluvívá Bůh s lidmi, odtud jim rozdává odpuštění, milosti a dary.“ A proto říká sv. Irenej, že Věčné Slovo poslalo před svým vtělením v Mariině lůně archanděla k vyžádání jejího souhlasu, protože chtělo, aby se tajemství vtělení dostalo světu skrze Marii. Proto také říká opat Raymund
: „Každé dobro, každá pomoc, každá milost, které lidé od Boha obdrželi a ješ-tě obdrží až do konce světa, jim byly a vždy budou udíleny na přímluvu Panny Marie a Marii-ným prostřednictvím.“ Plným právem tedy volá zbožný Blosius4: „Ó, Maria, tak laskavá a uznalá ke všem, kdo tě milují, kdo by byl tak pošetilý a nešťastný, že by tě nemiloval? Ty osvěcuješ v pochybnosti a zmatku mysl těch, kdo se ti svěřují v zármutku do ochrany, těšíš ty, kdo se ti svěřují v nebezpečích, pomáháš těm, kdo tě volají. Po svém jednorozeném Synu jsi jistou spásou svých věrných služebníků. Buď pozdravena, Naděje zoufajících, buď pozdra-vena, Pomocnice opuštěných! Ó, Maria, ty jsi všemohoucí, protože tvůj Syn tě chce uctít okamžitým splněním všeho toho, co si přeješ.“

Sv. Germanos vyznává, že Maria je zdrojem každého dobra, které máme, a osvobo-zením od každého zla, a vzývá ji takto: „Ó, má Paní! Ty jsi jediná útěcha, daná mi Bohem! Vůdkyně mé cesty, Posila mých slabých sil, Poklad v mé žebrotě (Lék na mé rány, Úleva v mých bolestech), Uvolnění mých okovů, Naděje mé spásy. Vyslyš, prosím, moje modlitby, ustrň se nad mými vzdechy, moje Královno, Útočiště, Živote, Pomoci, Naděje a má Sílo!“

Oprávněně tedy sv. Antonín vztahuje na Marii slova knihy Moudrosti: „Ale zároveň s ní mi přišly všechny statky a jejíma rukama nespočetné bohatství“ (Mdr 7,11). Protože je Ma-ria Matkou a rozdavatelkou všeho dobra, může říci každý, zvláště však ctitel této Královny, že s mariánskou úctou obdržel všechno dobré. Proto také říkával celleský opat prostě a bez omezení: „Kdo najde Marii, najde všechno dobré, najde všechny milosti, všechny ctnosti, pro-tože ona mu svou mocnou přímluvou získá vše, aby byl opravdu bohatý milostí Boží.“ Upo-zorňuje nás, že má všechny poklady Boží, tj. poklady Božího milosrdenství, aby je rozdávala svým ctitelům: „U mne jsou bohatství a sláva,… abych získala jmění těm, kdo mě milují“ (Př 8,18.21). Proto říká Konrád Saský8, že máme všichni prosebně pohlížet na Mariiny ruce, aby-chom od ní dostali žádané dobro. 
Ó, kolik nadutců našlo s mariánskou úctou pokoru! Kolik zuřivců tichost! Kolik slepců světlo! Kolik zoufalců naději! Kolik napolo zavržených spásu! To právě Maria předpověděla, když v Alžbětině domě zazpívala vznešený chvalozpěv: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48).
Sv. Bernard opakuje tato slova a říká: „Od této chvíle tě budou blahoslavit všichni národové, protože jsi zrodila všem národům život a slávu, protože v tobě nalézají hříšníci odpuštění a spravedliví setrvání v milosti Boží.“ Proto říká zbožný Landsber-ger10 o Pánu, že mluví ke světu takto: „Lidé, ubohé Adamovy děti, když žijete uprostřed tolika nepřátel a tolika nesnází, snažte se ctít s mimořádnou vroucností vaši Matku. Vždyť jsem dal světu Marii za vzor, abyste se od ní naučili žít, a za útočiště, abyste se k ní obraceli ve vašich nesnázích. Tuto svou Dceru jsem stvořil tak, že se jí nikdo nemůže bát nebo se jí ostýchat, když k ní chce jít. Dal jsem jí srdce tak dobrotivé a soucitné, že nemůže pohrdnout nikým, kdo se jí svěřuje do ochrany, že svou milost neodepře nikomu, kdo o ni žádá. Všem nabízí plášť svého milosrdenství a nedopustí, aby někdo odešel od jejích nohou bez útěchy.“ – Chvalme tedy neustále a velebme nesmírnou Boží dobrotu, že nám dala tuto vznešenou Mat-ku a tak něžnou a laskavou Orodovnici. 
Ó, Bože, jak něžné city choval k našemu nejlaskavějšímu Vykupiteli Ježíši a naší nej-laskavější Orodovnici Marii láskou zanícený sv. Bonaventura11: „I kdyby mne Pán zavrhl,“ volá, „vím, že nemůže odepřít lásku tomu, kdo ho miluje a kdo ho upřímně hledá. Obejmu ho

1 Excitat. dormit. animae, Exc. 20, n. 11. 
2 Contra haer., l. 3, c. 22, n. 4. MG 7, 958.959. Srov. MG 7, 1175.1176. 
3 Contemplat de B. Virg., Prooem. 
4 Paradisus animae fidelis, p. 2: Piarum precularun cimeliarchion IV, endol. 1. 
5 Or. 4 in Praesent. SS. Deiparae 2. MG 98, 318.319. 
6 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, cap. 20, §12. 
7 Contempl. de B. virg., Prooem. 
8 Speculum B. M. V., lect. 3. 
9 In festo Pentec., s. 2, n. 4. ML 183, 328. 
10 Alloquia Jesu Christi ad animam, l. 1, p. 3, can. 12. 
11 Stimulus amoris, p. 3, c. 13. Mezi spisy sv. Bonaventury. 
41 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §1: MARIA JE NADĚJÍ VŠECH 
celým srdcem a nespustím se ho, dokud mi nepožehná. Beze mne se nemůže hnout. Nebudu-li moci dělat nic jiného, skryji se aspoň v jeho ranách, tam zůstanu a nenajde mne nikdo mi-mo sebe. A kdyby mě zahnal můj Vykupitel od svých nohou pro mé hříchy, vrhnu se k nohám jeho Matky Marie a nehnu se odtud, dokud mi nezjedná odpuštění. Vždyť tato Matka milosr-denství nedovede, jako nikdy nedovedla, odepřít soucit lidské bídě a nevyslyšet ubožáky, kte-ří se na ni obracejí o pomoc. Proto když ne z povinnosti, tedy aspoň ze soucitu přiměje svého Syna k tomu, aby mi odpustil.“ 
„Pohleď tedy na nás,“ končím s Euthymiem1, „pohleď na nás svýma milosrdnýma oči-ma, nejsoucitnější Matko! Vždyť jsme tvými služebníky a v tebe jsme složili všechnu svoji na-ději2.“ 
Modlitba 
Ó, Matko svaté lásky, naše útočiště a naděje! Víš přece, že tvému Synu Ježíši Kristu nestačilo být naším stálým přímluvcem u Věčného Otce a že chtěl, aby ses i ty nás u něho za-stávala a vyprošovala nám Boží milosrdenství. Ustanovil, aby tvé modlitby byly podporou naší spásy a dal jim takovou moc, že všeho dosáhnou. Na tebe se tedy, Naděje ubohých, obracím já, ubohý hříšník. Doufám, Paní, že pro zásluhy Ježíše Krista a na tvou přímluvu dosáhnu spa-sení. Tak doufám a má důvěra je tak pevná, že kdyby byla spása v mých rukou, složil bych ji přesto do tvých rukou, neboť více důvěřuji ve tvé milosrdenství a ve tvou ochranu, než ve všechny své dobré skutky. 
Matko a má Naděje, neopouštěj mě, jak bych si zasloužil! Pohleď na moji bídu a ustrň se nade mnou! Pomoz mi a zachraň mne. Vyznávám, že jsem svými hříchy přečasto zavřel cestu dobrým vnuknutím a pomoci, které jsi mi vyprosila na Pánu. Ale tvá dobrota k ubožá-kům a tvá moc u Boha převyšují množství a zlobu všech mých poklesků. Nebesa i země vědí, že určitě nezahyne, koho ty chráníš. Ať si tedy všichni na mě zapomenou, jen ty na mne ne-zapomeň, Matko Boha všemohoucího. Řekni Bohu, že jsem tvým služebníkem, řekni mu, že mě bereš pod ochranu, a budu spasen. Ó, Maria, v tebe doufám, v této naději žiji, s ní si přeji a doufám zemřít, přičemž budu stále volat: Ježíš je má jediná naděje a po Ježíši Panna Maria. Amen. 

1 Sermo de zona SS. Deiparae, n. 15. MG 131, 1249. 
2 Auriemma, Affetti scambievoli II, Bologna 1681, vypráví o šlechtici, který si zřídil ve svém domě kapli a v noci se do ní chodil modlit k Matce Boží. Znepokojené manželce, předpokládající zálety, řekl prostě, že odchází za Paní, lásky nejhodnější z celého světa. Nešťastná choť si podřezala žíly. Zděšený manžel, když se stal svědkem tohoto neštěstí, šel hned prosit o pomoc Pannu Marii, a ta vrátila jeho manželce opět život. 
42 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ 
§2: Maria je nadějí hříšníků 
Když Bůh stvořil svět, „učinil dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo dni, a menší světlo, aby vládlo noci“ (Gn 1,16). „Slunce,“ říká kardinál Hugo1, „bylo obrazem Ježíše Krista, jehož světla užívají spravedliví, žijící v denním jasu milosti Boží; měsíc pak byl obrazem Pan-ny Marie, která osvěcuje hříšníky, žijící v noci hříchu.“ „Je-li tedy Maria milostivě zářícím mě-sícem pro hříšníky, co má dělat nešťastník, který se ocitl v noci hříchu?“ ptá se Innocenc III.2 Protože hříšník ztrátou milosti Boží pozbyl světla slunce, ať se obrátí k měsíci, ať prosí Marii a ona ho osvítí, aby poznal svůj bídný stav, a posílí ho, aby se z něj dostal. Sv. Metod3 říká, že se na Mariinu přímluvu k Bohu neustále obracejí téměř nesčíslní hříšníci. 
Jeden z čestných názvů Matky Boží, který nás učí Církev svatá a který dodává zvlášť mysli ubohým hříšníkům, je název Útočiště hříšníků, kterým ji nazýváme v litanii. Ve Starém zákoně byla v Judsku útočištná města, kde byli hříšníci bez zaslouženého trestu, kteří se tam uchýlili, jistí. Dnes není tolik útočišť, je ale jediné Útočiště, kterým je Maria; o ní je řečeno: „Slavné věci jsou hlásány o tobě, město Boží“ (Ž 87,3). Rozdíl je v tom, že ve starozákonních městech nenalézali útočiště všichni zločinci, ani ne všechny druhy zločinů, zatímco pod Marii-ným pláštěm naleznou úkryt všichni hříšníci, ať už se dopustili jakéhokoli provinění. Stačí jen svěřit se jí do ochrany. Sv. Jan Damašský4 jí klade do úst slova: „Já jsem útočiště všech, kdo se mi svěřují do ochrany.“ 
Stačí se jí svěřit do ochrany. Komu se podařilo vejít do tohoto města, nemusí již mluvit pro svou záchranu: „Vejděme do ohrazeného města a mlčme tam“ (Jer 8,14). Tímto opevně-ným městem je podle výkladu sv. Alberta Velikého5 Svatá Panna upevněná v milosti a slávě. Glosa vysvětluje Jeremiášova slova: A mlčme tam. Když si netroufáme prosit Pána za odpuš-tění, stačí jen vejít do tohoto města a mlčet, poněvadž Maria bude mluvit a prosit za nás. Pro-to zbožný spisovatel Benedikt Fernandez6 povzbuzuje všechny hříšníky, aby se ukryli pod Ma-riin plášť: „Utečte, Adame, Evo a všechny vaše děti, když jste urazili Boha, utečte a skryjte se na klíně této dobrotivé Matky.“ Což nevíte, že ona je jediným Útočištěm, jedinou Nadějí hříš-níků, jak ji nazval sv. Augustin7? 
Proto ji oslovuje sv. Efrém8 takto: „Ty jsi jediná Orodovnice hříšníků a všech zbave-ných každé pomoci. Buď tedy zdráva, jediné Útočiště a Útulku hříšníků, kde jedině mohou hříšníci nalézt ochranu a pohostinství!“ Podle výkladu jednoho spisovatele9 chtěl totéž říci Da-vid slovy: „On mě ukrývá ve svém stánku“ (Ž 27,5). Kdo je tímto Božím stánkem, když ne Maria? Tak ji nazývá sv. Ondřej Krétský10: „Stánek Bohem učiněný, do kterého vstoupil sám Bůh, aby v něm dokonal veliká tajemství lidského vykoupení.“ Sem patří i myšlenka Basila Seleucijského11, že Pán učinil Marii jakousi veřejnou nemocnicí, kde se dostane přijetí všem nemocným, kteří nemají peníze a jsou zbaveni veškeré pomoci. Nuže, kdo má největší právo být přijat v nemocnicích, zřízených výslovně pro chudé, ne-li nejchudší a nejchuravější? 
Proto, kdo je největší ubožák, který je úplně bez zásluh a celý zachvácený nemocemi duše, totiž hříchy, může říci Marii: Paní, ty jsi Útočištěm nemocných. Neodháněj mě od sebe, neboť jsem úplně chudý a nemocný, a proto mám největší právo, abys mě přijala. Volejme k ní se sv. Tomášem z Villanovy12: „Maria, my, ubozí hříšníci, neznáme jiné Útočiště mimo tebe. Ty jsi naše jediná Naděje, jen od tebe očekáváme svou spásu. Ty jsi jediná Orodovnice u Je-žíše Krista; k tobě se všichni obracíme.“ 
Ve zjeveních sv. Brigity se nazývá Maria „Hvězdou předcházející slunce“. To znamená, že když se objeví v duši hříšníka úcta k Matce Boží, je to neomylné znamení, že ji zanedlouho 
1 Postila super Genesis I, 16. 
2 Sermones de Sanctus, s. 28, s. 2 in Assumpt. B. M. V. ML 217, 584. 
3 S. Methodius, episcopus et martyr (��312). 
4 De Simeone et Anna, n. 1. MG 18, 350. 
5 In Dormitionem B. V. M., hom. 2, n. 17. MG 96, 746. 
6 In Genesim, c. 3, sect. 23, n. 9. 
7 Briviarum Romanae, die 2 infra Oct. Nativ. B. M. V. Mezi spisy sv. Augustina. ML 39, 2107. 
8 Sermo de SS. Dei Genitricis Virg. laudibus. 
9 Al. Novarino, Virginea umbra, Exc. 63, n. 619.620, Venetia 1632. 
10 In Nativ. B. M. V., Or. IV. MG 97, 878.879. Řeč bývala připisována sv. Germanovi. 
11 Basilius Seleuciensis, Orationes, or. 17 in Davidem. MG 85, 222. Basil mluví o pokání, ne o Nejsvětější Panně. Jeho slova byla později akomodována. 
12 In Nativ. B. M. V., s. 3, n. 6. 
43 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ 
Bůh obdaří svou milostí1. Slavný sv. Bonaventura2, aby dodal hříšníkům důvěru v Mariinu moc, jim uvádí na mysl rozbouřené moře, v němž hříšníci vypadli z lodi milosti Boží, jsou zmí-táni výčitkami svědomí a úzkostí před Boží spravedlností, bez světla a bez kormidelníka již ztrácejí naději a jsou blízcí zoufalství. Světec jim ukazuje na Marii, všeobecně zvanou Mořská hvězda, pozvedá hlas a volá k nim: „Ubozí, ztracení hříšníci, nezoufejte! Pozvedněte oči k této krásné Hvězdě, získejte důvěru, poněvadž ona vás vyvede z bouře a uvede vás do přístavu spásy.“ 
Totéž říká sv. Bernard3: „Když nechceš být pohlcen vlnami, pohleď na Hvězdu, vzývej Marii.“ Podle slov zbožného Blosia4 je jediným útočištěm těch, kdo urazili Boha, je záchranou všech stíhaných pokušením a utrpením. „Tato Matka milosrdenství je samá láska a samá dob-rota nejen ke spravedlivým, ale i k hříšníkům a k zoufalcům. Když vidí, že se jí svěřují do ochrany a že upřímně hledají její pomoc, neprodleně jim pomáhá, přijímá je a u svého Syna jim vymáhá odpuštění. Nikým, ať je sebenehodnější, nepohrdá, a proto neodpírá nikomu svoji ochranu. Všem přináší útěchu. Sotva ji někdo poprosí o pomoc, hned mu pomáhá. Svou ně-hou vábí a probouzí ke své úctě často i hříšníky od Boha zcela odvrácené a pohřížené do kalu hříchu. Tím je připravuje k přijetí milosti Boží a nakonec je činí hodnými věčné slávy. Bůh proto obdařil tuto milovanou Dceru tak soucitným a laskavým srdcem, aby se nikdo nemohl bát se na ni obracet o přímluvu.“ Zbožný spisovatel končí: „Není možné, aby zahynul ten, kdo horlivě a pokorně pěstuje úctu k Matce Boží.“ 
Maria je nazývána javorem: „Jako javor u tekoucích vod“ (Sir 24,19). Hříšníci si mají uvědomit, že jako javor poskytuje poutníkům stín před slunečním úpalem, tak Maria, když vi-dí, že proti nám vzplanul hněv Boží spravedlnosti, je zve do stínu své ochrany. Konrád Saský5 uvažuje o nářku proroka Izaiáše na jeho dobu: „Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili… Nebylo nikoho, kdo by procitl a pevně se tě chopil“ (Iz 64,4.6). Říká o těchto slovech: „Pane, jsi spravedlivě rozhněván na hříšníky a není nikdo, kdo by tě za nás mohl usmířit. Není divu, po-něvadž tehdy ještě nebyla zrozena na svět Maria. Je-li však rozhněván Bůh dnes proti někte-rému hříšníkovi a ujme-li se ho Maria, zadrží Syna, aby ho netrestal, a zachraňuje ho.“ Podle slov opata Egberta6 není bytost k tomu schopnější nad Marii, která položí ruce i na meč Boží spravedlnosti, aby Bůh hříšníky neztrestal. Tutéž myšlenku vyslovuje Richard od sv. Vavřin-ce7. Podle něj si Bůh před narozením Panny Marie stýskal, že není nikdo, kdo by ho zadržoval od trestání hříšníků; nyní však, když Maria přišla na svět, že jej ona usmiřuje. 
Proto sv. Basil8 dodává hříšníkům mysli: „Hříšníku, nezoufej, ale obracej se na Marii ve všech svých potřebách. Zavolej si ji na pomoc a uvidíš, že je stále pohotová ti pomoci. Vždyť taková je Boží vůle, aby pomáhala všem ve všech potřebách.“ Tato Matka milosrdenství tak moc touží spasit nejbídnější hříšníky, že jde za nimi sama, aby jim pomohla. A jestliže se hříšníci na ni obracejí, jistě najde způsob, jak jim zjednat Boží lásku. 
Izák kdysi zatoužil po nějaké zvěři, požádal o ni Ezaua a slíbil mu za ni své požehnání. Rebeka však chtěla, aby se toto požehnání dostalo jejímu druhému synovi Jakubovi, a přiká-zala mu přivést dva kozlíky, aby je upravila podle Izákovy chuti. Sv. Antonín říká, že Rebeka byla obrazem Panny Marie, říkající andělům: Přineste mi hříšníky – předobrazené kozlíky – neboť je připravím tak milostí lítosti a předsevzetí, že budou mému Pánu velmi milí a příjem-ní9. 
Blahoslavená Panna zjevila sv. Brigitě10, že není na světě hříšník tak od Boha odvráce-ný, který by se k Bohu nemohl vrátit a nemohl nabýt jeho milostí, když se jí svěří do ochrany a vzývá ji o pomoc. A sv. Brigita sama zaslechla, jak Ježíš Kristus říká své Matce, že by byla ochotná vymoci milost Boží i Luciferovi, kdyby se pokořil a hledal u ní pomoc11. Tento zpupný duch se ale nikdy nepokoří k prosbě o Mariinu ochranu; kdyby se však přece ponížil a prosil o ni, Maria by měla tolik soucitu i moci, že by mu svými prosbami vymohla od Boha odpuštění a 
1 Revel. extrav., c. 50. 
2 Psalt. B. M. V., Psalmus 18. 
3 Super „Missus“ de laudibus V. M., hom. 2, n. 17. ML 183, 70. 
4 Paradisus animae fidelis, o. 1, canon vitae spirit., c. 18, n. 3. 
5 Speculum B. M. V., lect. 7. 
6 Sermo panegyricus. ML 184, 1009. Mezi spisy sv. Bernarda. Sv. Alfons připisuje výrok sv. Bonaventurovi. 
7 De laudibus B. M. V., l. 2, c. 5, n. 3. Mezi spisy sv. Alberta Velikého. 
8 Nelze zjistit, kde by sv. Basil pronesl tato slova. Jde o podvrženou řeč. 
9 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 2, §2. Sv. Alfons uvádí na tomto místě ještě slova opata Franca, že Panna Maria dovede tyto kozlíky upravit tak znamenitě, že chutnají jako jeleni, dokonce ještě lépe. De gratia Dei, l. 3. ML 166, 731. 
10 Revel., l. 6, c. 10. 
11 Revel. extrav., c. 50. 

44 Sv. A l f o n s M a r i a d e L i g u o r i : V z n e š e n o s t i P a n n y M a r i e Hlava III. Naděje naše, buď zdráva! §2: MARIA JE NADĚJÍ HŘÍŠNÍKŮ 
spásu. Co se však neuskuteční u ďábla, stává se u hříšníků, kteří se svěřují do ochrany této Matce milosrdenství. 
Noemova archa byla překrásným předobrazem Panny Marie, neboť jako v ní našla úto-čiště všechna pozemská zvířata, tak nalézají pod Mariiným pláštěm útulek všichni hříšníci, kteří jsou svými neřestmi a tělesnými hříchy podobní zvířatům. Rozdíl je jen v tom, jak říká jeden spisovatel1, že do archy zvířata vešla a zvířaty zůstala – vlk zůstal vlkem, tygr tygrem; pod Mariiným pláštěm se však stává vlk beránkem a tygr se mění v holubici. Sv. Gertruda2 viděla jednou Marii s rozestřeným pláštěm a u ní množství různých šelem, pardálů, lvů a medvědů. Viděla, že je blahoslavená Panna nejenže od sebe neodháněla, ale laskavě je přijí-mala a hladila je svou dobrotivou rukou. Světice pochopila, že tyto šelmy představují ubohé hříšníky, které Maria přijímá s dobrotou a láskou, když se svěřují do její ochrany. 
Oprávněně tedy oslovuje opat Egbert3 blahoslavenou Pannu takto: „Paní, ty se neštítíš ani toho nejhoršího hříšníka, když se k tobě blíží, ať je sebešpinavější a sebehnusnější. Když tě prosí o pomoc, nezdráháš se mu podat milosrdnou ruku a vysvobodit ho z propasti zoufal-ství.“ Buď veleben a srdečně pozdraven Bůh, ó, lásky nejhodnější Maria, že tě učinil tak přívě-tivou a laskavou i k nejubožejším hříšníkům. Jaký je to ubožák, kdo tě nemiluje a v tebe ne-doufá, když k tobě může jít pro pomoc! Kdo se neobrací na Marii, zahyne. Cožpak zahynul někdo, kdo bral Marii jako útočiště? 
Písmo svaté vypravuje, že Booz dovolil zbožné Rut sbírat klasy, které zůstávaly po žencích: „Sbírala za ženci klasy“ (Rut 2,3). Konrád Saský4 k tomu dělá poznámku: „Jako Rut nalezla milost před Boozovýma očima, tak Maria našla milost před očima Páně, aby mohla sbírat klasy opomenuté ženci.“ Ženci jsou pak apoštolští dělníci, misionáři, kazatelé, zpověd-níci, kteří svým každodenním úsilím sbírají a získávají Bohu duše. Jsou však i duše vzpurné a zatvrzelé, které po nich zůstávají; jen Marii je vyhrazeno zachránit svou přímluvou tyto opuš-těné klasy. Jak ubohé jsou ty duše, které se nedají vzít ani touto milostivou Paní! Takové jsou najisto ztracené a propadnou Božímu zlořečení. Zato šťastný, kdo se svěřuje této dobré Matce do ochrany! Jak říká zbožný Blosius5, není na světě hříšník, ať je sebezkaženější a sebene-řestnější, kterého by se Maria štítila a pro to ho od sebe zapudila. Jen když bude u ní hledat pomoc, bude si tato dobrá Matka vědět rady a bude ochotná usmířit ho se Synem a vymoci mu odpuštění. 
Proto tě právem zdraví, má nejsladší Královno, sv. Jan Damašský6, a nazývá tě „nadějí zoufalých“. Právem tě nazývá sv. Vavřinec Justiniani7 „nadějí zločinců“, sv. Augustin8 „jedinou nadějí hříšníků“, sv. Efrém9 „Bezpečným přístavem trosečníků“; tento světec tě dokonce na-zývá „ochránkyní zavržených“. Oprávněně konečně napomíná sv. Bernard10 zoufalce, aby ne-ztráceli naději, a plný radosti a něhy říká své nejdražší Matce: „Paní, kdopak by ti nedůvěřo-val, když zachraňuješ i zoufalé? Já ani dost málo nepochybuji, že kdykoli se na tebe obrátíme, dostaneme, co budeme chtít. V tebe ať tedy doufá, kdo už ztratil naději!“ 
Sv. Antonín11 vypravuje o hříšníkovi v nemilosti Boží, který se ve snu ocitl před soud-nou stolicí Ježíše Krista. Zlý duch na něj žaloval, Maria ho však hájila. Nepřítel se proto vytasil před nešťastníkem se soupisem jeho hříchů, který vážil na vahách Boží spravedlnosti mno-hem víc než všechny jeho dobré skutky. Co ale neučinila v této chvíli jeho mocná obhájkyně? Položila svou ruku na druhou misku a stlačila ji ve prospěch svého ctitele, a tak mu dala na srozuměnou, že mu vymůže odpuštění, když změní život. Po tomto vidění se hříšník skutečně obrátil a upřímně polepšil. 
Příklad. Ctihodný P. Jan Herolt12, který se z pokory nazýval učedníkem, vypráví o ně-jakém ženatém muži, který žil v nemilosti Boží. Jeho manželka ho nemohla přimět k zane-chání hříchu, a tak ho prosila, aby ve svém nešťastném stavu konal aspoň nějakou pobožnost 
1 Paciuchelli, excitatones dormit. animae, Exc. 4: super Salut. angel., n. 4. 
2 Legatus div. pict., l. 4, c. 48. 
3 Sermo panegyr. ML 184, 1010. Mezi spisy sv. Bernarda. 
4 Speculum B. M. V., lect. 5. 
5 Sacellum animae fidelis, p. 3. 
6 In Annunt. B. M. V. MG 96, 659. 
7 In Nativ. B. V. M., ke konci. 
8 Sermo 194, n. 5. ML 39, 2107. Řeč není od sv. Augustina. 
9 Sermo de Laudibus B. V. Druhý text uvádějí různí autoři jako světcův výrok. 
10 Meditatio in Salve Regina, n. 2. ML 184, 1078. Mezi spisy sv. Bernarda. 
11 Summa Theologiae, p. 4, tit. 15, c. 5, §1. 
12 Joannes Herolt OP., Sermones Discipuli di Temp. et de Sanctis. 





maria
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
milosti
OPICA AKO DIABOL
PANNA MARIA CHRÁNÍ SVÉ CTITELE PŘED PEKLEM
PANNA MARIA USMIŘUJE HŘÍŠNÍKY S BOHEM



Sv. Alfons Maria de Liguori - S. Alphonsus  biskup a učiteľ cirkvi

Sv. Alfons Maria de Liguori vyprávi - V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích.

Když Satan chtěl za to mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny.

​Nešťastný muž se však bál skočil do studny a vybízel satana, aby ho sám hodil do studny že ať mu  v tom pomúže. 
​Zlý duch ho nemohl zahubit, dokud měl nešťastník u sebe škapulíř, a zlý duch mladíkovi pak řekl - ja ale tě nemohu hodit do studny - bráni mi v tom ten škapulíř Panny Márie co nosiš - ale když dáš ten škapulíř dolu,  pak te budu moci hodil do studny a zabit te. 

​Z toho sebevrah poznal moc Panny Marie, získal důvěru a polepšil se.
​

---

VĚNOVÁNÍ JEŽÍŠI A PANNE MARII

Můj nejlaskavější Vykupiteli, Pane Ježíši Kriste! Já ubohý tvůj služebník vím, že ti působí radost ten, kdo se snaží oslavovati tvoji nejsvětější Matku, již tolik miluješ a jíž tolik přeješ, aby byla ode všech milována a ctěna. Proto jsem pojal úmysl vydati tuto knihu jednající o jejích vznešenostech. Nevím, komu ji vhodněji věnovati než tobě, jemuž tolik záleží na slávě této Matky. Tobě ji tedy věnuji a doporoučím. Rač přijmouti tento malinký důkaz lásky, kterou chovám k tobě a ke tvé milosrdné Matce. Chraň tuto knihu a všem, kdo ji budou čísti, dej paprsky důvěry a plameny lásky k té­ to Panně neposkvrněné, již jsi učinil nadějí a útočištěm všech vykoupených. A za odměnu této ubohé práce dej mi, prosím, takovou lásku k Panne Marii, jakou jsem si přál roznítit tímto dílkem ve všech jeho čtenářích. I k tobě se obracím, má nejsladší Paní a Matko má, Maria! Víš dobře, že jsem po Ježíši Kristu složil veškeru svou naději ve věčnou spásu v tebe. Celé své štěstí, své obrácení, své povolání, zanechání světa a všechny ostatní milosti přijaté od Boha, všechny je uznávám za dar tvého prostřednictví. Ty víš také, že jsem hleděl vždy a všude, veřejně i soukromě, kázati o tobě a vštěpovati všem do srdce sladkou a požehnanou úctu k tobě, aby tě všichni milovali tak, jak zasluhuješ. Chci ti podati důkaz vděčnosti za tolik dobrodiní, jež jsi mi prokázala. Doufám, že tak budu činiti až do posledního dechu života. Vidím však, že se již blíží pro pokročilý věk a pro mé chatrné zdraví konec mé pozemské pouti a odchod na věčnost. Proto jsem pojal úmysl, zanechati světu před smrtí 7 tuto knihu, aby po mně pokračovala v kázání a nadchla též jiné, aby hlásali tvé vznešenosti a velikou dobrotu, kterou ukazuješ svým ctitelům. Doufám, nejdražší Královno má, že můj ubohý dar, ač je příliš neúměrný tvé zásluze, bude přece milý tvému předobrému srdci, poněvadž je to dar nejčistší lásky. Vztáhni tedy svou milostnou ruku, jíž jsi mne vytrhla ze světa a zachránila před peklem, přijmi tuto knihu a chraň ji jako svůj majetek. Vez však ještě, že chci za tuto nepatrnou poctu také odměnu. Chci, abych tě ode dneška miloval více než dosavad, a aby každý, jemuž se dostane do rukou tato knížečka, byl rozohněn láskou k tobě, aby v něm rostla touha tebe milovat a budit lásku k tobě u jiných, aby se snažil celým srdcem a všemi silami hlásati a šířiti tvé chvály a důvěru ve tvou přemocnou přímluvu. Tak doufám, tak se staň!

Tebe nejvroucněji milující, ač nejnižší sluha Alfons de Liguori od nejsv. Vykupitele.


http://librinostri.catholica.cz/download/LiguVznesPM-OCR0.pdf
http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2008-5.pdf



Žebrák a rýže - Aneb pohádka o tom, proč jsem jen neměl odvahu…


Vesnicí procházel žebrák. Chodil od
domu k domu a prosil o něco k jídlu. Ten
den však nikde nic nedostal. Hladový,
smutný a zklamaný se již chystal vesnici
opustit. Vtom si všiml, že pod strání
za vesnicí se choulí ještě jedna malá
chaloupka. „Tam také nic nedostanu,“
pomyslel si. Ale jeho hlad byl přece jen
silnější, a tak odbočil z cesty a na dveře
chaloupky zaklepal. Dlouho nic. „Že jsem
sem vůbec chodil…,“ pomyslel si žebrák.
Ale pak se dveře přece jen otevřely, vysunula
se stará kostnatá ruka a žebrákovi
do mošny nasypala hrstku rýže. A potom
ještě jednu a dveře se zabouchly.
Dvě hrstky rýže na celý den není
mnoho. Žebrák odcházel z vesnice se
smutnou náladou. Slunce již pomalu
zapadalo, a když vešel do lesa, zmizelo
zcela za obzorem. Se svěšenou hlavou
se ubíral ke svému chudému příbytku.
Hleděl do země a oddával se chmurným
myšlenkám… O to víc ho na okraji
mýtiny překvapila podivná záře.
Vzhlédl vzhůru a uviděl zlatý kočár
tažený zlatými koňmi a v tom kočáře
seděl sám Bůh! Kočár se snesl na mýtinu
a žebrák běžel ze všech sil za ním. „Teď
něco dostanu,“ pomyslel si. Celý uřícený
dohnal kočár, avšak dřív než stačil popadnout
dech a říci Pánu Bohu, co vše by si
přál, Bůh sám otevřel dveře kočáru, natáhl
k žebrákovi ruku a zeptal se: „Co mi dáš?“
Žebrák zůstal stát jako opařený. Tohle
nečekal. Pak ale přece jen sáhl do brašny,
nabral jednu hrstku rýže – zdálo se mu,
že nabral příliš mnoho, a tak raději ještě
pár zrnek odsypal – a podal ji Pánu Bohu.
Konec konců, když Bůh něco chce, nebylo
by správné mu nedat vůbec nic… Bůh přijal
rýži, poděkoval, koně zabraly a kočár
brzy zmizel kdesi ve výšce. Žebrák tam
stál a nemohl se vzpamatovat z toho zklamání.
Pak s ještě horší náladou pokračoval
do svého příbytku.
Doma nejdříve ani neměl na jídlo chuť.
Potom se ale hlad znovu přihlásil o slovo.
Žebrák tedy otevřel svou mošnu a užasl.
Byly tam opět dvě hrstky rýže. Jedna, trochu
větší, byla obyčejná. Na té nebylo nic
zvláštního. Ale ta druhá, menší – bylo
vidět, že z ní někdo několik zrnek odsypal,
byla celá z ryzího zlata…
Žebrák se na ni dívá, nevěří svým
očím. Pak se svezl na kolena a se sepjatýma
rukama a zvlhlýma očima zašeptal:
„Bože, proč jsem jen neměl odvahu
dát ti úplně všechno…“
A co budeme na konci svého pozemského
života říkat my?

Panna a povedala bl. Lucii - Povedz všetkým, ktorí sa počas piatich mesiacov na prvú sobotu vyspovedajú, pristúpia k svätému prijímaniu, pomodlia sa tretiu časť ruženca a strávia so Mnou 15 minút v rozjímaníu

Dňa 10. decembra 1925 sa sv. Lucii vo Fatime zjavila presvätá Panna a povedala jej: "Povedz všetkým, ktorí sa počas piatich mesiacov na prvú sobotu vyspovedajú, pristúpia k svätému prijímaniu, pomodlia sa tretiu časť ruženca a strávia so Mnou 15 minút v rozjímaní o pätnástich tajomstvách ruženca, s úmyslom odčiniť urážky voči Mne, že im sľubujem, že budem pri nich v hodine smrti so všetkými milosťami, potrebnými na spásu ich duše."  Fatima zjavenie
 
Zasvätenie sa Nepoškvrnenému Srdcu Panny Márie

Mária, Matka moja, zasväcujem sa Tvojmu Nepoškvrnenému Srdcu v živote i vo smrti, aby ma chránilo od každej záhuby duše i tela.
Viem, Matka, že tí, ktorých ochraňuješ, sú v bezpečí, a preto sa odovzdávam Tvojmu Srdcu s úplnou dôverou pre čas i pre večnosť. Amen.

Rozpamätaj sa, svätá Panna Mária, že nikdy nebolo počuť, že by bol niekto opustený, kto sa utiekal pod Tvoju ochranu a Teba o pomoc alebo o príhovor žiadal. Aj ja, toutu dôverou povzbudený, k Tebe, Matka, Panna panien, sa ponáhľam, k Tebe prichádzam, k Tebe sa uchyľujem, ja úbohý hriešnik. Matka večného Slova, nezavrhni moje slová, ale ma milostivo vypočuj a vyslyš. Amen.


MODLITBY ZASVÄTENIA SA NEPOŠKVRNENÉMU SRDCU PANNY MÁRIE

Ďalej uvedené formuly sa používajú pri slávnostných príležitostiach. Vyjadrujú životný program a môžu teda príležitostne slúžiť ako látka k rozjímaniu alebo ku spytovaniu svedomia. Avšak zasvätenie Panne Márii je dobre obnovovať aj denne. Je to úkon lásky a dôvery našej vôle, ktorý možno vyjadriť vlastnými slovami, alebo krátkymi formulami, ktoré sa prípadne už používajú. Uvádzame tu niektoré najjednoduchšie a najobvyklejšie: 

- Panna Mária, zasväcujem sa ti pre víťazstvo tvojho Nepoškvrneného Srdca. 

- Som celý tvoj a všetko, čo mám, ti obetujem, najmilší Ježišu, prostredníctvom Nepoškvrneného Srdca Panny Márie, našej najmilšej Matky. 

- Dobrá Matka, príjmi ma takého, aký som, a urob ma takým, akého ty ma chceš mať. 

- Mária, Matka moja, zasväcujem sa tvojmu Nepoškvrnenému Srdcu v živote i v smrti, aby ma chránilo od každej záhuby duše i tela. Viem, Matka, že tí, ktorých ochraňuješ, sú v bezpečí a preto sa odovzdávam tvojmu Srdcu s úplnou dôverou pre čas i pre večnosť. Amen


Modrá kniha
(Kňazom, najmilším synom Panny Márie)